,,Proč si ho nepozvala dál?" zeptal se táta, když jsem si opřela hlavu o vchodové dveře.
,,Ještě ty začínej," zamumlala jsem.
,,Tvůj přítel?" ptal se dál.
,,Není to můj přítel," řekla jsem, ,,jsme spolužáci."
,,Spolužáci k tobě chtějí domů?" nadzvedl obočí a upřel na mě pohled. Bohužel mu to dlouho nevydrželo a začal se smát.
,,On je jinej," vyzula jsem si boty a šla si sednout do kuchyně.
,,To o mně říkala taky tvá matka."
Zasmála jsem se. ,,Starý dobrý časy?"
,,Spíš starý špatný časy."

,,Když ti něco řeknu, slibuješ, že to zůstane jen mezi námi?" poukázala jsem na něho.
,,Jsem jedno velký ucho."
,,Chodím s ním," řekla jsem vážně.
,,Já to věděl!"
,,A víš, co je na tom to nejlepší?"
,,Povídej."
,,Že si dělám srandu."

,,Sky! Měl bych ti dát domácí vězení!" zasmál se.
,,Za co?" zavrtěla jsem hlavou.
,,Lžeš vlastnímu tátovi," odfrkl si, ,,a děláš si z něj srandu."
,,To dělá i má matka."
,,Nepřipomínej mi tvou matku."
,,Ty si s tím začal," vzala jsem si nejbližší ovoce z košíku, který ležel na lince a šla do pokoje.

,,Sky?"
,,No?" zastavila jsem se na schodech.
,,To ovoce je na ozdobu."
,,Oh, samozřejmě," zasmála jsem se a kousla do něho, ,,mě nenachytáš," zamumlala jsem s plnou pusou. Vyšla jsem schody nahoru a zabouchla za sebou dveře od mého pokoje. No a co teď?

Nechtěla jsem ani přemýšlet nad tím, jak se cítí Kyle a co jsem mu provedla.. i když technicky vzato jsem mu nic neudělala. Jenom mu vzala srdce, zlomila ho a vrátila mu ho. Se spokojeným výrazem, hah.

V téhle situaci bych volala své nejlepší kamarádce, o které vlastně ani nevím, kde momentálně je. Zanechala jsem ji jednoduchou textovku zavolej mi a lehla si na postel.

Tolik jsem se těšila na to až Kyle přijede a naše přátelství se dá znova do kupy. Ale nejspíš to jen patřilo do mých myšlenek s naivní představivostí. Cítím se hrozně, opravdu.

Pomalu jsem zavřela víčka a snažila se aspoň pár minut myslet na něco pozitivního. Ale marně. Budu vůbec ještě někdy šťastná?

,,Sky?" ozval se táta a vešel do pokoje, ,,dáš si něco na jídlo?"
,,Objednáš nudle, prosím?" oči jsem stále nechala zavřené a našpulila rty.
,,Ty, které vždycky chceš?"
,,Přesně," usmála jsem se nad informací, že si tohle táta pamatuje. Slyšela jsem jemné zaklapnutí dveří, že odešel.

Mezitím mi pípnul mobil s oznámením nové zprávy. Myslela jsem si, že mi odepsala Emma. Ale nečekala jsem, že mi napsal sám od sebe ten, nad kterým jsem teď přemýšlela.

Kyle: Omlouvám se

Neměla jsem důvod mu odepisovat, ale mrzelo mě to, co řekl. Dylan se opravdu změnil, jenom Kyle nikdy neměl šanci ho tolik poznat, aby to mohl taky uznat. Samozřejmě jednoduché promiň mi nebude stačit na odpuštění.

Sky: Neplýtvej slovy

Napsala jsem a mobil zahodila někam pod stůl. Teď lituju, že jsem to napsala. Existuje vůbec ještě víc nerozhodný člověk než jsem já? Nejspíš se přestěhuju na Aljašku. 

,,Bydlíš v Kanadě, Sky," zamumlala jsem, ,,to by ti moc nepomohlo."