Melisa se konečně probudila. Eleanor si sedla k ní na postel a řekla jí všechno. Řekla jí celou pravdu o sobě i o své mámě. Ona tomu ale nějak nechtěla věřit. ,,Počkat!!" Křikla Melisa naštvaně. ,,Chceš mi tím snad říct, že jsi vlkodlak??" Podívala se na ni nechápavým pohledem. ,,Vím že se ti to zdá jako naprostá blbost, ale je to tak." Vysvětlila jí. ,,Já jsem vlkodlak, zdědila jsem vlkodlačí gen po své mámě." ,,Kterou ale neznáš." Připomněla jí. ,,Ano, ale i tak je jedna část mě jako ona." Eleanor se opřela o zeď. ,,Je to všechno komplikovanější než se zdá. Ale jedno víme jistě, v té stodole jsi to byla ty." ,,A taky v tom skladišti." Šeptla. ,,V jakém skladišti??" Podívala se na ni Eleanor nechápavě. ,,Byla jsem na večírku v jednom skladišti za městem. Byla jsem trochu mimo." Začala s vysvětlováním. ,,Máma se nelepší??" Zeptala se jí Eleanor opatrně. ,,Je to den ode dne horší a horší. Doktoři říkají že už jí nezbývá moc času." Svěřila se jí. ,,Je připojená na všelijaké přístroje, už si s ní ani nemůžu popovídat. A to mi tak moc chybí. Nezvládnu to tu bez ní."

Eleanor Melise řekla naprosto všechno na co se Melisa chtěla zeptat. I pravdu o Chrisovi a Drakea. ,,Takže proto je ten Drake tak sexy??" Snažila se Melisa zavtipkovat. ,,To nevím. Můžeš se na to zeptat jeho, jestli chceš." Eleanor nevěděla jak ji na tuto otázku má odpovědět. Pak ji ale něco napadlo. ,,Pojď," Seskočila z postele. ,,něco ti ukážu." Melisa ji nechápavě , a trochu i se strachem v očích, následovala. Eleanor vešla dolů do slepní místnosti, která sloužila jako tělocvična. ,,Co tu děláme??" Zarazila se Melisa. ,,Chci ti něco ukázat." Eleanor rozsvítila lustr a v místnosti tak bylo více světla.

Světlo v místnosti odkrylo všechno nářadí co tu bylo. ,,Takže, řekneš mi už teď co tu děláme??" ,,Tady se scházíme a trénujeme ovládání síly. Napadlo mě, že by jsi to mohla taky vyzkoušet." Přiznala. ,,To tady mám jako mlátit do boxerkého pytle jak nějaký maniak??" Zavtipkovala si Melisa. ,,Zkus to. Někdy díky tomu vytěsníš vztek, i různé myšlenky." Melisa ale stále váhala. Moc se jí do toho nechtělo. V tom se ale na dřevěných schodech objevil Aaron. ,,Jé, pardon. Nebudu vás rušit." Otočil se na patě. ,,Nerušíš, spíš naopak." Křikla na něj Eleanor. ,,Myslíš to vážně??" Otočil se na ni zpátky, ale stále zůstával na schodišti.

Eleanor jen přikývla. Aaron sešel dolů a představil se Melise. ,,Aaron." Podal jí ruku. ,,Melisa." Usmála se na něj a potřásli si rukami. ,,Fajn, už se znáte. Teď by jsi nám ale mohl pomoct." Probrala je Eleanor. ,,Pomoct?? S čím proboha??" Aaron se začal bát. ,,Melisa je v tom nová. Pomohl bys??" ,,Dobře, ale nevím jak." ,,Ty na něco určitě přijdeš." Usmála se na něj a odešla z pokoje. Radši je nechala o samotě. Vyšla nahoru a uviděla Tima. V ruce opět držel svou skleničku oblíbené whiskey. Eleanor se na něj usmála a šla k němu blíž.

,,Ahoj." Pozdravila ho s úsměvem na tváři. ,,Ahoj." Hodil do sebe další skleničku whiskey. ,,Jak je na tom Melisa??" Zajímal se. ,,Už je to lepší. Hodně jí vzalo to s její mámou." Vysvětlila mu. ,,To mě mrzí. Nikdo by neměl v tak mladém věku přijít o rodiče." Zamyslel se. ,,Je to pro ni teď dost těžké." ,,Kde je vůbec Chris??" Podivila se. ,,Nevím, po tom co se tu objevila Melisa, odešel." ,,A nevíš kam??" ,,Je mi líto, ale nejsem jeho otec abych ho mohl kontrolovat." Vysvětlil jí. ,,Děje se něco??" Zadíval se na ni. Eleanor vypadala dost nervozně.

,,Já jen, že jsem ho dneska pořádně neviděla. Kdyby jsi ho viděl, řekni mu že jsem šla k sobě domů." Tim jen přikývl a Eleanor odešla. Šla k sobě domů, do domu, kde před rokem ještě bydlela se svým tátou. Teď tu ale byla sama. Když zatáhla za kliku, dýchly na ni všechny vzpomínky, na časy strávené v tomto domě. Na zdech stále visely fotografie malé Eleanor s tátou. Eleanor totiž ještě nenašla správnou chvíli to sundat. Vešla dovnitř a posadila se na koženou sedačku v obýváku, uvelebila se a zapla televizi. Zrovna běželo mimořádné vysílání. ,,Policie pátrá po žháři, který má na svědomí výbuch jednoho z mnoha starších skladišť za městem. Policie vyloučila samovznícení a prosí o jakoukoliv stopu,obyvatele města."

Eleanor to hned vypla. Bylo jí jasné že se jedná o Melisu, už toho měla dost a nechtěla o tom už ani slyšet. Vstala a šla si udělat do kuchyně něco na večeři. Jenže pak zjistila, že tu nic , až na zbytek džemu, není. ,,Jasně. To jsem si mohla myslet." S prásknutím zavřela lednici a vzala telefon, který stál na kuchyňské lince. Nezbylo jí totiž nic jiného než si jídlo objednat, a tak si zavolala do nejlepší pizzérie ve městě.

Po půl hodině se ozval zvonek. Eleanor s radostí přiběhla ke dveřím a otevřela je. Očekávání v tomhle případě, bylo rozhodně jiné než realita. Za dveřmi totiž nestál poslíček s pizzou, ale Jamie s pizzou. ,,Co ty tu děláš??" Řekla překvapeným tonem. ,,Máma ti posílá tohle." Ukázal ji velkou krabici. ,,A taky tu byl poslíček s pizzou." Dokončil to. ,,Tak pojď dál." Pootevřela víc dveře. Jamie vešel dovnitř s oběma krabicema a položil je na stůl v kuchyni. ,,Neříkala ti máma co v tom je??" Zajímalo Eleanor, když se podívala na krabici na stole. ,,Ne. Řekla mi jen to, abych ti to donesl. Prý budeš vědět co to je a co s tím máš dělat."

,,Tak to jsem teda dost zvědavá co to bude, když je to tak tajemný." Eleanor začala rozbalovat, krabice totiž byla dost dobře zabalená, nebo lépe řečeno, obalená v izolepě. Když už se ale Eleanor probojovala přes vrstvy izolepy a kartonu, nevěřila svým očím. ,,Co to k sakru je??" Otočila svůj pohled na Jamieho. Ten byl ale překvapený stejně jako ona. ,,Nemám ani tušení co to je." Oba se stále dívali do té krabice. Ani jeden z nich nevěděl o co pořádně jde a co že to vlastně mají před sebou.

,,Myslím, že bude lepší, když to schovám na bezpečné místo a pak to ukážu strýci Tylerovi. Ten určitě bude vědět o co jde." Zavřela radši tu krabici. ,,To máš nejspíš pravdu." Uznal Jamie a pomohl jí s tím. Odnesli krabici dolů do sklepa, John tam měl trezor pro své věci a krabice se tam v klidu vešla. Když pak vešli zpátky nahoru, Eleanor si vzpomněla na pizzu. Jamie už chtěl ale odejít. ,,Už radši půjdu." Blížil se ke dveřím. ,,Kam by jsi šel??" Zastavila ho Eleanor. ,,Je tady ještě ta pizza. A když jsi mi tak moc pomohl, zasloužíš si kousek." Usmála se na něj. ,,A navíc, já to stejně nesním celý sama." Dodala.

Jeho modré oči se najednou rozzářili a na jeho tváři se objevil úsměv.