Something Supernatural je jen povídka. Nijak nesouvisí s dějem. Je to jen povídka, která je za "odměnu". Jako takové moje jedno velké děkuji všem čtenářům. Jako takové moje jedno velké děkuji za neuvěřitelných 1K přečtení. A stovku hvězdiček. A ani nevím kolik komentářů.

Slovy ani nemůžu říct, jak moc a moc děkuji.

Všechno se událo tak strašně rychle. Střely ji svištěly kolem uší a jediná správná možnost byla schovat se do auta. Kapota sice nebyla z neprůstřelného materiálu, ale bylo to pořád lepší než nic. V uších ji stále zněly sprosté nadávky a od toho výbuchu na jedno ucho neslyšela vůbec. Nikdo nad ničím nepřemýšlel, když skákaly do auta a tak se stalo, že to byla ona, kdo se nakonec ocitl za volantem.

Sešlápla pedál a s ostrým kvílením se rozjela. Cestou ven ze skladiště možná srazila jednoho nebo dva démony, ale byla to přijatelná cena za jejich životy.

„Jenny!" Křikl na ni Dean ze zadní sedačky. Neotočila se, ani mu nevěnovala pohled ze zpětného zrcátka. Všechny její myšlenky se věnovaly tomu, aby nesténala nad svým polámaným tělem a správnému řízením. „Jenny, jestli se tomu autu něco stane, přísahám, že tě zabiju!" Křikl na ni Dean znovu. Odfrkla si a silněji stiskla pedál. Ručička na tachometru znovu poskočila výš a ona tomu nevěnovala žádnou pozornost.

„Jenny!" V uších se ji rozlehl Samův varovný výkřik. „Oni jsou za námi!" „Zkurvysyni," ulevil si Dean. „Šlápni na to!" Řekli oba bratři téměř současně, jako kdyby Jenny celou svou muší váhou netiskla k zemi.

Kolem cedule označující název silnice prosvištěli neskutečnou rychlostí. Dean se zapřel o obě přední sedadla a nahnul se k oběma svým spolujezdcům. „Jsme celkem v prdeli, že?" Zaskučel potichu. Sam jen přikývl a Jenny jeho otázku znovu ignorovala. Sam křečovitě sevřel obě pěsti. Pohled zamířil na tachometr auta. „Jenny!"

„Co je pořád?" zavrčela nepříjemně. Ucukla pohledem od silnice před sebou a věnovala ho Samovi. Její zelenkavé oči doslova jiskřily pod přívalem adrenalinu. Kolem pravého oka měla velkou modřinu, která se postupně zvětšovala a zabarvovala její tvář odstínem modré. Dolní ret byl natrhnutý, ale tenký pramínek krve, který stékal dolů po její tváři, byl již zaschlý. Světle hnědé vlasy měla pocuchané a pramínky vlasů ji trčely z ohonu na všechny strany. Kožená bunda, která ji doprovázela na každém kroku byla na jednom rameni natržená. „Jenny! Oni tě střelili," zašeptal omámeně Sam, když si všiml červeného zbarvení, kolem díry v rukávu. „To nic není," zavrčela znovu Jenny a pohledem cukla znovu na dálnici.

„Jenny!" Deanův výkřik ji prolítl hlavou, stejně jako velký červený vykřičník. Červený fiat se prohnal kolem nich a narazil do jejich boku. Jenny strhla volant na stranu, aby udržela auto ve vozovce. Sam s Deanem vykoukli z okna a jen polkli, když spatřili sráz pod sebou.

Červený fiat znovu dorazil na bok černé Impaly. Jenny si pevně zkousla ret a zprudka zabrzdila. Auto místo toho, aby znovu dorazilo na bok starého Chevroletu, sletělo z příkopu. Dean se rozesmál a brzy ho doprovodil i nervózní Samův smích.

Jenny nesměla pozvedla jeden koutek do úsměvu. Ručička od tachometru začala klesat. Pevný stisk, kterým svírala volant, začal povolat. „Zbavila jsem se jich, co?" zašeptala tiše, těsně předtím než se rozesmála. Napětí z jejího těla opadlo a ona si postupně začala uvědomit bolest ve svém rameni. Tiše sykla a Sam na to reagoval napnutím celého těla. „Jsi v pořádku?" „Jasně, brácho!" Ozvalo se ze zadu. Jenny pokrčila rameny a zahnula do zatáčky.

V ten moment se ji oči rozšířily hrůzou, když spatřila ten velký vůz přímo před sebou. Strhla volant na stranu, auto se přetočilo na stranu a tak čelní zásah dostala ona a nikoliv její milovaný Sam.

Slyšela jak se roztříštilo okno vedle ni, viděla letící střepy a cítila jak se ji zaryly do kůže.

Pohled se ji rozostřil, pravděpodobně přívalem slz, který se ji najednou ocitl v očích. Pustila volant v momentě, kdy ji tělem projela velká bolest. Zavřela oči a vydechla jedno jediné slovo: „Sammy?"

---

Jediným zvukem, který se rozléhal v malé místnosti bylo pípaní přístrojů.

Sam seděl u dívčiny postele a sledoval ji. Každé zvednutí hrudníku považoval za velký úspěch. Její tvář byla zničená krvavými šrámy, ale pro něj byla pořád ta nejkrásnější. Vlasy měla slepené potem a celé její tělo se třáslo v návalech horka. Oči měla zavřená a téměř všechny důležité životní funkce za ni vykonávaly přístroje.

Opatrně zvedl jednu ruku a přejel ji po tváři.

„Jenny," šeptl tiše její jméno. Věnoval ji polibek na čelo, než šouravým krokem odešel zpátky na pokoj svého bratra.

Dean byl při vědomí, ale nebyl na tom nejlépe. V obličeji byl bledý a v očích se mu zračilo vyčerpání smíšené s bolestí.

„Co Jenny?" „Nemůžu tam být," přiznal se sklopeným zrakem Sam. „Nemůžu se na ni dívat." „Samm-„ „Nic neříkej," přerušil ho mladší bratr. Posadil se na židli v rohu místnosti a nepřítomným pohledem prozkoumával místnost.

Dean si nervózně olízl rty a odkašlal si. „Takže,... Myslíš, že..." „Myslím si, že umře. Myslím si, že o ni přijdu. A nemyslím si, že to zvládnu," řekl vážným hlasem, než ho zradil. Sklopil zrak, obličej schoval do dlaní a potichu se rozbrečel.

Dean ho tiše sledoval. Nemohl se postavit na nohy. Nemohl k němu přijít a obejmout ho. Nemohl ho nijak utišit. Nebylo nic na světě, co by pro svého brášku mohl udělat.

„Sammy," začal po chvíli ticha opatrně. Jeho bratr ale na jeho oslovení nijak nereagoval. Seděl ve svém vlastním vesmíru, obklopenými svými vlastními problémy. V hlavě si přehrával noc před několika týdny. Samozřejmě, jít přímo do démoního hnízda nebyl nejlepší nápad na světě. Ale všechno šlo skvěle, dokud se Jenny nezasekla zbraň. Dokud Dean nepřevrhl ten velký sud.

Všechno šlo skvěle, dokud je v zatáčce nepřekvapil ten velký kamion s černookou sviní za volantem.

Slyšel Jennin výkřik, viděl její slzy a i to, jak se její obličej zkřivil bolestí.

Ale ještě před tím vším... Strhla volant, sešlápla pedál. Viděl to soustředění v její tváři i ten krátký pohled z očí do očí, který mu věnovala. Viděl kamion jak se řítí přímo na něj a najednou... byl pryč. Byl u Jenny.

Sevřel její ruku, vytahoval ji střepy. Volal záchranku. Vymítil démona. Adrenalin mu pumpoval krví a hnal jeho tělo vpřed. Líbal ji na studené rty, šeptal ji do ucha jak moc ji miluje.

Obětovala se za něho, on to věděl. A on se teď chtěl obětovat za ni.

„Same!" Probudil ho z myšlenek a ze vzpomínek Deanův výkřik. Narovnal se, rukávem setřel slzy. „Co je?" řekl podrážděně. „Něco se děje," zašeptal Dean opatrně. „Proběhlo tu několik lidí a běželi směrem k Jennině pokoji."

---

„Pane!" Drobná sestra zatlačila na Samovu hruď veškerou silou, která se skrývala v jejich drobných pažích. „Já vás tam nemůžu pustit!" Opakovala stále znovu a znovu dokola, ale on ji neposlouchal.

V uších se mu rozléhal monotonní pípání přístroje. Ostrý zvuk se mu zarýval do uší a hnal ho dopředu.

Kolem Jennina těla bylo rozestoupeno několik lidí a všichni se zoufale snažili obnovit všechny její životní funkce.

Sestra konečně dostala Sama za práh dveří, zabouchla dveře od pokoje.

Sam se opřel čelem o sklo a sledoval snahy doktorů. V očích měl slzy, které mu sklouzávaly po tváři a v těle naprostou bezmocnost. Cítil, jak mu někdo ledovými rukama prohrabává vnitřnosti a jeho srdce tiskne v pevném sevření. Nemohl se nadechnout. Nemohl popadnout dech. Srdce mu vynechávalo údery.

Před očima mu proběhly všechny jejich společné momenty. Všechny okamžiky, které strávil s ní. Všechny její úsměvy, všechny její slzy. Miloval její praštěné nápady, miloval to jak se vrtěla ve spaní, miloval když mručela nad jídlem a spoustu dalších věcí, které dělaly Jenny Jenny.

Když ji spatřil poprvé nic nenasvědčovalo tomu, že se stane jeho životní láskou. Ležela v posteli s Deanem, krátké vlasy rozčepýřené všude možně. Jen co otevřel dveře do motelového pokoje, narovnala se. Zelené oči přivřela do úzkých štěrbinek a probodla ho pohledem. Kolem sebe omotala téměř průsvitné prostěradlo a s klením odcupitala do koupelny.

Až později zjistil, že její rodiče byli lovci. Zemřeli dřív než je stihla pořádně poznat a vychovávala ji babička, která do ni už od malička vtloukávala, že příšery ve stínech jsou skutečné. Jenny tomu ale nikdy nevěřila a od bláznivé bábi utekla v prvním momentě, kdy to bylo možné. A když ji lovil duch jednoho zemřelého byla zoufalá. Bylo to poprvé v životě, co ji Sam viděl vyděšenou a bezbrannou. Stal se jejím záchrancem a Jenny milovala když ji někdo mohl záchranit. Zvlášť když ten někdo byl Sam.

Zamiloval se do ni v momentě, když stála na benzínové pumpě s čokoládovou tyčinkou v ruce. Chybělo ji pár centů a ona se je snažila najít po kapsách. Přišel k ní a do ruky ji vložil několik mincí. Usmála se tím nejširším a nejhezčím úsměvem, co Sam viděl.

Miloval její bezprostřednost. Dokázala se smát v těch nejméně vhodných situací. Dokázala mu zvednout náladu jen maličkým úsměvem a jedním slovem.

Miloval, když si za jízdy po Státech zpívala společně s Deanem a jeho radiem. Miloval ten její falešný hlas, stejně jako miloval jak se po každé písničce rozesmála. A když neznala slova, jenom si mumlala melodii.

Rychle se učila, ale Sam to neviděl rád. Měl o ni starost, pokaždé když ji spatřil jak se chystá na lov. Měl o ni starost pokaždé když ji viděl v nebezpečí. Brzy nebylo poznat, že loví teprve několik týdnů. Naučila se všem praktikám až příliš rychle. Dean si to vychvaloval, Sam ji za to nenáviděl.

Jejich první polibek byl na školním plesem. Jenny předstírala studentku, protože svým drobným vzhledem o sobě klidně mohla tvrdit, že ji je osmnáct let.

Vlasy měla vyčesané do malého drdolu, oči zvýrazněné linkami. Voněla po citronech, stejně jako vždycky. Díky podpatkům, na kterých se kymácela jako osika ve větru, byla o několik centimetrů vyšší, ale přesto mu nesahala ani po ramena. Krátké šaty modré barvy ji obepínaly na těch nejlepších místech a dávaly vyniknout všem jejím rysům. Přicupitala k němu na pomalý tanec. Tiskl ji k sobě a ona se tiskla k němu. Usmívala se a on se sklonil k jejím rtům. Opatrně ji políbil, ale ona mu ten polibek oplatila z razancí, která ho překvapila.

Z myšlenek ho vytrhl hlasitý výkřik „Máme ji!". Sam se narovnal a nahlédl do místnosti. Otevřel dveře a tentokrát ho nikdo nevyháněl. Pevně sevřel dívčinu studenou ruku a přitiskl si ji ke rtům. Věnoval ji krátký polibek do dlaně, než potichu vklouzl za ní do postele. Sestřička se pokoušela něco namítnout, ale jeho pohled ji umlčel.

Sevřel ji v pevném obětí. Zavřel oči, snažil se představit, že teď nejsou v nemocnici, ale na motelovém pokoji. Nebo na zadním sedadle Deanova milované auta. Nebo ve vlastním domě, který nikdy nebudou mít.

Kdekoliv jinde, jenom ne tady.

„Miluji tě, Jenny," šeptl tiše do tmy. Všichni už odešli a nechali ho s ní. Jednou za čas přišla sestra zkontrolovat přístroje. Pokaždé mu doporučila, že by měl odejít. Jít se vyspat, najíst se. Ale on ji nikdy neposlouchal.

Protože ji tu nemohl nechat samotnou.