Eleanor se probouzí s palčivou bolestí hlavy na nepohodlné, dřevěné židli. Vůbec neví kde je, protože má zavázané oči černým šátkem a nemůže se ani moc hýbat, díky svázaným rukám a nohám. Najednou však ale uslyšela nějaké hlasy. Nepoznala kdo právě mluví, ty hlasy jí totiž byly cizí. Pak ale poznala že je tu s ní i Aaron. Jeden z mužských hlasů, k němu mluvil. ,,Kde to jsme??" Křičel Aaron. ,,To by jsi rád věděl." Promluvil na něj mužský hlas. ,,Proč tu jsme??" Aaronův hlas se zklidnil. Kroky se přibližovali k Eleanor až moc rychle. Pak jí ale najednou někdo sundal černý šátek z očí a Eleanor už tak opět viděla. Chvíli jen mrkala a pak si všimla muže v obleku s ulízanými vlasy. Díval se přímo na ni. ,,Moc mě těší." Usmál se na ni. ,,Drahá Eleanor Hennig." Eleanor už to pak došlo. Stál před ní vůdce lovců z Bratrstva, Henry. Zadívala se na jeho bledou tvář. Byla vážně bílá jako sníh v zimě. ,,Henry Morgan." Opětovala mu jeho úsměv. ,,Takže jsi o mé maličkosti už slyšela." Podivil se Henry a překračoval po místnosti. ,,Proč tu jsme??" Zeptala se ho po chvíli Eleanor. ,,Já ani nevím. Proč tu jsou??"

Podíval se na svého sluhu, který stál opodál. Ten se na něj jen nechápavě podíval. ,,Ty jsi tu proto..." Podíval se na ni. Vypadal že přemýšlí. ,,Protože s tebou mám velké plány. A ty...." Otočil se na Aarona. ,,Byl jsi na špatném místě, ve špatnou chvíli." Zkrátil to. ,,Gustave," Promluvil na svého sluhu. ,,odveť naše hosty do jejich ložnice. Určitě vám nebude vadit, když budete mít společný pokoj." Rýpl si do nich. Eleanor a Aaron se na sebe v tu chvíli vzájemně podívali. Bylo vidět že o nich Henry už něco ví. Přišli k nim dva muži a odvázali je.

Společně s Gustavem pak došli k mohutným, dřevěným dveřím. Gustavo vytáhl z kapsy železný klíč a odemkl dveře jejich nové ložnice. Eleanor s Aaron opatrně vešli dovnitř a rozhlédli se po místnosti. Bylo to normální, klasická ložnice, s velkou postelí, skříní a oknem. Eleanor vešla pomalu dovnitř, hned za ní šel i Aaron. Dveře se za nimi okamžitě zavřely. Eleanor se lekla a trochu uskočila. ,,Kde to sakra jsme??" Prohlížela si místnost. ,,V řádu Bratrstva. Je to jejich hlavní budova, něco jako hlavní ředitelství." Vysvětlil jí Aaron. ,,A to je kde??" Zastavila se u okna, aby rozhrnula závěsy. Za nimi byly ale mříže.

,,To nikdo neví. Jeho poloha je přísně tajná." Posadil se na okraj postele. ,,Tak to se odsud už vážně nedostaneme." Přisedla si k němu. ,,Nesmíš to tak rychle vzdávat." Chytl jí za ruku. ,,Třeba pro nás Laura ještě přijde." Usmál se na ni. ,,Ta si přijde jen pro tebe. To ty jsi členem její smečky, já už ne. Tebe zachrání, o mě se už nemusí starat." Zkazila mu tu radost. ,,Nevím proč tu musíš být i ty, ale slibuji ti, že se ti nic nestane. Nedovolím aby kvůli mě ještě někdo další umřel." Aaron se na ni stále díval.

,,Nikdo další už neumře." Ujistil ji. ,,To ti slubuji." Usmál se na ni a chytl její ruku. Eleanor nejdříve mírně ucukla, pak ho ale také silné stiskla. Aaron se k ní naklonil jako by ji chtěl políbit. ,,Tady ne." Eleanor mírně couvla. Aaron uznal, že má nejspíš pravdu. Ani jeden z nich nevěděl jestli v jejich pokoji nejsou nějaké kamery a nebo něco podobného. V místnosti bylo hrozné horko, Eleanor už to nemohla vydržet a tak se posadila na kamennou zem, která byla alespoň trochu studená. ,,Jsi v pořádku??" Přisedl si k ní na zem i Aaron.

Eleanor si odhrnula zpocené vlasy stranou a podívala se na něj. Připadala si jako v sauně, ze které nemůže ven. ,,Připadá mi že se tady usmažím za živa." Odsekla mu. ,,Tak to nejsi jediná. Mně je tu taky dost velký vedro." Sundal si tričko. Eleanor byla čím dál tím víc vyčerpanější. Nemohla ani zvednout víčka, jak jí připadalo že je má těžké. Aaron se na ni , se strachem v očích, starostlivě díval. Měl o ni vážně strach. V místnosti už byli několik hodin, a Eleanor se stále nelepšila, spíš naopak. Aaron ji chytl za ruku a ona opatrně otevřela své oči.

,,Zvládneme to. Neboj." Usmál se na ni. Eleanor mu jeho úsměv opětovala. V tom do pokoje přišli dva chlapi a Gustav. To vedro jim ale nic nedělalo. Rychle vzali Eleanor a mířili si to s ní z pokoje pryč. ,,Eleanor!! Ne!! Kam jí to vedete!!" Křičel Aaron naštvaně a pokoušel se vztát. Bohužel byl na tolik zesláblý, že se svalil na studenou a tvrdou zem. Chlápci vedli Eleanor do jedné z mnoha místností, sídla Bratrstva. Až nakonec došli do jedné místnosti co vypadala jako laboratoř. Připadalo jí to jako učebna biologie, akorát bez lavic, tabule a otravných učitelů.

Eleanor na ztratila vědomí, bylo to jako by na chvíli omdlela. Probrala se až když byla připoutána v nepohodlém křesle. Bylo to podobné křeslo, jaké najdete v každé zubní ordinaci. Chtěla se zvednout ale spoutané ruce ji v tom zabránily a Eleanor tak zůstala ležet. ,,Je to vzkutku mrzuté, nemoci se pohnout." Vylezl ze stínů Henry. ,,Proč jsem tady??" Šeptla. ,,Protože s tebou a tvým přitelíčkem mám velké plány." Kroužil kolem křesla a kovového stolku na kolečkách. ,,Jaké plány??" Její hlas už skoro nešel slyšet. Henry vzal injekci s tmavě tekutinou a prohlížel si jehlu. ,,Možná to bude trochu bolet." Přistoupil k ní blíž a injekci měl stále rukách.

Eleanor se na něj nechápavě a trochu i se strachem v očích dívala. ,,Tahle situace je celkem dost vtipná." Usmál se na ni. ,,Nevím v čem." Odsekla. ,,Sám nemám rád nadpřirozené bytosti, a teď se z tebe snažím vytvořit novou." Vysvětlil jí. ,,V té injekci je krev tvého přítele Aarona, hybrida." Podíval se na ni. ,,Až se dostane do tvého oběhu, začne tvá přeměna. Začneš se měnit ještě na větší monstrum než jsi doposud byla. Ale o tom by ti mohl více povykládat Aaron sám." Usmál se na ni. ,,Bude to trochu bolet, ale slibuji, pokusím se být něžný."

Jehla zamířila ke krčí tepně. Eleanor pocítila silný tlak. Bolestí neudržela slzy, které jí teď tekly po obličeji. Cítila jak jí Aaronova krev proudí v žilách. Byl to velmi zvláštní pocit. ,,Tak, a je to. Ani to nebolelo." Eleanor ho začínala mít plné zuby. Už teď jí lezl na nervy. ,,První krok jsi zvládla. Teď jen přežít tvou přeměnu. To bude trochu těžší." Usoudil. ,,Laura mě najde." Řekla rázným tónem. ,,Až ten den přijde, budu se na ni těšit. Rád ji po tak dlouhé době opět uvidím." ,,Kéž by ona mohla říct totéž." Řekla ironicky.

Henry se otočil zády k ní a zavolal Gustava. Ten okamžitě přišel do pokoje a s ním i ti dva chlapi co ji sem přinesli. Sundali jí pouta a odvedli ji opět pryč. Ne ale do ložnice ze které přišla, ale do věznice.