#31. Kapitola
,,Ale stejně se mi to nějak nezdá," řekla jsem.
,,Sklapni, Sky."
,,No co? Jaký kluk se u tebe zjeví doma a sdìlí ti všechna tajemství, která má? To přece-"
,,Ticho, ticho. Říkam ti, ten kluk po tobě totálně jede. Přece ho chceš, ne?"
,,Co?"
,,Nedělej hluchou, slyšelas mě."
,,Mluvíš tak rychle, že nestíhám vstřebávat všechna tvoje slova."
Protočila očima. ,,Prostě tě chce a ty jeho taky."
,,To není tak jednoduchý, jak se zdá."
,,Já vím, je to ještě jednodušší," zasnila se, ,,dáme dvojitý rande, co ty na to?"
,,Zapomeň!" vykřikla jsem, ,,kolikrát ti mám říkat, že s ním nechodím?!"
,,Já myslela, že-"
,,Tak si myslela špatně."
,,Promiň," řekla po chvilce ticha v našem rozhovoru.
,,Nevadí, jenom... přemýšlíš strašně moc dopředu. Třeba z toho ani nic nebude."
,,Ale... mohla bys ho přesvědčit."
,,Aby se mnou chodil?"
,,Aby šel s tebou na to rande," řekla, ,,dvojitý rande," opravila se.
,,Na to už úplně zapomeň!"
,,Sky, notak. Pokud by to vyšlo, tak bude sranda a ty to víš."
Zakroutila jsem hlavou. ,,Ne, to nepřipadá v úvahu."
,,A co když se ho zeptám já?"
,,Tak ti bruslí useknu hlavu," usmála jsem se.
,,Fajn, na nic se ptát teda nebudu, ale ty zjisti, co mezi váma teda vůbec je."
,,Dohodnuto."
Já s ním přece nechodím nebo snad jo? Nikdy jsme si nepřiznali, co k sobě cítíme, takže nás za pár nepovažuju a v nejbližší době ani nebudu. S mým štěstím se mi určitě vysměje do obličeje a nahodí ten svůj typický úšklebek ve tváři. A nejspíš si o mně bude myslet, že jsem ještě více naivní než kdy předtím. Takže to moc nevidím na štastný konec a žili spolu až do smrti.
Z mého přemýšlení mě vyrušila opět Emma. ,,Nechceš se aspoň seznámit s mým přítelem?"
,,Dneska?"
,,Kdy jindy? Příště taková příležitost nebude. Má moc práce, napíšu mu, udělá si čas."
,,Emm, nebereš ten váš vztah nějak vážně?"
,,A jak jinak ho mám brát? Nehraju si s ním na kočku a myš. Miluju ho tak jako ty Dylana."
Podívala jsem se na ni s úšklebkem. ,,Nemluv o něm, leze mi na nervy."
,,Hm," zamyslela se, ,,ale vy dva jste jako kočka a myš."
,,A sýr," dodala jsem.
,,Kdo je v tomhle příběhu sýr?"
,,Kyle."
,,Pane bože, o něm přestat mluvit zase ty, je to debil."
,,Ale pořád můj kamarád."
,,Právě si přiznala, že je to debil."
,,Protože je," protočila jsem očima.
,,Kyle je rozhodně sýr," uznala.
,,A nenažraní psi jsou všechny holky, který chtějí Dylana."
,,Hele, hele. Nemůžeš si jen tak přidávat další lidi do tohohle trojúhelníku."
,,Cože?"
,,Víš, Sky. Trojúhelník má tři strany, kdybys tam přidala další lidi, tak z toho vznikne zamilovaný čtverec."
,,Nepřeháníš?"
,,Já? Ne. Ty tady přidáváš další postavy do našeho příběhu. Drž se původní verze."
,,Tak když teda máme příběh, tak ho máme pod kontrolou, ne?"
,,Přesně tak," usmála se, ,,když myš sežere sýr, tak máš happy end."
,,To je šílený, tohle nedává smysl. Nemůžeš jenom tak řídit lidi, co mají udělat."
,,Pokud moje známka z biologie nelže, tak myš je zvíře."
,,A pokud tohle bereš tak vážně, tak nechci vědět, jak moc vážně bereš ten vztah."
,,Moje milovaná kamarádko... hodně."
,,Tak to bych vážně chtěla poznat kluka, který šel do vztahu s tebou," ukázala jsem prstem na ni.
Odfrkla si. ,,Aspoň vím, co k němu cítím."
,,Sklapni, Emmo."
Po vyučování jsem si sedla na schody před školu a čekala na Dylana, protože jsem věděla, že končí stejně jako já, ale trvá mu to mnohem déle se vykopat ze školy než mně. Když jsem ho uviděla, tak jsem mu zamávala a on se na mě usmál. Vydal se za mnou a sedl si vedle mě.
,,Ahoj," pozdravil a políbil mě na líčko.
Překvapeně jsem se na něho podívala, ale pozdrav mu opětovala. Nějak jsem tu pusu nekomentovala. ,,Můžu se tě na něco zeptat?"
,,Jo jasný."
,,To včera, cos mi všechno řekl... měla jsem to vůbec vědět?"
,,Samozřejmě."
,,A změnilo to něco?"
,,Jak to myslíš?"
,,Chceš, aby mezi námi něco bylo? A teď nemyslím zeď."
,,Jo," odvrátil pohled.
,,To neznělo moc přesvědčivě."
,,Co ti mám říct? Mám se zeptat, jestli se mnou chceš chodit nebo co? Nejsme v páté třídě, prosím tě."
,,A když ses dal dohromady s Annie, tak cos jí řekl?"
,,Že jí miluju," oddechl si a zamračil se, ,,a nemůžu to jen tak říct tobě. Mám tě opravdu rád, Sky. Ale nemůžeš po pár týdnech vybafnout na člověka, že ho miluješ."
,,Já vím, mám vlastní zkušenost."
,,Chci tě, jasný? Jen na to musíme pomalu. I když je to už nějaký ten rok, tak s tím rozchodem nejsem pořádně vyrovnaný."
,,Hele, já to chápu. Sama jsem si tím prošla a nebyla jsem nikdy šťastná z toho, když sis dělal srandu z mého vztahu."
,,To jsem někdy dělal?" podíval se na mě smutným výrazem ve tváři.
Přikývla jsem. ,,Jo," sklopila jsem zrak ke svým teniskám.
,,Omlouvám se, víš, že jsem byl-"
,,Miluju tě," řekla jsem aniž bych nad tím uvažovala déle než dvě vteřiny. Prostě to ze mě vypadlo a najednou jsem ucítila nervozitu a začínal se mi svírat žaludek, když jsem to vypustila z úst. V ten moment jsem chtěla, aby to věděl. Až potom mi došlo, že vpálit Dylanovi do obličeje tyhle dvě slova, nebyl zrovna nejlepší nápad. Hlavně, že o tom mluvil.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top