Co se to sakra v obýváku stalo? Proč jsem se tak zasnil? Proč se s ním cítím divně?

Ležím v posteli už skoro tři hodiny s marnou snahou usnout, protože myšlenky mi stále proudí v hlavě jako vagóny nezodpovězených otázek.

,,Taehyung-iie-hyung?" vyděsí mě hlas ozývající za mými zády. Rychle se otočím ke dveřím, kde vidím stát rozcuchaného Jungkooka s ospalým obličejem.

,,J-Jungkook-iie? Děje se něco?" zašeptám jakoby rozespale. Nechci na sobě nechat znát, že nemůžu usnout.

,,Ne, jen.. nemůžu usnout." roztomile nafoukne pusu. Nutí mě se vnitřně rozplývat, přestože vypadá jako drsňák, je mnohem roztomilejší než kdokoliv koho znám. 

,,M-myslíš.. že bych si mohl lehnout k tobě?" ptá se stydlivě, ale na rozdíl ode mě neuhne pohledem.

,,Cože?" vyhrknu na něj.

,,Promiň jen.. že mi vždy pomůže, když vedle sebe někoho mám, ale.." rozpačitě se ušklíbne, ,,teď mi došlo jak to vyznělo. Promiň, jestli tě.."

,,Ne, ne. To je v pořádku, Jungkook-iie. Pojď." rozhrnu peřinu, aby šel ke mě. Upřímně nevím co mě to napadá. Jsem vážně tak blbej? Cítím se v jeho přítomnosti divně a ještě ho k sobě přizvu do postele.

Jungkook si ke mě lehne, ale naštěstí si drží odstup, za což jsem mu vážně vděčný. Muselo být pro něho těžké ke mě přijít a vůbec se zeptat, teď když vím že je gay.

Co to vůbec znamená být gay? Tedy... samozřejmě vím, co to znamená. Vím, že gayové mají rádi muže, ale čemu nerozumím je jejich postavení. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, vlastně teď o tom přemýšlím úplně poprvé, když se mi Jungkook svěřil, nicméně proč se lidi tolik bojí přiznat že jsou jiní?

Já jsem se například vždy rád lišil. Lidi mi říkali, že jsem divný a já se za to na ně zlobil, ale upřímně mi to lichotilo. Co se však považuje za normální? Normální snad je, že člověk má rád člověka, ať už je jakéhokoliv věku, povahy, výšky, váhy, postavení či pohlaví? Každý k někomu chová sympatie, které mohou přerůst v něco víc a on si toho člověka nevybere, prostě to tak cítí. Má potlačovat své pocity jen proto, že ostatním to připadá nepřirozené? Pro něho to však přirozené je. Proč lidé mají potřebu tolik kritizovat a odsuzovat co sami neznají? Tohle mi připadá nenormální...

**

Nejspíš jsem se v noci tak zamyslel, že jsem usnul ani nevím jak. Přiznám se, že nad hlubokými myšlenkami jako jsem měl včera, jsem už dlouho nepolemizoval. Naposledy jsem podobně přemýšlel po rozchodu.

**

Rozlepil jsem konečně svá rozespalá víčka a chtěl se protáhnout. Cítil jsem se podivně spokojený, vůbec se mi nechtělo vstávat. Při protahování mě cosi zarazilo. 

Zamračeně se otírám pozadím o něco, co se na mě tiskne, když si všimnu paží okolo mého pasu, které nejsou moje.

,,Mm~ hyung, tohle bys neměl dělat." zamručí mi někdo do ucha , až se leknu a skoro sletím z postele dokud si mě ty paže nepřitáhnou blíž.

,,Opatrně, hyung." pomalu se vedle mě zvedá Jungkook a protáhne se s vyhrnutým tričkem do půlky břicha. 

Sakra, kam se to koukám?

Hned odvrátím pohled od jeho vypracovaných břišáků a promnu si oči.

,,Promiň, zapomněl jsem, že vedle mě spíš." uchechtnu se při vstávání.

,,Ne. Já se omlouvám, Taehyung-iie-hyung. Spal jsi dobře? Neroztahoval jsem se?" hned po ránu se o mě stará a hladí mě ve vlasech. Cítím se tak příjemné, že se na chvíli znovu zasním.

,,Ne, tedy.. spal jsem lépe než normálně." usměji se na něho, přičemž ho prsty nechávám plout ve svých medových vlnách.  

,,To jsem rád." věnuje mi jeden ze svých hřejivých úsměvů než vstává z postele a odepře mi onen příjemný pocit ve vlasech. 

**

Po snídani jsme se oba pustili do velkého úklidu, když už máme volno. Připadal jsem si chvílemi jak v posilovně, takhle jsem se dlouho nezapotil. Víc mě ale dával zabrat pohled na zpoceného Jungkooka, který myl koupelnu. Nechápu co to se mnou je. Ano, už předtím jsem se s ním cítil divně, nicméně po včerejšku na něho nemohu přestat myslet. Začínám si všímat detailů, kterým jsem se předtím snažil vyhýbat. 

,,Taehyung-iie-hyung?" zamává mi rukou před očima, poté co hojnou dobu zírám na kachličky u kuchyňské linky, kterou myju já.

,,Vše v pořádku?" zasměje se tím svým rozkošným úsměvem. Všimnul jsem si toho už předtím, ale když se takhle zazubí, připomíná malého králíčka.

,,J-jo. Jen jsem se zamyslel." rozpačitě se tomu zasměju a pokračuji v práci.

,,Ehm.. myslel jsem, že si zajdu do obchodu pro pivo. Chceš tam něco?" ptá se mě, zatímco si opodál prohrabuje své zpocené vlasy. Zřejmě si zrovna umyl obličej, ještě se mu lesknou kapky vody na tváři. Malinká kapička stéká podél jeho bledého krku dolů, až pod...

,,Taehyung-iie-hyung?" pozvedne nejistě obočí.

,,Oh." trhnu sebou a roztržitě se snažím koukat vše možně jen ne na něho. Zaslechnu jak se ušklíbne, nikoliv nějak škodolibě nejspíš ho jen rozesmívá má nepřítomnost.     

,,Chceš tedy něco?" ptá se mě s vyceněnými zoubky. 

,,Cože?" nechápavě se na něho otočím. Proboha, co to se mnou dneska je? 

,,Říkal jsem, že zajdu do obchodu. Chceš tam něco?" pobaveně se už hlasitě zasměje.  

,,Ehm.. asi si dám pauzu a půjdu s tebou." odložím gumové rukavice na stůl a jdu si umýt ruce.

Co to sakra dělám? Přidám se dobrovolně k němu, místo abych byl rád, že někam jde a nechá mě alespoň na chvíli svobodně dýchat. Nemůžu si však pomoct, hrozně rád trávím s Jungkookem čas. Proto snad i poprvé jednám přirozeně, než abych o něčem přemýšlel.

**

Zastavil jsem se v obchodě u regálu s alkoholem, přesněji u ochucených soju. Neměl bych tak často pít, včera jsem měl víno, ale mám na jedno takovou chuť, speciálně grapefruitové.

,,Nevíš jaké si vybrat?" ptá se vedle mě Jungkook.

,,Ne, jen přemýšlím zda si ho mám kupovat, když jsem včera pil víno." zamyšleně si promnu bradu.

,,Proč bys nemohl, hyung? Já si taky kupuju pivo i když jsem včera pil. Vždyť jsme se ani neopili a je víkend." motivuje mě si jednu láhev skutečně koupit.

,,Nebo se snad plánuješ s jednou lahví opít?" zavtipkuje na můj účet, kdy se na něho zamračím a nakonec si grapefruitové soju vážně položím do košíku.

,,Ale, ale.. kohopak to tu máme?" ozve se zpoza uličky muž v našem věku s karamelově hnědými vlasy a pěšinkou uprostřed. Jungkook na něho jen otráveně sykne.  

,,Co tu chceš?" ptá se usměvavého muže nepříjemný tónem, jež u něho vůbec neznám.

,,Ale no tak, kámo. Takhle se zdraví tvůj hyung?" uraženě vyšpulí rty než se jeho zrak přesune na mou osobu. 

,,Ooh~ máš rande?" pozvedne rošťácky obočí. ,,Páni, škoda že jsem tě nepotkal dřív." zkříží ruce se smutně nafouknutou pusou. 

,,Dej si zpátečku! A být tebou Hyung, raději stále držím hub..." pozastaví se Jungkook a zaraženě pohlédne na mě. Vypadá najednou velmi frustrovaně. 

,,Aah~ Proč jsem musel potkat zrovna tebe?" povzdychne si otráveně. ,,To je můj spolubydlící a pro tvou informaci, on není gay." sevře čelist. Zřejmě mu dělá velký problém se ovládat i když se prozatím docela drží. 

,,Oh vážně?" přeměří si mě jeho kamarád pohledem, což mě trochu vyvede z míry. To jako vypadám, že jsem na kluky?

,,To tě musí žrát, co?" škádlivě utrousí poznámku k Jungkookovi se škodolibým ksichtíkem. 

,,Můžeš prostě zmizet? Ještě pořád jsem na tebe nasraný!" vyštěkne na něho. Chytne mě za rameno a jde se mnou raději pryč.

,,Ale no tak, JK." následuje nás zjevně jeho kamarád. ,,Už jsem se ti omluvil snad stokrát. Ten chlápek si fakt nedal říct." kňourá za námi. Vykulím na něho oči. Upřímně nevím co si myslet, nicméně Jungkooka to dost naštve a přistoupí prudce k němu.

,,Hobi-hyung!" zavrčí. ,,Potřeboval jsem ten den volno a ty jsi mi ani neoznámil, že přijde. Víš jak nepříjemný jsem na něj byl, když přišel a trval na tom že je objednaný?"

Páni, zní vážně naštvaně, ale uleví se mi, že mluví nejspíš o nějakém zákazníkovi.

,,Co jsem měl dělat? Ty jsi nepříjemný na všechny! Jak s ním můžeš bydlet?" podívá se Jungkookův kamarád při poslední otázce na mě.

,,Jeho do toho netahej!" zamračí se protivně na svého hyunga a ten si povzdychne.

,,Jungkook-iie, dojdu zatím zaplatit a počkám na tebe venku." Ukáži gesty k pokladně i ke dveřím, když jim raději ustupuji z cesty. Jungkook kývne, ovšem nadšeně se vůbec netváří. 

Vypadal, že se cítí dost nepříjemně probírat něco se svým kamarádem v mé přítomnosti, proto jsem raději odešel. Teď nevím, zda jsem neměl spíš zůstat nebo ho odtáhnout s sebou. 

Už jsem byl skoro u pokladny, když jsem zapomněl na chipsy. Nejdůležitější surovina! Za regály se však schovávali právě Jungkook se svým hyungem a zdálo se, že se pořád hádají. Nechtěl jsem poslouchat, ale zvědavost mě přemohla.

,,Fajn, tak co mám udělat? Chceš koupit dort? Pozvat na drink? Mohli bychom se ti konečně podívat po nějaké prdelce, co říkáš brácho?" drkne do Jungkooka světlovlásek.

,,Sám jdi do prdele." zamumlal naštvaně Jungkook. ,,Jsi jak osina v zadku!" vyštěkne na něho.

,,Ale no tak.. snad jsem tě neztrapnil, Jungkook-iie před tvým potencionálním úlovkem." uculuje se jeho hyung. 

,,Přestaň mi tak říkat! Pokud to je všechno, jdu. Nechci nechat Taehyunga čekat." zamračí se ještě jednou protivně na světlovláska, který ho zastavuje.

,,Počkej. To je Taehyung?" začne se divit a já taky. On mě snad zná?

,,Ten Taehyung? Jimin-iie mi o něm vyprávěl. Dlouho jsem ho chtěl poznat." rozzáří se světlovláskovi obličej. Aha, takže mě zná přes Jimina.

,,To máš smůlu. Teď se s ním seznamovat nebudeš." odsekne mu Jungkook. 

,,Mm~ jsi tak zlý!" zamručí jeho hyung dětinsky. 

,,Mám k tomu důvod! Doufám, že ti doma Yoongi alespoň zmasakruje prdel, za to jak se chováš." Nepřestávají mě překvapovat Jungkookova slova nad kterými v utajení valím oči. 

,,Ts." odfrkne si světlovlásek a zkříží ruce. ,,Pořád jsi tak nabručený. Měl by sis taky najít někoho na kom se vybiješ a hlavně to přežije. Nebyl bys potom takhle prudérní." začne se smát.

,,Jsi kretén! A nikoho takového nepotřebuju. Odcházím." vynadá mu ještě než se vydá konečně ven.

Sakra. Rychle doběhnu k pokladně, kde zaplatím a jdu za ním ven. 

,,Taehyung-iie-hyung, myslel jsem že už jsi zaplatil." vrací se jeho laskavý tón hlasu, který mám upřímně raději. 

,,Zapomněl jsem na chipsy." zazubím se na něho a vydáme se domů.

Musím se přiznat, že za celé měsíce co Jungkooka znám a bydlím s ním, jsem ho neslyšel mluvit tímhle tónem nebo říct sprosté slovo. Samozřejmě také nejsem nějaký svatoušek, jistě že si zanadávám, ale u něho bych to nečekal.

,,Moc se omlouvám, hyung." smutně si najednou povzdychne.

,,Za co?" ušklíbnu se. Konečně také trochu poznávám jeho lidštější a drsnou schránku, ve kterou jsem tak věřil už od prvního setkání. 

,,Vypadá to, že jste si blízcí." zavtipkuji s pokrčenými rameny, ale úsměv mi spadne hned co si všimnu Jungkookova kamenného výrazu.  

,,Choval jsem se jako malé dítě." pronese naštvaně. ,,Víš... nechtěl jsem, aby jsi mě takového poznal." zklamaně hledí před sebe.

,,Takového?" protáhnu obličej. 

,,No..." se zahanbeným výrazem skloní hlavu, ,,říkal jsi, že jsi hodnějšího a starostlivějšího člověka nepotkal, ale... kdyby jsi věděl jaký jsem doopravdy nikdy bys tohle neřekl. Protože takový nejsem." 

Upřímně, cítím se teď za něho velice špatně. Nevím co mě trápí víc, zda se domnívá že je to pravda nebo zklamaný pohled mísící se se zahanbením a smutkem. 

,,Nechápu o čem to mluvíš." nasadím vážný tón, při kterém mu cukne hlava mým směrem. ,,Myslíš si, že mi záleží na tom kdo jsi?" podívám se na něho. ,,Mrzí mě, že si o sobě něco takového myslíš, protože určitě nejsi tak špatný jak se domníváš. Kdyby jsi byl, nechoval by ses ke mě tak ohleduplně a hezky."

Pohladím ho po rameni s utěšujícím pohledem do očí.

,,Každý máme světlou a tmavou stránku, Jungkook-iie. To není nic za co bychom se měli stydět a upřímně.." ušklíbnu se trochu stydlivě stranou, ,,připadal jsi mi vážně drsný, když si mluvil se svým kamarádem. V dobrém slova smyslu." 

Jungkook se konečně usměje a překvapí mě svým pevným objetím.

,,J-Jungkook-iie.." udiveně mu hledím přes rameno.

,,Děkuju, hyung." Pevněji si mě k sobě víc přivine a dává mi tím hřejivý pocit, díky kterému se mi rozbuší srdce. Svými mohutnými pažemi omotanými kolem mého těla jako by mi říkal, že jsem v bezpečí. Ne, že se postará o mé bezpečí a pohodlí. Vůbec neváhám mu objetí oplatit, protože tak mohu cítit mnohem víc tepla a lásky, které mi dává. Ach ano... tohle je mé bezpečné místo.

Po chvíli ten pocit pomalu mizí, když mě propouští ze své náruče.

,,Půjdeme?" usměje se na mě jako by nic, načež kývnu a neochotně ho následuji. Nejradši bych v jeho objetí zůstal déle.  

**

Pozdě ale přece 😅

V další kapitole se budou věci zajímavě vyvíjet. Doufám, že vás to zatím baví. 

Mějte se hezky a opatrujte. I purple you 💜💜💜