Nepřemýšlela jsem nad následky, které se můžou stát, když jsem vyzradila své tajemství i někomu dalšímu než Emmě. Ještě k tomu, když zrovna tohle bylo mířené na Dylana a já mu to opravdu pověděla bez vteřinového váhání.

Nebyla jsem nadšená, že jsem mu to řekla takovým způsobem a ještě k tomu v tuhle chvíli. Myslela jsem si, že k tomu bude vhodnější příležitost než na schodech před školou po skončení výuky.

Koukal na mě s otevřenou pusou několik sekund a nejspíše uvažoval nad tím, co mi řekne. Možná to tušil, jsem velice předvídatelný člověk a dá se ze mě číst jako z otevřené knihy.

Byla jsem překvapená, že jsem vůbec něco takového dokázala konečně přiznat a zároveň to myslet vážně. Čím déle jsem skrývala to, co k němu cítím, tím více zamilovaná jsem do něho byla.

Nadechl se ve smyslu, že chtěl něco říct, ale asi ho nenapadala žádná vhodná slova, takže opět vydechl a jediné, co dokázal, bylo na mě koukat. Nejspíše čekal, že promluvím, ale mlčela jsem stejně jako on a vzájemně jsme si koukali do očí. Bylo mi to nepříjemné. Takové ticho mezi námi nikdy tak dlouho nepanovalo. Nakonec jsem si promnula spánky a chystala něco říct, ale Dylan mě předběhnul.

,,Myslíš to vážně?"
Zamračila jsem se na něj. ,,Jo."
,,Čekal jsem, že mě spíš políbíš než řekneš tohle."
,,To jsem ani v plánu něměla. Možná kdyby tohle nefungovalo."
,,A fungovalo?"
,,To mi řekni ty."
,,Já... Já nevím, asi jo. Ale nemůžu ti to říct taky. Ne teď, chápeš?" chytl mě za ruce.
,,Mám to aspoň vnímat jako dobrý začátek?"
,,Stoprocentně, jenom spolu musíme trávit trochu víc času."
,,Tak pojď na led, ukážu ti, jak mě hokej naučil táta. Prohraješ na plné čáře!"

,,O tom bych pochybuji. Mám šanci na stipendium na Berkeley, takže..." pyšně se usmál.
,,To vážně nebo sis to vymyslel?"
,,Možná."
,,To je odpověď na kterou část té otázky?"
,,To je na tobě, jak si to vezmeš."

,,Můžu mít otázku?"
,,Mě dneska už nepřekvapí nic, takže povídej."
,,Šel bys na rande?" řekla jsem, ,,na dvojitý rande," dodala jsem.
,,A čí bych měl být doprovod?"
,,Můj."
,,Děláš si srandu? V žádným případě."
,,Prosím."
,,Ne," řekl vážně.
,,Kvůli mně."
,,Právě kvůli tobě bych tam nešel. Kdo by jako měl být ten druhý pár?"
,,Emma a její přítel."
,,Ne."

,,Ale ona to nejspíš už domluvila."
,,Nechodím na rande. A už vůbec ne na dvojitý."
Pokrčila jsem rameny. ,,Pozdě."
,,Co za to?"
,,Třeba tě už vážně políbím."
,,To není tak lákavá nabídka, jakou bych čekal."
,,Ber nebo nech být."
,,Když to nechám být, tak na žádný rande nejdu."

,,Dylane, no tak!"
,,Dáš mi volný přístup na zimní stadion."
,,Zbláznil ses?"
,,Ber nebo nech být."
,,To nepůjde. Jsem rozhádaná s Kylem."
,,Snad nepotřebuješ jeho svolení..."
Podívala jsem se na něj s úšklebkem. ,,Ne?"
,,Ty to zvládneš," poplácal mě po ramenu a vstal.

,,A to rande platí?"
,,Až zařídíš stadion," mrkl na mě a odešel. Pořád je to idiot. Taky jsem vstala a cestou domů si promítala dnešní rozhovor. Nemůžu přece jen ze dne na den zařídit, aby tam měl možnost chodit. To je nemožný.

Zvedla jsem se z lavičky a líným krokem se vydala domů. Dost mě překvapilo, když jsem uviděla mámu stát v obývacím pokoji.

,,Co tady děláš?" zeptala jsem se.
,,Za pár hodin mají přijet stěhováci."
,,Cože?"
,,Chci si odvést své věci."
,,Jaké své věci?"
,,Osobní věci..."
,,Na to potřebuješ stěhováky?"
,,Jo a už se mě na nic neptej."

,,Já tě nechápu... S tátou jsi domluvená?"
Odvrátila ode mě pohled. ,,Ne."
,,Nepohneš se odtud, dokud nepřijede táta!"
,,Vážně, Sky?" nadzvedla obočí.
,,Ano! Nemůžeš si jen tak přijít do našeho domu a brát si věci, který se ti zlíbí!" zakřičela jsem.
,,Přestaň..."

Vzala jsem telefon a vytočila tátovo číslo. ,,Ano?" ozvalo se.
,,Jsi na cestě domů?" Když si máma uvědomila, že volám tátovi, tak mi chtěla vytrhnout telefon z ruky.
,,Za chvilku, proč?" řekl.
,,Máme doma nečekanou návštěvu..."
,,To neznělo moc pozitivně."
,,Protože není, tak doraž, co nejrychleji."
,,Pokusím se," zavěsil.

,,Děláš si srandu? Co tvůj otec změní na tom, že tady jsem a chci své věci?!"
,,Proč chceš jen tak zmizet?" zeptala jsem se. Spíše zoufale...
,,Nemůžu tady zůstat."
,,Ale proč?!" nechápala jsem, ,,kolik toho chceš ještě skrývat? Stejně se od nás stěhuješ!"
,,To není tak jednoduchý na vysvětlení."
,,Nic není jednoduchý."