Strach, bolest a únava. Tak přesně tohle teď cítila Eleanor. Šli už druhý den a stále ještě nebyli v sídle starších. Museli jít pěžky kvůli Johnovi, který je varoval předtím že by je mohli najít kdyby jeli autem. Když jdou pěkně po svých tak se před nimi mohou schovat. Už se ale začalo stmívat a nějaká pevnost před nimi ještě nebyla. Eleanor si už začala myslet, že si z nich John udělal jen legraci aby je dostal co nejrychleji z Bratrstva, pro případ že by ho Tim s Vanessou napadli. Necítila už ani své nohy. Dva dny na cestě bez jediného odpočinku vzaly za své.

Zrovna se škrábali na prudký kopec, když Eleanor už nemohla. ,,Pomůžu ti." Nabídl se jí Aaron a podali ji svou ruku. Vytáhl ji nahoru vedle něj. Všichni teď stáli na kopci, který rozděloval část kde sídlilo Bratrstvo, od té kde měli najít radu starších. ,,A co budeme dělat teď??" Tobby se zadíval dolů na krajinu.

Všude okolo nich byly jen lesy. Staré,husté a tajemné lesy. Nic víc. ,,Jdeme už druhý den,měli bychom si alespoň trochu odpočinout." Navrhl Tobby s prosebným výrazem ve tváři. Bylo vidět že i on má namáhavé cesty plné zuby a trocha odpočinku by mu přišla vhod.

Aaron,stále držící Eleanořinu ruku, se tvářil jako by nad tím přemýšlel. ,,Máš pravdu. Všichni si potřebujeme odpočinout." Sundal si batoh a začal z něj vytahovat náčiní. ,,Postavíme stany a rozděláme oheň." Vysvětlil jim svůj plán. ,,Tobby, dojdeš pro nějaké to dříví??" Podívala se na něj Eleanor, třesoucí se zimou.

,,Jasně." Odložil svůj batoh na zem mezi spadané jehličí. ,,Ale nechoď moc daleko." Křikl za ním ještě Aaron. Tobby už ale zmizel v lese. ,,Nemůže se mu nic stát, že ne??" Ujišťovala se Eleanor. ,,Ne,jsme skoro tam. Sem by se Tim ani...." Měl strach vyslovit to jméno před ní.

,,Ani moje matka." Dokončila to za něj. ,,To jsi chtěl říct??" Eleanor se krčila zimou. A nebylo divu, v horských lesech byla touto dobou dost velká zima. Aaron tomu jen přikývl. Nevěděl co víc jí k tomu má říct. Eleanor vypadala že se každou chvíli rozbrečí.

,,Ale no tak." Pevně ji objal. ,,Bude to v pořádku." Uklidňoval ji. V tom se ale z lesa ozval příšerný křik. ,,Tobby." Šeptla Eleanor a stále se držela Aarona. ,,Určitě to není on." Aaron se v tomhle ale mýlil. Byl to Tobby. Sice ho nenapadl Tim ani Vanessa, i tak se ale stal obětí lesních skřetů.

Vyběhl z lesa k nim se strašným křikem. Eleanor se lekla, když ho ale pak uviděla, ulevilo se jí. Dá se říct že byl v pořádku, tedy až na skřetí kousanec na jeho noze. ,,Kde máš to dříví??" Zarazil se Aaron, hned co ho viděl s prázdnýma rukama.

,,Děláš si ze mě srandu??" Tobby z ničeho nic přestal křičet bolestí, jako by ho ta noha už tolik nebolela, a soustředil se jen na Aarona. ,,Napadnou mě tam skřeti a mám ti ještě zajít pro dříví??" Vrhl na něj nechápavý pohled.

,,Říkal jsem ti ať se držíš blízko. Kam až jsi šel??" Na tuhle otázku nemohl Tobby odpovědět. Dobře věděl že má Aaron pravdu. Měl zůstat nablízku. ,,Pokud jsi zašel až na území lesních skřetů, tak se nedivím že tě pokousali. Skřeti si své území chrání a když se z něj někdo pokusí něco odnést, dopadá to podobně." Vysvětloval jim Aaron.

Lesní skřeti jsou vysocí asi jako půllitrová láhev. Jsou to zelení človíčkové, kteří žijí v harmonii s přírodou. Nenarazíte na ně často, nemají ve zvyku se ukazovat lidem nebo i někomu jinému. Nejdůležitější pro ně je jejich domov, nebo-li území na kterém žijí. Mají sice malé zoubky, za to je mají ale ostré jako čepel toho nejostřejšího nože.

,,No tak dobrá. Půjdu tam tedy já." Řekl Aaron rozhodně. ,,Vy zatím postavte ty stany." Zmizel v lese a Eleanor se s Tobbym dali do stavění stanů.

Tobby celou tu dobu klopýtal. ,,Bolí to moc??" Neuniklo to její pozornosti. ,,Celkem jo. Ale za chvilku to přejde. Doufám." Vysvětlil jí Tobby a podal jí další stan k složení. ,,Ty jsi o nich nikdy neslyšela, že ano??" Zajímal se Tobby. ,,Ne, o tomhle všem. O to že existuje i jiný svět než ten na který jsem byla zvyklá, jsem se dozvěděla až ve druháku." Svěřila se mu.

,,To to před tebou tvůj táta tak dlouho tajil??" Tvářil se překvapeně. ,,Nechtěl abych byla stejná jako moje máma. Bylo pro něj snažší mi o tom neříct a dělat že se nic neděje." Pokračovala. ,,Jenže se dělo." Dodal Tobby.

Eleanor jen přikývla. ,,Všechno to tenkrát bylo dost zmatené. Nevěděla jsem co se to se mnou vlastně děje. A pak se tu objevil Chris s Drakeem." Při vzpomínce na Chrise, cítila Eleanor velkou tíhu na srdci. Tobby poznal že už o tom nechce mluvit a tak radši změnil téma.

,,Myslím že to máme špatně." Podíval se na zkrouceninu, která ani trochu nevypadala jako stan. ,,Nejspíš maš pravdu." Eleanor se v tu chvíli začala smát, a s ní i Tobby. ,,Čemu se tu smějete??" Vrátil se k nim Aaron s hromadou dříví v náruči. Když uviděl co udělali s jeho stanem, pochopil o co jde.

Nakonec všechno stihli předtím než se úplně zatmělo. Rozdělali oheň a posadili se kolem něj. Eleanor si vzpomněla na dobu když byla malá, na to jak se svým otcem tábořili na zahradě. Už jí nebyla taková zima jako předtím. Teď už ne.
Aaron seděl vedle ní a držel ji za ruku. Eleanor si opřela hlavu o jeho rameno a dívala se na šlehající plameny ohně. Při tom i tak trochu přemýšlela nad tím vším co se jí za poslední tři roky přihodilo. Tobby po chvíli zmizel do stanu, s tím že už je moc unavený.

Aaron s Eleanor tam ale ještě zůstali a dívali se na hvězdy. ,,Myslíš že tam někde jsou??" Řekla z ničeho nic Eleanor a stále se dívala na hvězdnou oblohu. Aaronovi hned došlo o kom mluví. Myslela na Chrise,Lexi,Miu a další. ,,Ano. Jsou tam všichni spolu a dívají se na nás, na ty co tu po nich zbyli." Vysvětlil jí.

,,Možná že se nám snaží pomoc jak je porazit." Nadhodil Aaron. ,,Možná že sami věděli jak nad nimi zvítězit." Pokračoval a otočil se na bok tváří k Eleanor. ,,Ať už to tehdy bylo jakkoliv, tak vždycky budou s námi. V našich vzpomínkách budou žít navždycky." Eleanor se k němu otočila.

,,Nesejde na tom co se tehdy stalo. Hlavní přece je že jsi je mohla poznat, že jsi měla šanci s nimi chvíli být." Aaron ji chytl za ruku. Eleanor se na něj dívala a posloucha každé jeho slovo.

,,Děkuju." Šeptla. ,,Za co??" Aaron zatvářil že ji nechápe. Eleanor mu už ale neodpověděla, namísto toho ho radši dlouze políbila. I na to jak byl Aaron nejdříve překvapený, jí polibek vrátil zpátky. Líbali se pod hvězdami, připadalo jim to jako skvělý večer.

Ovšem až do doby než se neobjevilo něco co je vyrušilo.

Z ničeho nic zašustilo několik keřů. ,,Co to bylo??" Lekla se Eleanor. ,,Co, co bylo??" ,,Ty jsi to neslyšel??" ,,Nejspíš to byl jen vítr." Uklidňoval ji Aaron. Vítr to ale nebyl. Aaron ji znovu políbil. Eleanor ale opět uslyšela nějaký hluk. ,,Aarone tohle se mi nelíbí. Někdo nebo něco tu určitě je."

Aaron se rozhlédl. Všude kolem byla jen tma nebo les. Nikde neviděl nic podezřelého. ,,Vidíš nic tu není." Řekl s úsměvem na tváři. Úsměv mu ale rychle zmizel když z lesa vyběhlo několik osob v černých hábitech a s kapucí zaraženou do obličeje.

,,Drž se za mnou!!" Křikl na ni Aaron. Jeho oči se změnili na zářivě modré, nehty na drápy a při mohutném řevu šli vidět i jeho bílé tesáky. Vrhl se na jednoho z nich, to ale neměl dělat. Další se svého člověka snažili bránit a tak Aaron skončil s lukem v břiše.

,,Ne!!" Křikla Eleanor. ,,Uteč!!" Řekl Aaron těsně předtím než se skácel k zemi. Eleanor ale utéct nemohla, když se o to pokusila, skončila i ona se zabodnutým lukem v břiše. Bylo to ale jiné, necítila se jako by umírala, spíš jako by jen usínala. Před tím než se její oči zavřely, uviděla jak Tobby vybíhá ze svého stanu a i jeho střelili.

Ahojky :)

Dneska je tu po delší době další kapitola!!! Doufám že se vám líbila. Nezapomeňte se mrknout do KECÁRNY a když tak i napsat kdyby vás zajímalo něco o budoucím ději knihy, a nebo o čemkoliv jiném.

Zatím ahojky :)

EnKey01