Když se Mia pokusila Timovi uvolnit ruce z kovových okovů, spálila se. Okovy totiž byly namočené v oměji. Křikla bolestí. ,,Nemůžeme ho od tamtud jen tak dostat. Je tam oměj." ,,Já ho z tama dostanu." Nabídl se John a šel k Timovi. Zbraň si schoval a pokusil se ho uvolnit z pout. ,,Neboj,dostaneme tě odsud." Šeptl na něj a začal mu sundávat pouta. ,,Za tebou..." Šeptl na něj Tim. John mu ale nerozuměl. ,,Co jsi to řekl??" Podíval se na něj. ,,Za tebou." Zopakoval to Tim. John se otočil, viděl dívku stojící na kovové římse u stropu jak na něj míří šípem.

V ten moment co si jí všiml, ten šíp pustila. John ani chvíli neváhal a zůstal stát pevně na místě. Šíp se k němu nezadržitelně blížil. Až byl pár centimetrů od jeho obličeje, ho John chytl do své ruky. ,,Dobře mířené," Pochválil neznámého střelce. Dívka se na něj jen usmála a seskočila dolů. ,,Alexo." Úsměv jí oplatil. ,,Věděla jsem že to chytneš. Tak jako vždycky." ,,Tak moment!!" Křikla Mia naštvaně. ,,Vy dva se znáte??" ,,Alexa, byla se mnou a Timem v Bratrstvu lovců. A pokud se nepletu, jsi tam pořád." Podíval se na ni. ,,No pleteš. U Bratrstva nejsem už nějaký ten pátek." Oznámila mu.

John se na ni překvapeně podíval. Takovou novinku od ní rozhodně nečekal. ,,Jak to??" Zajímalo ho. ,,Halo?! Nechcete třeba sundat Tima?" Křikla na ně Mia. ,,Jo jasně." John s Alexou opatrně sundali Tima. Jeho ruce, které byly celé od krve, se začaly pomalu hojit. ,,Bude v pořádku." Podotkla Alexa. ,,To teda doufám." Mia si k němu hned klekla. ,,Proč jsi to vlastně udělala??" Otočil se k ní John. ,,Potřebuji si s tebou promluvit. Kdybych ti to napsala myslel by sis že jde o věci Bratrstva." ,,A o co tedy jde??" ,,Je to komplikované." ,,Chceš o tom mluvit v soukromý, že ano??" Alexa jen přikývla.

John odvezl Tima zpátky do starého domu. Tam se o něj už postarali Mia, Drake a Chris. S Alexou pak odjeli k němu domů. ,,Dáš si kafe a nebo čaj??" Vešel do kuchyně. ,,Dala bych si čaj." Začala si prohlížet fotografie na stěnách. ,,Máš to tu pěkné. I tvá dcera vyrostla do nádherné dívky." ,,Díky." Křikl na ni z kuchyně. Alexa přišla po chvíli za ním do kuchyně a posadila se ke stolu. John jí podal hrnek s horkým čajem. ,,Děkuju." Jemně si usrkla. ,,Tak povídej. Dál už nenapínej." Přisedl si k ní.

Alexa se na Johna podívala jako by nevěděla kde má začít. ,,Před třemi lety došlo v Bratrstvu k povstání." Začala s vyprávěním. ,,K jakému povstání??" ,,Lovci se postavili proti vládě. Už je prostě nebavilo žít podle nějakého starého kodexu. Vyústilo to v boje mezi sebou. Bylo to hrozné krve prolití. Henry nechal povraždit i radu starších. Ten co se postavil proti němu už nebyl v Bratrstvu vítán. Proto jsem se rozhodla odejít. A se mnou i další povstalci, kteří unikli Henrymu věznění." ,,Kolik vás je??" ,,Přes třicet. Ale naše řady se rozrůstají hrozně rychle." Vysvětlila mu.

,,Henry o vás ví??" ,,Zatím ne." ,,Zatím??" ,,Henry má špehy všude. Proto vždycky věděl všechno jako první." ,,Nechápu to. V Bratrstvu jsem celou tu dobu." ,,Po narození Eleanor si s nimi ale přerušil kontakt." ,,To jo ale i tak." ,,Henrymu vážně přeskočilo. Je toho názoru, že lovci by neměli lovit jen vlkodlak, ale všechny nadpřirozené bytosti. Čarodějky,víly, skřítky, prostě všechny." ,,To je nějaká blbost ne?? Čarodějky a víly nám mnohokrát pomohli v boji. Tak proč bychom je teď měli lovit??" ,,Myslí si že nadpřirozené bytosti jsou jen hříčkou přírody. Říkal že jsou to poslové ďábla, kteří musí být zničeni. Chce zabít všechny." Podívala se na něj. ,,I Eleanor."

.....

Eleanor se probudila a podívala se na displej svého mobilu. Zpráva od Chrise!! ,,Tim už je v pořádku." Stálo tam. Na její tváři se objevil úsměv. Pomalu vstala z postele a šla se převléct.Po té se šla dolů do kuchyně nasnídat. Měla už celkem hlad. Sešla po starých, dřevěných schodech dolů do menší místnosti, která sloužila jako kuchyně. U malého stolku tam už seděla Laura. Pila kávu a četla si noviny. ,,Dobré ráno." Pozdravila aniž by se na ni podívala. ,,Dobré." Oplatila jí její pozdrav. ,,Je tu něco k jídlu??" ,,Něco by se tu určitě našlo." Laura vstala ze židle.

,,Záleží na tom co by sis představovala." Podívala se na ni. ,,Sním cokoliv jen když už mi přestane kručet v břiše." ,,Co třeba vajíčka??" Nabídla jí. ,,S toustem??" Přidala k tomu. ,,Tak jo." Eleanor se na ni jen usmála a posadila se na židli. Celou dobu se dívala jak Laura vaří. ,,Chovej se tu jako doma." Laura jí podala láhev pomerančového džusu. Eleanor neodmítla a nalila si do skleničky. ,,Koneckonců jsi tu jako malá bydlela. Takže je to jako tvůj druhý domov." ,,Vůbec si nevzpomínám že bych tu někdy byla." ,,To proto že ti tvůj táta nechal vymazat všechny vzpomínky. Ale vracejí se ti ne??"

,,To sice ano, ale i tak si vůbec nevzpomínám že bych tu někdy v minulosti byla." Začala s vysvětlováním. ,,Pamatuji si jen na ten starý dům za městem. Odvezl mě tam tenkrát táta s Timem. A když se pak otevřely ty dveře, uviděla jsem tebe. Byl to váš dům, že ano??" ,,Bydleli jsme tam s Vanessou a našimi rodiči, ještě když jsme byli na střední. Když se pak ale stala ta nehoda, přestěhovala jsem se sem. Nechala jsem tam tenkrát všechno ale zdejší bezdomovci si to všechno rozebrali. Pak jsem to poskytla své smečce jako útočiště. Chris a Drake neměli kam jít, po tom co se stali vlkodlaky. A když Laira vyhodila Miu a Molly z domu, nabídla jsem jim že mohou žít tam."

Posadili se ke stolu a začali snídat. Byla to vážně výborná snídaně. Tak dobře se Eleanor už dlouho nenajedla. Konečně mohla i trochu více poznat svou tetu Lauru. ,,Víš že jsi úplně jiná než jsem si myslela??" Vypadlo z Eleanor. ,,A jaká sis myslela že jsem??" ,,Nevím. Nikdy jsem neměla ani tušení o tom že mám ze své rodiny někoho jiného než mého tátu. Nedávno jsem se dozvěděla o tom že mám i strýce Tylera." ,,Tylera Henniga ??" ,,Jo, přesně ten." Obě se skvěle bavili.

V ten moment ale Laura něco ucítila. ,,Ell, jdi dolů do sklepa." Šeptla na ni. ,,Proč??" Nechápala. V ten moment ale někdo hodil do domu zápalné bomby. ,,Běž!!" Křikla na ni. Eleanor ji poslechla. Běžela co nejrychleji mohla. Bílý kouř jí ale v plicích udělal pěknou neplechu. Sice doběhla až do sklepa ale nemohla se pořádně nadechnout. Zatarasila dveře kdejakým haraburdím a pak jí došlo že to nebyly jen tak ledajaké zápalné bomby. Byly to omějové bomby.

Přes dveře slyšela strašný křik. Měla strach co se tam nahoře děje.