Už je několik dní co Eleanor spolu s Aaronem a Tobbym opustili brány Bratrstva. John se z toho cítil celý nesvůj. Měl o svou dceru strach. I tak ale musel dělat svou práci. Bratrstvo ho v těchto dnech značně potřebovalo. Nevěděl ani kam má skočit dřív. Bylo toho vážně hodně. K úlevě a naprostému uklidnění mu nepřidal ani fakt, že se mniši z rady starších ještě neozvali. Už od rána pršelo a celkově to byl dost ponurý den. John toho měl teď moc. Zrovna řešil problémy s obranou, když do něj omylem vrazil Max.

,,Omlouvám se ti Johne." Otočil se na něj a uviděl Maxe. ,,Právě tebe jsem ale hledal." John se zastavil a zpozprněl. Velmi ho zajímalo co mu může Max chtít. ,,Přišla zpráva z křišťálového města." Max byl dost udýchaný. ,,Nejen že ukradli Ankelův meč. Oni město i napadli." ,,Kdo přesně?? Víš to??"

Max nemohl popadnout dech. ,,Čarodějky, démoni..... všichni kteří utekli z Edgernu. Celé město shořelo v plamenech." Dostal ze po chvíli. ,,Tohle se mi vůbec nechce líbit." John nad tím přemýšlel. ,,Ozval se už někdo z rady starších??" Změnil John téma. ,,Nikdo. Lucian začíná mít strach." Vysvětlil mu Max.

,,Lidé z Křišťálového města nemají kam jít. Charles se rozhodl nabídnout jim útočiště v Bratrstvu." Pokračoval Max. ,,Děláš si legraci??" Okřikl ho John naštvaně. ,,Co když mezi nimi bude nějaký jejich nohsled??" ,,Přesně tohle mu řekl i Lucian. Ale neposlouchá od toho útoku na něj Charles prostě nikoho než sebe neposlouchá." Vysvětloval mu Max za chůze.

,,Já si s ním půjdu promluvit. Tohle se nesmí nechat jenom tak. Není to legrace." John si to zamířil ke dveřím pracovny Charlese. ,,Počkej když tak tady. Tohle si s ním musím vyřídit sám." Řekl mu než vešel dovnitř. Max jen přikývl. John šel dovnitř ale Charles tam nebyl.

Místo něj tam našel jeho syna Luciana. ,,Kde je Charles??" Svraštěl obočí a šel dál. ,,Nevím. Pokud sis nevšiml tak je tady všude kolem dost velký chaos." Lucian měl hlavu zabořenou do hromady papírů. ,,Potřeboval bych si s ním promluvit. Je to celkem důležité." Šel k němu blíž.

,,Jenže tu není!!!" Okřikl ho Lucian. Bylo vidět že to Luke nezvládá. To ale nikdo z nich. Na všechny toho teď bylo moc. Nikdo nečekal že se to stane. A to ještě nevěděli jaké události je teprve čekají. ,,Promiň." Vstal ze židle a šel k oknu. ,,Zrovna jsem dostal zprávu z křišťálového města." Díval se z okna.

,,Melanie je...." Nemohl to ze sebe dostat. Johnovi to v tu chvíli došlo, i když to Lucian nedořekl. ,,Odešla do Křišťálového města hned po Eleanor, zjistit něco bližšího o té krádeži. Byla s mnichi ve sklepení kde byl meč uloupený, když to tam někdo podpálil." Vysvětloval mu Luke a stále se díval z okna.

,,Nikdo se nemohl dostat ven. A nikdo to taky nepřežil." To byl první moment co se na něj Luke otočil a díval se mu do očí. ,,Otec to ještě neví. Odešel pryč dřív než jsem tu zprávu dostal." Pokračoval. ,,Je mi to líto,Luciane."

John nevěděl co víc mu k tomu má říct. Melanii měl rád, byla to skvělá přítelkyně i přesto že byla upírka. Bohužel ani upíři nemohou žít věčně. ,,Vím že to teď asi není ta nejlepší chvíle, ale tohle nepočká Luciane." John musel zarazit tomu aby se do Bratrstva dostal někdo cizí.

,,Tvůj otec chce do Bratrstva pustit lidi z Křišťálového města." Oznámil mu. Lucian hned zpozorněl. ,,Víš jaké to pro nás všechny představuje riziko??" ,,Tohle by můj otec nikdy neudělal. Charles je možná sobecký ale tohle bych do něj nikdy neřekl." Bránil se Luke.

,,Ne?? Tak se podívej na tohle." Podal mu zprávu, kterou mu ještě předtím dal Max. Lucian si vzal a začal číst. ,,Je na tom podpis a pečeť tvého otce." Upozornil ho John. ,,Muselo mu už vážně přeskočit pokud si myslí že je tohle dobrý nápad." Lucian tomu nemohl uvěřit.

Na zprávě doopravdy byl podpis a pečeť jeho otce. ,,Tohle je spíš naprostá šílenost." Opravil ho John naštvaně. ,,To vím. Jenže já s tím nic moc neudělám. Teď už rozhodně ne. Pokud to rada starších schválí, budeme to muset udělat." Tímhle Johna moc nepotěšil. ,,Něco dělat přece musíme." Snažil se John přesvědčit.

,,Mohli bychom vyhlásit karanténu. Nikdo by nemohl dovnitř ani ven." Jejich plán ale zkazil ohlušující zvuk rohu, který oznamoval otevření hlavní brány. ,,Tohle by rada starších neudělala." Podíval se John směrem k zavřeným dveřím místnosti. ,,Jak vidíš tak asi ano." Lucian si na se na sebe vzal svůj dlouhý černý kabát.

,,Půjdeme se na to podívat. Alespoň uvidíme na čem jsme." Řekl klidně jako by se vůbec nic nedělo. Vyšli z pracovny a namířili si to rovnou do hlavní síně. Ani tam ale nedošli a už uslyšeli hrozné rány. Bylo to jako by tam něco vybuchovalo.

Oba spadli k zemi. ,,Vidíš to je to co jsem ti říkal. Teď už je jasné že jsou i tady." Řekl naštvaně John a stále se válel na zemi v hromadě prachu. ,,Tohle můj otec vážně neměl dělat. To přiznávám." ,,A co teda budeme dělat teď ??" Vyšplhal se na nohy. ,,Svolej všechny co mohou bojovat do tajné zbrojnice."

,,Ty s nimi chceš bojovat?? S čaroději a s bůhví s čím ještě??" John se zarazil a čekal co mu Luke odpoví. ,,Jinou možnost už nemáme. Tohle je to jediné co nám zbylo." ,,Tak fajn, budeme s nimi tedy bojovat." John se na něj jen usmál a začal svolávat své muže.

Lovci, kteří byli schopni boje, bylo víc než dost. Tajná zbrojnice nimi byla naplněná až k prasknutí. Samozřejmě nemohl chybět i Max se smečkou, kterou tu Eleanor nechala, Lee s Drakeem, nebo kouzelnické duo Jamie a jeho sestřenka Olivie. Ti všichni jim chtěli v tu chvíli pomoc.

John a Lucian rozdali všem jasné instrukce toho kde mají být. Jamie a Olivie ale měli tu nejdůležitější práci, museli odrazovat kouzla, která byla poslána na některého ze skupiny. Není to tak jednoduché ochránit tolik lidí, když jste jenom dva čarodějové. Všichni postupně vyšli ze zbrojnice do boje. Ani nevěděli jak rychle boj začne.

Netrvalo to ani pár minut a Bratrstvo bylo v obložení zlých sil. Nebyli to jen černokněžnící, ale i skřeti, obři a další havěť z temnot. Olivie ještě naposledy chytla svého bratránka za ruku a podívala se mu do očí. Pak už to všechno začalo.

Místností zářily všelijak barevné paprsky od čarodějnických hůlek, křik vlkodlaků a obří mlácení velkou palicí. Horší už to být snad ani nemohlo. Říkal si John, když si šel pro svůj luk. To ale ještě nevěděl že tam ani nedojde. Šel tajnou chodbou do jeho pokoje a nevšiml si že ho celou cestu sleduje neznámý host.

Už byl skoro tam. Už držel kliku v ruce, když v tom.....v tom ho někdo bodl do krku. John tušil o koho půjde. Nebyl si tím ale úplně jistý a proto se raději otočil. Stála tam Kristen, její vlasy byly opoznání kratší než když se viděli naposledy a na krku a rukách měla vytetované zvláštní znaky.

,,Ahoj Johne." Řekla mu ironickým tónem a usmála se na něj. John se na ni jen nechápavě díval. ,,A teď," vytáhla z kapsy svého fialového pláště svou hůlku. ,,sbohem Johne." Mávla hůlkou a Johna to vymrštilo přímo proti dřevěným dveří jeho pokoje.

Cítil jak hlavou narazil do něčeho tvrdého, nejspíš kovového, a v tu chvíli ztratil vědomí. Zůstal nehybně ležet na kusech svých dveří.