Eleanor seděla naproti své mámě. Tolik si přála aby řekla alespoň něco. Ale nic, stále jen mlčela a dívala se do zdi. ,,Jak jí můžu pomoc??" Obrátila se Eleanor na Alexu. ,,To kouzlo může zvrátit jen čarodějka, která ho na ni vyvolala." Vysvětlila jí ale jméno jí neřekla. A to ani nemusela, Eleanor si to za chvíli domyslela sama. ,,Kristen." Zamyslela se nad tím. ,,To ona to udělala?" Alexa jen přikývla. ,,Je ve starém domě. Můžeme tam mámu vzít a požádat ji o zrušení té kletby." Navrhla Eleanor. ,,To je sice dobrý nápad, ale má to menší háček." ,,Jaký háček??" ,,Nepustí ji s tebou jen tak. Jsi sice její dcera ale nemá tě nikde v papírech uvedenou. Nebudou tomu věřit." ,,Proč by mě nikam neuváděla??" ,,Kdyby tě v těch papírech uvedla, Bratrstvo by přesně vědělo kde zrovna jsi. A šlo by po tobě." ,,To ale moc nedomysleli. Bratrstvo po mě stejně jde." ,,Ale ty se teď můžeš bránit, ne jako kdyby jsi byla malá holčička." ,,Jak ji odsud teda dostaneme??" Stále se Eleanor zajímala. ,,Musíme přesvědčit někoho z její rodiny aby podepsal propouštěcí zprávu." ,,Fajn, takže za kým jedeme teď???" ,,Buď se můžeme vrátit za Laurou a nebo jet ještě čtyři hodiny na sever."

Eleanor se na chvíli zamyslela. ,,Pojedeme na sever. Laura by nám stejně nepomohla." Rozhodla se na konec. ,,Dobrá tak jedeme." Alexa vstala a čekala až se Eleanor rozloučí se svou mámou. ,,Brzy budeme jen spolu. To ti slibuji mami." Rozloučila se s ní a šla za Alexou. Spolu pak nasedli do jejího auta a vyrazili na sever. Cesta trvala dvě a půl hodiny a většinu času jeli lesními cestami. Eleanor si dobu strávenou v autě krátila posloucháním hudby z mobilu. Opírala se o okénko auta a dívala se ven. ,,Kdy už tam budeme??" Sundala si jedno sluchátko.

,,Už tam skoro jsme." Alexa stále řídila a měla pravdu, za chvíli zastavili u menšího cihlového domku. ,,Kde to vlastně jsme??" Zeptala se Eleanor a zabouchla dveře od auta. ,,U tvé babičky." Oznámila jí Alexa a šla ke dveřím domu. Eleanor ji hned následovala. Alexa zaklepala na mohutné, dřevěné dveře a Eleanor si všimla pozlaceného štítku. Lightwoodovi, stálo na něm černým písmem. Nikdo dlouhou dobu neotevíral. ,,Možná bychom měli jít. Nemám z toho moc dobrý pocit." Eleanor se pokusila vyklouznout. ,,Chvilku ještě počkáme. Když nám ani pak neotevřou, tak půjdeme." Slíbila jí Alexa a znovu zaklepala. ,,Nikdy jsem je ani neviděla." Eleanor byla vážně nervozní.

Už to chtěli vzdát, vykašlat se na to a odjet zpátky domů, když v tom se dveře domu otevřely a uvnitř stál postarší muž s prošedivělými vlasy. ,,Můžu vám s něčím pomoc??" Podíval se na dívky. Eleanor byla dost zaskočená. Vůbec nevěděla co má říct. ,,Dědo??" Vypadlo z ní. Muž se na ni nechápavě podíval. ,,Eleanor??" Ona jen přikývla a vrhla se mu do náruče. Frank ji pevně objal, nemohl uvěřit že se dočkal setkání se svou vnučkou. Okamžitě je pozval dál. Posadili se do obýváku a Frank jim hned nabídl čaj.

,,Jsem tak rád že tě vidím." Usmál se na ni a nalil jí čaj do porcelánového hrníčku. ,,To já tebe taky." Opětovala mu úsměv. ,,Žiješ tu sám??" Rozhlížela se po místnosti. ,,Ještě s mou ženou, tvoji babičkou a naší fenkou." Vysvětlil jí. ,,Zrovna se s ní šla projít než jste přišli, ale za chvíli by měli být zpátky." Ujistil ji. ,,A proč jste vůbec přišli??" Zajímal se. ,,Potřebuji aby jste mámu pustili z toho blázince , ve kterém teď je." Začala Eleanor. ,,Bratrstvo hledá ledový meč a poslední kdo ho kdy viděl byla máma. Chci aby byla v bezpečí, a to tam rozhodně nebude." Pokračovala.

,,Nemůžeme ji z tama jen tak pustit Eleanor. Řekl ti tvůj táta, co vlastně udělala?? Co všechno způsobila??" ,,Řekl mi to, řekl mi že se máma pokusila zabít, i to jak moc ji pohltila její vlčí síla. Vím už všechno." V ten moment jí zazářily oči. ,,Máš její gen." Zadíval se Frank do jejích očí. ,,Ano, to mám. Stal se ze mě vlkodlak, stejně jako z ní. Jsem jako ona." ,,To nejsi." Nesouhlasil s ní Frank. ,,Tvá máma to neuměla ovládat, nechala se do toho vztáhnout a vůbec ji nezajímalo jestli půjde přes mrtvoly nebo ne. Nezajímalo ji komu tím co udělá ublíží." Díval se jen na ni.

,,Nejsi jako ona. A nikdy nebudeš. Máš v sobě něco, co tě dělá výjimečnou. A proto svou sílu dokážeš ovládat." Najednou se v místnosti objevila fenka německého ovčáka a běžela přímo k Eleanor. ,,Daisy, dolů." Okřikl ji Frank. ,,To je v pohodě." Usmála se na ni a pohladila ji po hlavě. Daisy jí za to dala pusu na tvář. Chvíli po ní, přišla do místnosti i paní s dlouhými, blonďatými vlasy. Hned se zarazila a dívala se přímo na Eleanor. ,,Margaret, máme pár hostů." Frank k ní šel blíž a chytl ji za ruku.

,,Dovol abych ti někoho představil." Za ruku ji vedl k Eleanor. Ta vstala z pohovky a usmála se na svou babičku. ,,Margaret, tohle je ..." ,,Eleanor." Dořekla to za něj a pevně ji objala. ,,Jsi tak podobná Vanesse, když jí bylo tolik co teď tobě." Podívala se na ni. ,,Jsi tak vyspělá." Prohlížela si ji. ,,Je to už osmnáct let, co jsme se neviděli." Stále ji držela. ,,Je to vůbec možné aby ses jí tak podobala??" Byla to klasická chvilka s babičkou. Margaret si přisedla k nim a napila se trochu čaje. Když jí ale řekla proč sem za nimi s Alexou přišli, úsměv jí z tváře opadl.

,,Eleanor, vím že to pro tebe není lehké, žít celý svůj život a nevědět kdo vlastně jsi. Pak to najednou zjistit. Celý život se ti obrátí. Ale tohle pro tebe udělat nemůžeme. Vanessa musí zůstat tam kde je. I přesto že jí hledají lovci, nenajdou ji. To ti slibuji. Na ten meč zapomeň, není to nic s čím by sis chtěla zahrávat." Vyprávěla jí Margaret. ,,Co když ji ale neuchráníte??" Vložila se do toho i Alexa. ,,Děvče, my máme dost schopností na to abychom ji ukryli před Bratrstvem. A kdybychom selhali, stejně jim nic neřekne, protože nemůže." ,,Ne, za to ji ale můžou zabít. Na co by jim asi tak byla, kdyby jim nic neřekla??" Ozvala se i Eleanor.

Po dlouhé debatě se Eleanor a Alexa, opět ocitli v autě, a to na cestě zpátky domů.