Konce sněhobílého svetru schovám do vrstvené červené sukně a drdol karamelových vlasů doplním o stejnobarevnou mašli. Vklouznu do rovněž bílých botek a rtům dodám sytě rudý odstín. Nezapomenu ani na něžnou vanilkovou voňavku, aby se sladká vůně táhla za každým mým krokem.
Spokojeně se na sebe usměju do zrcadla, jelikož si konečně připadám skutečně krásná. A takhle se musím ukázat i jedné určitě osobě.

Sebejistě vyběhnu z domu, dveře nechám volně prásknout průvanem a celá rozjařená pospíchám k oblíbené kavárně. Už z dálky slyším sbor rolniček, jenž doprovází vánoční písně všech druhů.

Když otevřu známé dřevěné dveře a malý zvoneček ohlásí můj příchod, všechny oči v místnosti zůstanou přilepeny na mně.

„Přívítejte prosím Candell Shayenovou, naši novou překrásnou brigádnici!“ ozve se z davu ten jasný veselý tón, který bych už poznala úplně všude. Zprvu ztuhnu překvapením, ale jakmile se lidé dají do bouřlivého potlesku, potěšeně se rozesměju tomuto krásnému gestu.

Se smíchem udělám lehké pukrle, odložím kabát a rychlým krokem se vydám přímo k oné rudovlasé osobě.

„Jamie! Co to mělo být?“ zeptám se stále pobaveně a trochu do něj šťouchnu loktem. Z toho úsměvu, který mi věnuje, mi poskočí plíce v hrudi.

„Moc ti to sluší, Cand...“ vydechne místo vysvětlení, čímž mi nažene pořádné horko do tváří. Jen se v duchu modlím, ať můj obličej teď nesplývá s rtěnkou. Uculím se, protože slova jsem úplně neschopná.

Vytáhne z krabice za sebou šňůru barevných světýlek, a než se vůbec stihnu vzpamatovat, celou mě s ní obmotá kolem dokola. Hlasitě se rozesměje, stejně jako já o pár vteřin později. Vtiskne mi do rukou kelímek s Fudge Hot Chocolate a těmi hezounkými hoblinkami navrchu.

„Vždyť se skoro nemůžu hýbat!“ vyjeknu vysmátá a nešikovně usrknu luxusního nápoje.

„Tu čokoládu máš, abys neumřela žízní, ale tvé bezmoci ještě využiju!“ odpoví tajemným hlasem a vzápětí mě tam nechá stát samotnou, svázanou světýlky a s pitím v ruce.
Uchechtnu se a znovu okusím vřelou tekutinu. Když tak těkám po prostorách a zoufale se usmívám na zírající a bavící se hosty, zahlédnu i ty tolik důvěrné kaštanové kudrlinky. Rychle odvrátím zrak, který nechám zabodnutý ve šlehačce.

„Jsem zpět,“ oznámí Jamie a hned co zvednu hlavu, pod oči mi mázne štědrou vrstvu stříbrných třpytek.

„To... To si děláš... Tos neudělal!“ vypísknu zděšeně a on se mému výrazu opět rozchechtá.
Kelímek mi vezme z rukou, položí ho na pult a tiše promluví k mé vyjukané maličkosti.

„Ještě jsem toho pořád úplně nevyužil...“ Z jeho hlasu mi vyskočí husí kůže a orgány se napětím stáhnou.

Najednou se všechna světla zhasnou, jenom světýlka obtočená kolem mě se rozsvítí všemi barvami, lidé utichnou a v pozadí tichounce cinkají rolničky.

V tu chvíli se ke mně Jamie skloní a opatrně spojí jeho úžasně skořicové rty s těmi mými. S nastávajícím potleskem cítím, jak můj hrudní koš každou chvíli vybouchne pod náporem přílišného pocitu štěstí.
Když se stále přitisknuta Jamiemu na rty letmo kouknu po davu, pohlédnu přihlížejícímu brunetovi přímo do očí.
A vidím, jak ty dokonalé smaragdy prasknou a odrazí se v nich něco, co tolik připomíná bolest.

Barevná světýlka si budou pamatovat, jak mé srdce skákalo radostí pro hnědé oči, zatímco zlomeně plakalo pro ty zelené.