Eleanor byla stále v bezvědomí. Tyler u ní zůstal a držel ji za ruku. John si všiml že je Tyler u jeho dcery. Nemohl uvěřit svým očím. Po dlouhé době uviděl svého staršího bratra. Připadalo mu to jako sen. Nechápavě se posadil na židli na chodbě a sklonil hlavu do dlaní. Po chvíli za ním přišel i Tim. ,,Je mi to líto." Poklepal mu na záda. ,,Co tu Tyler dělá?? Kde jste k němu vůbec přišli??" Podíval se na něj John. ,,To je na delší vyprávění." Přisedl si k němu. ,,Chci ji vidět." Oznámil mu rozhodně a postavil se. ,,Jistě. Je to přeci tvá dcera." Oba vstali a šli ke dveřím pokoje Eleanor. John je se strachem otevřel a vešel dovnitř.

Tyler se hned podíval na otevírající se dveře. Když uviděl po dlouhé době svého malého bratříčka, nemohl tomu uvěřit. Stejně ale radši zůstal sedět. John se podíval na svou dceru. Eleanor ležela nehybně na nemocniční posteli, připojená na různé pípající přístroje. Pomalu šel k ní. Díval se na ni a sledoval její dech. ,,Jak to že se neléčí jako vy?? Je přece jedna z vás ne??" Stále sledoval svou dceru. ,,Její přeměna ale není dokončena. Uzdravuje se jako my,ale jen o trochu pomaleji." Vysvětlil mu Tim.

,,Jak se ta přeměna dá dokončit???" ,,Musí se přeměnit za úplňku. Tak bude její moc úplná." Pokračoval Tim ve vysvětlování. ,,Do úplňku zbývají jen dva dny. Jak to sakra chceš udělat,když tu tak leží??" Křikl na něj naštvaně Tim. ,,Do je ta další věc." ,,Jaká další věc?? Co mi tu tajíš Time!?" Vážně zuřil. ,,Pro vlkodlaka je umělý spánek škodlivý." ,,Jak to myslíš?" ,,Psychicky i fyzicky to vlkodlaka vyčerpá. Její tělo možná vypadá v pořádku, ale nikdo z nás si nedokáže ani představit co tam Eleanor prožívá." Tímhle ho trochu vyděsil.

John se znovu podíval ma Eleanor. Klidně spala. ,,Jak ji z tojo můžeme dostat?? Musí tu být něco jak ji pomoc." Znovu se otočil na Tima. ,,Musíme počkat až se z toho sama dostane." ,,Co když se z toho nedostane?? Když se prostě neprobere." ,,Budeme ji muset proměnit kouzlem a k tomu bychom potřebovali čarodějku." Vysvětlil mu Tim. ,,Jednu znám,a je dost dobrá. Pomůže nám." ,,Dobře. Měl by jsi pro ni zajít co nejdříve." Radil mu Tim. ,,Zavolám ji potom." Odsekl John.

Tyler stále seděl u Eleanor. Pevně držel její ruku. ,,Půjdu si pro kafe do automatu." Oznámil jim Tim a odešel. ,,Kde jsi byl celou tu dobu??" Řekl v tom největším tichu John. ,,Tak různě." Zkoušel se z toho rozhovoru vykroutit. ,,Proč jsi se nikdy nevrátil??" ,,Prostě mě tady už nic nedrželo. Minulost byla za mnou a já chtěl žít svůj život." Šel s pravdou ven. ,,Tak proč až teď?? Proč jsi se tady objevil zrovna teď??" ,,To kvůli ní. Kvůli Eleanor." Zkrátil to. ,,Potřebuje mě. A já jí chci pomoc." Zakončil to.

,,Pomoc s čím??" ,,Nechci aby dopadla jako její máma. Je to má neteř. Mám právo ji ochraňovat." ,,Máš pravdu že je to tvá neteř." Podíval se na něj. ,,Neteř,kterou jsi neviděl skoro osmnáct let." Křikl na něj. ,,A proč taky?? Protože ty jsi mi o ní nikdy nenapsal. Psal jsi o věcech Bratrstva ale o Eleanor nikdy. Pak už jsi pro jistotu přestal psát úplně." Hajil se. ,,Nevěděl jsem kam ti to mám poslat. Nikdy jsi nezůstal na jednom místě dlouho." Ohradil se.

Oba se ale chvíli zamysleli. ,,Nechtěl jsem aby to dopadlo takhle." Začal John. ,,Jak??" ,,Abychom se my dva nesnášeli. A to všechno jen kvůli Bratrstvu o které jsme ani jeden nestál." ,,To máš pravdu." Uznal. ,,Pamatuješ jak nás táta učil střílet z luku??" Zavzpomínal. ,,Konečně jsem byl v něčem lepší než ty." Poznamenal a na jeho tváři se po dlouhé době objevil úsměv. ,,To sice ano,ale v házení s noži jsem lepší já." Chlubil se. Po osmnácti letech si spolu zase normálně povídali. Pro Johna to byl skvělý pocit.

.....

Eleanor stále spala. Nebo to tak spíš na první pohled vypadalo. V její hlavě se totiž děly divně věci.

Probrala se opět v tom starém domě z předešlého snu. Najednou uslyšela dětský pláč. Hned se vydala za zvukem. Dostala se do malé kuchyňky. Její táta tam postával s telefonem a pánvičkou v ruce, zatímco na dětské židličce seděla malá Eleanor. ,,Ell, prosím buď už chvíli v klidu." Její táta už byl dost na nervy. Malá Eleanor ale brečela dál. ,,Sakra!! Lauro!!" Křikl ke schodišti. ,,Už jdu." Ozval se ženský hlas. Za chvíli se v místnosti objevila dlouho vlasá bruneta v béžovém svetru. ,,Ale,copak se stalo naší princezně??" Opatrně ji zvedla z dětské židličky.

To už věděla proč malá Ell tolik pláče. ,,Zkoušel jsi ji přebalit??" Podívala se na Johna. ,,Jasně. V tomhle spěchu stíham naprosto všechno." Řekl ironicky a dál telefonoval. ,,Já to věděla." Pomyslela si Laura a vzala malou nahoru.

Eleanor chtěla jít za nimi, když v tom ale začalo všechno mizet. Objevila se v obývacím pokoji toho samého domu. Na červeném gauči seděl Tim a popijel pivo. ,,Už to začalo??" Přisedl si k němu i John. ,,Ještě ne. Pořád tam dávají reklamy." Když se Eleanor podívala o co jde,pochopila to. Právě sledovali fotbal. V tom ale začala malá Ell opět brečet. ,,To snad ne." Řekl Johb trochu naštvaně a odešel ji utišit.

Eleanor pochopila že to co teď prožívá,nejsou její sny ale vzpomínky,které jí nějaká čarodějka vymazala. Zažívala to všechno znovu. Tentokrát se ale ocitla někde jinde. Už to nebyl ten starý dům. Byla to velká kamenná budova s kovovou bránou a plotem. Její tata ji držel za ruku a společně pak vešli do budovy. Uvnitř byla kamenná dlažba. Táta si promluvil s chlápkem na recepci a pak vešli dál.

Chlápek co šel s nimi otevřel jedny z mnoha kovových, těžkých dveří. A poslal je dál. Malá Eleanor se svým tátou ho poslechli a vešli do malé místnosti,která ani nebyla moc vybavená. Byla tu akorát postel,menší skříň,stůl a pár žudlí. Na jedné z nich seděla mladá žena s dlouhými, tmavými vlasy. Nemluvila. Jen se stále dívala do zdi.

,,Ahoj,mami." Řekla radostně malá Ell.