Timothy Monroe byl na svobodě!!! Byla toho celá televize a všichni ve městě to probírali stále dokola. Ell ale z toho měla dost špatný pocit. Byl na svobodě a ten sen taky musel něco znamenat. Stále nad tím musela přemýšlet. Z přemýšlení jí probral až drncající mobil na její posteli. Na displeji se ukázalo skryté číslo. Eleanor přišla k posteli a vzala mobil do ruky. ,,No skvělý,neznámý číslo!!" Pomyslela si nahlas. ,,Halo??" Začala hovor. ,,Kdo je u telefonu??" Ozval se mužský hlas na druhé straně. ,,Vy ani nevíte komu voláte??" Nechápala. ,,To jsi ty Eleanor ?? Promiň já tě nepoznal. Naposledy jsem tě viděl jako malou holčičku." ,,Kdo sakra jste ??!!" Řekla trochu naštvaně. ,,A kde jste vzal mé číslo??!!" Pokračovala. ,,Tohle číslo patřilo kdysi tvému otci. Chtěl jsem volat jemu." Začal jí vysvětlovat. ,,Kdo jste??" ,,Tim,Tim Monroe." Konečně se představil. Eleanor nemohla uvěřit svým uším. Byl to on. Ale proč jí volá???

,,A co chcete??" Vyhrkla na něj nepříjemně. ,,Jsi příjemná jak tvá matka." Proč zase mění téma?? ,,Co chcete??" Zopakovala. ,,Sejít se." ,,Cože?? Proč??" ,,Chci si s tebou promluvit. Ve starém domě v lese za městem." Ten dům z jejího snu. ,,To rozhodně ne. Nemám si s vámi o čem povídat. A ani vás pořádně neznám." Namítala a hovor ukončila. Číslo si smazala a už nad tím nechtěla přemýšlet. Sešla dolů za tátou. Seděl v kuchyni a prohrabával se zase těmi fotkami.

Eleanor se k němu potichu přiblížila a přisedla si. Podasila se na dřevěnou židli u stolu v kuchyni a začala také sledovat ty fotky. ,,Vážně to chceš vyhodit??" Promluvila do ticha. ,,Mozek mi říká ano,ale srdce zase že ne." ,,A koho z nich poslechneš??" ,,No tak to nevím." Eleanor se zadívala na fotografii,kterou měl její táta v rukou. Byl tam on s dvěma dívkami. ,,Kdo je to??" Zeptala se a ukázala na fotku. ,,To je Laura,tenkrát si obarvila vlasy." Na jehi tváři se ukázal úsměv. ,,A to je její kamarádka. Už si ani nepamatuji její jméno. Laura ji často brala na naše školní večírky." Vyprávěl jí nad fotografií. ,,Asi jste pořádali hodně večírků." Podívala se na hromadu fotek na stole. ,,To víš,poslední rok na střední. Každý chtěl aby to bylo nezapomenutelné." ,,Takže u vás byly večírky na denním pořádku??" Zavtipkovala si. ,,Poznáš to sama. Až budeš ve čtvrťáku." Upozornil ji.

Pak ale našla fotku,kde je s tátou i Tim. Vyfotili se spolu a v ruce oba drželi pivo. ,,Vážně jste byli už tenkrát velcí kámoši." Řekla k fotce. Otec se na ni nechápavě podíval. Když pak uviděl o koho jde, pochopil její zvědavost. ,,Znám Tima už od dětství,proto vím že by nic takového,jako je vražda Molly, neudělal. Neublížil by ani mouše." Eleanor na to měla ale jiný názor. Možná to ale bylo i tím nepříjemným telefonátem, mezi nimi. Ell o něm tátovi radši neřekla.

Šla nahoru když v tom,někdo zazvonil. Rychle schovala za zeď. Její táta šel otevřít. Stále se krčila u stěny. ,,Co ty tu děláš??" Řekl překvapeně její táta,když otevřel dveře. ,,Taky tě rád vidím." Ozval se druhý hlas. Eleanor věděla o koho jde,komu ten hlas patří. Byl to Tim. Ale proč sem přišel??? Nechápala to. Radši dál poslouchala. ,,Můžu dovnitř,nebo mě necháš stát venku??" Stěžoval si Tim. ,,Nemyslím si že je to dobrej nápad. Ell je doma.",, Tím líp. Stejně jsem si s ní chtěl taky promluvit." ,,Proč??" ,,Ty jsi jí ještě nic neřekl??"

Co by mi měl říct?? Radši dál poslouchala. ,,Nechci aby to věděla. Nechci jí do toho zatahovat." ,,Posloucháš se vůbec?? Jaký zatahování!!! Tvá dcera se tak už narodila. Musí to vědět." ,,Eleanor, nemusí nic vědět." Řekl už i trochu naštvaně. ,,Jak myslíš. Ona to ale zjistí. Obzvlášť teď, když je Laura zpátky ve městě." ,,Cože je??" ,,Netvař se tak překvapeně Johne. Věděl jsi že se jednou vrátí." ,,Proč teď?? Proč se vrátila teď??" ,,Zkus hádat. Třeba tě něco napadne." ,,Jestli je ve městě,jak ty říkáš, proč jsem jí tu ještě neviděl??" Opřel se John o rám vchodových dveří. ,,Vrátila se před pár dny a ještě si nestihla pořádně prohlédnout město. Takže si asi ani nevzpomněla na tebe."

Následovala chvilka tlumeného ticha. Na tváři Tima se objevil šibalský úsměv. Na sobě měl opět jeden ze svých drahých obleků a bot. To John z jejich shledání velkou radost neměl. Držel se aby mu jednu nenatáhl. ,,Najdu si ji sám. O to se bát nemusíš." Rozpustil to ticho její táta. ,,O to se vůbec nebojím. Vím že jsi schopný najít kohokoliv z nás. A obzvlášť za úplňku." ,,Přišel jsi mi sem říct jen o tom že se Laura vrátila do města a nebo je v tom ještě něco dalšího??"

Tim se chvíli zamyslel. A pak konečně odpověděl. ,,Chtěl jsem ti říct že .... že se smrtí Molly nemám nic společného. Ani já a ani nikdo z mých lidí." ,,Tak proč tě teda zabásli?? Policie to nedělá jen tak." ,,Volal jim anonym." Vysvětlil mu naštvaně Tim. ,,Cože?!" John se tvářil trochu překvapeně a zaskočeně. ,,Nevíš kdo by to tak mohl být ??" Podíval se na Tima. ,,Mám takové menší tušení že by to mohla být Laira." ,,Proč zrovna ona?? Byla to její dcera." ,,No právě. Nedává to smysl. Proč bych sakra zabijel jednoho ze svých skvělých lidí ??" ,,Molly nebyla se svou mámou??"

,,Ona s ní už ani nežila. Odešla z domu a přistěhovala se ke mně. Sám si poznal jak na tom byli,když Laira pronesla smuteční řeč na pohřbu Molly." ,,Toho si tam všimli všichni." ,,Trochu drsný." Uznal Tim. ,,Trochu?" Okřikl ho John. ,,Fajn,možná trchu víc." Tim si dal ruce do kapes u kalhot. ,,Ty si myslíš že by ji mohla zabít ona?? Její vlastní máma??" ,,Nevím. Možný to je." Zapřemýšlel se Tim. ,,Jediný co vím je,že já a abi nikdo z mých lidí to nebyl."

Eleanor poslouchala pečlivě každé slovo z konverzace mezi Timem a jejím tátou. Nic u toho nepochopila. Nechápala proč vlastně s ní chce Tim mluvit,ani tu část o Molly moc nepobrala. Jediné co věděla byla informace o návratu Laury. A pak si v ten moment něco uvědomila. Třeba právě ona jí může říct pár věcí o její mámě. O tom jaká vlastně byla a co se s ní tehdy stalo. O tom proč ji a jejího tátu ve skutečnosti opustila.