Probudila jsem se ve své posteli. Podívala jsem se na okno ve svém pokoji, klepaly do něj kapky deště. Pršelo. Jak jinak!! V našem malém městečku pršelo skoro pořád. A tak mi bylo jasný že dnes stoprocentně zůstanu doma.
Sedla jsem si na postel a chtěla se jít nasnídat,když v tom mě zase začala bolet hlava. Chytla jsem se za ni a došla do kuchyně. Bylo brzy ráno a táta nejspíš ještě spal.
Vytáhla jsem ze skříňky lékárničku a hledala aspirin.

V tom mě ale táta dost překvapil. ,,Hledáš tu něco??" Rychle jsem se otočila a podívala se na něj překvapivým výrazem.
,,Jen aspirin. Začala mě zase bolet hlava." Vysvětlila jsem mu a stále se přehrabovala v lékárničce.

,,Tam ho ale nenajdeš." Najednou vytáhl z kapsy u kalhot malé platičko. ,,Vzal jsem si trochu do práce, kvůli šéfovi. Někdy dokáže dost prudit."
,,Kdyby tě tak slyšel." Vzala jsem si od něj to platičko a vyloupla z něj jednu tabletku. Táta mě u toho pořád pozoroval a mě už to bylo nepříjemné. Nemusí mě pořád hlídat jak malé dítě.
Bože už jsem na střední!!! Kdy už to konečně pochopí že  už nejsem ta malá holčička za kterou mě má ?!! Jeho pohled jsem s úsměvem přešla a dívala jsem se na něj na oplátku zase já.

,,A co budeš dneska dělat ??" Zeptal se mě opřený o linku. ,,Asi si půjdu lehnout. Bolí mě pořád ještě ta hlava a navíc venku prší,takže se nic moc dělat nedá." Napila jsem se vody. ,,A co ty ???" Posadila jsem se na vysokou židličku. ,,No budu muset na pár hodin odjet, ale do večera budu zpátky." Ujistil mě. Já věděla že mu to volno nevydrží moc dlouho. A bum !!! Je to tady. Ale co jsem si taky myslela. Táta žil svou prací a tak se to dala čekat.

,,Mrzí mě to. Vím jak ses těšila že budeme zase spolu." Nasadil hned omluvný výraz a projev. ,,To nevadí." Zalhala jsem. ,,Tvýho šéfa znám, a vím jak dokáže být otravný a panovačný." ,,Ale o víkendu rozhodně někam pojedeme." Ujistil mě. ,,Nedělej si moc velký naděje." Říkal mi hlas v hlavě. A měl svým způsobem i pravdu.

Vzala jsem si sklenku vody a odešla nahoru do svého pokoje. Hlava stále bolela. ,,Kdy ten prášek sakra zabere ??!!" Brzy jsem z toho ale usnula. A na jednou jsem se ocitla v nějakém opuštěném skladišti. Všude kolem mě byla spousta starých krabic a zápach po rybách. Bylo to vážně nechutné. ,,Co tu dělám??" Nechápala jsem jak jsem se sem vlastně mohla dostat. Zvedla jsem a šla se tu trochu porozhlédnout. Bylo to vážně zvláštní místo. Až na kapající vodu tu nešlo nic slyšet. A taky moje kroky. Cítila jsem se vážně zvláštně.

Nikdo tu až na mě nebyl. Nechápala jsem co tady vlastně dělám. Ale šla jsem dál. Ani nevím proč ale prostě jsem v chůzi pokračovala. Něco mi říkalo že bude lepší, když půjdu dál. Šla jsem dlouhou, celkem špatně osvícenou chodbou pořád rovně. V tom jsem ale najednou šlápla do nějaké neznáme, lepkavé tekutiny. ,,No super,to se vážně může stát jenom mě." Pomyslela jsem si.

I přesto jsem ale pokračovala dál. Až jsem se ocitla na kovovém schodišti. Rozhlédla jsem se a zjistila že se zrovna nacházím v nějakém starém skladišti a nebo vážně velké hale. A pak jsem taky uviděla dva kluky, asi stejně starý jako já. Stáli tam a jeden z nich pořád nervozně přešlapoval z místa na místo. Pak ale přijelo neznáme auto a už se uklidnil.

Čekala jsem že někdo z toho auta vyleze,ale nic. Černé auto zaparkovalo kousek od těch dvou kluků a zadní okénko auta se trochu otevřelo. Ten nervozní k němu přistoupil a začal k neznámé osobě mluvit. ,,Myslím že jsme ji našli." Promluvil konečně. Jeho hlas zněl dost naštvaně. ,,Myslíš si to a nebo jsi si tím jistý ??" Ozval se ženský hlas z auta. ,,Víme to." Opravil ho ten druhý kluk co byl s ním. ,,Chodí na zdejší střední." Dovyprávěl jí to. ,,Fajn,tak mi tady na ni trochu dohlédněte. A ne že se bude opakovat to co minule. Tolik mrtvých si už dovolit nemůžeme. Rozumíš mi Draku ??"  ,,Ano, rozumím." Souhlasil s ní ten nervozní. ,,To jsem ráda. Uvidíme se později, a vy se zatím starejte o to o co máte." 

Auto odjelo a ti kluci taky. Všechno kolem mě začalo najednou mizet. ,,Co to má sakra znamenat ??" Rozhlídla jsem se kolem sebe. Vše bylo pryč a nebo to teprve začalo mizet. V tom jsem se ale probudila s hrozným křikem ve své posteli. Táta hned přiběhl do mého pokoje a začal mě uklidňovat. ,,Byl to jen sen." No jo to už vím teď taky. Ale byl tak skutečný. 

To že se mi to jen zdálo jsem si uvědomila hned co jsem znovu uviděla svou postel. I když byl ten sen tak skutečný brzy jsem na něj zapomněla. Už jsem nad tím nechtěla přemýšlet a prostě ho vypustila z hlavy. Spíš jsem začala přemýšlet nad tím co tu vůbec dělá táta?? Vždyť měl být dneska v práci ne ?? 

,,Co ty tu vlastně děláš ??" Podívala jsem na něj po mém šíleném výstupu. ,,Neměl jsi být  v práci ??" ,,Taky že jsem tam byl. Ale zkrátilo se to a já tak mohl domů o trochu dřív." Vysvětlil mi. ,,Aha."  Celou dobu mě držel za ruku, i když už věděl že jsem v pořádku. ,,Už dobrý ??" Podíval se na mě. ,,Jo," Přikývla jsem. ,,byla to jen noční můra. Už je to v pohodě." ,,Tak to jsem rád." Políbil mě na čelo a nechal mě zase spát.

Tentokrát už jsem žádné noční můry neměla a mohla se tak bez problémů vyspat. I ta hlava přestala po tom snu bolet.