Bylo to už pár dní, co se Eleanor,Drake,Aaron a Tim vydali pryč a zatím se nevrátili. John i Lucian o ně už začínali mít strach. Nepřicházeli od nich žádné zprávy, nikdo je neviděl, neslyšel o nich. Bylo to, jako by se propadli do země. Z čistajasna zmizeli beze stopy. ,,Žádné zprávy??" Vešel Luke do Velké síně, kde už se Jamie, Lee a John snažili najít Eleanor a ostatní. ,,Nic jsme o nich zatím nezjistili. Nemůžeme je ani najít pomocí kouzel. Zkoušeli jsme snad už všechno." Jamiemu už docházely nápady. Nevěděl co víc by měl ještě udělat. To ale nikdo z nich.

,,Něco tu přece musí být."John už toho všeho začínal mít tak akorát plné zuby. Věděl, že to všechno bude jako tehdy, ale částečně i on věřil tomu, že by se Tim mohl konečně poučit a přidat se na dobrou stranu.

,,Shannen se stále neprobouzí, spíš se horší. Nevím jak dlouho ji dokážu ještě udržet naživu."I Jamie z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený. ,,Shrneme si to." Luke se opřel o mramorový stůl. ,,Každý z nás měl plán, který ale bohužel nevyšel. Nemáme žádnou stopu, žádné vodítko, které by nám řeklo kde jsou." ,,Jestli chceš říct, že nemáme nic, tak to řekni na rovinu." Rýpl si do něj John.

,,Fajn, nemáme nic." Sedl si do čela stolu. ,,Já už nevím co mám dělat. Nebaví mě tu jen celé dny sedět a přemýšlet nad tím co jsme ještě nevyzkoušeli." John sklopil hlavu. ,,Stopovací kouzlo nefungovalo, kouzlo spojení už taky nefunguje." Vyjmenovával pokusy, jejich marného snažení.

Jamie seděl zamyšleně na své židli. Vypadalo to, jako kdyby v hlavě spřádal další plán. A bylo tomu skutečně tak. ,,Něco mě napadlo." Řekl do ticha a stále se díval do stolu. Všichni ztichli a dívali se na něj s očekáváním co z něj vypadne.

,,Ten duch, Samanta, ovládla přeci Shanne." Začal. ,,Pokud ji ovládla, mohla by Shannen vědět, odkud se tu vzala." Všichni zůstali sedět bez hnutí. ,,To jako, že by ji viděla??" Lee se tvářil dost zaraženě. ,,Když démon nebo duch ovládne tělo živého, vystrnadí z něj jeho duši, ta se na chvíli ocitne na místě, kde byl démon naposledy." Vysvětlil mu Jamie.

,,Proč tě tohle nenapadlo už dřív??" Podíval se na něj John. ,,Byl všude takový zmatek, že jsem si na to prostě vzpomněl až teď."Ohradil se Jamie. ,,Buďme rádi, že si na to vůbec vzpomněl." Snažil se Luke Johna uklidnit. ,,Jak to chceš zkusit??" Otočil se Luke na Jamieho.

,,Musíme se jí podívat do hlavy. Jiné řešení není." Zkrátil vysvětlování. ,,A to jako jak?? Eleanor a Aaron jsou pryč." Připomněl mu Lee. ,,Nejsou jediní příbuzní." Jamieho oči se zastavili na Johnovi. Ten okamžitě pochopil o co jde. ,,V žádném případě se nebudu hrabat v hlavě své vnučky."

,,Jiné řešení není Johne, budeš se muset pochlapit." Otočil se k němu Luke. John ale i tak nevypadal zrovna moc nadšeně.

.....

Eleanor se probrala, opět seděla vedle Faith. Ta vypadala ještě víc bídně než předtím. Čas, který zde protrpěla, se na ni zdánlivě podepsal. Její tvář byla bledá a špinavá, i Eleanor na tom ale nebyla zrovna nejlíp. Vlasy už začínala mít špinavé stejně tak jako kůži a oblečení. K tomu stále ztrácela vědomí, nevěděla z čeho, ale pochopila, že někdo chce aby se to tak bylo. Nejspíš to musel být oměj, ničím jiným neuspíte vlkodlaka tak dobře jako právě omějem.

,,Jak se cítíš??" Promluvila na ni Faith unaveným tónem. ,,Příšerně...." Zkrátila Eleanor své vysvětlování. Skutečně se cítila příšerně. Bolest hlavy se nedala ani popsat, bylo to, jako by ji do hlavy praštili kladivem. Z velké části za to mohl oměj v její krvi. Čím déle tu ale zůstávala, tím větší měla hlad.

Celou tu dobu nedostala do svého žaludku žádné jídlo. Byla unavená, nemohla se ani hnout. Vždy, když se pokusila o sebe menší pohyb, zvedl se jí žaludek a udělalo se jí nevolno.

.....

Aarone se probral, naproti němu seděl na studené podlaze Drake se svým klasickým, křivým úsměvem. ,,Dobré ránko." Pozdravil ho. ,,To skutečně musíš být i teď tak pozitivní??" Drake si vždy, i v těch nejhorších chvílích, uměl rýpnout, nebo být za vtipálka. ,,Už jsem se smířil s tím, že tu chvíli pobudeme. Dokud nás odsud někdo nedostane."

,,A to jen tak rychle nebude." Opřel si Aaron hlavu o zeď. ,,To s tebou naprosto souhlasím." Najednou se na schodech objevil Tim. ,,Bože, já myslel, že už se tu neukážeš." Drake nebyl zrovna moc nadšený z toho, že ho vidí. ,,Taky bych tu nejradši nebyl, ale musím tu být. Mám na vás dávat pozor."

,,A to ti řekl kdo??" Rýpal do něj zase Drake. ,,Samanta." Oznámil jim. ,,Na co by nás asi tak potřebovala??" Podivil se Aaron. ,,Co by asi po vás dvou potřebovala..." Říkal si Tim sám pro sebe. ,,Co by asi tak chtěla...." Přešlapoval po místnosti.

,,Chcete nápovědu??" Zastavil se před jejich celou a důkladně si prohlížel jejich výrazy. Oba ale mlčeli. ,,Ty," podíval se na Aarona. ,,jsi hybrid. Ale ne jen tak ledajaký. Během povstání na Bratrstvu ti Henry vpíchl sérum, které tvé schopnosti, ještě více umocní." Obrátil zrak na Drake, který ho stejně moc nevnímal.

,,A ty?? Místo tebe měl jít Chris, ale bohužel jsem ho musel zabít. Věděl až moc o tom co se děje. Jeho smrt, byla neplánovaná, ale nelituji toho." Drake uvnitř zuřil. Chris byl jeho nejlepší přítel, a když teď slyšel jak o něm Tim mluví, jako by byl nic, měl chuť mu jednu vrazit.

,,Samanta, ke svému návratu, potřebuje uskutečnit rituál, ke kterému potřebuje určité oběti." Díval se opět na oba. ,,To proto všechna ta zmizení. Sbírala si lidi jako do své sbírky." Podotkl Aaron zamyšleně. ,,Dobrý postřeh." Pochválil ho Tim. ,,A vy dva, budete něco jako třešnička na dortu." Opět se na jeho tváři objevil šibalský úsměv.

,,Užijte si, ještě těch pár dní tady. Dokud jste naživu. Moc času už vám nezbývá." Už byl na odchodu. ,,Chris nezemřel zbytečně." Řekl Drake, a díval se do země. Tim se v tu chvíli zastavil na místě. ,,Nezemřel pro nic. Do posledního dne, bojoval za pravdu, za to aby tohle všechno už skončilo."

,,Jak vidíš, tak to ještě stále neskončilo." Podotkl Tim a pak už zmizel na kamenném schodišti.