Čas na odpuštění

Tim, Aaron, Eleanor a Drake vyrazili ze Skleněného města. Vedl je Tim, který se ale od Aarona nemohl vzdálit víc jak na dva metry. Došli k lesu, kousek od něj stála stará, polorozapdlá továrna. Drake si cestou mnul rameno, stále ho ještě bolelo. ,,Co ti na to rameno říkal Jamie?? Viděl to vůbec??" Strachovala se o něj Eleanor. ,,Jo viděl. Prej ta dýka byla napuštěna v nějakém jedu. Bude chvíli trvat než mi zmizí z krve." Došli na kopec, který se tyčil nad továrnou. ,,Tak jsme tady. Co teď??" Řekl Aaron, který se zastavil vedle Tima.

Tim se díval dolů. Podle jeho pohledu, Eleanor poznala, že toto místo zná moc dobře, pamatuje si to tu. ,,Tak co teda?? Kde to je??" Přidal se k němu Drake. Tim se ale stále díval dolů na továrnu. ,,Je mi to líto." Řekl Tim tichým hlasem a najednou se díval do země.

,,Co je ti líto?? O čem to mluvíš Time??" Řekla Eleanor nechápavě. Stála teď přímo vedle něj, dívala se mu do očí a čekala co z něj vypadne. Místo toho ale ucítila příšernou bolest hlavy. ,,Eleanor co je ti??" Strachoval se o ni Aaron. I on ale za pár vteřin pocítil příšernou bolest hlavy.

Z křoví se vynořil muž v černém plášti. Celý obličej měl pokryt černými symboly. Odříkával kouzlo. Byl to čaroděj, další důkaz toho, že Samanta má na své straně všemocné bytosti. ,,Proč?!" Křikla a držela se za hlavu. Už ale neměla sílu a skácela se k zemi.

Tim k ní poklekl. ,,Drahá Eleanor," pohladil ji po vlasech. ,,tak mladá, tak krásná...." díval se jí do očí. ,,ale stále tak nepoučitelná." Na jeho tváři se objevil jeho klasický úsměv. ,,Tentokrát se postarám abyste to byli vy, a ne já." Sykl. ,,Samanta si s vámi už poradí."

Vstal a otočil se na muže v plášti. ,,Kouzlo spojení bylo zrušeno. Nic lehčího jsi po mně ani nemohl chtít." Jeho hlas zněl velmi hluboce. ,,Kdybys ho nezrušil, ležel bych tu s nimi. A to by se Samantě rozhodně nelíbilo." Dodal Tim. Bolest hlavy pomalu ustála. Eleanor byla ale stále dost slabá.

,,Eleanor, Eleanor," Aaron se ji snažil udržet vzhůru. ,,poslouchej mě." Ell se na něj podívala. ,,Všechno bude v pořádku. Slyšíš mě?? Nedovolím aby se Shannen něco stalo. Slibuji ti, že bude v bezpečí." Eleanor ho sice slyšela, ale nevnímala ho. Najednou, jakoby se propadala do nekonečné tmy. Neviděla kolem sebe nic víc než jen tmu.

.....

Vzbudil se na gauči. Když otevřela oči, zjistila kde je. Byla ve svém domě. Neměla ani ponětí jak se sem dostala. Něco tu bylo ale jinak. Zvedla se z gauče a šla ke krbu. Tam se vyjímaly fotografie ze střední školy. Jedna mezi nimi vyčnívala.

Byla na ní ona s Chrisem, pár měsíců před jeho smrtí. Když se na ni tak zadívala, ucítila zvláštní pocit. Připadalo jí to, jako by za ní někdo stál a sledoval ji. V odrazu rámu fotografie uviděla Chrise. Plná naděje, že ho zase uvidí, se otočila. Nikdo tam ale nebyl.

Celá tahle situace byla dost zvláštní. ,,Chrisi??" Rozběhla se na terasu. Překvapeně se zastavila. U stromu na druhém konci zahrady, stál blonďatý muž zády k ní. ,,Chris...." Šeptla a vyšla k němu. Když přišla blíž, uviděla, že je to skutečně on. Měl na sobě tu svou oblíbenou koženou bundu.

,,Eleanor....." Otočil se na ni. ,,Chrisi." Držela se, aby se nerozbrečela. ,,Ani nevíš jak jsem rád,že mám ještě jednu možnost tě vidět." Chytl ji za ruku. ,,To já taky." Usmála se na něj. ,,Kam to jdeme??" ,,Chtěl bych ti někoho představit." Řekl a táhl ji zpátky do domu.

,,Koho??" ,,Uvidíš." Usmál se. Pak se spolu vrátili do domu. Po schodech došli do velké místnosti, kde na zeleném kanapi seděla Lexi, Laura, Mia,Gabriela, Melisa a Tobby. V rohu místnosti bylo křeslo, kdo v něm ale sedí Eleanor neviděla. Křeslo bylo otočeno k oknu, aby měl ten dotyčný krásný výhled.

Čekala, že se na ni každý jen pohrne, ale to se nestalo. Všichni dělali, že tam vůbec není. Kanape vypadalo jako to, co tehdy bylo v opuštěném domě. ,,Chci aby sis s někým promluvila." Řekl důrazně. Najednou se osoba v křesle postavila. Byla to žena, s dlouhými černými vlasy jako uhel.

Když se žena otočila, Eleanor poznala o koho jde.

,,Mami," řekla překvapeně.

.....

Aaron se probral a naproti němu ležel Drake, opírající se o zeď. ,,Kde to zase jsme??" Řekl rozespale. ,,Víš, že ani nevím. Někam nás odtáhli ale nevím kam. Byl jsem stejně jako ty mimo." Dodal Drake. Pak si ale Aaron všiml hadičky, co mu čouhala z ruky.

,,Co to je??" ,,Pouštěj do nás oměj, aby nás oslabili." Vysvětlil mu Drake. ,,Být tebou tak to nezkouším vyndat." Dodal. V ten moment to ale Aaron udělal, a hned toho litoval. Ruka ho okamžitě začala bolet.

,,Kde je Eleanor??" Sykl bolestí. ,,Někde jinde. Tady dole určitě nebude. Vždycky ji drží na nějakém speciálním místě. To sis toho ještě nevšiml??" Rýpl si do něj Drake. ,,Ale všiml. Jen přemýšlím jak ji odsud dostat." ,,Dostaneme se odsud. Zvládli jsme to už několikrát, tak i teď." ,,Jenže teď je to jiné Drakeu. Tentokrát už nejde jen o nás."

,,Nejsi jedinej pro koho je to teď jiný." Aaron se na něj překvapeně podíval. ,,Když jsme byli v Londýně, tak jsem se tam seznámil s jistou dívkou." Vylezlo z něj. ,,Ale neříkej." Zkoušel si z něj Aaron udělat legraci. ,,Docela jsem se pak divil, když mi napsala."

,,A jak se jmenuje??" ,,Faith." Usmál se Drake. ,,Musím se odsud dostat už jen kvůli ní." ,,Nejhorší na tom je, že nikdo neví kde nás mají hledat." Zamyslel se nad tím Aaron. ,,Jamie je chytrej čaroděj, určitě na něco přijde. Lucian si taky dřív nebo později všimne, že jsme pryč nějak moc dlouho.

Brzy jim dojde, že jsme naletěli Timovi a půjdou nás hledat." Uklidnil ho Drake. ,,Dal jsem Eleanor slib, splním ho, ikdyby to mělo být to poslední co udělám." Opřel se Aaron o zeď. ,,Neboj, ještě budeš mít šanci ji políbit." Rýpl si do něj Drake.

.....

Tim procházel po laboratoři. Eleanor ležela napojená na různé přístroje v naprostém bezvědomí. ,,Vytvořil jsi tu iluzi jak řekla Samanta??" Otočil se na muže v černém plášti. Ten jen přikývl. ,,Pokaždé mi to tak usnadní." ,,Myslíš že jim to na Magisteriu dojde?? To že to všechno byla past??" Promluvil k němu muž v černém.

,,Nevím. Zas tak chytří nejsou, ale taky ne tak blbí. Ale kdyby si to všechno dali dohromady a přišli sem, alespoň by byla legrace." Usmál se na něj. Eleanor stále spala. Tim se na ni zadíval. ,,Myslím, že by to chtělo něco tvrdšího...." Vzal do ruky injekci s černou tekutinou.

,,Tohle by mělo stačit."

Ahojky :)

Další kapitola je na světě!!! Musím Vám ale také oznámit, že se jedná o jednu z finálních!!!

Zatím ahojky,

EnKey01

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top