Dnes tu mám něco jiného. Něco trochu speciální. 

Ale nejdřív - Deníky lovce jsou povídka, kterou postupně a pomaloučku píšu už několik let. Deníky mají svůj zvláštní příběh, který je v mnoha případech dosti komický. A to nejkomičtější je fakt, že Deníky vznikly jako taková malá a netradiční fanfiction na jinou povídku. Kdysi dávno, snad v době kdy končila pátá série SPN jsme s kamarádkou psali jinou povídku, která se jmenovala Rodinná kletba. Právě tato povídka dala vzniknout Jenny a dala vzniknout i Angele s Iren. Zde se zrodil celý nápad na Angelino prokletí a snahu Iren zničit celou rodinu. Jenže tato povídka nikdy nebyla dopsaná a mě bylo maličké Jenny líto. Proto jsem se rozhodla dát ji vlastní život a dát ji vlastní povídku. No a na světě najednou byly Deníky lovce.

Dnes tu mám pro vás malou ukázku z toho, jak kdysi Rodinná kletba vypadala. Je to docela vtipné počtení. Určitě si všimnete, že od té doby se spousty věcí změnilo - například Deanův vztah s Jenny. 

Všechny komentáře potěší. V záloze mám ještě několik takových krátkých příběhů, které jsou většinou reakce na zlomové body v historii Supernaturalu. Něco jsem zkrátka nezvládla vydýchat a musela poslat Jenny řešit klučičí problémy. Pokud byste měli zájem o další takové krátké exkurze, napište mi komentář. A já (zase někdy) něco zveřejním :))

(A mimochodem - nahoře máte tentokrát obrázek Angely :))

---

Chicago, Illinois

Byl pátek večer, na Chicago padla tma. Lidé pospíchali domů, za zábavou. Jen jedna žena neřešila, co si vezme na sebe, až půjde s kamarády do oblíbeného baru.

Dveře do sklepa zapadlého činžovního domu se se skřípotem otevřely. Žena došla doprostřed temné místnosti a klekla si na zem. Z vaku, který si sebou přinesla, vytáhla bílou křídu a začala s ní na zem kreslit ornament ve tvaru kosočtverce, z jehož rohů vycházeli tři čáry s kružnicí na konci. Do každého kruhu postavila zapálenou černou svíčku. Nakonec do špičky kosočtverce položila misku se zvláštní zelenou směsí. Když byla se svou prací spokojena, postavila se a několikrát se zhluboka nadechla. Poté škrtla sirkou a hodila ji do misky. Směs okamžitě vzplála.

Žena se narovnala, očima pozorně sledujíc své okolí.

"Angela Johnsonová! Jaké to překvapení!" Ozvalo se za jmenovanou. Angela se rychle otočila. Ze stínu se před ní vynořila vysoká blondýna v upnutých červených šatech. "Nechce se mi ani věřit, že tě konečně poznávám."

"Kéž bych mohla říct to samé o Tobě, Iren" Odcekla Angela.

Blondýnka se ušklíbla a s klapáním podpatků se pomalu vydala naproti Angele. "Tvá babička si dala opravdu záležet, aby tě přede mnou skryla. Patnáct let se jí dařilo tě chránit a ty takhle. Jak... pošetilé."

"Zničím tě."

"Vážně?"
Iren se najednou zastavila a podívala se vzhůru. Několik centimetrů před ní byl na stropě v kruhu namalován pentagram. "Ďáblova past," ušklíbla se. "Chytré, ale ne dost chytré."
Její panenky se postupně začali roztahovat, až zakryly celé oční bělmo. "Podceňuješ mě," zavrčela a jednoduše past obešla.

Angela na Iren namířila lahev s vodou. "Už se ani nehni."

"Svěcená voda? Tím mě nezničíš."

"Ne," přikývla a vychrstla vodu na svou protivnici. "Ale bude to pálit jako čert."

Iren se začala svíjet bolestí a kvílet. Z celého jejího těla stoupala oblaka páry. Angela se rozhodla zaútočit. Vrhla se na blondýnku ve snaze strhnout ji pod stropní malbu, sotva se však dívky dotkla, její tělo se vzneslo do vzduchu a tvrdě narazilo do protější stěny, kde zůstalo viset.

"Měla bych tě zabít! Hned teď!" Rozkřikla se Iren celá rozzuřená. "Ale tak to nebude, ne...dám ti možnost bojovat, chci tě vidět škemrat o Tvůj život." Blondýnka Angele věnovala ještě jeden úšklebek a pak zmizela. Ozvalo se kovové zařinčení, jak cosi dopadlo na zem. Vzápětí se i Angela svezla na podlahu.
Když se dostatečně vydýchala, po čtyřech dolezla až na místo, kde ještě před chvílí Iren stála. Ležel tu malý zlatý medailonek se zvláštním zdobením na líci. Angela ho nedůvěřivě vzala do rukou, aby se na něj mohla podívat zblízka. Místnost se celá zachvěla, svíčky zhasly. Sotva pár centimetrů od Angelinina ucha se ozval spokojený smích. "Zničím tě, pomaloučku. A bude to opravdu bolet."

---

"Same, vzbuď se!"

Sam vykřikl a otevřel oči. Zmateně se rozhlédl. Ležel na zemi a nad ním se nakláněl Dean.

"Co se stalo?" zahučel celý zadýchaný.

"Spadl jsi z postele," odpověděl Dean prostě, pomáhaje mu na nohy. "Po tom, co jsi sebou začal házet. Mimochodem, kdo je Angela?"

"Kdo?"

"Angela. Křičel jsi její jméno. Kdybych tě neznal, řekl bych něco jako 'Páni Sammy, i ty bejku jeden!'. Ale ty jsi muj přiteplenej brácha, takže říkam spíš : 'Páni Sammy, začínám se o tebe vážně bát'."
Dean se zarazil a zamračeně se na Sama podíval. "Teď ale vážně, normálně by ses smál. Co se děje?"

"Myslím, že jsem měl vizi," odpověděl Sam zadumaně. "Byla tam dívka, Angela Johnsonová a snažila se zničit démonku. Iren, tak se jmenovala. Ale ona ji prokoukla....myslim, že jí proklela."

Dean zůstal na Sama tupě zírat. " Cože?"

"Říkám ti, tu Angelu musíme hned najít a-"

"Brzdi chlape, nikdo nikoho hledat nebude."

"Ale Deane!" Protestoval Sammy dál. "Jestli jí nenajdeme, tak možná zemře-"

"Ani nevíme, jestli to vůbec nějaká vize byla!" Rozkřikl se Dean. "Třeba to byl jen pitomý sen. Vždyť nemáš vize od té doby, co jsme zabili toho zkurvysyna."

"Já vím, ale tohle byla vize, stoprocentně."

Dean si povzdechl. "Tak teda dobrá, zkusíme jí najít. Ale jestli z toho nic nebude, přísahám, že tě zabiju."

---

"Děkuji mnohokrát, nashledanou." Sam zaklapl telefon a spokojeně se na Deana usmál. ,,Roh Jacksonovi a Pětačtyřicáté, Chicago."

"To snad ne, ta Johnsonová fakt existuje?"

"Samozřejmě, že existuje. Říkal jsem ti, že to byla vize."

"Dobrá ty chytrolíne," zamručel Dean za volantem. "A jak víš, že je to právě ona?"

Sam pokrčil rameny. "Žádná jiná Angela Johnsonová, která by odpovídala popisu, ve státech nežije. Zřejmě"

"Zřejmě? Takže jedeme do Chicaga, protože by to mohla být Angela z tvé 'možná vize'?".

Deanovi se nedostalo žádné odpovědi. Sammy zadumaně seděl na sedadle spolujezdce a pozoroval mizející krajinu.

"Tak teda dobrá," řekl starší z Winchesterů a zahnul na silnici vedoucí k dálnici. "Máš jediný štěstí, že si můj brácha, jinak bych tohle nedělal."

---

Dean vystoupil z auta a pochybovačně si prohlédl dům, před kterým stáli. "Seš si jistej, že je to tady?"

"Je to roh Jacksonovi a Pětačtyřicáté? Je. Tak to bude ono," odbil bratra Sam ledabyle, i když si jistý vůbec nebyl. Dům vypadal, jakoby v něm už roky nikdo nebydlel.

"Vole, vždyť je to kůlna na dříví!" Dean nevěřícně ukázal na zarostlou zahradu. "Jak vůbec něco takového může stát uprostřed Chicaga?"

"Ta holka je pravděpodobně lovec, Deane samozřejmě, že z ní nebude zrovna zahradnice roku."

"Jestli tady vůbec je," zabručel Dean znovu. "Pohni sebou, chci to mí rychle za sebou.

Oba bratři vyšli po zchátralých schodech na ještě zchátralejší verandu. Sam se několikrát nervózně nadechl, pak zabušil na dveře.

Žádná odpověď.

,,Říkal sem, že tu nikdo není," ušklíbl se Dean. "Dlužíš mi pět dolarů."

"My se ale nevsadili," namítl Sam.

"Jenom sem to zkusil..."

"Haló!? Je tu někdo!?"

"Sammy, tohle je beznadějný, nikdo tu-" Dean už se chystal k odchodu, když se dveře se skřípotem pootevřeli.

Ven vykoukla hnědovlasá žena a velkýma modrýma očima provrtávala bratry pohledem.

"Kdo jste a co chcete?!"

Sam zůstal stát jako opařený. Byla to ona. Ta Angela Johnsonová, žena z jeho snu.

,,Já jsem Dean Winchester, tohle je můj bratr Sam, rádi bychom se Vás zeptali na pár otázek, pokud to nevadí-"

"Vadí, odejděte." Angela zmizela s hlasitým prásknutím.

Winchestrovi si vyměnily překvapený pohled.

"Rozhodně nestojí o návštěvy," utrousil Dean.

"Angelo!" vykřikl Sam zoufale. "Chceme Vám pomoct, jste v nebezpečí! Iren se Vás
chystá proklít!"

Uběhlo asi pět sekund a dveře se znovu otevřeli, tentokrát dokořán.

Sammy si všiml, že Angela vypadá trochu jinak, než v jeho snu. Byla pohublá, na obličeji se jí objevilo několik vrásek a ta zvláštní jiskra v očích, kterou měla, zmizela. Nyní to prostě byly jen dvě prázdné chladné díry, nedůvěřivě sledující jeho tvář.

"Co jsi to říkal?" zeptala se tiše.

"Že jste v nebezpečí," odpověděl stejně Sam.

"Jak byste to mohli vědět?"

"Na tom nezáleží," řekl Dean a přerušil tak jejich oční kontakt. "Hlavní je, že jsme tu, abychom Vám pomohli."

Angela se kysele ušklíbla. "Pak je mi líto, hoši, ale jste tu pozdě." Zpod výstřihu vytáhla zlatý řetízek, na kterém se houpal zdobený medailonek. "O celý měsíc pozdě."

"Já tomu nerozumím," postěžoval si Sam. "Jakto? Mé vize vždycky byly přesné, snad až na pár výjimek. Ale nikdy se nezpozdily o celý měsíc!"

"Vize?" Angela povytáhla obočí a zavedla bratry do obývacího pokoje. "Co jste zač? Nějaký šílený média?"

Dean se zazubil. "Já ne, on jo."

"To je na dlouhé povídání," uzavřel debatu Sam s nasupeným pohledem.

"Posaďte se," řekla Angela a sama se usadila do křesla u krbu. "Toho nepořádku si prosím nevšímejte, poslední dobou...Řekněme, že nemám zrovna náladu na uklízení."

Sammy poslechl, ale Dean se radši postavil k oknu. Polorozpadlá sedačka v něm nevyvolala zrovna pocit důvěry.

"Takže, vy jste lovci?"

"Ano," odpověděli bratři jednohlasně.

"Asi bych měla být poctěna, že se setkávám s někým, jako jste vy."

Sam na Angelu překvapeně vyvalil oči. "Ty nejsi lovec?"

Jen zavrtěla hlavou. "Ne. Chci říct, znám všechno, co by lovec znát měl. Ale nikdy jsem na lovu nebyla. Dokonce ani neumím střílet."

"Nemáš ani špetku praxe a myslela sis, že zvládneš démona? Už se nedivim, že tě vyklepla."

"Deane," napomenul bratra Sam.

"Je to pravda!" stál si za svým Dean. "Kdyby se obyčejný lidi nesrali do naší práce, nemuselo by to takhle končit."

"Musela sem něco udělat," zašeptala Angela, dívaje se na Deana bolestným pohledem. Když neodpověděl, obrátila se na Sama. "Volal si na policejní oddělení, aby ti dali mou adresu?"

Sam přikývl.

"Co ti řekli?"

"Že jsi jediná Johnsonová, která odpovídá popisu."

"Nepřijde Vám to trochu divné?"

"Mně to divný bylo," řekl Dean.

"To proto, že žádná jiná Angela Johnsonová ve státech nežije." Angela se při těch slovech zachvěla a ztišila hlas natolik, že se k ní oba bratři museli naklonit, aby něco slyšeli. "Iren je zabila. Všechny."

"Proč by něco takového dělala?" zeptal se Sam.

"Kvůli mně. Měla spoustu Johnsonových, ale nevěděla, která je ta správná."

"Takže to vzala vylučovací metodou." Dean obdivně přikývl. "Má styl. Ale řekni mi, proč po Tobě ta ženská vlastně jde?"

"Tak nějak jde po mojí rodině. Babička byla lovec a kdysi Iren poslala do pekla. Nikdo neví, jak se od tamtud dostala, ale začala se mstít. První byli moji rodiče, když mi bylo osm. O několik let později pak babička, když se pokusila Iren znovu zbavit. Nakonec dědeček.
Mě nemohla najít, kvůli čarodějnickému váčku, co babička vyrobila. Proto mě zřejmě nezabila přímo, chtěla si to trochu užít, když jsem se před ní schovávala patnáct let."

"Takže nějaká zlá děvka Tě proklekla a ty se tu jen tak zahrabeš a pomalu budeš čekat na smrt?"

Angela se na Deana překvapeně podívala. "Ale tady není žádný způsob jak se zachránit. Zkoušela jsem medailon zničit, pokaždé se mi znovu objeví v kapse. Oba dva dobře víme, že to je jediný způsob, jak se prokletého předmětu zbavit."

"Angelo, dáš nám minutku?" zasáhl Sam pohotově.

Dívka přikývla a zamířila pryč. Jakmile se za ní zavřeli dveře od kuchyně, Sammy věnoval svému bratrovi jeden opravdu naštvaný pohled. "Co to sakra děláš?"

"Prostě se mi to nelíbí," odpověděl Dean podrážděně. "Celá ta věc je divná. Instinkt mi říká, že bysme do toho vůbec neměli strkat nos."

"Můj instinkt zase říká, že bysme do toho nos zatraceně strkat měli. Angela naši pomoc potřebuje."

"To spousta lidí."

Sam si povzdechl. "Deane, ať už se ti to líbí nebo ne, já jí pomůžu."

"Slyšel jsi, co říkala, ta hračička nejde zničit."

"Já vím. Vezmu ji k Bobbymu, on už si bude vědět rady."

Dean protočil panenky. "Nesnášim, když se snažíš být hrdina jen proto, aby sis užil."

---

Angela nechápavě povytáhla obočí. "Co tím myslíte?"

"Bobby je náš přítel, opravdu zkušený lovec. Jestli někdo ví, jak Tě toho prokletí zbavit, tak je to on. Žije v Sioux Falls v Jižní Dakotě, když hned vyrazíme na cestu, budeme tam za pár hodin."

"Já s Váma ale nikam nepojedu," zaprotestovala Angela.

Dean pokrčil rameny. "Mně osobně je to jedno. Jestli nechceš, fajn. Pak Ti ale přeju příjemné umírání."

Angela se nadechovala k odpovědi, nakonec však jen zůstala mlčet. Dívala se Deanovi do očí a on jí. Trvalo asi minutu, než pohledem uhla a přikývla. "Dojdu si pro nějaké věci. Pak můžeme vyrazit."

---

Angela seděla na zadním sedadle Deanova auta a tupě sledovala krajinu míhající se kolem. Rozum jí říkal, že by měla vzít nohy na ramena, ale tělo se odmítalo hnout. Sam se každou chvíli otáčel, aby se ujistil, že je vše v pořádku. Pokaždé, když Angela zachytila jeho pohled, povzbudivě se usmál.

Venku se začalo stmívat. Byli na cestě už skoro dvě hodiny, přesto se zdálo, že se k cíli nepřiblížili ani o píď.

„Přiznej si to," naléhal na Deana Sam po další půl hodině. ,,Zabloudili jsme."

"Já jsem Dean Winchester, já nebloudím," zabručel a ostře zatočil na opuštěné křižovatce.

"Deane, minuli jsme ceduli s nápisem Sioux Falls sjel si ze správný silnice."

Za jejich zády se ozval chraplavý kašel. Oba bratři na chvíli zapomněli na svou malou rozepři.

"Jsi v pohodě?" Dean podmračeně sledoval Angelu ve zpětném zrcátku.

Ta přikývla, hned se však znovu rozkašlala, o poznání hrozivěji. Sammy ukázal kamsi před sebe.

"Tamhle je motel, radši tam zastav."

"Radši zastav hned, řekla Angela přidušeně. "Budu zvracet."

Dean se s hrůzou otočil. "To se opova-" Pak jen zkroutil rty znechucením.

---

Impala stála zaparkovaná před motelem. Angela se Samem střídavě koukali na pozvracené sedadlo a Deana, který vztekle pochodoval kolem.

"Uklidím to," pípla Angela.

"To si piš, že jo!" zařval Dean. Když si všiml, že Angele je to zřejmě opravdu líto, trochu se uklidnil. "Jdu do baru," zabručel.

"Ale, tady žádnej neni," podotkl Sam.

"Tak si nějakej najdu!"

Angela se Samem jen sledovali, jak mizí v dáli. Ozvalo se i několik ran, pravděpodobně nakopl popelnici.

"Pomůžu ti," nabídl se Sammy.

"Díky."

---

Dean měl všeho dost.
Proklínal všechny souhry okolnosti, které ho dovedly sem. Nenáviděl svého malého brášku za to, že dostal ten šílený nápad nabrat Angelu. Stejně je s ní jenom proto, aby ji dostal do postele, pomyslel si.
Chtěl se opít, chtěl se pomilovat a další den opustit město ve svém milovaném autě. Jenže ne! Místo toho se toulá po městě a hledá hospodu, zatímco Angela se Sammym drhnout Impalu. Jestli mu poničí potahy, zabije je. Tak přísahal sám sobě a i autu, když jej opouštěl.

Ani nevěděl jak, ale náhle se ocitl ve čtvrti červených lucerniček. Dean ale neměl chuť na laciný placený sex. Chtěl o ženu bojovat! Čím déle o ni bojoval a čím více ji opíjel, tím více byla poddanější.
Vedle jednoho z bordelu stála o zeď opřená drobná dívka. Hnědé vlasy nakroucené v ledabylých loknách. Přes ramena přehozený kabát, v ruce cigaretu.
Nic netušící oběť. Deanova oběť. „Čekáte na někoho?"
Bruneta zavrtěla hlavou. Řasenku ji rozmazaly slzy, které ji tekly po tváři. „Vykopli mě z práce!" Vztekle nakopla malý kamínek. Dean pokynul na nevěstinec, vedle kterého stáli a ona jen němě přikývla. „Prý si moc účtuju," odfrkla si uraženě.
"Kolik?" Bruneta se postavila na špičky, opřela se o jeho hruď a do ucha mu pošeptala cenu. Dean vytáhl peněženku. „Karty nebereš?" „Ne," rozesmála se. Poté ji položil na ruku hotovost a ona jej za to odměnila polibkem.
"Jméno tvé?" „Cynthie." „A to opravdové?" Zavrtěla hlavou a znovu se rozesmála. „Dean," představil se po chvíli ticha i lovec. „Co by jsi řekla krátké zástavce v baru?"
Cynth přikývla a zavedla je do toho nejbližšího. Po pár panácích se odebrali do Deanova motelového pokoje.

---

Angela odhodila mokrý hadr do kýble s vodou a pyšně se usmála. „Myslím, že máme hotovo. Zajdu na recepci, jestli nemají nějaký osvěžovač, který by překryl ten smrad."

Sam přikývl. „Ještě jednou se ti moc omlouvám za Deanovo chování."

„To je v pohodě," přerušila ho. „Pochopila jsem, že tohle auto je paní Winchesterová. Má právo se zlobit. Kdybych mu předem řekla, že budu zvracet, nic z toho by se nestalo."

„Ty jsi věděla, že se pozvracíš?" Překvapeně povytáhl obočí.

Jen pokrčila rameny. „Zvracím dost často, už to tak nějak patří k mé osobě."

„Nejsi snad..."

„Těhotná?" Zvonitě se rozesmála. Slušelo jí, když se smála. „Ne, ne. To je tou kletbou. Má mi působit bolest tak dlouho, dokud mě nezlomí."

Sammy se zamračil. „Iren chce, abys ji prosila o smrt?"

„Hádám, že je to, oč usiluje."

„Musí to být hrozné."

„Jak říkám, už jsem si na to zvykla. Nejhorší to bylo těsně po tom, co jsem sebrala medailon. Zvracela jsem celý den a celou noc. Když už ve mně nezbylo nic, vykašlávala jsem krev. Ale nepodlehla jsem. Vlastně, spíš mě to zocelilo. Tehdy jsem si řekla, že vydržím cokoli."

Angela se na Sama omluvně zadívala. „Promiň, určitě nestojíš o žádné výlevy srdce..."

„Ne, to je v pohodě. Jsem rád, že jsi mi to řekla."

„Vážně?"

S úsměvem přikývl. „Alespoň vím, že mi důvěřuješ. A pro naší práci je důvěra důležitá."

Oba se usadili na kapotu Impaly a sledovaly poblikávající lampu nad nimi.

„Můžu mít taky dotaz?" zeptala se po chvíli.

„Samozřejmě."

„Proč mi chcete pomoct?"

Sam se na ni úkosem podíval. Sledovala ho, těma smutně prázdnýma očima. Pokrčil rameny. „Je to naše práce, pomáhat těm, kteří to potřebují."

„Když jste se objevili u mě doma, mluvili jste o vizích."

„Tak jsem se o tobě dozvěděl," odpověděl váhavě. „Kdysi jsem míval sny-vize o lidech, kteří byli jako já."

Zaujatě ho poslouchala. „Jako ty?"

„Médium...však víš, lidé se zvláštními schopnostmi."

Angela ani necekla.

„Už dlouho jsem žádnou vizi neměl. Všechny média, které jsem znal, jsou mrtvá. A pak ses mi najednou ve snu objevila ty. Musel jsem vědět proč."

„Možná tě zklamu," řekla vlídně. „Ale já žádné super schopnosti nemám."

Usmál se a unaveně si promnul oči. „Půjdeme se podívat po nějakém tom osvěžovači"

„Jasně."

---

Nejdříve zkontroloval stav Impaly. „Za příplatek to můžeme dělat na zadním sedadle!" Takový nápad Dean rázně odmítl. Zavedl ji do pokoje, kde ji začal pomalu vysvlékat. A ona jej. Když již byli oba nazí, otevřeli se dveře, ve kterých stanul Sam s Angelou.
"Slyšeli jsme tě přijít a Angela se chtěla omluvit. Ach můj bože."
Dean protočil panenkami a začal se oblékal. Cynthie zůstala několik dlouhých okamžiků sedět nehybně v posteli. Poté šáhla po svém oblečení a chvatně si jej oblékla.

Angela nechápavě vrtěla hlavou. Sam si diskrétně zakryl oči a svět spatřil až po Angelině naštvaném: „Jennifer? Jsi to skutečně ty?"
Dean se zmateně podíval na obě dívky. Stejně jako Sam.
"Angela. Ta co všechno ví," odfrkla si Jennifer. Ta se rozesmála. „Za to ty jsi co, Jennifer?"
"Jenny," opravila jsi naštvaně menší z dívek, „a co jsem? Jsem ta, co se nebojí za svým snem."
"Bude dívčí bitka?" zaradoval se Dean Samovi do ucha. „Nevěřím tomu," oponoval mu bratr.
Angela se rozesmála."Tvůj sen? Tomuhle říkáš nějaký sen? Spát s chlapy za peníze?! Je to odporné!"
"Třeba je Angela skrytá lesbička. A Jenny její bývalá milenka," navrhoval Dean.

„Aspoň netrčím doma na zadku a neposlouchám fantastické pohádky. Byla jsem doma jako vězení. Nemohla jsem roztáhnout křídla. Víš co to je, Angelo? Být svobodná?!"

Dean si odkašlal, čímž na sebe upoutal pozornost. Původně to bylo v jeho zájmu, ale když spatřil dva páry dívčích očí, jeho proslulá odvaha byla pryč. „Odkud se znáte?" zeptal se místo něj Sam.
"Jsme sestry."
"Sestry...?!"
Angela si odfrkla. „Byly jsme sestry, než se na mě a dědu, slečna svobodná vykašlala. Jdeme!"
Rázně vypochodovala z dveří a nechala Jenny samotnou na pokoji. Bratři ji totiž následovali, jak bylo jejich úkolech.
"Co když ji Iren zabije?" Zeptal se Dean, když startoval motor.

„Tak ať."