Vejdu s dovolením dovnitř, kde se rozhlížím. Čekal jsem něco trošičku jiného. Zatím to kolem vypadá jako recepce na hotelu. Po levé straně vedou dokonce schody do dalšího patra.
,,Zdravím, potřebuješ něco?" ozve se za mnou lehce nakřáplý hlas, až se vyděsím.
,,Ah- d-dobrý den." zdvořile pokývnu hlavou na pozdrav. ,,Já hledám Jungkooka." oznámím muži tak v Taeminově věku, s tmavými vlasy a černou košilí s důmyslně rozepnutými knoflíčky na hrudi, aby bylo možné spatřit část jeho tetování.
,,Jungkook, už má po směně." zmateně se zatváří, kdy mi jeho hlas někoho připomíná. ,,Jsi objednaný?" prohlédne si mě pohledem, kterým jako by se divil, že někdo jako já se jde dát tetovat nebo píchnout piercing.
,,Ne... totiž, já jsem jeho spolubydlící. Přišel jsem ho vyzvednout, ale asi... už tady... není." odpovídám nejistě, zatímco se kolem nesměle rozhlížím.
,,Jsi jeho spolubydlící?" s úšklebkem na mě ukáže, jako by mi snad nevěřil. Jeho postoj je... nevím jak bych to řekl, takový vznešený. Z jeho pohledu vnímáte určitou dominanci a vyspělost.
Souhlasně kývnu, až si mě znovu přeměří pohledem, když vychází ze dveří za pultem recepce známá tvář.
,,Woah, kohopak to tu máme? Taehyung, že? Waa, jsi ještě hezčí, než si pamatuji." rázně vykročí ke mě plný energie.
,,Oh, ty jsi..." snažím se matně vybavit jeho jméno, ačkoliv jsme nikdy představeni nebyli, Jungkook ho jednou potkal v obchodě.
,,Jung Hoseok, pro tebe Hobi." mrkne na mě, až se zarazím.
,,Ty ho znáš?" podiví se tmavovlásek.
,,Jasně, to je Jungkook-iieho spolubydlící a..." nakloní se k tmavovlasému muži, přičemž si zlehka zakryje pusu, když k němu co si zašeptá.
Tmavovlásek se posléze rošťácky usměje, že v ten moment vypadá jako malý kluk.
,,Já jsem Woosung. Tak díky tobě, už mi Jungkook neokupuje byt." ušklíbne se, zatímco já překvapeně protáhnu obličej.
,,Jungkook-iie, dřív bydlel tady nahoře." ukáže Hobi prstem na další patro. ,,Teď tam bydlí zase Woosung." vysvětlí mi.
,,Aah~" vydechnu již chápavě, načež Woosung pokračuje v konverzaci.
,,Promiň, že jsem se ti tak divil, ale víš... Jungkook mi o tobě nikdy neřekl!" pronese poslední slova schválně hlasitěji, jako by je měl někdo slyšet. Posléze si povzdechne se smířím pohledem, než si mě opět prohlédne. Připadám si jako pohled v cizím jazyce, jak na mě zírají. Nicméně, slyšet přímo, že se o mě Jungkook nikdy nezmínil, docela zamrzí.
,,Jungkook-ah, pohni zadkem. Máš tady návštěvu!" křikne na dveře za mnou, až leknutím maličko poposkočím.
,,Ať jde do prdele, hyung! Jdu domů a nikdo mě, už nezajímá!" ozve se rozhořčený Jungkook za dveřmi, které prudce otevírá a hned zamrzne na místě, když mě uvidí.
,,Ani tvůj roztomilý spolubydlící?" usměje se škodolibě Woosung.
,,T-Taehyung-iie-hyung, co tady děláš?" zcela změní tóninu svého hlasu, když ho výrazně překvapí má přítomnost, navíc potom, co jsem s ním tak dlouho nemluvil, díky mému stupidnímu snu.
,,Ahoj, Jungkook-iie." vřele se na něho usměji. ,,Myslel jsem, že spolu zajdeme do posilky, ale..." rozpačitě se zašklebím, ,,patrně se ti, už nikam nechce." sklopím pohled, přičemž ke mě hned přispěchá.
,,Ne, ne. Zajdeme do posilky, pokud chceš, ale... jsi si jistý, hyung-iie?" nejistě pohlédne na mé rameno.
,,Jsem už v pořádku, Jungkook-iie. Slibuji, že si budu dávat pozor." odlehčeně ho uklidním úsměvem, který se i jemu rázem rozšíří, než si uvědomí, že nejsme sami a rovnou se zamračí.
,,Ani mě nepřekvapuje, že jsi mi o něm neřekl." poznamená Woosung se založenýma rukama na hrudi.
,,Počkej tady, Taehyung-iie-hyung. Dojdu si jen pro věci." ignoruje ho Jungkook, který mě pohladí po rameni a mizí zase ve dveřích.
,,Bavte se, Taehyung-iie." uculí se na mě Woosung, který pro změnu mizí na schodech. Nakonec zůstanu stát na chodbě jen s podezřele se usmívajícím Hobim.
,,Vážně chceš jít do posilovny jo?" zvláštně pozvedne obočí, výrazem jako bych měl mít něco za lubem.
,,Jo. Rameno, už mě nebolí a..."
,,Rameno?" podiví se, jako by netušil o čem mluvím. ,,Nemyslím tvé rameno." ušklíbne se. ,,Nemáš obavy, že potkáte Wonha?" zeptá se, kdy se na něho trošičku zmateně zamračím.
,,Proč bych měl mít?"
,,No, potom co mu Jungkook dal do huby, se ti divím." pronese nonšalantně s pokrčenými rameny, zatímco mě div nevyletí oči z důlků. Hobi překvapeně protáhne obličej, když usoudí, že o tom zjevně slyším prvně.
,,Počkej, tobě Jungkook nic neřekl?" ukáže na mě nejistě, kdy okamžitě zakroutím hlavou v nesouhlas.
,,Páni! Pojď sem." chytne mě za rameno a zatáhne do jaké si chodbičky za závěsem, odkud předtím vyšel Woosung.
,,Pochybuji, že ti o tom Jungkook řekne, tak dobře poslouchej." nakloní se ke mě s šeptem. ,,Wonho vždycky balil Jungkooka, ale když ses objevil ty, zalíbil ses mu."
,,Já?" šokovaně vyvalím oči.
,,Poslouchej! Wonho se snažil sbalit Jungkooka, aby si tě přestal všímat a uvolnil cestu k tobě, proto ho nedávno políbil." pokračuje ve vyprávění, přičemž mě šokuje jedna věc za druhou. ,,Od Jungkooka hned schytal pěst, ale Wonho se pak naštval a začal ho provokovat, že tebe stejně dostane, tak ho Jungkook chytil pod krkem a varoval, ať se k tobě nepřibližuje, jinak z něho vymlátí duši." vášnivě Hobi při vyprávění gestikuluje rukama. ,,Waa, hochu, vídám ho nasraného pořád, ale po tomhle ses bál na něho vůbec podívat." zakroutí dramaticky hlavou.
,,Hobi-hyung!" ozve se naštvaný Jungkook, až Hobi poposkočí a vystrčí mě z chodbičky za závěs.
,,Užijte si to, děcka. Rád jsem tě viděl, Taehyung-iie!" Hobiho hlas se pomalu vzdaloval, jako by utíkal.
Stál jsem poněkud zaskočeně nedaleko Jungkooka, který se mračil s otevřenou pusou, než rychle změnil grimasu.
,,Co ti Hobi-hyung řekl?" zeptá se jemným hlasem, avšak rázně.
Co mi řekl... co mi řekl... co mu mám odpovědět? Proč mu popravně neodpovím, co mi řekl?
,,V-vyprávěl mi jednu historku." vymyslím si narychlo, načež Jungkookovi nedůvěřivě cukne obočí.
,,Jakou?"
,,Nechtěl, abych ji někomu říkal. Půjdeme?" snažím odlehčit situaci a s úsměvem tahám Jungkooka ven. Jdeme k jeho autu, kdy se tváří hrozně frustrovaně.
,,Děje se něco, Jungkook-iie?" nakloním k němu lehce hlavu. Letmo se usměje a na chvíli zastaví, co pokrčí nos.
,,Voníš nějak jinak." poznamená, co se víc přiblíží a přičichne ke mě. Zaleknutě scvaknu zuby, co si uvědomím, že jsem pravděpodobně načichl v té parfumerii.
,,To bude možná Taeminova voňavka. Potkali jsme ho s Jiminem v obchoďáku." snažím se to zakecat, což ovšem také není dobrá výmluva. Mohl by si domyslet, že jsme mu šli koupit dárek. Jungkook však jen pokývne hlavou, ale jeho ustaraný pohled nezmizí. Po chvíli se se mnou zastaví a chytí mě za rameno.
,,Taehyung-iie-hyung, vážně chceš jít do posilovny? Co, kdybychom to nechali na jindy..."
,,Ne." nenechám ho dopovědět, což ho trochu zaskočí. ,,Tedy... potřebuju nějaký pohyb, Jungkook-iie. Nebyl jsem cvičit snad dva měsíce."
,,Mám lepší nápad, hyung." usměje mazaně.
-
,,Jak se ti to líbí, hyung-iie?" ptá se mě udýchaně Jungkook, když se vynoří přímo před mým obličejem.
,,Nic lepšího tě napadnout nemohlo, Jungkook-iie." odpovím mu radostně, nechávaje se unést na hladině vody.
,,Není tohle lepší, než posilka?" usměje se při pohledu na mě, jak si lebedím.
,,Rozhodně. Nebyl jsem v bazénu snad věky." poznamenám uvolněně, než se potopím a plavu, až ke skokánku. Jungkook na mě udiveně hledí a doplave ke mě.
,,Páni, odkdy jsi tak dobrý v plavání?" užasle se ptá, až se musím zasmát. Někdo, kdo je dobrý snad ve všem co existuje, nade mnou žasne. Setřu si vodu z tváře a vlasy z čela, přičemž nabírám dech.
,,Vždy jsem byl dobrý pod vodou." uchechtnu se. ,,Jednou jsme se s Jiminem i potápěli na Jeju. Naučil jsem se rychle potápět. Bylo to vážně úžasný." povyprávím mu nadšeně ještě nyní, když si vzpomenu. Usmívá se na mě, přičemž mi zastrčí mokrý pramen vlasů za ucho.
Náhle si vzpomenu na to co říkal Hobi. Je mi jasné proč Jungkook nechtěl do posilovny. Upřímně, také bych Wonha nerad potkal, potom co nyní vím. Rozhodně bych nečekal, že zrovna já zaujmu jeho pozornost. Navíc mě tak nějak štve fakt, že Jungkooka políbil.
Pohlédnu instinktivně na jeho rty. Zaměřím se tu nepatrnou pihu pod nimi, takhle ve vodě jsou mnohem sytější a plnější, než normálně. Vlastně se Wonhovi nedivím, že ho lákali.
,,T-Taehyung-iie-hyung?" proberu se, jakmile se ke mě Jungkook maličko nakloní, avšak jen aby mi nahlédl do tváře.
,,Ehm... promiň, jen jsem tak přemýšlel. Proč jsi nechtěl do posilovny, Jungkook-iie?" ptám se ze zvědavostí, co mi odpoví. On si však rozhořčeně povzdechne.
,,Hobi-hyung ti to řekl, co?" zamračí se na mě, kdy ztuhnu a opotím se, ačkoliv mi je ze studené vody zima.
,,Já ho..." zavrčí, než ho přeruším.
,,To je v pořádku, Jungkook-iie," řeknu mu poklidně, ,,už jsem si zvykl, že nemáš potřebu mi sdělovat vše." dodám s hořkostí zklamaně a plavu dál od jeho vykuleného obličeje.
,,Počkej, hyung!" plave za mnou, snažíc se mě dohonit, než se ponořím a uplavu mu. Odrazím se pod vodou od stěny a plavu znovu k druhému konci, zatímco on teprve doplave k prvnímu. Udiveně na mě zírá, co se vynořím na druhé straně a vyrazí ke mě. Znovu se ponořím a plavu na opačný konec, kde však když se vynořím, objeví se přede mnou a zatarasí cestu svýma rukama, opírajícíma se vedle mé hlavy.
,,Taehyung-iie-hyung..." osloví mě velmi hlubokým, zadýchaným hlasem, až mi naskočí husí kůže, ,,je tohle snad něco, co potřebuješ nebo chceš vědět?" chvíli nechápu na co se vlastně ptá, dokud mi nedojde, že pravděpodobně myslí situaci s Wonhem.
,,Patrně nechci, ale potřebuji." odpovím mu důrazně do obličeje. ,,Třeba bych pak lépe chápal, proč jsi byl ten den, co jsi naposledy přišel z posilovny mrzutý a pronesl, že už se neuvidíte nebo proč nechceš do posilovny. Proč jsi mi prostě rovnou neřekl, že ses s ním popral?"
,,Protože jsem nechtěl, abys věděl, že se peru." řekne naštvaně, co upevní stisk kachliček nad mou hlavou.
,,Pro boha Jungkook-iie, už zase! Jsi člověk! Myslíš si, že já se nikdy nepopral?" vyhrknu na něho, ale on se jen posměvačně ušklíbne jako bych na to nevypadal.
Fajn. Zase jeden z povrchních úšklebků a pohledu, kterých jsem si dnes užil do sytosti! Odstrčím ho, až spadne do vody a zamířím ke schůdkům.
,,T-Taehyung-iie-"
,,Už dost!" vykřiknu na něho, že zůstane jen mrkat. ,,Dneska nejsi první, kdo na mě tak arogantně kouká! Možná nevypadám tak silně jako ty, ale mlčky se neustále urážet nenechám!" ukážu rázně na sebe. ,,Hah, přesně jak řekl tvůj kamarád. Nedivím se, že ses mu o mě nezmínil. Koho by zajímal, takový budižkničema." s hořkostí se ušklíbnu a už se chytám schodů, abych vylezl, když mi v tom znemožní Jungkookovi ruce kolem mého pasu.
,,Nemluv takhle o sobě, hyung." upevní své objetí a zaboří svou tvář do mého ramene. Na chvíli se pozastavím nad tím, co jsem vlastně řekl. Od kdy jsem tak výbušný? Nikdy přece nekřičím, ani si nevylévám zlost na ostatních. Mám však v hlavě takový zmatek, který mě frustruje, že nejspíš potřebuji dostat něco ven.
,,Ty nejsi vůbec budižkničemu! Omlouvám se. Nechtěl jsem tě urazit, Taehyung-iie-hyung. Já si jen nedovedu představit tak nevinného člověka, jak se pere." povzdechne si do mé kůže, až mou páteří přejede mráz.
,,Omlouvám se, že jsem ti to s Wonhem neřekl." dodá nakonec nešťastně. Zhluboka se nadechnu, než vydechnu všechnu svoji zlost, která ani nevím, kde se ve mě vzala.
,,Nejde jenom o Wonha, Jungkook-iie. Nic o tobě nevím." řeknu již uklidněně a tiše, kroutíc hlavou. ,,Ty o mě víš každou prkotinu. Jaké jídlo mám nejraději, co si dělávám každý víkend k snídani. Jaké pořady sleduji... ale já o tobě nevím téměř nic." pronesu poslední slova velmi zklamaně, ale zároveň si při nich uvědomím, jak hloupě se cítím. Vyčítám mu to, jako bychom byli pár.
,,Tae-"
,,Promiň, Jungkook-iie." vyhrknu ze sebe, protože bych nerad, aby si mě špatně vyložil. ,,Řekl jsi, že jsem tvůj nejlepší přítel, ale chovám se dotčeně a hloupě jako dítě. Měl bych chápat, že jsou určité věci, o kterých nechceš mluvit nebo mi říct. Jen... se mě maličko dotklo, žes mi zamlčel něco, co se mě týká a... to je jedno." zakroutím se zklamaným úsměškem hlavou.
,,Taehyung-iie-hyung..." otočí si mě Jungkook k sobě, kdy mohu v jeho tváři vidět ztrápený výraz, ,,já si tě neskutečně vážím. To, už by jsi měl vědět." vezme mě za rameno s pohledem do očí. ,,Neřekl jsem ti to, protože jsem byl naštvaný, že někdo jako Wonho vůbec pomýšlí na osobu, jako jsi ty. Nechtěl jsem, aby jsi věděl, že jsem mu za to dal pěstí, protože.... co kdyby jsi k němu náhodou choval sympatie?"
S vykulenýma očima na něho zamrkám.
,,Jungkook-iie, já nejsem gay, tudíž je úplně jedno, jestli k němu chovám sympatie nebo ne, protože stejně by se se mnou nedostal tam, kam nejspíš chtěl. Navíc upřímně, Wonho mi je nesympatický už od první chvíle, ale nechtěl jsem k němu být nezdvořilý, když je to tvůj kamarád." přiznám mu.
,,Wonho nikdy nebyl můj kamarád. Jen se ke mě a k mé partě vždy nějak přifařil." podotkne. ,,Co se týče Woosungovi poznámky..." zintenzivní pohled, kdy i já zbystřím, ,,jsou určité důvody, proč mu všechno neříkám. Je jeden z mých nejbližších přátel, co mě dobře zná. Proto mu některé věci tajím a nechci o tobě vyprávět ostatním. Věř mi, mohlo by ti to být v budoucnu nepříjemné."
Konečně ho chápu. Jsem takový idiot. Mohlo by mi to být nepříjemné, protože je gay a myslí si, že by mi mohlo vadit, být s ním spojován. Všechno dělá pro mé pohodlí a dobro, zatímco já jsem takový ničema, že ho ignoruji po blbém snu i jiných věcem, které mi jsou v danou chvíli s ním nepříjemné. Jsem dokonce takový idiot, že mu i vyčítám, co všechno mi neříká.
,,Jungkook-iie, prosím tě promiň." svěsím ostudně hlavu a tvář skryji do dlaní. ,,Omlouvám se, že jsem křičel a... vím, že to není omluva, ale ruply mi nervy a... neměl bych šťourat do tvých věcí, po kterým mi nic není."
,,To není pravda, Taehyung-iie-hyung." laskavě mě obejme. ,,Jsi jediný člověk, kterému dovolím se o všechno zajímat. Nikdy si prosím už nemysli, že jsi pro mě budižničema a koukám na tebe z patra, protože to se v životě nemůže stát a kdyby ano, prašť mě tak silně, abych se probral." ušklíbne se nad poslední poznámkou, společně se mnou.
Odtáhnu se od něho, kdy se rovnou oklepu zimou. Jsme ve vodě, už strašně dlouho a na mém tělu to začíná být znát.
,,Půjdeme, Jungkook-iie, ať oba ještě nenastydneme." poplácám ho po rameni, než se znovu otočím ke schůdkům a vylezu. Mé tělo je teď šíleně těžké, jako vždycky, když jsem dlouho ve vodě. Nemůžu se dočkat teplé sprchy.
Ve sprchách ze sebe shodím mokré plavky a pustím na své tělo teplou vodu, která mě hned zahřeje. Jungkook se objevuje hned za mnou, ovšem jakmile uslyším, že jeho plavky dopadnou na zem, ztuhnu na místě.
Normálně bych nestyděl, přece jsem se s ním už tolikrát sprchoval během svého zranění, ale po konverzaci s Jiminem o jeho... no, řekněme "komplexu", jak to můj kamarád nazval, ve mě roste nejen stud, ale i zvědavost. Jungkook se sprchuje přímo vedle mě, zcela nahý. Mám jednu z neopakovatelných příležitostí zjistit, zda skutečně má nějaký komplex.
Proč se do háje cítím jako úchyl? Ach bože, Jimin se nejspíš mýlil. Gay, určitě nejsem, ale k úchylovi má blízko. Na podívání se, však není nic špatného, no ne? Každý je zvědavý. Přeci, když chlapi vykonávají potřebu někde u pisoáru vedle ostatních chlapů, nekouknou se na jejich výbavu? Fuj, pravděpodobně ne. Proč to u Jungkooka není stejně nechutná představa, jako u ostatních chlapů?
Bude to tím, že je můj kamarád. No jasně! Jimina jsem, už také viděl i když především proto, že se přede mnou nikdy moc nestyděl.
Tak jo! Dost přemýšlení! Prostě se tam podívej, Taehyungu! Nejsi žádný úchyl, ani gay. Jsi prostě jenom zvědavý, jak tvůj kamarád tam dole vypadá. Bože, to je ještě debilnější odůvodnění.
Fajn, kašlu na to!
Můj pohled instinktivně sklouzne k Jungkookovu rozkroku, když si zrovna myje vlasy se zavřenýma očima. Okamžitě se odvrátím s vykulenýma očima, kdy musím posléze párkrát zamrkat. Na pár vteřin otevřu zaskočeně pusu, než ji zase zavřu. Myslím, že tenhle pohled jen tak z hlavy nedostanu. Nyní mohu Jiminovi s klidem potvrdit, že Jungkook rozhodně žádný komplex, pocit méně cennosti nemá, tedy alespoň ne v měřítku, o kterém jsme hovořili.
,,Taehyung-iie-hyung?"
Vyděšeně sebou škubnu, když mě osloví a podívám se na něho. Zrak mě instinktivně vede dolů, až se musím znovu odvrátit.
,,Potřebuješ s něčím pomoct?" ptá se starostlivě, co se chovám divně.
,,J-já? Nee~, Jungkook-iie." přihloupě mu div nezazpívám odpověď, plný rozpaků. ,,Vlastně jsem se chtěl jen ohřát, umyju se doma." zazubím se na něho, popadnu ručník, který omotám kolem pasu a bleskurychle mizím k šatnám.
Stojím opřený o skříňku, ve které mám hlavu s přiblblým úsměvem, už několik minut. Proč jsem tak mimo? Pravděpodobně, protože mě Jungkook překvapil. Blbý Jimin! Kdyby nemluvil o jeho... "komplexu", nikdy by mě to nenutilo se na něj podívat.
,,Taehyung-iie-hyung?"
,,Wa!" vyhrknu vyděšeně, přičemž si div nezavřu hlavu do skříňky.
,,Jsi v pořádku?" zamračí se starostlivě Jungkook vedle mě, též s omotaným ručníkem kolem pasu.
,,Jasně." zařehním se. ,,Asi jsem jenom unavený." semknu rty k sobě, když se snažím usmívat co nejnormálněji. Jungkook na mě však hledí s těžkým nepochopením. Jen zakroutím hlavou a odepnu si ručník kolem pasu, abych si mohl navléct spodky.
**
Zdravím lidi 💜
Tak po dlouhé době jedna dramatická a vtipná kapitola. Momentálně jsem trochu indisponovaná, protože jsem měla menší nehodu, ale je to lepší a uvidím jak se mi bude chtít psát. Zatím mám ještě jednu kapitolu Decalcomanie a rozepsané asi tři oneshoty 😆
Tak buďte se mnou trpělivý a opatrujte se prozatím 💜
I purple you!!! 💜
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top