Červen

Po incidentu s džinem a hlavně po rozmluvě se Samem jsem se rozhodla, že bych nějaký čas chtěla strávit u Bobbyho. Ten s tím neměl žádný větší problém, a tak mě kluci zavezli k němu domů.

Bratrům jsem řekla, že mi není dobře, že potřebuji nějaký čas na to, abych sedala do dohromady. Že bych je jen zdržovala a stejně bych jim k ničemu nebyla. Po chvilce váhání nakonec oba souhlasili.

Teď už jsem u Bobbyho skoro dva týdny a cítím se skvěle. Bobby byl samotář, zasloužilý lovec, který měl rád svůj klid. Spoustu času trávil v knihách, a když měl zrovna volno, vyřizoval další věci pro spoustu dalších lovců. Zvedal telefon, hrál si na federála, nebo vařil vajíčka.

Hned ze začátku svého pobytu jsem byla upozorněna na to, že nemám na nic sahat. Nesnažit se uklízet. Všechno muselo zůstat přesně tak, jak bylo.

Já s tím samozřejmě souhlasila.

Ze začátku jsem většinu dne odpočívala. Opravdu mi nebylo příliš dobře. Během svého snového výletu do země, nezemě jsem v reálném čase ztratila hodně krve a to se na mě samozřejmě podepsalo. Byla jsem zesláblá, málo jsem jedla a hodně ležela.

Třetí den už to Bobby nevydržel, nalil do mě půlku flašky nekvalitní whiskey a tím mě, zcela zázračně, postavil na nohy. To nejmenší, co jsem pro něj mohla udělat na oplátku bylo každodenní vaření teplého oběda. Bobby to překvapivě ocenil, i když nahlas by to nikdy nepřiznal.

Snažila jsem se udržet kondičku, ale většinu času jsem strávila v knihách. Snažila jsem se najít něco, co by mi mohlo pomoct v boji proti Iren. Zdánlivě prohraný boj.

Jenže já něco našla.

Svůj nápad jsem hned sdělila Bobbymu. Netvářil se dvakrát nadšeně. Zakázal mi cokoliv podnikat, pokud s tím nebudou souhlasit bratři. Poslala jsem jim textovou zprávu, a během pár minut dostala odpověď. Zítra ráno tam budeme.

---

„Tak povídej," spustil Dean, když se pohodlně usadil na pohovce, s flaškou piva v ruce.

„Napadlo mě, jak ji vystopovat, ale nebude se vám to líbit," začala jsem okamžitě. Postávala jsem před pohovkou. Na sobě jsem měla svoje oblíbené tepláky černé barvy a šedivé triko, které bylo o velikost, nebo dvě větší. Proto mi padalo přes rameno, a odhalovalo větší kus kůže, než by bylo vhodné. Já byla ale příliš rozrušená a nadšená, než abych tomu věnovala větší pozornost. „Napadlo mě, přivolat křižovatkového démona. Však víte – takového toho, co s vámi uzavře smlouvu, vám se splní všechno, co chcete, a za deset let pro vás přijdou pekelní psi a stáhnou vás do pekla."

Sam s Deanem na mě překvapivě koukali. Dean nakrčil nos, pokrčil obočí a Sam zprudka zavrtěl hlavou. „Jenny – ty bys prodala svoji duši, abychom dostali Iren?"

„No... jinou možnost nemáme. Vždyť kolik času strávil Bobby tím, že se snažil něco vyhrabat? A kolik toho našel? A pokud Bobby nic nenašel, myslíte si, že někdo jiný to zvládne?"

Bratři zatoulali pohledem k Bobbymu. Ten mlčel, stejně jako oni. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala. „Budu mít deset let života. Je to lepší, než nic. Nebudu se pořád ohlížet přes rameno, jestli tam je, nebo ne."

Založila jsem si ruce na prsou a čekala na jakoukoliv reakci. Všichni tři muži ale mlčeli. S Bobbym jsem svůj nápad už probírala. Věděla jsem, že je proti. Stejně jako jsem věděla, že mě stejně nezastaví. Pokud s tím bude Sam s Deanem souhlasit. A oni mlčeli.

„Udělám to. Udělám to s vámi, nebo vás. A udělám to dneska večer."

---

Netrvalo to dlouho, než se mi do pokoje doslova přiřítil Sam. Rozrazil dveře a já byla zaskočená jeho prudkostí. „Jsi normální?!" Spustil. Každým slovem mluvil víc a víc nahlas, a ke konci svého monologu na mě již skoro křičel. „Jsi úplně... mimo, jestli to chceš zkusit. Ten démon ti nic neřekne. Nezabije Iren pro tebe. Nedá ti deset let. A i kdyby to všechno náhodou vyšlo... Jsi ochotná strávit věčnost v pekle? V pekle?!"

Odhodlaně jsem se narovnala. Nevěděla jsem, jaká je správná odpověď, a jestli vůbec nějaká správná odpověď existuje.

„Je to jediná možnost."

„Ne," odsekl zpříma. „Prodat svoji duši? To není jediná možnost. To je nesmysl. Sebevražda."

„Ale já to udělám," trvala jsem na svém.

„Copak to nevidíš, Jennifer? Víš jaká je pravděpodobnost, že démon kvůli tobě zabije jiného démona?"

„Musí to udělat. Pokud se mnou uzavře smlouvu, udělá to. Pokud se mnou smlouvu neuzavře, o nic nepřijdu. Je tu buď hop, nebo trop. Nemám co ztratit."

„Jo – jenom svoji duši," odfrkl si Sam.

„Jo. Ale je to moje duše."

Sam protočil očima. Rozhořčeně rozmáchl rukama, v marné snaze najít další argumenty. „Já v tom nejedu Jenny. Udělej si to s Deanem. Nehodlám se dívat na to, jak děláš největší chybu svého života."

A s těmi slovy vykráčel z mého pokoje.

---

Když se přiblížil večer, cítila jsem se nervózní. Pečlivě jsem dbala na všechno kolem toho. Strávila jsem snad hodinu v koupelně. Vyčesala jsem si obyčejný ohon, oči zvýraznila černou linkou, na rty nanesla bezbarvou rtěnku. Vůbec nevím, proč jsem se tolik snažila, protože jediné co mě čekalo, bylo setkání s démonem. Žádné rande.

Stejnou pečlivost jsem věnovala i výběru oblečení. Nakonec jsem se rozhodla pro černé rifle z pružného materiálu, jednoduchý nátělník šedé barvy a svoji oblíbenou mikinu s klokaní kapsou. Přes to všechno jsem přehodila ještě koženkovou bundu stejné barvy, jako byly kalhoty. Na nohou jsem měla obyčejné tenisky, které jsem často používala na běhání. Byly pohodlné a dalo se v nich dobře utíkat.

Do zadní kapsy kalhot jsem zastrčila ještě placatku se svěcenou vodou, a jednu pro jistotu strčila i do kapsy od bundy. A ještě jednu do velké kapsy od mikiny, takže se mi placatka houpala na břiše.

Ještě jednou jsem se skontrovala svůj vzhled, a pak sešla dolů, kde už na mě čekal Dean. Ten mi do ruky strčil ještě drobný revolver, který mi v případě neúspěchu byl k ničemu. I přesto jsem se s ním cítila jistější.

Pohledem jsem přejela dolní patro Bobbyho domu, ale Sama jsem nikde neviděla. A vlastně, ani Bobbyho. Dean zachytil můj pohled a odpověděl mi na otázku, kterou jsem nahlas neřekla. „Dali od toho ruce pryč. Oba si myslí, že je to nesmysl. Že je to hloupost. Ale hele – já myslím, že je to v klidu. Získáme od té děvky nějaké informace."

Přikývla jsem.

Společně jsme pak nasedli do auta, a vydali se hledat nejbližší křižovatku.

---

„Dean Winchester."

Před námi se zjevil drobný muž podsadité postavy. Byl celý obličej v černém a přes obličej se mu táhl zlomyslný výraz.

„A kohopak to máme sebou? Není to snad malá a sladká Jennifer? Je po tobě celkem sháňka," muž se zeširoka usmál. Přejel mi mráz po zádech, ale byla jsem odhodlaná nedat najevo, jak moc je mi celá tahle situace nepříjemná.

Slova se ujal Dean.

„Tak poslyš,..."

„Crowley."

„Tak poslyš, Crowley. Tady Jenny chce uzavřít dohodu."

Muž pokrčil rameny. „Tak do toho."

Nádech, výdech. Usilovně jsem se snažila, aby se mi netřásl hlas. „Chci Iren. Chci ji mrtvou. A chci to hned."

Muž se na mě podíval s pobaveným výrazem ve tváři. Chvilku mě zkoumal pohledem a pak se nahlas rozesmál. „Jste normální?"

Dean udělal dva kroky, a rázem stál přede mnou. Než jsem vůbec stihla mrknout, vytáhl zbraň a démona střelil. Ten se zmateně podíval na krvácející ránu a poté se znovu rozesmál. „A to mě má jako... bolet?" „Ne, to tě má jako zastavit. Nebo snad nevíš, jak funguje kulka s ďáblovou pastí?"

Během svého proslovu mi do ruky hodil pouta, která byla také opatřena sérií znaků, které měli zabránit tomu, aby se démon mohl nejen hýbat, ale i použít svoji sílu, někam se vypařit, nebo snad pokusit se nám ublížit. Udělala jsem několik rychlých kroků a než se stihl Crowley vzpamatovat z toho, co mu právě řekl Dean, zkroutila jsem mu ruce za záda a nasadila pouta.

Byl teď plně v naší moci a on si to zřejmě uvědomoval.

„Ale no tak – jako vážně? Děláte si ze mě srandu? Spoutat mě?"

Dean jen přikývl a já se rychle vrátila na svoje místo vedle něj.

Neměli jsme s Deanem naplánovaný žádný scénář o tom, jak dnešní večer bude probíhat. Netušila jsem, jak teď postavila a spoléhala jsem na něj. A on se opravdu ujal iniciativity, za což jsem mu byla neskonale vděčná. Držela jsem si odstup, stála jsem vždy kousek za ním. Přesto jsem byla připravená na jakoukoliv akci. Na útěk, na boj, na uzavření dohody. Na cokoliv.

„Tak poslouchej. Chci vědět, kdo a co je Iren. Chci vědět, jak ji dostat."

„Na to máš google. Já nesloužím jako přenos informací."

Dean se zhluboka nadechl a polil démona pořádnou dávkou svěcené vody.

„Tak ještě jednou – kdo je Iren."

„Nejsem..." Než stihl domluvit, vrhl na něj další placatku vodu. Démon bolestivě zaskučel, ale podle jeho výrazu to nevypadalo, že by se chystal promluvit.

„Nebudem mluvit?"

Další chrstanec.

„Mám dost svěcené vody na vysvěcení všech kostelů v Americe. Otázkou je, kolik toho vydržíš ty."

„Tak jo!"

Dean se vítězoslavně usmál a založil si ruce na prsou. „Poslouchám!"

„Iren je moje nadřízená, jasný. Ať řeknu cokoliv, zabije mě!"

„Když neřekneš nic, zabiju tě já. Myslím, že nemáš moc kam couvnout."

Crowley protočil oči.

Opatrně jsem udělala krok dopředu a poprvé za pořádně dlouhou dobu promluvila. „Počkej – pokud je Iren tvoje nadřízená, chceš říct, že je něco jako... královna všech démonů z křižovatek?"

Crowley zprudka trhl hlavou a opřel svůj pohled na mně. Mlčel, prohlížel si mě zkoumavým pohledem. Dean po něm však mrknul další várku svěcené vody a on krátce vyjekl. „Tady slečna je náhodou chytrá, na rozdíl od tebe," zavrčel nepřátelsky a pohled stočil zpátky na Deana. „Jenny." Opět se odmlčel a opět sjel pohledem na mne. „Můžu ti říkat Jenny, že jo?" Zavrtěla jsem hlavou, ale on se netvářil, že by to vzal na vědomí. „Jenny má pravdu. Částečně. Až na to, že Iren je mnohem víc než královna démonů z křižovatek. Je královnou všech."

S Deanem jsme si vyměnili rychlý pohled. „Iren je královnou... pekla?" Vykoktala jsem zmateně.

„Bod pro tebe, krásko."

Zprudka jsem se otočila za dalším hlasem.

Stála tam ona, jak jinak. V celé své kráse. Blonďaté vlasy měla rozpuštěné, na sobě černočerné šaty. Usmívala se.