Melisyn křik byl čím dál tím hlasitější a hlasitější. Eleanor ho slyšela i přesto že byla ve svém pokoji, který byl dost daleko od hlavního sálu. Drásalo jí to srdce ji takhle slyšet trpět. Málem jí z toho vybuchla hlava. Nevěděla proč to slyší tak moc jakoby byla přímo s ní. Bylo to ale vážně k nevydržení. Eleanor se přestala ovládat a prohodila zelené křesílko oknem. V tu chvíli vešel do jejího pokoje Aaron. ,,Radši se nebudu ptát." Řekl nad rozbitým oknem. Najednou ten křik ustanul. Bylo ticho. Konečně. ,,Melisa, už je v pořádku. Jestli chceš tak si s ní můžeš promluvit."

Eleanor neváhala a hned přikývla. Aaron ji vedl dlouhou chodbou do ošetřovny, ta byla až na druhé straně než její pokoj. Došli ke dveřím, za kterými by měla být Melisa. ,,Jsi si jistá že tam chceš jít??" Ujišťoval se Aaron. ,,Ano chci. Je to moje nejlepší kamarádka Aarone." Připomněla mu.

,,Já vím. Ale nevím jak na  tebe bude reagovat. Nebo jestli tě pozná." Varoval ji. Eleanor se ale nedá jen tak vystrašit a tak na ni i tohle nezabralo. ,,Chci tam jít." Stála si za svým. ,,Otevřeš ty dveře ty, nebo to můžu udělat sama??" Aaron jemně zatáhl za kliku a otevřel dveře ošetřovny.

Eleanor vešla zvědavě dovnitř v očekávání že jako první uvidí Melisu. Místo toho ale natrefila na skříňku s obvazama a s léky. ,,Pokoje jsou v zadní části." Poradil jí Aaron a šel napřed. ,,Aha." Řekla nahlas a následovala ho. Prošli dlážděnou chodbou a cestou potkali několik lidí  bílém.

Eleanor si připadala jako v nemocnici kde strávila už nějaký ten čas. Konečně došli k lůžkové části. Do pokojů šlo vidět srkze malé okénko ve dveřích. Kromě Melisy zde leželi i zranění členové Bratrstva a nebo mniši, kteří  Bratrstvu dost pomáhají.

,,A jsme tady." Zvolal a stoupnul si ke dveřím pokoje. ,,Připravená??" ,,To se vážně bude dneska ptát na to samé pořád dokola??" Pomyslela si Eleanor. Místo toho mu ale řekla něco jiného. ,,Vždycky." Usmála se a čekala až vezme za kliku. Po několika vteřinách to konečně udělal.

Po dlouhé době tak uviděla Melisu. Ta ale vypadala trochu jinak. Její vlasy byly rozcuchané, obličej bez života, výraz jakoby to ani nebyla ona. Ruce měla přivázané k posteli. Aaron Eleanor naznačil ať jde dovnitř. Hned po ní vešel i on. Zavřel za nimi dveře a opřel se o studenou kamennou zeď v pokoji.

Eleanor se zatím posadila na židli vedle postele. Melisa se na ni ani nepodívala. Stále se dívala někam mimo ji. ,,Ahoj, Mell." Chytla ji za ruku. I tak se na ni Melisa nepodívala. Eleanor v tu chvíli znervózněla. Nevěděla jak jí má rozpovídat. Pak ji ale něco napadlo.

,,Nechceš mi říct co se ti stalo??" Zkoušela. Ale nic. ,,Souvisí to nějak s Timem, že ano." Najednou se na ni Melisa otočila. Eleanor tak po dlouhé době opět uviděla její oči. ,,Ublížil ti nějak?? Mně to můžeš říct." ,,Tobě??" Řekla Melisa překvapeně. Na její tváři se objevil šibalský úsměv.

,,Tobě nemusím říkat nic." ,,Meliso, jsi má nejlepší kamarádka už od doby co se známe." Eleanor nechápala co se to s ní děje. ,,Ty jsi vážně myslíš že bych se s tebou kamarádila?? Jak seš ubohá." Odfrkla si na ni. ,,Sežrala jsi mi celou tu pohádku s falešným přátelství. Asi vážně nebudeš tak chytrá." Eleanor ji vůbec nepoznávala.

Melisa taková přece nebyla. Takovou ji Eleanor nikdy před tím neviděla. ,,Nevěřím že tohle jsi ty. To z tebe udělal Tim." ,,Tim?? On mi spíš pomohl. Naučil mě jak s tím žít." ,,Co ti slíbil??" Zajímal se Aaron. Melisa se k němu otočila se stejným výrazem.

,,Co asi?? Přeci vítěznou stranu." Oznamila jim. ,,Nemáte ani ponětí co na vás Tim a Vanessa chystají. A já budu na straně vítězů." Eleanor si vzpomněla na to co říkala Kristen když jí chytli. Mluvila úplně stejně. Připadalo jí to zvláštní. ,,Tohle všechno je jen začátek. A konec.... ten bude nejlepší." Řekla jim ještě na konec.

Eleanor stále držela její ruku, najednou ale ucítila příšernou bolest. Když se pak na svou ruku podívala, uviděla že jí má popálenou. ,,Ups." Řekla Melisa pobaveně. ,,Proč jsi to sakra udělala??" Podívala se na ni Eleanor naštvně. ,,Jen tak."

To už ji ani Aaron nepoznával. Už to nebyla ta Melisa, která se smála každé hlouposti. Ta ,kterou znali, byla najednou pryč. Jako by tu ani nikdy nebyla. ,,Nevím co jsi udělala s Melisou, ale dostanu ji zpátky. A je mi jedno co všechno pro to budu muset udělat." Řekla jí Eleanor ještě předtím než odešla z místnosti.

Když se dveře pokoje už konečně zavřely, uslyšela Eleanor opět, ten už pro ni tolik známý, Melisyn křik. Tentokrát v něm ale cítila jisté naštvání a zuřivost. Teď už ji Eleanor nelitovala ani trochu.

,,Tak jsi to viděla sama. To co se s ní stalo." Řekl Aaron a zavřel za nimi dveře ošetřovny. ,,Já....Já jsem to jen potřebovala vidět na vlastní oči. Jinak bych tomu asi nevěřila." Eleanor si složila ruce na prsou. Aaron se nabídl že ji doprovodí do jejího pokoje a Eleanor jeho nabítku přijala.

Zrovna procházeli vstupním sálem, když je zastavil Lee. ,,Eleanor," Křikl na ni a běžel k nim. Oba se v tu chvíli na něj otočili s překvapeným výrazem na tváři. ,,tvůj otec s tebou potřebuje mluvit. Je to dost důležité." Začal Lee. ,,Dobře." Přikývla Eleanor a následovala Leeho. Netrvalo dlouho a všichni tři vešli do velkého sálu.

Tam už na ně čekal nejen John, Charles,Lucian a Jamie, ale i Trevis. Ano, ten Trevis co měl tenkrát na starosti vraždu Molly Yoko. A ano ten šerif co si Eleanor až dosud myslela že nemá o světě nadpřirozených bytostech ani ponětí. To vysvětluje i to že se Eleanor zatvářila překvapeně.

,,Tati, děje se něco??" Eleanor se svým způsobem začala i bát. Nevěděla co se děje když je tu Charles, Lucian a hlavně Trevis. ,,Posaď se, Ell." Pobídl ji John. Eleanor ho poslechla a posadila se na židli naproti Trevisovi a vedle Luciana. ,,Tak co se teda děje??" Zopakovala znovu svou otázku.

,,Dneska  někdo zaútočil na Edgern." Začal překvapivě Trevis. ,,Co to je??" Eleanor neměla ani ponětí o čem to Trevis mluví. ,,Edgern, je vězení daleko od civilizace. Je to tajné vězení pro ty nejhorší zločince s našeho světa." Pokusil se jí to John nějak vysvětlit.

,,Včera, přitom útoku, došlo doslova, k rozbourání některých cel." Pokračoval Trevis. ,,Několik vážně nebezpečných vězňů uteklo. Hned jsme po nich vyhlásili pátrání a hledáme je všude, ale není to tak lehké." Trevis se najednou odmlčel.

,,Mezi těmi co utekli je i Kristen." Oznámil jí John. Eleanor byla ráda že v tu chvíli seděla na židli. Tohle ji totiž dost zarazilo.

Ahojky ;)

Už se to pomalu rozjíždí !!! Musím uznat že to bude ještě dost napínavé :) Máte se na co těšit!!! A pro ty, kteří mají rádi hlavní postavu této knihy Eleanor Hennig, mám dobrou zpravu. Už dnes přidám její životopis ve své další knize Kecárna. Ty co to zajímá tak se tam podívejte :)

Zatím ahojky,

EnKey01