Vešla jsem do třídy a pozorovala Dylana, jak se snaží flirtovat s ostatními spolužačkami. Žárlím? Vlastně mi je jedno s kým mluví, flirtuje, spí a tráví svůj veškerý čas.

Nebo ne? Můj pohled se setká s jeho a nevypadá to, že by jeden z nás chtěl uhnout. Po pár sekundách nakonec odvrátím zrak já a sednu si k Emm.

,,Na cos koukala?" zeptá se mě zvědavě a povytáhne obočí.
,,Jak to myslíš?"
,,Když si vešla do třídy - koukala si někam dozadu."
,,Jo? Jenom jsem se zamyslela."
,,Toho jsem si všimla. Asi minutu si stála na místě a nehýbala se." zasmála se.
Ironicky jsem se zasmála. ,,Jenom mě.. něco zarazilo."
,,A co?" ptá se dál.

,,Můžu s tebou mluvit po škole?"
,,Jasný. Počkej u mého auta." usmála se na mě. ,,Sky?" úsměv ji zmizel.
,,No?"
,,Neděje se opravdu nic?"
,,Já ti všechno povím, ale určitě ne teď." otočila jsem se směrem na Dylana a povzdychla si.
,,Má to něco společného s Dylanem?"

Bude mě dlouho vyslýchat? ,,Ano, má."
,,Takže, když jsem se tě ptala -"
,,Emmo, už sklapni."
,,Fajn, fajn. Promiň." zvedla ruce, jakože se vzdává a na tváři se jí vytvořil úšklebek.

,,O co ti jde?" ptala jsem se pro změnu já.
,,Komu?"
,,Tobě."
,,Mně?"
,,Ne."
,,Co?" nechápala a zavrtěla hlavou.
,,Jsi strašně zvědavá."
,,Má to nějakou výhodu?"
,,Na to, že je ti osmnáct se chováš jako dítě."
,,Kdes na tom byla?"
,,Tak proč houpeš nohama pod lavicí?"
,,Protože mě to baví?" zamračila se. ,,hele, nemusíš zrovna mě užírat svou naprdlou náladou. Nic špatného jsem ti neprovedla."

Má pravdu. To, že si lámu hlavu s Dylanem a neustále přemýšlím nad tím, jestli to byl on na stadionu je moje starost, ale stejně to Emm říct musím. Rozhodně si nechci hrát na detektiva a dokopat Dylana k tomu, aby mi řekl, kde byl včera ráno. To je hloupost. Už jen kvůli tomu, že mě nenávidí. A já nenávidím ho, ale zároveň mě přitahuje. Je to jako.. jako by.. ani přirovnání k tomu nejde najít.

(p.a napadá vás nějaký přirovnání k tomu? 🤔😄)

Jediné, co umí Dylan nejlíp, je někoho vytočit. Nebo ještě lépe - někoho silně nasrat. Zajímavý na tom všem je, že se jen ke mně chová jak idiot. Kterým samozřejmě je a ani na vteřinu to nepopírám. Jeho neustálý narážky na to, že mu stejně dám, neměla jsem nikdy sex a nebo, že semnou něco dělají jeho lichotky.

Tak strašně bych mu chtěla jednu vrazit a přitom bych ho nejradši líbala nekonečně dlouho. Je tohle vůbec možné? Od začátku toho všeho, co jsem ho poprvé uviděla jsem věděla, že je to jeden z těch typických debilů.

Dokázala bych na něho vyplývat všechny sprostá slova a stejně bych nenašla ani jediné, které by na něho sedlo. Smutné.

•••

Stojím na parkovišti, opřená o auto a vyhlížím Emm. Po chvilce čekání ji spatřím, jak vychází ze školy po boku s Dylanem. Něco ji zašeptá a Emma se zahihňá. Ehm, cože?

Ti dva se rozloučí a Emma míří směrem ke mně s úsměvem na tváři.

,,Co to mělo znamenat?" vyhrknu na ni.
,,Jen jsme si povídali u skříněk."
,,Proč?"
,,Dobře se s ním povídá." pokrčila rameny a vlezla do auta. Otevřela dveře spolujezdce. ,,jdeš?" Nic jsem ji na to neřekla a sedla si vedle ní.

,,Tak povídej." pobídla mě a vyjela z parkoviště.
,,Dneska u skříňky jsem měla překvapení."
,,Kytky?"
,,V žádném případě. Moje brusle."
,,Kde se tam vzaly?"
,,Včera jsem si je zapomněla na stadionu."
,,A?"
,,Myslím, že to byl Dylan."
,,Hmm.." chvilku mlčela a koukala na silnici. ,,počkej, cože?"
,,Nevíš něco víc o Dylanovi než já?"
,,Hraje hokej."
Vykulila jsme na ni oči. ,,Děláš si teď srandu, že jo?"
,,Proč by?"
,,Proč to říkáš s takovým klidem v hlase? Byl na stadionu! Bez povolení Kyla, jeho táty nebo kohokoli jiného!" řvala jsem.
,,Co s tím mám společného já?"
,,Nenávidím ho!"

,,Sama sobě si lžeš! Něco k němu cítíš."
Hluboce jsem vydechla. ,,I kdyby.. záleželo by na tom?"
,,Ty ho miluješ?"
,,Nemiluju, doprdele!"
,,Tak aspoň nekřič, jen se tě ptám."
,,Promiň. Řeknu to jednou a víckrát to nebudu opakovat, jasný?"
,,Poslouchám."

,,Přitahuje mě."
,,A dál?"
,,Ehmm.. možná se mi líbí?"
,,To je všechno?"
,,Co víc chceš slyšet?"
,,Já tady čekám, že mi řekneš, že ho miluješ a ty jenom přitahuje mě a možná se mi líbí."
,,Já ti říkala, že ho nesnáším." zasmála jsem se.
,,Ale líbí se ti."
,,Je to celý divný."
,,Souhlasím."