Dorazil jsem domů krátce po půl deváté. Nejsem zvyklý pracovat tak dlouho a navíc na nohou, nemohu popřít, že se cítím na umření, paty mě štípou, o kloubech i zádech ani nemluvě, ale cítím se skvěle. Cítím, že jsem opravdu ze sebe vydal maximum, když je mé tělo takhle vyčerpané. Jsem přesvědčen, že si brzy zvyknu. 

Soonbyul a Hanae, moje převelice "oblíbené" spolupracovnice pracovali ukázkově musím uznat. Nepromluvili na mě sice celou hodinu, co jsem se vrátil z pauzy, protože je můj pohled značně odrazoval, ale později se otrkali a jakmile se začali mezi sebou hádat, kdo odnese objednávku starému slizákovi, jenž je často obtěžuje, nemohl jsem se na ně dívat a prostě se obětoval. Nejspíš se mi cítili vděčný, poněvadž od té chvíle lítali kolem stolů jako fretky a dělali všechno co jsme jim Yoongi nebo já řekli.  

Připadal jsem si jak v jiném světě, ve kterém jsem někým úplně cizím. Pravda, k nevrlé náladě a výbuchu mě donutil víceméně hlad spojený s únavou, ale normálně se neumím chovat rázně, jako k těmto dívkám.  

Další příjemnou změnou je, jak si mě v kavárně váží. Nejdřív Jin, který se ke mě chová doslova jako ke svému dítěti, dokonce za mnou i přišel během dne dvakrát, zkontrolovat zda jsem jedl a později tak k šesté hodině, jestli nejsem unavený. Posléze Yoongi, jenž jakmile jsem přišel z pauzy, mi nezapomněl věnovat lehký úsměv, kdykoliv jsem se na něho podíval. Na konci směny mi dokonce poděkoval, že jsem přišel a srovnal holky, ani on to nedokázal. Jediný, koho se údajně bojí je Jungkook, což mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Překvapila mě víc Yoongiho poznámka, že jsem mu byl chvílemi podobný. Připomněl mi tím konverzaci s Jiminem, jež se zmínil o něčem podobném. 

Yoongi se mi přiznal, že doufá v můj návrat a spolupráci, dal mi dokonce na druhý den volno, protože přijde můj kolega, jehož poznám ve středu. Docela se těším. Yoongi říkal, že je potřeba ještě dvou zaměstnanců, protože by byl rád, aby na jedné směně s baristou, lépe řečeno s tím kdo dělá kávu, byli dva číšníci. Yoongiho vždy střídá někdo jiný, když má volno, takže mám oficiálně dva kolegy, co v kavárně pracují. 

Nebudu lhát, jsem nesmírně šťastný, že má Yoongi se mnou slitování a nechá mě zítra doma, protože domů po schodech už doslova dokulhávám. Při odemykání již mohu cítit úžasnou vůni jídla, z které mi úplně začne kručet v břiše. 

,,Jsem doma!" oznamuji tradičně Jungkookovi, přičemž slyším, jak něco z kuchyně smaží, když mě vítá doma. 

,,Co to tak voní?" nakouknu do kuchyně, jakmile si zuju boty. Jungkook stojí u sporáku ve vytahané košili, kterou měl na sobě tehdy, když vařil a nyní si vybavuji, že mi ji půjčil i při horečce. 

,,Dělám nám večeři, Taehyung-iie-hyung." usměje se na mě vesele, zatímco smaží křidýlka. 

,,Páni!" přistoupím s údivem k němu. ,,Chytlo tě zase vaření, Jungkook-iie?" nakloním se mu mírně přes rameno. Jídlo vypadá úžasně, udělal dokonce i salát a smaženou rýži.  

,,Jen chci oslavit tvůj první den v práci. Yoongi-hyung volal a děkoval mi za tebe, říkal že máš zítra volno, tak pokud nejsi moc unavený..." pozvedne láhev s mým oblíbeným vínem, přičemž laškovně natáhne obočí. 

,,Jsem strašně unavený." vyčerpaně si s úsměvem povzdechnu a těžce svěsím ramena. Jungkookovi poněkud povadne úsměv, jenž mu však rychle zvednu. ,,Dám si, ale rád Jungkook-iie. Sklenička mi dost bodne." ušklíbnu se trpce. 

,,To jsem rád." uculí se na mě. ,,Běž se zatím umýt, hyung. Já to mezitím dodělám." kývne směrem ke koupelně. Souhlasně pokývnu nazpátek a zamířím nejdřív do svého pokoje, připravit si oblečení na spaní. Nejraději bych se svalil do postele, ale vím že bych usnul, což nechci Jungkookovi udělat, když už se připravuje s tou večeří. 

V rychlosti se vysprchuji, převléknu a vracím za Jungkookem, který už na sobě nemá onu košili jako předtím, ale obyčejné černé tričko. Líbila se mi ta košile, vypadal v ní roztomile. Každopádně je již jídlo připravené na stole a krásně to všechno voní, až se mi sbíhají sliny. Trochu se ovšem zarazím nad těmi smaženými křidýlky, protože dost často se dělají v ostré omáčce. 

,,Neboj se Taehyung-iie-hyung, udělal jsem je speciálně pro tebe nepálivé." ušklíbne se Jungkook při pohledu na mě, jako by mi četl myšlenky. 

,,Děkuji Jungkook-iie, ale měl sis je udělat tak, jak máš rád ty. Vím, že ti chutnají ostrá jídla." sklesle stisknu rty k sobě. 

,,Mě to ale nevadí, hyung. Navíc vařím pro tebe, nikdy jindy jsem nevařil." usměje se nonšalantně, zatímco si nasazuje rukavice předtím, než se zakousne do křidýlka. 

,,Vážně? Ty jsi nikdy nevařil pro sebe nebo svého přítele?" zamračím se udiveně a také se zakousnu do kuřete, které mimochodem chutná báječně. 

,,Ne. Neumím vařit, většinu zvládám podle receptu, ale bývalý vařit uměl, takže jsem jedl jídla od něho nebo přátel. Občas jsem si něco koupil." pokrčí rameny, co mi poněkud mumlavě odpoví. 

Takže jeho přítel uměl vařit. Hmm, cítím se docela trapně, že já nic v kuchyni nezvládám. Dokázal bych tak možná smaženou rýži, vajíčka nebo jsem si často dělával sladké, rýžové placky na pánvi a poté si je obalil v cukru, to chutnalo dobře, ale pro druhé nic udělat neumím. 

,,Jak bylo vlastně v práci, Taehyung-iie-hyung?" pozvedne na mě od talíře pohled.  

,,Skvěle." usměji se. ,,Jen nejsem zvyklý být tak dlouho na nohou, sotva jsem sem došel." trapně se podrbu na zátylku. 

,,Měl jsi zavolat, hyung. Dojel bych pro tebe." starostlivě mě pokárá.

,,V žádným případě. Musím si zvykat." rozhořčeně mu odpovídám, kdy se zasměje. ,,Jinak jsou všichni moc milý. Musel jsem, ale vynadat těm dvěma brigádnicím, protože přišli o hodinu pozdě a já už měl vážně hlad, takže..." 

,,Já bych je zaškrtil." procedí vytočeně skrz zuby, jakmile jsem se zmínil. 

,,Ale už jsou v pohodě, Jungkook-iie. Potom co jsem jim vynadal, se začali chovat ukázkově a dokonce mi i dost pomáhali. Do kavárny chodí takový dědula, co je často obtěžuje, tak jsem ho obsloužil já a oni mi pak byli vděčný." vyprávím Jungkookovi během jídla, kdy mě zaujatě poslouchá. 

,,Na tebe nic nezkoušel?" ptá se vážně, jako by snad měl. 

,,Ehm Jungkook-iie..." pobaveně se zašklebím a cuknu hlavou, ,,nerad bych tě urazil, ale ne každý chlap na světě je gay." snažím se formulovat tón i slova s humorem, protože se ho skutečně nechci dotknout. Jungkook se ovšem překvapivě, rozpačitě zasměje a sklopí pohled. 

,,Když se jedná o tebe, orientace nehraje roli." zamumlá si pod vousy, kdy se ho udiveně zeptám, jak to myslí. 

,,Tak, že bys byl schopný přitahovat i hetero, zvláště starý, oplzlý dědky." zamračí se, nad čímž se já jen ušklíbnu. 

,,Příliš mě přeceňuješ, Jungkook-iie." podoknu pobaveně i polichoceně. Jungkook škubne hlavou s neústupným výrazem a pokračuje v jídle. 

Poté co jsme se najedli, přesunuli jsme se s vínem do obýváku a pustili si do pozadí jeden pořad v televizi. 

,,Hodně jsem si povídal s tvým hyungem, Jungkook-iie. Jinem." nezapomenu se mu nadšeně zmínit v mezi řečí. 

,,Co ti řekl?" vyjukaně na mě vytřeští oči. 

,,Divil se, že já bydlím s někým jako jsi ty, ale byl rád a co jsem mu řekl, že si nemusí dělat starosti, protože s tebou bydlím rád, začal se ke mě chovat podezřele hezky." zamračím se stále zmateně. Jungkook si povzdechne. 

,,Sakra, zapomněl jsem, že pracuje hned vedle." pronese poněkud rozhořčeně. ,,Neotravoval tě nějak?" ptá se starostlivě, skoro jako by očekával, že za mnou každou hodinu bude chodit. 

,,Jin-hyung, je velice milý Jungkook-iie, nemusíš mít starost. Vlastně..." natáhnu se zamyšleně pro sklenku vína, ,,mi prozradil, že se znáte už velice dlouho." 

,,Ano, od doby co jsem se přestěhoval do Seoulu. Naši rodiče jsou dobří přátelé." přikývne a upije ze své sklenky. 

,,Hmm~" zamručím zamyšleně a též se napiji, ,,víš Jungkook-iie, tak jsem přemýšlel... Vím, že by mi do toho nemělo nic být..." 

,,Taehyung-iie-hyung, řekni mi a ptej se na cokoliv. Odpovím ti upřímně na všechno." položí mi dlaň na koleno s hřejivým úsměvem, což mě příjemně uklidní.  

,,Jen, že o svých přátelích nikdy nemluvíš, proto mě Jin-hyung překvapil, když se sám divil, že ses mi o něm nikdy nezmínil. Přeci jen, je to tvůj nejlepší přítel a já o tom nevím." ušklíbnu se rozpačitě. 

,,Nebyla příležitost." pokrčí rameny. ,,Navíc... můj nejlepší přítel jsi ty, Taehyung-iie-hyung." řekne hlubokým hlasem než se napije, hledíc mi intenzivně do očí, až se musím opět červenat, ale zároveň se cítím vnitřně nespokojený. Měl bych mít radost, že mě nazývá svým nejlepším přítelem, jenže přesně takhle jsem ho nedokázal nazvat já. On má zjevně jasno v tom, co pro něho znamenám. Proč jen já si nejsem jistý? 

,,Taehyung-iie-hyung?" 

Trhnu sebou dozadu, co mě vyděsí jeho tvář blízko té moji. Zřejmě jsem se zase zasnil. 

,,Ano? Promiň, Jungkook-iie. Zamyslel jsem se." začnu se rozpačitě tlemit jako blbec. 

,,Nad čím,  hyung?" zeptá se poněkud škodolibým tónem, kdy neopouští blízkou vzdálenost mezi námi. 

,,Kdy jsem se stal tvým nejlepším přítelem." vydechnu lehkomyslně a hned se nad sebou pozastavím. Krucinál, zase jsem plácnul něco bez rozmyslu. Nicméně Jungkook také dlouho mlčí jako by nevěděl, co mi odpovědět. 

,,Hmm~ vlastně jsem s tebou chtěl něco probrat, Taehyung-iie-hyung." vzdálí se najednou a kopne do sebe zbytek vína ve své sklence. Nervózně polknu při čekání, co z něho vypadne. 

,,Za týden mám narozeniny a rád bych je oslavil tady, pokud nemáš nic proti." hledí na mě s nadějí v očích, mě tím ovšem zaskočí, protože totálně změnil téma. Snad poprvé v životě. 

,,Ehm... samozřejmě, že ne. Tedy, ovšem že je můžeš slavit tady, ale nebude vhodnější nějaký klub, bar nebo něco kde je víc místa." rozhlédnu se po našem malém bytě. 

,,Ne, rozhodně žádné kluby, hyung." zašklebí se znechuceně. ,,Mám pocit, že jsem si jich užil dost. Pozvu jen pár přátel." uklidní mě. ,,Doufám, že je oslavíš se mnou." usměje se posléze. 

,,Samozřejmě." vstřícně se na něho též usměji. ,,Pokud si mě na nich přeješ, oslavím je s tebou, jen..." zamyslím se. 

,,Hm?" pozvedne zvědavě obočí. 

,,Nevím, co bych ti měl koupit..." sevřu přemýšlivě rty s očima do neznáma.

,,Nic mi nekupuj, Taehyung-iie-hyung. Pro mě budeš dárkem ty." usměje se záludně, kdy celý zrudnu s očima upnutýma k jeho úšklebku. 

Jungkook se ke mě nakloní blíž, kdy se já maličko, ale pouze nepatrně odtáhnu. 

,,Taehyung-iie-hyung, chtěl bys vědět, co bych si přál k narozeninám?" Svou rukou opřenou za mými zády mi zabraní k dalšímu úniku a nakloní se až k mému obličeji. Naprosto rudý v rozpacích se nezmohu na žádnou odpověď. Chci vůbec znát odpověď? 

Jungkookovi oči sklouznou níž k mým rtům, k nimž se blíž skloní, že mohu cítit i jeho dech. 

,,Přál bych si přesně to, na co právě hledím." vydechne hlubokým hlasem, s očima stále upřenýma na mé rty, přičemž ty své navlhčí jazykem, než se skloní zcela k mým a přitiskne se na ně. 

V hlavě se mi náhle totálně zatemnilo. Nevnímal jsem absolutně nic jiného kromě toho pocitu. Nevím ani jak ho nazvat. Nelze popsat měkkost Jungkookových rtů v danné chvíli, příjemné šimraní v břiše, když jimi pohnul, tlukot mého srdce, když si mě kolem krku přitáhl těsněji. 

Netrvá dlouho, kdy mě překvapí svým jazykem, jímž se mi snaží dostat do úst. Váhám zda spolupracovat nebo ho včas zastavit, ale ukáže se, že mé tělo samo reaguje na to co Jungkook chce. Má mě zcela ve své moci. Jakmile se polibky stávají náruživějšími, pociťuji v celém těle horkost, která jako by mě spalovala uvnitř i zvenčí a přesto se kompletně chvěji. 

,,J-Jungkook-iie~" zatlačím mírně na jeho ramena, kdy se oba konečně nadechneme, rty ode mě však neoddělí. Stiskne mě za boky a pokračuje, než se přesune na krk, instinktivně zakláním hlavu, čímž mu dávám snadnější přístup a okamžitě mnou projede ostrá bolest, když mi vsaje kůži mezi své rty. V té chvíli mám podivný pocit, že je něco špatně. 

,,Jungkook-iie..." stisknu mu tentokrát silněji ramena. Hluboce se nadechnu, snažíc se nabrat sílu ho odstrčit, ale s Jungkookem to nic nedělá, jeho tělo je jak z kamene, což mě nesmírně frustruje. Přeci nemohu být tolik slabý. 

,,Jungkook-iie!" mírně ho okřiknu, až poté si uvědomím, že je v naprostém transu. Snažím se nějak vymanit z jeho držení, jen kdyby nebyl tak zatraceně silný. Jeho ruka najednou směřuje k mému klínu a ve mě se zmocní pocit paniky. 

,,J-Jungkook-iie, přestaň!" okřiknu ho vyděšeně, ale jemu je to jedno. Chytne mě ruce, jimiž ho odstrkuji a přirazí mi je nad hlavu. Začíná se mi ztěžka dýchat, jaký mě pohltí strach. 

,,Jungkook-iie!" kroutím se pod ním, přičemž mi vytrysknou slzy, když mi vyhrne tričko a zapluje dlaní k moji hrudi. 

,,Jungkook-iie..." špitnu, načež co se nepřestávám bránit, přirazí mě svým klínem ke gauči, abych se nehýbal. 

,,P-přestaň... prosím, Jungkook-iie~" začnu vyděšeně naříkat, ale dál mě nevnímá, pokládajíc dychtivé polibky na mou kůži. Jako by to ani nebyl on, je s každým dotekem hrubější, vůbec ho nezajímá jak se cítím. 

,,Prosím~" špitnu naposledy, ovšem už ve svoji posteli, kde cítím jak mi po tváří stékají horké slzy. 

O můj bože, byl to sen. 

Úlevně si oddechnu a zvednu se do sedu, přičemž se musím chytit za srdce, které tluče jako o závod. Jsem tak šťastný, že se mi to všechno jen zdálo. Mé tělo se ještě chvěje a jsem celý zpocený. Sen je pryč, ale já stále nemohu zastavit svůj pláč i strach, který jsem měl, když Jungkook nereagoval. 

Proč se mi zdá něco takového? 

Naposledy si vybavuji, že  jsme s Jungkookem probírali jeho narozeniny, to ano. Pomalu jsem však při konverzaci klimbal, kdy mě sám poslal spát, že musím být vážně unavený. Jakmile jsem došel do pokoje, okamžitě jsem se vypnul. 

Co můj mozek přimělo k takovému snu? 

Jsem si zcela jistý, že Jungkook by tohle nikdy neudělal. Nikdy by mi neublížil.

Vrtím hlavou a utěšuji se těmito myšlenky. Překvapivě se začínám uklidňovat. Přál bych si teď, aby mě Jungkook objal jako předtím, kdy jsem se cítil nejbezpečněji za celý svůj život. Věřím tomuhle objetí. 

Poté co již poklidně opět ležím, nemohu zamhouřit oka. Myšlenky mi kolují totiž i nad něčím dalším. Vím, že se jednalo pouze o sen, ale proč jsem byl sakra ze začátku tak svolný, když mě Jungkook začal líbat? Dokonce... nemohu v sobě popřít pocit, že se mi to líbilo. Ještě teď mě polije horkost při představě jak se jeho rty mazlili s mými. Nevědomky si po nich přejedu prstem. Zmateně si povzdechnu s očima v sloup. Co to se mnou jenom je? 

Už je to dávno, co se mi zdál tak živý sen. 

**

Ahoj lidi 💜

Dnes další kapitola mé oblíbené Decalcomanie 😊

Teď jsem se do ní pustila. Mám barák po dlouhé době pro sebe, takže se mohu plně soustředit a jedu jak fretka 😁 snad toho napíšu co nejvíc. 

Zatím se mějte hezky a odpočívejte v tomhle hnusném počasí 💜

I purple you!!! 💜💜