Popravdě nebylo tak zlé se Jungkookem sprchovat. Jak jsem se již zmínil, byl velmi ohleduplný a ve sprše jsme si hodně povídali o blbostech.

,,Víš že existují pavouci co tancují?" vzpomenu si zrovna, když mi Jungkook myje vlasy šamponem. 

,,Co?" zasmál se. ,,Vážně?"

,,Dneska jsem to viděl v jednom dokumentu. Říká se jim paví pavouci. Mají barevný zadeček a tancují, aby přivábili samičku." vysvětlím mu se zahihňáním. V hlavě si ještě promítám ten pavoučí taneček, který mě v tu chvíli rozesmál. Nikdy mi pavouk nepřišel tak roztomilý.

,,Hmm.. to je dost hustý způsob flirtování." poznamená Jungkook pobaveně, zatímco mi prsty masíruje hlavu.  

,,Kdyby to šlo tak snadno." zasměji se s povzdechem. 

,,Ty jsi to zkoušel?" směje se mi také. 

,,Stojí to za úvahu, ale kdybych tancoval stejný, zřejmě by se mi ta holka vysmála nebo si myslela, že jsem cvok. Nemám tak hezky barevný zadek jako paví pavouk, abych ji zaujal jen tancem." vtipkuji s ním, načež zaslechnu z jeho úst poznámku a přesvědčuji se, zda jsem slyšel dobře.

Dělal sice, že nic neřekl, ale slyšel jsem dost zřetelně jak poznamenal; Máš ho totiž mnohem víc sexy." U poslední slova si nejsem jistý, zda řekl "lepší" nebo "těžší" Jsem těžkej? Myslím, že mě jednou Jungkook nesl do postele. To jsem tak těžký, že i on se mnou měl problém?

,,Aau~" zaskuhrám, když najednou začne téct horká voda.

,,Oh, co s tím je?" sykne i Jungkook přistoupí blíž ke kohoutku dál ode mě, zrovna když se mi do obličej dostane šampón.

,,Jungkook-iie?" poslepu ho hledám s nataženou rukou před sebou.

,,Au." zasměje se, když ho nejspíš šťouchnu do obličeje. Později však ucítím v dlani něco jiného... mnohem tvrdšího a na dotek hrbolatého. Zajímalo mě, čeho se zrovna dotýkám, tak prohmatávám rukou místo, ale moc to nejde. 

,,Ehm.. hyung.." odkašle si Jungkook.

,,Jungkook-iie, smyj mi ten šampón. Nic nevidím." pevně k sobě tisknu víčka, aby se mi šampón nedostal do očí. Rukou dál zkoumám co to přede mnou je, sjedu na další hrbolek a zmáčknu ho. 

,,Jungkook-iie, co to je?" přejíždím po místě, přičemž Jungkook vydechne. 

,,Moje břicho."

,,Cože?" vyjukaně ruku stáhnu, ale sklouzne se mi noha. 

Pomalu jsem se viděl na zemi, kdyby mě Jungkook svědomitě nezachytil. Hned syknu bolestí, protože mi nechtěně sevře rameno při držení. 

,,Promiň, hyung. Jsi v pohodě?" starostlivě se mě ptá.

,,Jo, to.. já se omlouvám, Jungkook-iie." rudý až za ušima jsem v tuhle chvíli rád za mou dočasnou slepotu. Projede mnou zvláštní šimraní při kontaktu našich nahých těl, cítím jak má  Jungkook husí kůži i jeho rozechvělý dech když se naše kůže o sebe svévolně otřou. Odtáhne se ode mě a začne smývat šampón z vlasů i obličeje.

Ještě teď mi hoří tváře z předešlého momentu.

,,Není ta voda moc studená, hyung?" vytrhnou mě z myšlenek Jungkookovi starosti. 

,,Ne, je akorát." ujistím ho, když mi dál smývá z vlasů šampón. Zdá se mi, že ho smývá déle než je potřeba, ale nestěžuji si. Jungkookovi ruce v mých vlasech jsou velice příjemné a jeho prsty mě krásně drbou. Po pár minutách náhle přestane, zastaví sprchu, vyleze z ní a zanechává mě tam stát poněkud zmateného než se pro mě vrátí s již omotaným ručníkem kolem svého pasu a županem k tomu. Nikdy jsem ho v županu neviděl, ani nevím že nějaký má. 

,,Vždyť ses ještě neumyl, Jungkook-iie?" překvapeně na něho zírám, zatímco mě zabaluje do osušky.  

,,Vysprchuju se potom." odpoví mi jemně s úsměvem, skoro jako by se styděl. Moc ho nechápu, ale přestanu na to myslet, jakmile mě začne sušit vlasy ručníkem. Pomalu zjišťuji, že jsou mi jeho ruce velmi příjemné ve vlasech. Vlastně celkově je jeho dotek příjemný, něžný a hřejivý. 

Poté co mi pomohl se převléct a do postele, šel znova do sprchy. Říkal jsem si, jestli jsem ho třeba nepřivedl do rozpaků, jak jsem se dotýkal jeho břicha. Oh bože, stačilo pár centimetrů níž a... Ne, ne, ne! Nemysli na to! To by bylo to nejtrapnější, co jsem v životě zažil.

Rozpaky si dokonce zakryju rudý obličej z pouhé myšlenky, která není jediná, co se mi vkrádá do mysli. Začínám být zvědavý jak Jungkook vypadá dole. Sprchujeme se spolu sice už týdny, ale nikdy jsem neměl odvahu a vlastně ani příležitost se na něho podívat. Tedy... samozřejmě jsem měl plno příležitostí, nikdy mě to však nenapadlo... což mě přivádí k další myšlence.

Jungkook říkal, že je gay. Na jaké je pozici? V homosexuálním vztahu přece existují dvě pozice. No vlastně i v tom heterosexuálním. V podstatě když o tom tak uvažuji, jsou oba vztahy úplně stejné. Vždy je jeden dole a druhý nahoře. Vsadím se, že Jungkook musí být top. Je sice velice hodný, dokonce na mě působí i dost submisivně, ale dominance z něho přeci jen víc sálá. Neumím si ho představit dole.

Oh bože! Proč jsem teď zvědavý jaký je Jungkook v posteli? Vážně teď myslím na sex?

Uuuh, jen v klidu. Jistě je to tím, jak dlouho jsem ho neměl. Páni, jak dlouho už jsem ho vlastně neměl? Pár měsíců jsem se ani neuspokojoval. Jsem ještě vůbec člověk?

,,Taehyung-iie-hyung?" osloví mě Jungkook ze dveří, převlečený už do trička na spaní a boxerek. ,,Už spíš?"

,,Ne... oh, zapomněl jsem si vzít prášek, Jungkook-iie. Přineseš mi ho?" vzpomenu si při pohledu na sklenku s vodou na nočním stole. Jungkook bez dalších řečí jde a přinese mi ho, ještě mi pomůže si sednout.

,,Už je to o dost lepší. Vsadím se, že za týden už se budu moct volně hýbat." ujistím ho úsměvem, když se na mě se starostmi v očích dívá.

,,Nepřeháněj to, hyung. Budeš muset nejspíš na rehabilitace, abys to rameno zase rozhýbal a nabral do něj sílu." kárá mě Jungkook. Povzdechnu si při pomyšlení, že za týden se mám vracet do práce.

,,Jungkook-iie, můžu se ti s něčím svěřit?" podívám se vážně na něho, načež se překvapeně zatváří a polkne.

,,Samozřejmě, hyung." vysloví nejistě, zatímco si ke mě sedá.

,,Víš... teď když jsem doma, hodně často přemýšlím." povzdechnu si a povšimnu přitom Jungkookova zvědavého obličeje, jenž mě maličko rozveselí v mé pochmurné náladě. 

,,Uvažuji, že odejdu z práce." Přestanu ho napínat. Zatváří se dosti překvapeně a chvíli mlčí, jako by čekal, že řeknu něco jiného. 

,,Oh.." škubne obličejem, ,,uhm.. a stalo se něco, že o tom uvažuješ?" zamračí se podivně roztržitě. 

,,Připadá mi, že mám málo kontaktu s lidi." řeknu mu na rovinu. ,,Začal jsem pracovat ve firmě hned po univerzitě a od té doby žiju jenom prací. Víš, trochu ti závidím, Jungkook-iie." letmo se usměju.

,,Mě?" pozvedne ohromeně obočí.

,,Jo, protože máš spousty přátel. Chodil jsi do barů, klubů, bavil ses, zatímco já byl zavřený v práci nebo doma. Nutí mě to zároveň přemýšlet o tom, proč mě Mi-Rae podváděla. Je jasné že se se mnou musela nudit." hořce se zašklebím. 

,,To neříkej, hyung." nepokojným výrazem se na mě zamračí. ,,Takový život není nic extra, věř mi. Ne, když jsi osamělý. Myslíš si, že s moji povahou mám mnoho přátel?" pobaveně se zasměje. ,,Mám stejné ještě ze střední a univerzity. A neříkej něco takového, že jsi nudný. Já se s tebou nikdy nenudil." dost bouřlivě mi oponuje.

,,To je od tebe hezké Jungkook-iie, ale já si uvědomuji svoje chyby. Samozřejmě že za rozchod můžou vždycky dva, jenže teď zjišťuji, že Mi-Rae nemám co vyčítat."

,,Jsi až příliš sebekriticky, hyung." odsekne mi Jungkook s podrážděným obličejem a odvrátí ho. Nevím proč, ale jakmile se takhle podívá, spustí se mi svévolně slzy. Možná jsem pro dnešek už ze svých myšlenek unavený nebo jednoduše praskla hráz, když jsem si přiznal své chyby. Pravděpodobně za to může i fakt, že jsem z nějakého důvodu v Jungkookově přítomnosti citlivější. 

,,Taehyung-iie-hyung.." hned ke mě natáhne ruku, ale já se odtáhnu. ,,O-omlouvám se. Nechtěl jsem.." třese se mu provinile hlas, z čehož mi ještě hůř. 

,,Ne... já se omlouvám, Jungkook-iie." utírám si slzy a pobaveně se zasměju. ,,Vůbec nevím, proč jsem začal brečet."

Jenže slzy stále nepřestávají stékat po mých tvářích.  

,,Aah~ chci, aby to přestalo." zoufale si povzdechnu a nestále utírám mokré tváře od přibývajících slz.

Jungkook mě náhle obejme a kolíbá ve svém náručí. Hned se mi v hlavě vybaví vzpomínka, jak mě objal na ulici, když jsme šli z obchodu. Jak bezpečně jsem se cítil. Ach ano... tohle je mé útočiště. Moje bezpečné místo... 

**

Tak jak se máte lidi? 

Přiznám se, že jsem za poslední týden skoro nic nenapsala a to jsem měla dejme tomu tři dny volna i když jsem musela jít ještě do práce za debilní inventuru, která dopadla děsně. 

Vůbec se netěším do práce vám povím, je tam teď tak napjaté, mám pocit jak bych se pohybovala na tenkém ledu, co pode mnou každou chvíli praskne, až mi rupnou nervy. A to mám příští týden pouze jeden den volna. 

No, držte mi palce ať to nějak přežiju a vám co chodíte stále do školy taky držím pěstě 😉 Možná bych raději šla do školy než do mého převelice malebného zaměstnání 😅

Mějte se, I purple you!!! 💜