Pevně držel její zápěstí. Ell se na něj dívala a čekala co bude dělat. ,,Já vím že nám nevěříš. Chápu tě. My,tě chápeme." Celou dobu se jí díval do očí. ,,Vím že potřebuješ důkaz." V tom jeho oči změnily barvu. Najednou byly zářivě modré, stejně jako tenkrát měla Eleanor. ,,Tvoje oči." Upozornila ho. ,,Já vím. Tvoje taky..." ,,Co to má být??" ,,Jsi beta. Stejně jako já,Drake, Mia a Tim." Vysvětloval jí. Najednou vzal ostrý kamínek ze země. ,,Dívej." Opatrně ji řízl do její dlaně. Tam se objevilo malé říznutí. ,,Au!!" Eleanor sykla bolestí. Podívala se na tu ránu. Pomalu začala mizet.

,,Co to je??" ,,Vlkodlaci mají schopnost se léčit." Vysvětlil jí. ,,Jako třeba tvou nohu a nebo hlavu." Eleanor si svou ruku ještě chvíli prohlížela. ,,Musíš pochopit,že teď jsi jedna z nás. Jsi vlkodlak. Ať už jsi to chtěla nebo ne." ,,Veř mi že o tomhle se mi ani nezdálo." ,,To ti věřím." Uznal a na jeho tváři se objevil úsměv. ,,Určitě jsi teď dost zmatená a máš spoustu otázek na které chceš znát odpověď. Chci ti říct jen to, že kdyby sis chtěla o něčem z toho promluvit, jsem tady pro tebe."

,,Pár otázek bych měla." Uznala. ,,Tak fajn,jen se ptej." Rozhodil ruce a dal se do kroku. Eleanor šla hned vedle něj. ,,Když existují vlkodlaci, jsou tu i jiná stvoření??" ,,Jaké myslíš??" ,,Třeba upíry. Vážně existují a nebo je to jen báchorka??" ,,Některé báchorky mohou být skutečné. Jako třeba tahle. Upíři žijí mezi námi. Stejně tak jako čarodějové, víly,hybridi,dvojníci,lovci, vědmi a spousta dalších." ,,Chceš mi říct že je mnoho dalších nadpřirozených bytostí??" ,,Ano to je. Je nás víc. A o některých se ještě ani nemusí vědět."

Chris skočil na padlý strom. ,,Jak to myslíš??" ,,Že se o nich ještě neví. Zůstávají schovaní v podsvětí." ,,Odtud pochází všechny čarovné bytosti??" ,,Dá se říct že ano." Seskočil z padlého stromu a chytl ji za ruku. Spolu došli až k malému vodopádu. ,,Nepůjdeme nahoru??" Ukázal na vodopád. ,,Na to nemám boty." ,,Chyť se mě a uvidíš." Eleanor ho poslechla a chytla se jeho ruky.

,,Zavři oči." Nařídil jí. Ona ho poslechla a po chvíli už stála na obřím balvanu na vršku vodopádu. Bylo to nádherné. ,,Jak jsi to udělal??" Dívala se dolů. ,,Vlkodlačí síla." Oznámil jí. ,,S tou dokážeš dost věcí." ,,Jako třeba tohle." Stále se dívala dolů, nemohla se toho výhledu nabažit. ,,Jako třeba tohle." Zopakoval po ní trochu tiše.

Posadili se na velký balvan na vrcholku vodopádu. Chris ji pořád držel její ruku. ,,Jak jsi se vlastně stal ...." Nemohla to z nějakého důvodu dokončit. I tak ale Chris věděl o co jde. ,,Byla to taková menší nehoda. Zmlátila mě jedna partička opilců. Já pak byl v bezvědomí. Když jsem se pak probral, ležel jsem někde v lese a silně krvácel. V tom mě ale našel Tim, a nabídl mi pomoc. Já to bez okolků přijal. I když jsem pořádně nevěděl o co jde." ,,Pak jsi to ale zjistil." Přerušila jeho vyprávění. ,,Zjistil jsem to dost dobře. Nemohl jsem se vůbec ovládat. Až dokud mi Tim nepomohl a nepřijal mě za svého člena smečky."

Eleanor napjatě poslouchala jeho vyprávění. Dost jí to zajímalo. ,,Takže Tim je alfa? Vůdce smečky ??" ,,Je zástupce alfy." ,,A kdo je tedy váš alfa??" ,,Laura,Laura Moroles." Eleanor si hned vybavila fotografii, z doby kdy její táta byl na střední. Mohla by to být ona?? Pomyslela si na tu fotku.

,,Asi bych už měla jít domů. Táta se určitě dozvěděl že jsem nepřišla do školy." ,,Odvezu tě. Když už jsem tě sem dovezl." Eleanor přikývla a Chris jí pomohl vstát. Znovu se ocitli pod vodopádem a společně šli zpátky k autu. Eleanor už mezi nimi chtěla prolomit barikádu mlčení. Nechtěla celou cestu promlčet.

,,A jak se to stalo Drakeovi??" Zeptala se když už zase seděli v autě. ,,Ten to měl podobné jako já. Akorát že jeho proměnila Laura." ,,A jak se vlastně může někdo stát vlkodlakem??" ,,Buď se narodíš s vlkodlačím genem, jako ty. A nebo tě promění jiný vlkodlak svým kousnutím. Když jsi na to dost silná,tak to přežiješ." ,,A co když ne??" ,,Tak pak zemřeš. A pak je tu ještě jedna možnost. Nebo spíš jen pověst." ,,A jaká??" ,,Vlkodlakem se můžeš stát, když se napiješ za uplňku vody,z otisknuté vlkodlačí tlapy."

Eleanor to přišlo jako obyčejná pohádka. ,,A ty tomu věříš??" Podívala se na něj. ,,Zatím jsem žádného takového vlkodlaka neviděl." ,,Takže si myslíš že by to mohla být jen babská povídačka??" ,,To nevím. Možné je v dnešním světě všechno." ,,Toho už jsem si dneska dost všimla."

Chris zaparkoval u jejího domu a pomohl jí z auta. ,,Dík." Společně došli až ke vchodovým dveřím. ,,Nemáš za co. Vím jak těžké to pro tebe musí být. Každý z nás si tím prošel. Ty jsi ale o ničem nevěděla. A tím byla horší tě přesvědčit." ,,Ale podařilo se ti to. Konečně vím kdo doopravdy jsem. A možná bych se konečně mohla dozvět něco víc i o své mámě." ,,Tim ti o ní řekne co jen budeš chtít." Mírně se na ni usmál. Eleanor mu úsměv hned oplatila.

Dlouho na sebe jen tak zírali. Nikdo z nich nic neříkal, jen se na sebe dívali. V tom jí ale Chris popadl a dlouze ji políbil. Čekal že ho Eleanor hned odkopne. Ale stal se pravý opak. Eleanor mu polibek opětovala. V tom se ale najednou otevřely vchodové dveře domu Eleanor. Stál tam její táta.

Oba se hned od sebe odtrhli. ,,Dobrý den, pane Hennigu." Pozdravil ho poslušně Chris. ,,Chris,že ano??" Díval se na něj. ,,Ano." ,,Co vy dva tu děláte??" Sledoval teď oba. ,,Chris mě jen dovezl domů." Vysvětlila mu. ,,Aha. A to proto má Chris na sobě tvou rtěnku??" Chris su hned šáhl na své rty. Na prstech měl červenou rtěnku. ,,Já už radšu půjdu." Rozloučil se s nimi a odešel zpátky do svého auta.

Eleanor vešla dovnitř a chtěla jít do svého pokoje. Šla zrovna po schodech,když v tom jí zastavil její táta. ,,Ell, do obýváku. Hned!!" Eleanor naštvaně vešla do místnosti a posadila se na koženou sedačku. ,,Ty a Chris,spolu... chodíte??" ,,Ne. Byla to jen jedna pusa. Nebo dvě." ,,Myslím že bychom si měli promluvit." ,,Tati,já vím kam tím míříš. A ne. S Chrisem to byla jenom pusa. Nemusíš to hned tak přehánět." ,,Já nic nepřeháním. Jen o tebe mám starost." ,,Dokážu se o sebe postarat sama."

Zvedla se ze sedačky a šla do svého pokoje. S prásknutím zavřela dveře.