Eleanor stála na kamenném balkóně a dívala se do vzdálené krajiny. Všude kolem bylo ticho a ona tak jen naslouchala zvuku větru. Proto se Aarona, který se k ní přiblížil jako duch, dost lekla. ,,Promiň jestli jsem tě vyděsil. To jsem nechtěl." Omluvil se a pomalu šel k ní. ,,To nic. Já jen..... chodíš jako duch. Myslím že bychom ti měli pořídit něco s rolníčkou abychom věděli kam jdeš." Zavtipkovala si Eleanor. ,,To by bylo dobrý jen v tom případě že bych byl kocour nebo nějaké jiné zvíře, a to pokud sis všimla nejsem." Oplatil jí její vtipné urýpnutí. ,,To máš pravdu." Usmála se na něj. Mezi nimi se najednou rozhostila chvilka ticha. Eleanot to přišlo až nekonečné. A svým způsobem i trochu přetažené za vlasy. Zrovna oni dva co se navzájem tolik milovali, přátelili a znali se nejvíc na světě, si teď nemohli přijít na slovo. Nemohli spolu normálně hovořit.

Chvíli tam jen tak stáli a čekali co z toho druhého vypadne. Dlouho se ani jeden z nich neodvážil nic říct. Až pak, Aaron konečně sebral odvahu. ,,To jsi přede mnou celou tu dobu tajila?? Tu smečku, to že jsi alfa, a taky to o Timovi??" Promluvil konečně.

Eleanor se na něj podívala a nevěděla co má říct. Bylo toho tolik co mu v téhle chvíli chtěla říct a nevěděla kde má začít. ,,Chtěla jsem, aby lidi na kterých mi záleží a které miluji nejvíce na světě, byli v bezpečí. Nechtěla jsem aby kvůli mě musel někdo zemřít." Začala.

,,Mezi mnou a Maxem vážně nic nebylo." Narazila na bod zlomu. ,,Potřebovala jsem ochránit všechny, i tebe. A to jen tak že mu dokážu že už tě nemiluji. Proto ta scénka před školou." Připomněla mu. Aaron ji celou tu dobu trpělivě naslouchal a sám si to pak přebíral.

,,Dala bych cokoliv abych ten den, a i to všechno mohla vrátit zpátky." Dodala po chvíli. Aaron to pochopil. Ell mu tím chtěla říct že ji mrzí to co mu tenkrát před školou řekla. Nemyslela to tak. Koneckonců to všechno dělala pro jeho bezpečí. A navíc on ji stále tak moc miloval.

,,Díky." Vypadlp z něj po chvíli. Eleanor po něm hned hodila nechápavý výraz. ,,Díky, za to že jsi kvůli mě riskovala život." Začal. Eleanor si pomalu začala myslet že se to mezi nimi zase spraví. ,,I když jsem se tě o to neprosil." Změnil Aaron tón svého hlasu na rozhodný a tvrdý.

,,Mohla jsi to říct alespoň nám. Bydleli jsem s ním v jednom domě. V jeho domě. Melisa se s ním dokonce vyspala." Křičel na ni. ,,To proto že s ní něco udělal. Jinak by se takhle nechovala. To moc dobře víš." Oplatila mu jeho tón.

,,Kde vůbec teď je??" Změnil Aaron téma jejich rozhovoru. ,,Nevím. Zkoušela jsem jí volat, dokonce jsem požádala o pomoc i Luciana, ale nic nepomohlo. Není po ní žádná stopa. Jakoby se dočista vypařila." Vysvětlila mu. ,,Jen doufám že se jí nic nestalo." Doplnila se Eleanor. ,,To já taky. Je to jedinej člověk v našem okolí." Doplnil ji Aaron.

,,Nerad ruším." Oba se v ten moment otočili a za nimi stál Lee ve fialovém obleku. ,,Jamie je připravený na stopovací kouzlo, takže jestli byste mohli...." ,,Už jdu." Skočila mu Eleanor do řeči a šla do velkého sálu. Ten vypadal přesně jako v včerejší den.

Na jednom konci dlouhého stolu seděl Jamie, Max, John a Lucian. Pak si Eleanor všimla že je v místnosti i Melanie. Seděla za pracovním stolem jejího otce. Nohy měla zase položené na stole a ty tak odhalovali její vysoké podpatky. ,,Eleanor," Okřikl ji Jamie. Ona se za nimi hned vydala.

Posadila se naproti Jamiemu. ,,máš tu věc ktera patřila jemu??" Obrátil se na ni Jamie znovu. Eleanor přikývla a z kapsy od kalhot vytáhla stříbrný řetízek. Okamžitě si vzpomněla na moment kdy jí ho Chris dal. Zrovna spolu slavili půl roční výročí a on jí dal tohle. V ten den byla tou nejšťastnější holkou na světě.

,,Eleanor!!" Probudil ji Max z jejího snění. ,,Promiň." Otřepala se a dal už dávala pozor. ,,Začneme." Oznámil ji Jamie. ,,Budu potřebovat i trochu tvé krve." V ruce držel stříbrnou dýku. Eleanor na to jen přikývla a podala mu svou dlaň. Jamie po ní pomalu přejel dýkou , po které Eleanor zůstala na dlani jen červená cestička její krve.

Pár kapek spadlp hned na rozlouženou mapu. Jamie ji do dlaně vtiskl její přívěsek. Pevně držel její ruku a odříkával stopovací kouzlo. Svíčky, které byly rozestavěny kolem nich, vzplály z ničeho nic. Eleanor v tu chvíli ucítíla zvláštní moc.

Celou dobu měla otevřené oči, narozdíl od Jamieho. Jeho modré oči zůstaly celou dobu zavřené. Když si pak Eleanor všimla otravných pohledů ostatních v místnosti, oči raději zavřela. Po tom co se to ale stalo, uviděla Chrise. Byl v nějakém starém domě. Seděl na židli a kolem něj chodil Tim.

Až co přišla Eleanor blíž, uviděla že má Chris svázané ruce provazy namočené v oměji. ,,Vážně si myslíš že mě tady nenajdou??" Promluvil Chris unaveně. Tim se na něj podíval se šibalským úsměvem. Chris byl samá modřina, byl vysílený a unavený. Eleanor věděla že ji ani jeden z nich nemůže vidět a tak si ke Chrisovi klekla a chytla jeho ruku. ,,Dostaneme tě zpátky." Šeptla.

,,Já si to nemyslím..." Klekl si Tim k němu. ,,Já to vím." Usmál se na něj. Usměv mu ale z tváře zmizel hned po tom co mu Chris pozvracel boty. Zvracel krev a Eleanor došlo že to není dobré.

Najednou ale všechno začalo mizet. Eleanor se ocitla zase v sídle Bratrstva. Tentokrát ale z neznámého důvodu na zemi. ,,Co se stalo??" Otevřela oči a uviděla známé tváře. ,,Omdlela jsi." Pomohl jí John vstát. ,,Kde je Jamie s Maxem??" Opatrně se posadila na židli.

,,Jeli pro Chrise. Už vědí kde je. Jel s nimi i Aaron a Tobby." Vysvětlil jí John a stále ji držel za ruku. ,,Počkat!!" Zapřemýšlela se. ,,Jak dlouho jsem byla vlastně mimo??" Zarazila se. ,,Něco přes hodinu." Vysvětlil jí Lucian a podal jí mokrou žíňku. Eleanor si ji hned přiložila na hlavu, ktera ji teď dost bolela.

,,Ale, šípková Růženka se nám probrala." Zavtipkovala si Melanie když se zase objevila v místnosti. ,,Kde jsi byla??" Obrátil se na ni Luke. ,,Jen na menším lovu, bratříčku." Napila se z jednoho z pohárů na stole. ,,Neboj, žádná člověčina. Sem tam jen nějaká ta veverka." Uklidnila ho.

,,To mě dost těší." Objevil se tu z ničeho nic i Charles. Posadil se do čela stolu. ,,Myslím tu část že jsi konečně přestala jíst lidi." Upřesnil to. Melanie to ale spíš vzala jako urážku a z místnosti odešla. Eleanor se po chvíli rozhodla jít za ní.

,,Melanie!!" Křikla za ní.