Nádech.. Výdech. Několikrát tento děj zopakuju a jdu do dál vstříc ulicím, které momentálně osvětlují jen pouliční lampy. Mé plíce vstřebávají studený vzduch a z mých úst vychází obláčky jako od kouře cigaret. Mé ledové, třesoucí se ruce schovám do kapes od zimní černé bundy.

Mé špatné dýchání jde slyšet na kilometry daleko a kdo mě zná, tak si řekne ,,Hele, tam běží Sky." Jo, to jsem já. Rychlým krokem dojdu na určité místo a zavřu za sebou dveře.

,,Dneska nějak pozdě!" zakřičí na mě můj kamarád Kyle.
,,Půl hodina u tebe znamená zpoždění?" zasměju se a vydám se za ním. ,,nevidím jediný rozdíl mezi půl pátou a pátou ráno." dodám udýchaně.

,,Utíkalas?"
,,To hádáš?" nadzvedla jsem obočí.
,,Pak tu zamkni." podal mi klíčky a odešel.
,,Jasný, měj se!"

Kyle je můj o čtyři roky starší kamarád. Poznala jsem ho tady, když se hrál hokej. Bylo vedle něho volné místo, tak jsem neváhala a sedla si vedle něj. Přiznal se mi, že ani neví, jak se hokej hraje. Zírala jsem na něho s otevřenou pusou a vzala si ho do vlastních rukou.

flashback

,,Je tu volno?" zeptala jsem se o pár let staršího kluka a ukázala na místo vedle něj.
,,Jo, jasný. Sedni si." mile se usmál.
,,Jsi tu sám?" navázala jsem konverzaci.
,,Jo.. teda vlastně ne. Táta tu někde pobíhá, ty?"
,,Já jo. Sice v naší rodině je každý fanoušek hokeje, ale nechodí sem."
,,Popravdě.. já ani nevím, jak se hokej hraje."
,,A to si říkáš Kanaďan?"
,,Jsem z Británie."
,,Já si říkala, proč máš přízvuk."

Zasmál se. ,,Ty snad hraješ hokej?"
,,Ne, to ne. Ale bruslím."
,,Od kolikati?"
,,Asi od šesti.."
,,A kam chodíš na trénink?"
,,Teď to trošku zanedbávám. Vždycky jsem chodila na rybník, který mám kousek od domu, ale tahle zima mi to teda moc nedopřála."

,,Můžeš chodit sem."
,,Cože? To nemůžu.. když mě vůbec neznáš."
,,Jak se jmenuješ?"
,,Sky."
,,Já jsem Kyle."
,,Těší mě." usmála jsem se. ,,ale i tak. Nemůžu sem chodit."

,,Táta to tady vlastní." řekl mi na rovinu.
,,Ech.. já ti nevím. Ty mi věříš?"
,,Já ti to jen nabídl.." pokrčil rameny a dál se věnoval hře. ,,vypadáš jako fajn holka."
,,Když to přijmu, tak tě naučím hrát hokej, platí?"
,,Platí." podali jsme si ruce.

end of flashback

A jak jsem zjistila - jeho táta vlastní tenhle stadion a už nějaký ten rok mi každé ráno dovolí sem chodit si zabruslit. Občas na mě čeká Kyle. Přijde mu to tady jako stvořené pro přemýšlení.

Ještě chvilku jsem koukala na dveře, kterými ještě před pár vteřinami odešel. Vzpamatovala jsem se a šla se připravit na dnešní trénink.

Stará ošoupaná mikina snad ještě od babičky, černé legíny, obyčejné pletené přesto bavlněné rukavice a drdol, který byl sepnutý několika pinetkami tvořil muj každodenní outfit na trénink.

Dovážu si tkaničku od bruslí a vlezu na led. Párkrát si kluziště objedu dokola a udělám pár poskoků, ať si zvyknu na "čerstvý" led.

Když jsem chtěla jako obvykle začít jedním těžším skokem - uslyšela jsem něčí hlasy. Rychle jsem přijela ke kraji mantinelu a schovala se.

Co tady kdo dělá? Ví o tom Kyle? Co jeho táta? Proč jsem sakra nezamkla? A spoustu dalších otázek mi běhalo momentálně v hlavě. Nedokázala jsem absolutně rozeznat čí to byl hlasy, ale odněkud jsem je znala..

Mírně jsem nakoukla a zjistila jsem, že tam nikdo nestojí. Na ledu jsem si vyzula brusle a pomalu jsem šla z kluziště pryč.

Nenápadně jsem se schovávala v tribuně a nejistě jsem se přibližovala blíže k šatnám. Sebrala jsem si věci a utíkala jsem pryč.

•••

Vyběhla jsem ze stadionu a mířila přímo domů. Co to mělo jako znamenat? Vyhrabala jsem z kapsy mobil a hned zavolala Kylovi.

,,Haló?" ozval se jeho ranní a zároveň chraptivý hlas. Nikdy jsem nechápala, jak dokáže ještě usnout.
,,Vstávej!"
,,Co potřebuješ, Sky?" odpověděl ospale a možná jsem uslyšela i jeho zívnutí.
,,Někdo chodí na stadion."
,,Co?!" vykřikl.
,,Slyšel si."

,,A kde jsi?"
,,Skoro doma. Hned, co jsem někoho uslyšela, tak jsem z tama zmizela."
,,Počkám na tebe po vyučování."
,,Mám do tří."
,,Dobře, ahoj."
,,Zatím." zavěsila jsem.

Pane bože. Když já zapomněla zamknout! Jak jsem mohla zapomenout zamknout stadion? Když.. ahggr...!! Znova jsem z kapsy vytáhla mobil a vytočila Kylovo číslo.

,,Cos zapomněla?"
,,Zamknout stadion."

A jediné, co jsem slyšela bylo jeho silné plácnutí do čela.
_____________________________

Snad jste zatím spokojeni s příběhem stejně jako já❤

Zatím pa😊