Aaron se probral až ve své posteli. Do očí se mu draly ranní paprsky slunce. Nechápal jak se tam vůbec dostal. To všechno nemohlo být jen sen. Otočil se na druhou stranu. Čekal že uvidí spící Eleanor, to se ale nestalo. Se strachem se zvedl z postele. V tom ale Eleanor vyšla z koupelny ve svém červeném župánku. ,,Měl jsi snad noční můry??" Podívala se na jeho zaskočený výraz. ,,Taky se to tak dá nazvat." Řekl po chvíli. Posadil se na postel a sledoval co Eleanor bude dělat. Ta ale zamířila do šatny se obléct. ,,Měl by sis pohnout!! Jinak přijdeme pozdě." Křikla na něj ze šatny. Aaron si tu chvíli uvědomil, že už je všední den a ne víkend. Eleanor najednou vyšla z šatny a nasazovala si naušnice. ,,Zapnul bys mi to, prosím??" Otočila se k němu zády a poprosila ho o zapnutí jejích nových šatů. ,,To víš že jo. A moc rád." Zvedl se z postele a šel jí zapnout ty šaty. Eleanor si odhrnula vlasy stranou. Když jí Aaron šaty zapnul, napadlo ho využít situace a začal ji líbat na krku. ,,Musíme do školy...." Začala se z toho Eleanor vykrucovat. ,,Ta ještě chvíli počká." Svalil ji do postele.

,,Ráda bych s tebou souhlasila, ale bohužel to tentokrát nebude." ,,To máš asi pravdu." Usoudil po chvíli Aaron a zvedl se z postele. ,,Počkám na tebe dole, jo??" ,,Budu tam hned." Políbil ji na rozloučenou a zamířil si to ke své skříni. ,,Dobře." Eleanor si vzala svou tašku a zmizela za zavřenými dveřmi. Aaron zatím vytáhl ze skříně šedé tričko a tmavé džíny. Naházel učebnice do batohu a šel dolů za Eleanor. Ta seděla v kuchyni u stolu s Timem a popíjela kávu. ,,Můžeme jít." Rozhlídl se po místnosti. Eleanor hned položila svůj hrnek a vydala se za ním. ,,Po škole se sejdeme na hřbitově." Křik Aaron ještě na Tima.

,,Co budete dělat na hřbitově??" Zajímala se Eleanor, když nastupovala do jeho auta. ,,Chceme zjistit kdo je vlastně v její hrobce." Vysvětlil jí a dal klíčky do zapalování. Auto se po chvíli rozjelo a tak už mohli konečně vyrazit. Netrvalo to dlouho a auto bylo zaparkováno na středoškolském parkovišti. ,,A co Melisa ?? Ozvala se ti??" Zeptal se jí Aaron, když jí otevřel dveře od auta. ,,Vůbec. Snad si s ní budu moct promluvit alespoň ve škole." Usmála se na něj. ,,Pokud se tady ukáže." Doplnil ji Aaron.

,,V to doufám." Podívala se na něj trochu s vystrašeným výrazem. ,,Neboj," Objal ji. ,,určitě se tu objeví. Musí, je to poslední rok školy." Uklidňoval ji. ,,Máš pravdu. Uvidíme se po škole??" Pak si ale uvědomila že Aaron po škole nemůže. ,,Nebo po tom co se mi vrátíš domů??" Opravila se. ,,Jo." Políbil ji a pevně objal. ,,Tak se pak uvidíme." Usmála se na něj a zmizela v školních chodbách. Aaron chvíli zůstal stát a sledoval Eleanor, když se mu ale ztratila z dohledu, šel i on na svou hodinu. Eleanor se zatím usadila na své místo v učebně dějepisu.

Zazvonilo a do třídy vešel Lucian, Eleanor to stále nedokázala skousnout. Dveře učebny se zavřely a hodina mohla začít. ,,Dnes budeme brát 20. léta 20. století." Oznámil Lucian celé třídě a zároveň to nadepsal na tabuli. Najednou se ale dveře otevřely a dovnitř vešla Melisa. Melisa v černé kožené bundě, uplých džínách, s velkým výstřihem a botách na vysokém podpatku. Tohle se jí vůbec nepodobalo. Eleanor na ni zůstala zírat s otevřenou pusou. Lucian se otočil a nevěřil svým očím. Melisa se ani neomluvila a jen si sedla na své místo. ,,Meliso," Začal tedy Lucian. ,,nechtěla byste mi třeba vysvětlit proč jdete pozdě?"

,,To máte pravdu, nechce se mi." Jen se na něj usmála. Možná že to Melisa myslí jen jako vtip. Pomyslela si Eleanor. Každopádně to Lucian moc jako srandu nebral. ,,Za vaše chování budete čtyři dny po škole." Rozhodl rázně a dál se otočil k tabuli. ,,Jak chcete!!" Položila si Melisa nohy na stůl. Lucian se k ní otočil zpátky. ,,Chcete místo toho celý týden??" Podíval se na ni a už byl vážně naštvanej. ,,Jestli ano, tak stačí říct a já vám to u paní ředitelky velmi rád zařídím. A taky se to bude skvěle hodit na vaši přihlášku na universitu." Vyhrožoval jí.

Melisa najednou zmlkla, jako by z něj v tu chvíli dostala strach. ,,Fajn. Takže můžeme pokračovat ve výuce, jako před tím než jste sem vtrhla??" Podíval se na ni ještě jednou. ,,Samozřejmě." Odkývala mu to a vytáhla si svůj sešit a učebnici. ,,Skvěle." Usmál se a začal s velmi nudným výkladem. Eleanor tomu moc nevěnovala pozornost. Spíš pozorovala Melisu, která seděla hned vedle ní. Tvářila se trochu uraženě, ale to nebylo to jediné co Eleanor na ní nesedělo. Nikdy neviděla Melisu v ničem jiném než v teniskách, a teď na sobě měla lodičky. Co se to s ní jen stalo??

Hodina skončila a Melisa zmizela hned mezi prvními. Eleanor zůstala ještě chvíli sedět. Chvíli ji trvalo než se z toho co viděla vzpomatovala. Pak si ale vzala své věci a šla ze třídy. V tom ji ale zastavil Lucian. ,,Eleanor," Oslovil ji. ,,mohla bys za mnou po skončení vyučování přijít??" Zeptal se jí a opíral se o svůj stůl. ,,Potřeboval bych s tebou mluvit." ,,Samozřejmě. Budu tady." Usmála se na něj a zmizela hledat Melisu. Našla ji u její skříňky. ,,Ahoj." Pozdravila ji a opřela se o vedlejší skříňku. ,,Čau." Oplatila ji Melisa pozdrav a dál ji nevěnovala pozornost.

,,Proč si se vůbec neozývala??" Zeptala se jí konečně. ,,Měla jsem dost práce." Melisa zavřela skříňku a konečně věnovala svou pozornost Eleanor. ,,Změnila jsem svůj život od základů." Přiznala se. ,,Toho jsem si už taky všimla. Spíš to nešlo vůbec přehlídnout." ,,Víš co, já už budu muset jít. Zatím ahoj." Rozloučila se s ní a šla pryč. Eleanor se otočila jejím směrem. Melisa si kráčela chodbou na vysokých podpatcích jako by na nich chodila už od narození. Ani ji nezajímalo že cestou vráží do lidí okolo ní. Eleanor nechápala její chování. Nevěděla co se s ní stalo.

Škola utekla velmi rychle. Eleanor tak mohla jít za Lucianem co nejdříve. ,,Neruším??" Opatrně zaťukala na dveře jeho třídy. ,,Vůbec ne. Po pravdě jsem čekal kdy příjdeš." Usmál se na ni. ,,A už jsem tady!!" Řekla trochu vtipně. Vešla dovnitř, zavřela za sebou dveře a opřela se o lavici naprosti Lucianova stolu. ,,O čem jsi se mnou teda chtěl mluvit??" ,,To jak se se mnou Melisa bavila, bylo dost zvláštní. Až trochu divné." Opravil se. ,,Nikdy se takhle nechovala." Zamyslela se nad tím Eleanor. ,,Upřímně, jsem ji ani nepoznal. Nedalo mi to a podíval jsem se jí do její skříňky. A našel jsem tam tohle."

Najednou vytáhl ze šuplíku, od svého stolu, starý deník. ,,Víš co to je??" Obrátil svůj pohled na ni. ,,Nemám ani tušení. Nějakej starej deník??" Nadzvedla obočí. ,,Není to jen tak ledajaký starý deník,Eleanor." ,,Tak co teda??" Skočila mu do řeči. ,,Je to deník starých druidů. Vyvolávali díky tomu démony, při svých rituálech. Kde ho k čertu vzala??" Podíval se na ni s vážným výrazem. ,,Nikdy předtím se o černou magii nezajímala." Pokusila se mu to nějak vysvětlit. ,,Dobře,pro jistotu si ho ale nechám." Schoval ho do své aktovky. ,,S tím souhlasím. Můžu už jít??"

.....

Aaron se sešel s Jamiem, Maxem, Chrisem a Timem na zdejším hřbitově. Lee na ně čekal u rodinné krypty. ,,Můžeme se dát do toho." Řekl Lee při pohledu na Jamieho. Všichni vešli dovnitř. Krypta vypadala dost zastarale. Všude byla hromada prachu a světlo tu zajišťovalo jen pár svíček. ,,Bude potřeba aby tu rakev někdo otevřel. Nechali jsme ji totiž zamknout kouzlem." Vysvětlil Lee, když už se všichni vmísili dovnitř. ,,Není problém. Zamykací a odemykací kouzlo je brnkačka. Zabere mi to jen pár minut." Chlubil se Jamie. ,,Tak se dej do toho." Povzbudil ho Aaron a uvolnil mu cestu k Miině rakvi.

Jamie zavřel oči, natáhl své dlouhé paže, a začal kouzlit. Jamie se vždy na své kouzla pevně soustředil. Dával si na své práci vždy záležet. Udělal to pro Leeho i přesto, jak moc mu ublížil. V místnosti najednou bylo chladněji. Vítr se zvedal a venku to vypadalo, že začne každou chvíli pršet. Jamie se stále soustředil. Všichni ostatní tak byli radši potichu, samozřejmě až na Maxe. ,,Venku to vypada vážně příšerně." Podotkl. ,,Mohl bys být alespoň chvíli sticha!!" Okřikl ho Chris. Aaron ho vzal stranou. ,,Neber Chrise moc vážně." Poradil mu. ,,Někdy buď ale radši potichu." Doplnil se.

Dvířka rakve cvakla a mírně se pootevřely. ,,Už je to hotovo." Křikl na ně Jamie. Všichni se seběhli kolem něj. Tim vzal opatrně za dvířka a pomalu je otevřel. To co tam ale pak uviděli nikdo z nich nečekal. V rakvi ležela žena s dlouhými černými vlasy, oblečená do červených šatů. Všichni poznali kdo to tam leží.

Byla to Laira Yoko. Máma Mii a Leeho.