…Samaeli.“

Vstoupil jsem do svého pokoje a jako každý jiný den jsem si lehl na svou postel. Chvíli jsem sledoval strop svého pokoje, než jsem usnul.

Probudili mě až hlasité rány z chodby. Chvíli jsem si myslel, že se to za pár vteřin utiší, ale neutišilo se to.

Vztekle jsem rozrazil dveře a začal křičet:,,Kdo dělá ten hrozný randál?!! To nemůžu ani chvíli spát, když se mé já VRÁTILO PO 16 LETECH SPĚTT?!!! Kdo si myslíte, že jsem?!!“

Na chodbě stáli tři služebné, které sbíraly nějaké rozbité věci. Chtěl jsem jim ještě vynadat za to, že mi tu rozbíjejí věci, ale… přiběhl Azazel . ,,No super, ten tu scházel.“ Řekl jsem si v hlavě.

,,Omluvám se vaše veličenstvo za tyto služebné, jsou tu nové a…“

,,Ať už se to neopakuje! Ještě jednou a rozervu jim hrdla za živa tak pomalu, že si budou moci prohlédnout své celé tělo zevnitř!!! A jestli chceš přebírat zodpovědnost za jiné a ztrapňovat mě před mými služebnými, musíš dostat trest! Nechci už nikdy vidět, že mi budeš v něčem bránit AZAZELI!!“ myslím, že můj řev se ozýval celým palácem a doufám, že ostatní služební si z tohohle dají příklad a budou opatrnější.

Ty tři vyklepané ,,čubky“ rychle utekly a vždy, když jsem kolem nich prošel, schovávaly se za závěsy. Jsou tak směšné.

A teď  jakou dáme Azazelovi lekci? Musím si to promyslet, musím být tvrdý, tohle si ke mně nesmí dovolovat.

Nechal jsem si zavolat nejlepší děvku v okolí. S ní se snad trochu uvolním.

Do mého pokoje vstoupila štíhlá rusovlasá slečna. Tělesně mohla mít tak 19 let. Na sobě měla lehké letní šaty s volánky.  

Nemínil jsem na nic čekat. Vrhl jsem se na ni, strhl jsem z ní šaty jako nějaké nenažrané zvíře a šel přímo na věc. Otočil jsem ji na břicho a přitáhl k sobě … začal jsem.

Dívčina nejdřív jen sténala, ale pak začala žalostně křičet, až hystericky panikařila, ale z mého pevného stisku se jí nepodařilo vymanit. Pokračoval jsem. Chtěl jsem, aby pocítila bolest…

Když jsem skončil, ležela vedle mě na posteli a těma svýma nechutně bledýma očima se na mě dívala jako by říkala:,,Ty vrahu.“

A víte co? Já se za to nestydím. Je to uklidňující si s někým za-oustat a při tom mu vysávat život a pozorovat ho, jak pod vámi v bolestech umírá a prosí o milost.

,,Je to jen děvka.“ Říkal jsem si. Ale díky ní jsem alespoň trochu zahnal svůj hlad. Kdyby to byl obyčejný člověk, zemřel by hned, jak bych ho tam… a začal pojídat jeho život.

Smrtelníci jsou k ničemu, jejich duše mě nenasytí, musel bych jich sníst alespoň sto, abych se uklidnil.

Je nechutné se stále dívat na to ohavné tělo.

Ležím nahý na posteli a hraju si se zohaveným  tělem té dívky, dokud mě to neomrzí. Potutelně jsem se pousmál a přiložil mou nohu k dívčině obličeji. Silně jsem do něj kopnul a shodil jí z postele.

Zavolal jsem Azazela, aby ten svinčík uklidil.

Azazel vstoupil do mého pokoje, chvíli na mě vyjeveně civěl, dokud jsem mu neřekl, aby to tu uklidil.

Když skončil, postavil se k mé posteli a čekal na další pokyny. Baví mě ho škádlit.

Se svým nahým tělem jsem se postavil přímo před něj a svůdným hlasem jsem mu řekl:,,Tak co Azazali, už jsi se na mě vynadíval dost? Myslíš si snad, že mě budeš někdy hoden a budeš moci zahrát roli té dívky? Nebo by si dokonce chtěl, abych ti patřil? No tak Azazeli, nebuď směšný. To se nikdy nestane! Takový odpad jako ty, by se nemohl dotknout ani špičkou nehtu mého oblečení.“

Nechal jsem ho odejít, abych si mohl užít chvíli odpočinku.