Uběhlo pár týdnů od pohřbu Melisiny mámi a byl tu první den ve čtvrťáku. Nikomu se do toho moc nechtělo. Melisa se za tu dobu stihla přestěhovat k nám. Nechtěla v tom domě už žít. Už si tam totiž nepřipadala jako doma, spíš jako někdo cizí. Všichni jsme se tak nějak už se vším smířili. Drake odjel na celé prázdniny pryč. Říkal že se musí ještě před pohřebem Mii o něco postarat. Chris odjel i s malým za svými rodiči. Jamie odjel se svou mámou ještě před koncem třeťáku a doteď se tady neukázali. Eleanor tak v domě zůstala jen s Aaronem, Timem a teď i s Melisou. Tohle měl být jejich nejlepší rok na střední, a začal vážně skvěle. Eleanor se chystala na svůj první školní den v novém ročníku. Zrovna si upravovala vlasy když za ní přišel Aaron. ,,Co ty tu děláš?" Uviděla ho v zrcadle. ,,Chtěl jsem tě jen vidět." Šel k ní blíž. ,,Co Melisa??" ,,Už šla do školy." Hladil ji po krku. ,,Nezvládá to zrovna nejlíp že??" Dívala se na něj přes zrcadlo. ,,Přišla o jediného rodiče, kterého měla. Dalo se čekat že to tak dopadne." Jeho ruce sjeli o trochu níž. ,,Aarone...." Nenechal ji to ani doříct protože ji hned umlčel polibkem.

Když se od ní odtrhl a uviděl ten její pohled, došlo mu že na to teď Eleanor nemá náladu. ,,Děje se něco?? Nebo udělal jsem něco špatně??" Opřel se o okraj stolku. ,,Všechno je v pořádku Aarone." Vstala a pohladila ho po tváři. ,,Neděje se nic tak vážného, věř mi." Uklidňovala ho. ,,Miluju tě." Řekla mu nakonec. ,,Já tebe taky." Přitiskl si ji k sobě. Oba se v tu chvíli začali dost hlasitě smát. Aaron ji , ještě stále ve svém sevření, dlouze políbil. Poté už společně oba vyrazili do školy.

Drželi se za ruce když je u školy zastavil Chris. ,,Připravení na čtvrťák??" Řekl místo pozdravu. ,,To si piš že jo." Odpověděl mu Aaron. Eleanor se zatím dívala na budovu školy, do které se už cpal houf lidí. ,,Asi bychom už měli jít." Podotkla a stiskla jeho ruku víc. Aaron se na ni jen nechápavě podíval a nechal ji ho od tamtud odtáhnout až do školní budovy. ,,Můžeš mi říct, co to mělo znamenat??" Procházeli školními chodbami a zastavili se až u skříňky Eleanor. ,,Já si s ním nechci povídat. Nechci se s ním po tom všem kamarádit." Vysvětlila mu konečně.

,,Já myslel že to s Chrisem už je dávno za tebou, že už to máš ty sama vyřešené." ,,Mám, jen se s ním nechci bavit, to je celé." Otočila se a uviděla skříňku Lexi. Přímo zářila. Byla kolem ní rozmístěna hromada svíček, jejich fotek a květin. Aaron se hned podíval jejím směrem. ,,Jamie už je ve městě." Oznámil jí. Eleanor se na něj okamžitě otočila. ,,Přijel včera večer. Říkal ať ti to neříkám. Já ale myslel že bys to měla vědět." ,,Díky." Usmála se na něj. ,,Uvidíme se ve třídě." Rozloučila se s ním. Aaron ji ještě naposledy políbil a pak už šel na hodinu.

Eleanor zůstala ještě chvíli stát u své skříňky a dívala se na fotografie Lexi. Znovu si tak vzpomněla na všechno z toho dne. Na všechno co se tenkrát stalo. Zpřemýšlení ji probralo až rychlé zabouchnutí její skříňky. Otočila se aby viděla kdo to vlastně udělal. Byla nadšená když uviděla zase tu blonďatou hřívu. Byl to Jamie. Neváhala ani vteřinu a hned ho objala. ,,Taky tě rád vidím." Usmál se a taky ji objal. ,,Kde si celé léto byl?? Proč si ani jednou nepřijel??" Odtrhla se od něj a podívala se do jeho modrých očí.

,,S mámou jsme byli u příbuzných v New Yourku. Oba jsme potřebovali od toho všeho pryč. Zůstali jsme tam celou tu dobu, bylo to tak lepší." Vysvětloval jí. ,,A jak je na tom máma teď??" ,,No, připravuje zítřejší Lexiin pohřeb. Je to pro ni sice stále trochu těžké, ale zvládá to. Jak je na tom Melisa?? Slyšel jsem o tom co se stalo její mámě." Eleanor se opřela o svou skříňku. ,,Je to pro ni teď dost těžké. Přišla o oba rodiče. Nabídla jsem ji že může bydlet u nás. Sama by to v tom domě nevydržela." ,,Alespoň máš novou spolubydlící." Zavtipkoval.

,,To sice ano, ale i tak. Dost ji to vzalo. Možná že i víc než jsme čekali." Podotkla. ,,To mě mrzí." Podíval se na ni. ,,Chtěl jsem ti někoho představit." Otočil se za sebe ale nikdo tam nebyl. ,,Kde sakra je?!" ,,Kdo??" Nechápala ho Eleanor. ,,Támhle je." Ukázal směrem k bývalé skřínce Lexi. ,,Olivie!!" Křikl do davu lidí, který u ní stál. Najednou se z davu vynořila blondýnka stejného věku jako Ell a Jamie a šla směrem k nim. ,,Jamie, konečně!! Hledala jsem tě snad všude." Objala ho. ,,Olivie, chci ti někoho představit." Podíval se na Eleanor.

,,Tohle je moje nejlepší kamarádka Eleanor Hennig." ,,Moc mě těší." Usmála se na ni sympatická blondýna. ,,A tohle blonďatý strašidlo je moje sestřenka Liv." ,,Celým jménem jsem ale Olivie Lowther." Opravila ho. ,,Moc mě těší." Oplatila jí její úsměv. ,,Ty jsi nastoupila taky do čtvrtého ročníku??" Zajímalo ji. ,,Jo, školy v New Yourku stojí za nic. Není to nic pro mě." Vysvětlila jí. Eleanor se v teb moment trochu zarazila. Jak by střední školy nemohli být nic pro ni?? New Yourk je přece New Yourk!! Radši to ale nechala být. Nechtěla to hned rozpytvávat. V ten moment ale zazvonilo na hodinu a všichni se tak začali hrnout do svých tříd.

,,Už bych asi měla jít na svou hodinu. Ráda jsem tě poznala Olivie. Zatím." Rozloučila se s nimi a šla do učebny dějepisu. Tam už všichni seděli na svých místech. Učitel zrovna psal na tabuli dnešní téma hodiny. Eleanor se tak mohla nepozorovaně posadit na své místo. Nebo si to alespoň myslelal. ,,Slečno Hennigová," Najednou se učitel otočil přímo k ní. Eleanor se v ten moment zarazila, byl to totiž Lucian. ,,do mých hodin budete prosím chodit včas. Nehodlám tolerovat vaše pozdní příchody. Nejsem jako váš bývalý učitel." ,,Jistě, pane Morgane." Nechápala co tu on dělá.

Lucian Morgan byl její učitel dějepisu!! Proč jí najednou potřeboval být tak nablízku?? Nechápala to. A nemohla na to přestat myslet celou tu bláznivou hodinu. Dějepis konečně skončil a ona chtěla co nejdříve odejít pryč. Bohužel jí ani tohle nevyšlo. ,,Slečno Hennigová," Křikl na ni Lucian. Eleanor se na něj s falešným úsměvem otočila a čekala co po ní bude chtít teď. ,,mohla byste na chvilku?? Potřebuji si s vámi promluvit." Eleanor šla , s odporem, k jeho stolu. Poté co všichni studenti opustili třídu a dveře se zavřely, se do něj Eleanor hned pustila.

,,Co tu k sakru děláš??" Okřikla ho. ,,Nečekal jsem takové přivítání." Opřel se o stůl. ,,A jaké??" Zajímalo ji. ,,Trochu mírnější." Svěřil se. ,,Fajn, tak trochu mírněji. Co tu děláš??" Zopakovala svou otázku. ,,Budu tě učit dějepis." Oznámil jí. ,,Toho jsem si už všimla. Ale proč??" ,,Můh otec chce mít tebe a tvé přátele pod dozorem. Jen plníme svou část dohody." Vysvětlil jí. ,,Dohoda zněla tak, že se nic nestane mým přátelům a vašim lidem. O tom že nás budete mít pod dozorem nepadlo ani slovo." ,,A jak si myslíš že by splnil své slovo?? Že by vás tu nechal pobíhat bez dozoru??"

,,To teď se mnou jako budeš chodit i na záchod nebo co??" Zavtipkovala Eleanor. ,,To zrovna ne. Jen ti budeme na blízku pro případ nejnutnější nouze." ,,Takže proto jsi byl na pohřbu Melisiny mámy." ,,Eleanor, svět už není takový jak jsi ho znala, dost se toho změnilo. Všechno je teď prostě jinak a my se tomu musíme přizpůsobit."

Jeho oči se do ní přímo zabodávali. To že se svět před ní změnil, věděla už nějakou tu dobu. Když to ale teď řekl Luke, Eleanor tomu začala najednou věřit.