Uběhlo pár příšerných měsíců během kterých se toho pro nás všechny dost změnilo. Všem z nás se ve třeťáku změnil život. Všichni z nás o něco přišli. Jeden z nás ale utrpěl tu největší ztrátu ze všech. Melisina máma prohrála svůj boj s rakovinou krátce po skončení školního roku. Zkolabovala u nich doma. Melisa v tu chvíli nebyla doma. Když se pak ale vrátila a uviděla před jejím domem houf majáků, došlo jí že se muselo s její mámou stát něco dost vážného, a taky že stalo. Ještě v tu noc ji převezli do nemocnice a Melisa byla od té chvíle stále s ní. Pamatuji si že mi kolem druhé hodiny volala a zněla vážně vyděšeně. Poznala jsem že se o svou mámu bojí. Vzbudila jsem spícího Aarona a společně jsme za ní vyrazili do nemocnice. Tam nám ale nikdo nebyl schopen říct kde paní Bosticková leží. Pak jsem ale uviděla Melisu stát na chodbě a brečet. Neváhala jsem a běžela za ní. ,,Mell," Objala jsem ji. ,,co se stalo??" Podívala jsem se na ni. ,,Máma, ona zkolabovala když jsem nebyla doma. Sousedé jí sice zavolali záchranku ale doktoři nevědí jestli se z tohohle dostane." Vysvětlila jí se slzami v očích.

Vešli jsme do nemocničního pokoje kde paní Bosticková ležela. Spala a byla připojená na všechny ty tolik pípající přístroje. Já si při tom všem vzpomněla na doby kdy jsem tu já sama takto ležela. Mell si k ní hned sedla a chytla ji za ruku. Nepřála jsem Melise nikdy nic zlého, ale i Aaron věděl že tohle nemůže dopadnout dobře. ,,Dojdu pro kávu." Vytratil se radši z pokoje abych si mohla s Melisou v klidu promluvit. Přisedla jsem si vedle ní. Snažila jsem se jí utišit ale nic nepomáhalo. Vůbec nic. Pak jsem chytla její ruku a ruku paní Bostickové.

,,Co to děláš??" Podívala se na mě nechápavě. Po obličeji měla rozmazanou řasenku. ,,Chci abyste se spolu alespoň rozloučili." Přiznala jsem se. ,,Nikdo z nás tu šanci neměl. Ty ji máš přímo před sebou tak si ji vem." Znovu jsem jí nabídla svou ruku. ,,Nemůžu ji nechat jen tak jít." Podívala se na svou mámu. ,,A proto jí se s ní musíš rozloučit. Musíš jí říct sbohem." Melisa se chvilku zamyslela a pak opatrně stiskla mou ruku. ,,Teď jen zavři oči. Mysli jen na svou mámu, na nějakou společnou vzpomínku." Radila jsem jí. Ona mě poslechla a za chvíli uviděla svou mámu.

Nevím o čem spolu mluvili. Nechtěla jsem jim tam otravovat. Byla to jejich poslední chvilka. Museli se spolu rozloučit o samotě. Nechtěla jsem tomu přihlížet. Stačil mi pohled na Melisinu tvář morkou od slz. V tu chvíli mi jí bylo vážně líto. Jediná z nás doopravdy ztratila oba rodiče. Nezasloužila si to. Z ničeho nic se na monitoru jednoho z přístrojů objevila jen rovná čára. Melisa najednou otevřela oči a uviděla to. ,,Mami??" Podívala se na ni se slzami v očích. Pustila mou ruku a držela jen tu její. Byl to strašný moment pro nás obě. Ale pro ni víc.

.....

Od toho dne uběhlo pár dní. Melisa se s tím sice ještě pořád nevyrovnala ale i tak pořádala její pohřeb. S Aaronem jsme přišli o trochu dřív abych se ujistila že ten dnešek zvládne alespoň někdo z nás. Nemohla jsem ji v tom kostele vůbec najít. Pak jsem ji ale konečně našla u její rakve, která byla v zadní místnosti kostelu. ,,Mell," Klepla jsem na dveře. ,,jak je ti??" Šla jsem k ní blíž. ,,Snažím se nebrečet, ale moc mi to nejde." Přiznala se. ,,O dnešku jsem nikdy nepřemýšlela. Nikdy jsem neřešila jaký to bude když tu má máma nebude, protože jsem si to ani nikdy nedokázala představit." Svěřila se mi.

,,Neboj, zvládneme to společně." Objala jsem ji. ,,Moje máma je pryč Ell. Cítím že tohle nezvládnu. Jako by část mě umřela s ní." ,,Bude to v pořádku." Utěšovala jsem ji. Pak jsme už ale museli do sálu kde se měl konat obřad. Posadili jsme se s Melisou hned do první řady. V kostele bylo vážně plno. Přišlo snad celé město. I Laira Yoko a Lee se tu objevili ve smutečním. Obřad začal proslovy známých, přátel a rodiny paní Bostickové. Bylo jich vážně hodně a čekala jsem že už bude konec, když v tom k pultíku zamířila i Melisa.

Celkem dost mě to překvapilo, a i Aarona. Melisa se rozhlédla po sálu plném lidí než začala mluvit. ,,Děkuji že jste dnes přišli, moc to pro mě a mámu znamená. Máma byla....." Začala povídat o své mámě různé historky z jejího života. Některé byli vtipné ale našli se tu i ty smutné, a těch bylo v jejím životě víc než dost. Pohřeb probíhal celkem klidně a pak jsem si všimla že je tu i Lucian. Co on tu sakra dělá?? Pozvánku jistě nedostal. Nechápala jsem to.

Ale byl doopravdy tady, Lucian Morgan.

Ahojky :)
Je tu úvod již třetího dílu!! Doufám že se vám bude líbit.

EnKey01