Uběhlo pár týdnů od doby, kdy Eleanor uviděla Molly. A za tu dobu na to nemohla přestat myslet. Stále to měla v hlavě a i Aaron si všímal, že je jeho žena myšlenkami jinde. Nevěděl ale jak má zjistit, co se s ní děje. Pokaždé když se o to pokusil, se s ní tak akorát pohádal. A to už nechtěl, nebavilo ho vidět ji naštvanou a už vůbec neměl rád, když na ni musel křičet. Nedělalo to nikdy dobro ani v rodině. Malá Shannen, která si dusna v rodině na rozdíl od jejích dvou velkých bratrů všímala, z toho také neskákala nadšením. Spíše naopak.

Eleanor se ale cítila čím dál tím víc hůř a hůř. Nebylo dne kdy by ji nebolela hlava nebo ji nebylo špatně. Aaron proto odvedl děti k Johnovi a Juliet, aby si jejich máma mohla v klidu odpočinout. Eleanor ale nezamouřila oka, pokoušela se sice usnout, ale vždy ji probudil ten stejný hlas, který říkal v podstatě to samé.

,,Je to tu, v domě. A jde si proto, co chce." Stále a stále dokola. Když Eleanor otevřela oči. Uviděla, jak na posteli vedle ní, sedí postava v tmavě modrém obleku. ,,Ty?? Co ty tu děláš?? Máš být mrtvý." Dívala se na postavu se značným znechucením.

,,Taky tě rád vidím." Usmál se na ni šibalsky Tim. Ano byl to skutečně on. ,,Co tu děláš??" Okřikla ho. ,,Jak ses sem dostal??" Pokračovala stále ve zvýšeném tónu. ,,Tohle je šílené, děje se to jen v mé hlavě, no jasně, je to jen sen." Snažila se, se uklidnit, ale moc jí to nešlo.

,,Rád bych s tebou souhlasil, ale asi tě zklamu. Tohle není sen a já nejsem živý." Stoupl si naproti ní. ,,Předpokládám, že už za tebou byl někdo jiný a řekl ti co se na druhé straně děje." Pokračoval. ,,Molly." Přikývla Eleanor.

,,Jsem tu abych se k ní přidal. Přišel jsem tebe a tvou rodinu varovat." ,,Před čím?? To co mi řekla Molly mi dost stačilo k tomu abych o svou rodinu dostala dost velký strach. Co může být ještě horší??" ,,Řekla ti taky Molly, že je to spojeno nejen s tebou, ale i s tvou malou, rozkošnou dceruškou??" Zadíval se na rodinnou fotografii na stole.

,,A řekla ti taky, že jsi to byla právě ty, kdo to vypustil ven??" ,,Cože??" Křikla na něj nechápavě a trochu už i naštvaně. ,,Tehdy jak jsi objevila svou dýku za zády a probodla jí svou matku." Připomněl jí.

,,Už si vzpomínáš??" Podíval se na ni. Eleanor si to začala dávat dohromady. ,,To zlo, bylo celou tu dobu v ní, bylo tam uvězněno kouzlem, a když si ji zabila dostalo volnost. Mohlo si jít kam chtělo a vrátilo se sem, proto co mu patří." Vysvětloval jí.

,,Co je to zač?? Kdo to skutečně je??" Tim chvíli přemýšlel jestli jí to má nebo nemá říct. ,,Nemůžu ti říct, její jméno. I když jsem už mezi mrtvými, furt jsem na tom líp, než kdybych ti to prozradil. Musíš si na to přijít sama." ,,Musíš mi přece říct alespoň něco." Prosila ho.

Po chvíli z Tima přece jen něco vypadlo. ,,Tak dobrá." Spustil. ,,Je to tady v domě. A souvisí to s tvou starou rodinou." ,,Děkuju." ,,A uděláš pro mě něco ty??" Nadzvedl jedno obočí. ,,Co chceš??" ,,Pozdravuj ode mě tvého tátu. Vyřiď mu, že mě mrzí co jsem tehdy udělal, takový konec si nezasloužil. Byl to skvělý lovec."

,,Už pár let je na vozíku." Připomněla mu Eleanor. ,,Což mi připomíná, proč bych ti vůbec měla věřit??" Tim se jen chabě usmál, jako by tuto otázku už očekával. ,,Proto co jsem udělal, neexistuje odpuštění. Věř mi ale, že John pro mě byl jako bratr. U Hennigových jsem měl vždy dveře otevřené. Kdybych mohl něco vymazat, tak to, co jsem mu udělal."

,,Vanessa, je tam taky?? Na té druhé straně." Změnila téma. ,,Neviděl jsem ji. A ani bych neřekl, že by se tam dostala. Existují dva světy mrtvých druhá strana, což je to lepší, a podsvětí, což je to horší. A pokud jsem ji neviděl na druhé straně, bude určitě v podsvětí."

,,Už musím jít. Dochází mi čas. Pamatuj na to, co jsem ti řekl." Rozloučil se s ní a zmizel stejně jako odešel. ,,Je to tady v domě a souvisí to s tvou rodinou." Opakovala si jeho slova, a pomalu došla k půdě domu.

Nerada sem chodila. Opatrně vzala za kliku a vešla dovnitř. Rozhlédla se po místnosti a pustila se do hledání. Nejdříve prohledala starý noční stolek, velkou skříň s oblečením, které už nikdo nechtěl nosit, a pak se obrátila ke starému psacímu stolu. Nikdy předtím ho tu Eleanor neviděla.

Opatrně k němu přišla a otevřela zásuvku. Byla v ní hromada starých fotografií. A navrchu se vyjímala její společná fotografie s Chrisem. Byli zrovna oba ve třeťáku. ,,Vím, že jsem to včera přehnal, ale dnešek si užijeme spolu." Říkal ji tehdy, když jí čekal před nemocnicí, kde se poprvé setkala s Aaronem.

Dobře si ten den pamatovala. Jen neměla ponětí, kde se tu ty fotografie, stejně jako ten stůl, vzaly. Prohlížela si další a další. Když už dokoukala všechny z barevných fotografií a chtěla je vrátit zpět, narazila na malou kovovou krabičku.

V tu chvíli se zarazila a krabičku vytáhla ze zásuvky. Když ji otevřela našla tam další spoustu, už ale značně starých rodinných fotografií. Najednou tam ale našla černobílou fotografii rodiny Lightwoodových. Frank byl oblečen do černého obleku a opíral se o opěradlo koženého křesla, ve kterém seděla jeho žena Margaret.

Vanessa stála po matčině levé straně a držela ji za ruku. Laura naopak na levé a stejně jako její otec, i ona se držela křesla. Skoro na okraji fotografie stála drobná dívenka s vlasy vyčesanými do úzkého drdolu a s tak chladným pohledem, až to Eleanor nahnalo strach.

Takový pohled ještě u nikoho předtím neviděla. Celkově na ni fotografie vrhla tajemný pocit. Není se ale čemu divit. Rodina Lightwoodových tak vždy vystupovala. Vždy kolem ní byla spousta tajemství. Proč se ale o poslední dceři Franka a Margaret Lightwoodových dozvěděla až teď?? Proč jí to nikdo předtím neřekl??

Připadala si divně. Tak trochu i zneužitě. Co se mohlo stát tak hrozného, že Samantu před Eleanor zatajili celou tu dobu?? Tohle vše se právě teď motalo Eleanor hlavou. Byly to ale otázky, na které si sama nedokázala odpovědět. Neznala jejich skutečný příběh.

Schovala si fotografii do kapsy od kalhot a chtěla si jít zpátky lehnout. V tom ji ale z ničeho nic začala bolet jizva na jejím levém zápěstí. Bylo to jako by jí někdo k ruce přiškvařil kus horkého kovu. Skácela se k zemi. Křičela bolestí. ,,Co se děje??" Objevil se v místnosti z ničeho nic Aaron a okamžitě se věnoval své ženě.