Dny utíkaly strašně rychle. Táta mě tu navštěvoval každý den. A stejně tak i Melisa. Donášela mi čerstvé, školní drby. A pak už konečně nadešel ten den, kdy jsem mohla jít domů. Nohu jsem sice měla ještě zašitou a nějak extra jsem s ní hýbat nemohla, ale i tak jsem byla ráda za to že už jdu domů. I s těmi zatracenými berlemi. Není to tak snadné jak to vypadá. Párkrát jsem s tím i spadla a Melisa si moje utrpení dost hlasitě užívala. Připadala jsem si jako nějaký šašek v cirkusu při představení. Zkusila jsem si to znovu a zase to nevyšlo. Melisa se začala opět smát.

,,Jsi to pojď zkusit,když se tak směješ. Není to tak lehký !!" Okřikla jsem ji. Melisa si s úsměvem převzala berle. A musím říct, že jí to šlo stoprocentně líp než mně.
,,Nic na tom není." Řekla mi s úsměvem na tváři a vrátila mi berle. ,,Doufám že se s tím nějak doplazím do školy." ,,Když tak tě můžu vyzvednout autem. Ty vy ses tak nemusela plahočit do školy s tímhle." Podívala se na berle. ,,Tak díky." Zkusila jsem se dostat zpátky na gauč. To se mi podařilo a já se tak konečně ocitla na měkkém gauči v našem obýváku.

V tu chvíli přišel domů i táta. Práskl dveřmi a vešel do obýváku za námi. Když uviděl Melisu,tak z toho moc nadšený nebyl. ,,Meliso, mohla bys nás prosím nechat o samotě ??" Podíval se na ni. ,,Už jsem stejně byla na odchodu." Zalhala,vzala si tašku a šla domů.

,,Co se děje tak hroznýho,že o tom nesmí vědět ani Melisa??" Nechápala jsem jeho chování. On se posadil na gauč vedle mě. ,,Vím že to máš teď trochu těžké. A já ti chci pomoc." Neměla jsem ani tušení o čem to mluví. I tak jsem ho ale dál poslouchala. ,,Poradil jsem se s doktory a ti mi doporučili sezení u psychologa."

Hned co to řekl,jsem tomu nemohla uvěřit. Můj táta si myslí že potřebuji psychiatra??!! To spíš on, když si to myslí o mně.

,,Proč ??" Podívala jsem se na něj s nechápavým výrazem na tváři. ,,Ell," Chytl mou ruku. ,,já pro tebe chci jen to nejlepší." ,,A ty si myslíš že je to nějaký stupidní sezení?!" Zněla jsem už dost naštvaně. ,,Pro mě to taky není lehké, Eleanor." ,,Pro tebe? Myslíš ty taky na někoho jiného než na sebe nebo na tvou práci??" Už jsem přímo zuřila.

,,Vím že jsi teď dost naštvaná a říkáš věci, které bys jindy neřekla." S tímhle měl pravdu. Tohle bych mu vážně nikdy neřekla. Ani nevím proč jsem to udělala. Prostě to ze mě tak vypadlo. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na tátovu tvář. ,,Kdybych tam měla jít ??" Řekla jsem trochu poraženě.
,,Zítra,místo školy." Na jeho tváři se objevil úsměv.

Den utekl strašně rychle. Četla jsem si ve svém pokoji, když v tom dovnitř vešel táta. ,,Někdo by tě rád viděl." Držel kliku dveří a pak do pokoje pustil Chrise s Drakem. Musím říct že jsem vážně nečekala to že za mnou ti dva přijdou. Kde sakra vzali mou adresu ??!! Pokusila jsem se vstát ale Chris mě zarazil s tím, ať radši zůstanu sedět.

Opět jsem se tedy posadila na postel. Nechápala jsem proč jsou tu. ,,Proč jste sem přišli?" Vypadlo ze mě. Sledovala jsem je a čekala co mi odpoví. ,,Chtěl jsem ti vysvětlit co se vlastně v tu noc stalo." Začal Drake. ,,Ty myslíš tu noc, kdy jsi mi dal trávu??" Šeptla jsem na něj. Nechtěla jsem to říkat nějak nahlas, aby nás neslyšel táta, který určitě stál za dveřmi.

,,Jak to že si tohle pamatuješ?" Zatvářil se překvapeně. Já se jen mlčky podívala na Chrise,který stál opodál. ,,Děláš si ze mě srandu??" Podíval se mým směrem na Chrise. ,,Ty jsi jí to řekl a já se jí tady za to chtěl omluvit." Šel k němu blíž. ,,Za co omluvit??" V ten moment jsem si začala celý ten náš výlet vybavovat. I ten tanec s Drakem mi utkvěl v paměti.

,,Vyřídil ti Chris můj vzkaz??" Podívala jsem se na něj. Drake byl dost naštvanej. ,,Vzkaz ?? Jakej??" Nechápal.
,,Co jsi mi měl říct??" Otočil se ke Chrisovi. ,,Že jsi podle mě dobrý tanečník." Vysvětlila jsem mu. ,,To je všechno ??" Obrátil se znovu na mě. ,,A co víc bys chtěl ??" Oplatila jsem mu jeho pohled. ,,Díky že jsi mě sfetoval??" ,,Tu trávu sis vzala sama. Já tě do toho nenutil." Hájil se. ,,Ale nabídl jsi mi ji. Kdyby jsi to neudělal...." ,,Tak co??!!"

Byl dost naštvaný. ,,Drakeu klid." Snažil se ho Chris trochu sklidnit. To ale nezabralo a Drake z pokoje naštvaně odešel. ,,Promiň. On je jen...." ,, To je v pohodě." Skočila jsem mu do řeči. On pak odešel za Drakem.

Další den ráno se neslo trochu ve zvláštním duchu. S tátou jsme jeli do psychologické poradny. Hurá!! To byl vždycky můj sen. Sedět tam a jen tak se svěřovat naprosto cizí osobě, kterou nejspíš vidím poprvé v životě.

Za nedlouho jsme zastavili u šedé, kamenné budovy na okraji města. Vypadalo to spíš jak nějaký úřad. Vešli jsme dovnitř a hned jsem z toho měla zvláštní pocit. Cítila jsem se tam tak nějak divně.

S tátou jsme se posadili  na polstrovanou sedačku v čekárně. Celou místnost jsem si do detailu prohlídla. A obzvlášť pozlacenou cedulku na dveřích ordinace. Stálo tam Dr. Kristen Patterson. No super. Pomyslela jsem si a uvelebila se na sedačce.

Po pár minutách se dveře otevřely, a vyšel z nich kluk v mém věku. Hned za ním, nějaká žena v uplé sukni, bílé košili. Na hlavě měla velký drdol a na očích černé brýle. Musím uznat že s nimi vypadala dost chytře.

,,Jako další půjde..." podívala se do seznamu pacientů.
,,Eleanor Hennig." Rozhlížela se po místnosti. Táta do mě jemně vrazil loktem. Já se zvedla a šla k ní. I táta se zvedl,když mu ale řekla že chce mluvit jen se mnou, hned se znovu posadil.

Já zatím vešla do místnosti, nebo spíš do její ordinace ?? Říkejte tomu jak chcete.
Byla tu akorát velká knihovna,přes celou jednu stěnu, pracovní stůl s počítačem,kartotéka, tiskárna a uprostřed toho všeho, byla kožená sedačka a vedle ní,malé křesílko.

,,Můžete se posadit." Zavřela dveře a poslala mě na sedačku. Já chvíli rozmýšlela a pak si konečně sedla. Doktorka se posadila do křesla naproti mně. Vzala si pár papírů a pak se podívala na mě. ,,Eleanor. Můžu ti tak říkat??" Já jen přikývla a ona tak mohla dál pokračovat. ,,Víš proč tu jsi ??"

,,Protože se stalo něco o čem nemám ani tušení, a protože se stalo něco špatného." Celou dobu mě doktorka pozorně poslouchala a vše si pečlivě zapisovala. ,,Co myslíš že se v tu noc stalo ??" Opět se na ni podívala.

,,Já nevím. Probrala jsem se v nějakém skladišti za městem. Všude byla tma. Neměla jsem ani mobil. A pak jsem uviděla tu nohu. Dost krvácela. Pak tam,z ničeho nic, přiběhl Chris. Zavolal mi sanitku." ,,A ten Chris je??"  ,,Je to jen můj kamarád. Oběma nám zemřela jedna známa. Molly Yoko, nedávno našli její tělo." Vysvětlila jsem jí.

,,Máte nějakou představu, nebo víte, proč tam ten Chris byl??" ,,Říkal mi že jsem byla s Drakem na večírku a že jsem se pak vypařila. Nevěděl co jsem tam dělala. Byl z toho dost překvapenej."
,,Myslím že by to pro dnešek mohlo stačit. Pokud budete souhlasit,tak bych další sezení dala za týden." Vstala z křesla.

Jak bych asi nemohla souhlasit ?? Táta je sice na chodbě, ale já i tak cítila ten jeho pohled. ,,Příští týden mi vyhovuje." Souhlasila jsem. Obě jsme vyšli z kanceláře a já šla za tátou. Ten už tam nedočkavě čekal.

,,Domluvili jsme se s Eleanor na příští týden." Oznámila mu s úsměvem na tváři. ,,Tak dobře." Rozloučili jsme se a šli k autu na parkoviště. Cestou domů jsem nad tím ještě tak trochu přemýšlela.