,,Všechno v životě nemůže být tak jak bychom si mi představovali. Někdy se určité věci vyvinou trochu jinak než jsme předpokládali. A nemůžeme to změnit. Něco ale přeci jen ovlivnit můžeme, a  to, které lidi si do života pustíme. Nikdy nevíte co se stane, kdo z vašich blízkých může umřít. A to je na tom to nejhorší." ,,Eleanor??" Křikl na ni John. Ona se hned zvedla od svého deníku a věnovala mu všechnu pozornost. ,,Děje se něco tati??" Zvedla se z červeného křesla. ,,Našli ji." Oznámil ji. ,,Melisu. Už ji sem vezou." Vysvětlil jí. Eleanor se v tu chvíli ulevilo.

Bylo pro ni příjemné, slyšet že je alespoň jeden její přítel naživu. ,,A kdy tu tak asi bude?? Kdy ji sem dovezou??" Začala se vyptávat. ,,To nevím. Nevím kdy přesně tu budou. Každopádně, Melisa musí projít kontrolou." ,,Jakou kontrolou??" Zvedla jedno obočí a skřížila si ruce na prsou.

,,Musíme si být jistí že není pod jeho vlivem. Když bude v pořádku, dostane jen pár lékařských rad. Když ale ne, tak...." Jako by to John ani nechtěl dokončit. ,,Tak co??" Okřikla ho. ,,Tak v tom případě doufej že nám dokáže pomoc Jamie. Jinak jí není pomoci." Vysvětlil jí.

Tohle Eleanor trochu vyděsilo. Nedokázala si  představit že by přišla o dalšího ze svých blízkých. A ani nechtěla. Už jen z té představi se jí dělalo blbě. Rukou se projistotu držela stolu. Kdyby náhodou. ,,Ty si myslíš že by s ní Tim ....." Bránila sama sobě to říct.

,,Myslíš si že by jí Tim nějak ublížil??" Dostala ze sebe po chvíli konečně. ,,Ještě před pár dny, jsem si myslel že je Tim můj dobrý přítel. A podívej co je z něj teď. Nechci říkat že ne, když to pak v závěru může být ano. Teď už nemůžeš věřit nikomu."

Eleanor bedlivě naslouchala každému jeho slovu. Věděla že má svým způsobem pravdu. Jen toho na ni bylo zrovna teď hodně. ,,Ať to dopadne jakkoliv, jsem tu pro tebe." Přišel k ní a pevně ji objal. ,,Já vím tati." Usmála se a držela se ho. ,,Půjdu teď dolů na jídlo. Nechceš jít se mnou?? Kdy jsi naposledy jedla??" Snažil se jí přesvědčit.

,,Měla jsem něco na snídani. Nemám hlad." Zalhala mu. Eleanor do pusy nedala nic od doby co se dozvěděla o Chrisově smrti. ,,Dobře. Když tak pak zase přijdu." Rozloučil se s ní a zavřel za sebou dveře.

Eleanor se posadila zpátky na svou postel. Opřela se o tlustý červený polštář a otočila svou hlavu na noční stolek. Přesněji na fotografii, na které spolu s ní byla i Lexi, Mia, Chris, Melisa, Jamie a Aaron. Bylo to focené pár dnů co se Jamie vrátil zpátky. Vzpomněla si jak byli všichni šťastní.

Najednou ji ale z jejích vzpomínek, probralo velké zaburácení dveří. Poznala že se jedná o hlavní dveře do sídla Bratrstva. Neváhala ani vteřinu a rozběhla se do hlavního sálu. Tam už všichni stáli okolo dveří a dívali se na ni se stejným výrazem jako když zemřel Chris. Tušila že něco bude nejspíš špatně, jen nevěděla co.

,,Eleanor," Šel k ní Jamie blíž. Eleanor stála na místě jako přibitá a jen čekala co z něj ještě vypadne. ,,teď se nehodí abys tu byla." Chytil ji za loket a pokusil se ji táhnout pryč. ,,Proč se to nehodí??" Křikla na něj a stále stála na tom samém místě.

V tom ale uslyšela z vedlejší místnosti hrozivý křik. Poznala komu patří. Byla to Melisa. ,,Co se tu k čertu děje??" Podívala se na všechny s vážným výrazem ve tváři. ,,Našli ji." Vyšel Aaron z houfku přímo k ní. Své ruce měl skřížené na hrudi, což jen podtrhovalo jeho důležitý postoj.

,,Melisa." Šeptla Eleanor jemně a téměř neslyšně. ,,Proč je tam?? A proč tak křičí??" Začala se hned vyptávat. ,,Potom co ji našli, jsem zjistil že má v sobě velmi temnou magii." Začal Jamie s vysvětlováním. ,,Jak to myslíš temnou magii?? Mohl bys mi to vysvětlit normálně?" Okřikla ho.

,,Démony." Řekl to za něj Aaron. ,,V její bundě jsme pak našli i tohle." Ukázal jí deník, který už všichni dobře znali. ,,Už když jsem to viděl poprvé, mi na tom něco nesedělo. Teď už vím co." Jamie si prohlížel deník a Eleanor ho stále poslouchala.

,,Ten deník slouží k vyvolávání démonů. Tohle písmo je dost staré, nějaké ty slova ani neznám, ale slovo démon ano. A to je tu použito velice často." ,,Jaký démon to byl??" Pokračovala Eleanor ve svých otázkách. ,,To nevíme. Existuje několik druhů démonů. To v podstatě potvrzuje i ten deník." Vysvětlil jí Jamie.

Najednou ale uslyšela další křik. ,,Co to tam s ní sakra dělají??" Otočila se k těm dveřím. Nejraději by tam teď vběhla a pomohla jí. Věděla ale že by stejně nemohla nic udělat. ,,John s Lucianem se jí snaží pomoc. Hledají kouzlo které by jí mohlo zachránit život."

,,Tak proč jsi tady??" Zvedla jedno obočí a podívala se na Jamieho. ,,To proto že i Lucian je čaroděj. A ještě k tomu o dost silnější než já." Vysvětlil jí. ,,Má s démony víc zkušeností než já. Já bych tam byl teď zbytečný." Eleanor se podívala na Aarona. Dlouho spolu nepromluvili ani slovo.

,,Vážně by jsi měla jít." Opakoval Jamie. ,,A kam??" Křikla na něj Eleanor. Už měla dost toho jak jí každý říkal co má dělat a nebo kde má být. ,,Melisa je moje kamarádka. Já nikam nepůjdu." Protestovala. ,,Já to chápu. Ale i tak...." Snažil se jí to Jamie stále rozmlouvat.

,,Je to kamarádka." Sykla skrz zatnuté zuby. Její oči najednou změnily oči. Už to nebyly ty hnědé kukadla ale ty krvavě rudé. Neměla kontrolu nad svou vlkodlačí částí. To neuniklo Aaronově pozornosti. A ani Maxově. To právě on k ní přišel a snažil se jí pomoc.

,,Eleanor, klid. Nemyslel to tak." Zkoušel ji uklidnit, ale marně. Její oči zůstávaly stále rudé. Úplně beze změny. Eleanor se na něj ani nepodívala. ,,No tak, Ell." Zkoušel to Max znovu. Tentokrát se na něj už i podívala. Její červené oči se střetly z jeho. Eleanor byla ale už dost naštvaná, a tak, když se Max pokusil ještě něco říct, hodila ho na nejbližší zeď.

V tu chvíli to viděl i Tobby, který se chtěl Eleanor jen na něco zeptat. Pro jeho štěstí si ho Eleanor ještě nevšimla.

Aaron a Lee okamžitě běželi k Maxovi, ujistit se že není nějak zraněný. Naštěstí měl jen pár podlitin, odřenin a škrábanců. Jiná další a horší zranění neměl. ,,Co je to s tebou?!" Okřikl ji Aaron. Po dlouhé době se jí díval i do očí. Ty už měly opět svou obvyklou barvu. ,,Já...." Eleanor se zlomil hlas. ,,Já... nechtěla jsem mu ublížit." Začala se omlouvat.

,,Promiň mi to Maxi.... já to nechtěla udělat..." Max se na ni podíval a ona tak mohla vidět jaké zranění mu vlastně způsobila. Pod okem měl podlitinu z které mu tekla krev. ,,Mně se neomlouvej. To spíš tomu zelenáčovi."

Eleanor si v tu chvíli všimla Tobbyho, který stál na schodišti. Hned co se na něj podívala vyrazil zpátky nahoru po schodech. ,,To ne. Tobby!!" Křikla a běžela za ním. ,,Tobby!! Stůj!!" Křičela na něj. Tobby se zastavil až u jedné ze soch na chodbě. ,,Co?? Taky se mnou chceš hodit o zeď?? Jestli jo tak to máš smůlu protože já nejsem žádnej hadrovej panák."

,,Promiň. Nechtěla jsem aby se to stalo." ,,To je trochu blbá výmluva, nemyslíš??" Okřikl ji. Eleanor najednou zmlkla. ,,Jsi naše Alfa Eleanor. A Alfa by nikdy neměla napadnout svého člena nebo dokonce zástupce. Jen v případě že by ji napadl. To ale u tebe nehrozilo." Vysvětlil jí a odešel.

Eleanor zůstala ještě chvíli stát na chodbě a přemýšlela o tom co jí Tobby právě řekl. Došlo jí že měl ve všem pravdu. Zachovala se važně hrozně. Když si ale tu situaci v hlavě přehrála znovu, přišla na to že nemohla nic dělat. Nešlo tomu zabránit. Něco v ní to prostě vyvolalo.

Ahojky :)

Je tu další kapitola a s ní i další oznámení pro Vás!! Napadlo mě že bych pro vás mohla napsat i takový menší životopis o nějaké postavě z mé knihy. Záléží jen na vás o jakou postavu si napíšete. Každopádně to najdete v mé další knize Kecárna.

Doufám že se vám tato kapitola líbí. ;)

Zatím ahoj,

EnKey01