Laura si stále nevěděla rady s rozhodnutím, které musí udělat. ,,Uvědomuješ si vůbec, jak moc je pro mě Chris důležitý?? Je to beta!!" Křikla na Tima. ,,Jinak to nepůjde!!" Křikl naopak on na ni. ,,Dobře víš že jsme se Johnovi něčím zavázali. A to tím že zabráníme vyplnění té věštby." ,,Ani nevím proč jsem mu to tehdy slíbila." ,,Na oplátku ti slíbil že nechá tvou smečku na pokoji." Připomněl jí. ,,Aha, na to si vzpomínám. A pak někdo zabil Molly." ,,Hele, neměň téma!! Jasný??" ,,Fajn." Uznala naštvaně. ,,Pokud si ale dobře pamatuji, věštba se zmiňuje i o ledovém meči. Co když ho Eleanor najde dřív než my?? Pak už bude všechno ztraceno. Naše snahy, udržet ji naživu, budou k ničemu." ,,Nikdy ten meč nenajde. Když ani lovci z Bratrstva ho nemohou najít už několik stovek let." Ujistil ji. ,,Takže si myslíš že by ho vážně nemusela najít??" ,,Byl by to pro všechny dost velký šok, kdyby ho zrovna ona našla." ,,Myslím že ji dost podceňuješ. Sám moc dobře víš čeho všeho je Eleanor schopná. Být tebou nezahrávej si s ní. I přes to co k ní cítíš." Vstala ze svého křesla a šla k němu blíž. ,,Nemusíš to před ní tajit." Šeptla mu do ucha a mírně se zachychotala.

Poté Tim už opustil pokoj a na chodbě se střetl s Eleanor. Ta měla v ruce zrovna hrnek horkého čaje a ten teď skončil na jedné z Timových hedvábných košil. ,,Promiň." Začala se omlouvat. ,,V klidu. Můžu si za to sám. Neměl jsem tak vystartovat z toho pokoje." Přiznal. ,,Zaplatím ti alespoň čistírnu." Nabídla se a usmála se na něj. ,,To nebude třeba. Tuhle už jsem stejně neměl rád. Teď mám aspoň důvod ji vyhodit." Prohlížel si čajovou skvrnu na hrudi. ,,Vážně mě to moc mrzí." Dusila v sobě ten záchvat smíchu.

,,Moc to tak nevypadá." Usmála se na ni. ,,Promiň, já .... já nevím co to do mě vjelo." Začala se dost hlasitě smát. ,,Jsi červená jak rajče Eleanor." Podíval se na ni Tim. Eleanor byla vážně rudá jako rajče, a to všechno jen díky polití čajem. Tim se na ni díval celou tu dobu a pak se začal taky smát. ,,Co vy dva tady vyvádíte??" Okřikla je Mia a brzy za ní přišel i Lee. ,,Jen se bavíme." Vysvětlila jí Eleanor. ,,Můžete se bavit trochu po tišeji ??"Obrátil se na ni Lee. ,,Co je špatného na troše smíchu??" Stěžovala si Ell.

,,Třeba to že je až moc hlučný??" Navrhla jí Mia. ,,Fajn. Už se nesměji." Eleanor zastavila záchvat smíchu a opřela se o zeď chodby. V tom za nimi přiběhl Drake. ,,Alexa, má zprávu od Bratrstva." Oznámil jim. ,,A kde je??" Zajímal se Tim rychle. ,,Čeká na vás dole." Drake nemohl popadnou dech. ,,Na co čekáme?? Jdeme!" Eleanor vyšla jako první. Alexa seděla na zeleném kanapi v obývacím pokoji. ,,Eleanor, jak je to dlouho co jsem tě viděla naposledy??" Řekla místo pozdravu. ,,Už je to rok." Oznámila jí. ,,A co John??" ,,Táta je na tom pořád stejně. Nelepší se ale ani se nehorší." Vysvětlila jí.

,,Pro to tu ale nejsi." Podívala se na ni. ,,To máš pravdu. Nejsem tu abych s tebou probírala tvé rodinné starosti, ale proto abych ti předala vzkaz, a to přímo od Henryho Morgana." Eleanor se usadila do křesílka naproti kanapi. ,,Co je to za vzkaz??" ,,Henry chystá konečnou bitvu, mezi naším světem a světem lidí. Nebude to nic jednoduchého a rozhodně ne hezkého. Nasadil na to jen ty své nejlepší lovce." ,,Včetně tebe??" Skočila jí do vyprávění. ,,Já už v Bratrstvu dlouho nejsem, mám to od svého tajného zdroje. Jediné co mu ale chybí k tomu aby bylo jeho vítězství stoprocentní, je ledový meč."

Eleanor si hned vzpomněla na ten meč od Jamieho mámy. ,,Nikdo o něm už stovky let nic neslyšel. Neví se jistě kde se právě teď nachází." ,,Někdo ho musel někdy vidět." ,,Poslední člověk, co ho vlastnil, byl vlkodlakem." Vysvětlila jí. ,,Byla to Vanessa, tvá máma." ,,Počkat! Chceš mi říct že má máma možná ví kde ta stará věc je a nikdo se jí na to ještě nezeptal??" ,,S ní je to trochu komplikované." ,,Jak komplikované??" ,,Aby už nikomu neublížila, nechala její rodina na ni seslat kouzlo. Byla to démoní kletba, lépe řečeno. Je to jen tělo bez duše, nic jiného."

,,Ty víš kde je ??" Řekla radostně. ,,Mám nějaké informace že by se měla nacházet na venkově, v jedné psychiatrické léčebně." ,,Proč jsi mi to neřekla dřív??" Okřikla ji. ,,Nevěděla jsem to jistě, a navíc by mi tvůj táta nedovolil tě tam vzít." ,,Teď je ale táta mimo. Takže můžeme jet." Usmála se na ni. Alexa souhlasila a dívky se tak dali na dlouhou cestu. Eleanor už z té cesty bolel zadek. Pak už ale zastavili u mohutné kamenné budovy s kovovou bránou. ,,To je ono??" Eleanor vystoupila z auta a zadívala se na budovu.

Vešli dovnitř a zamířili na recepci. ,,Dobrý den, rádi bychom navštívili Vanessu Lightwood." Žena na recepci začala hned listovat papíry a pak už nám konečně řekla číslo pokoje. ,,Je to pokoj číslo 110. Před tím ale musíte dát všechny své kovové předměty a mobily sem." Dala jim malou plastovou krabičku. Eleanor s Alexou do ní dali všechno, klíče, mobily, no prostě všechno. Pak za nimi přišel chlápek v modrém munduru a odvedl je k pokoji číslo 110. Odemkl dveře a Eleanor tak poprvé uviděla svou mámu. Připadalo jí to jako jeden z mnoha jejich snů.

Šla k ní blíž. Vanessa nehybně seděla na kovové židličce a dívala se do zdi. Její dlouhé hnědé vlasy měla dané přes rameno. Eleanor si přisedla na druhou židli. Chvíli váhala a pak svou mámu konečně poprvé chytla za ruku. Cítila se tak divně. Byl to pro ni zvláštní pocit ji tak vidět. ,,Mami??" Podívala se na ni. Vanessa ale nic neřekla. Stále se dívala do zdi. ,,Je to jak jsem ti řekla. Nemluví a ani nemůže." ,,To je mi teď jedno. Konečně ji vidím a nemusím si jen představovat jak asi mohla vypadat. Teď už to vím." Setřela si slzu po mokré tváři.

Zatím ale Laura zjistila že je Eleanor pryč. ,,Time?? Time??" Křičela a procházela domem. ,,Jsem tady a slyším tě dost zřetelně." Objevil se ve dveřích svého pokoje. ,,Co se stalo tak hrozného že to nemůže počkat?!" ,,Eleanor je pryč!!"