Dorazil jsem domů něco málo po jedenácté dopoledne. Stavil jsem se cestou zpátky ještě pro nějaké suroviny, co nám doma chybí. Uklidil jsem Jungkookovi malinový zákusek do lednice a svalil se na pohovku, aniž bych se v pokoji převlékl do pohodlnějšího oblečení. Prostě jsem chtěl jen tak ležet, nehnout se, nemyslet, ale myšlenkám jsem beztak neunikl. Teprve nyní se mi Jiminova slova rozležela pořádně v hlavě.  

Několikrát si opakuji, že je Jungkookovo chování vůči mě normální, přemlouvám sám sebe, nechci si příliš fandit, jenže čím urputněji sám sebe přesvědčuji, začínám si uvědomovat, že kdyby bylo, nemusel bych si to neustále opakovat. 

Pravdou je, že jsem Jungkookovi dovolil hodně věcí, co jiným lidem ani zdaleka ne. Přemýšlím o něm, myslím na něho jako ještě na nikoho ve svém životě. Ukázal jsem mu všechny své stránky, které mám, aniž bych si toho byl vědom a když jsem s ním, dělám přesný opak toho co vlastně chci nebo se domnívám, že chci, protože jednám i reaguji přirozeně. 

Otázkou tedy není co znamená Jungkookovo chování pro mě, ale co znamená mé chování vůči němu? 

Co si pamatuji, nikoho jsem si k sobě nepustil tak blízko, dokonce ani Mi-Rae. 

Snažím se vyhnout domněnkám, že by mě Jungkook jakkoliv přitahoval. V hloubi duše však vím, že se vyhýbám pravdě. Rozhodně jsem dovedl uznat už od první chvíle, že je Jungkook zkrátka atraktivní. Líbí se mi jak vypadá, líbí se mi jeho mužná tvář, statné tělo, způsob jakým se pohybuje, mluví. Zbožňuji jeho hlas, výrazy... 

Jak je možné, že mě tyhle maličkosti přitahují? 

Jsem muž, vždy mě přitahovali pouze dívky. Uměl jsem to s dívkami. Proč mi to s nimi ovšem nevycházelo? Kolikrát jsem se zklamal v lásce? Za svůj život jsem měl mnoho krásných dívek, ale miloval jsem doopravdy alespoň jednu z nich? 

Bezpochyby jsem miloval Mi-Rae. Od první chvíle co jsem ji uviděl, mi bylo jasné, že moje srdce tluče jen pro ní. Mohu s čistým svědomím říct, že jsem dělal všechno proto, aby mě milovala i ona. Nicméně, co kdy udělala ona proto, abych ji miloval? Proč jsem se do ní zamiloval a proč jsem ji miloval? 

Nikdy bych si nepomyslel, že budu natolik zmaten, že si začnu pokládat otázky jako; co je vlastně někoho milovat? 

**

Někdy o půl šesté mě probudí bouchnutí dveří. Zase mě mé složité myšlenky akorát uspali. Nemohu však tomu uvěřit na jak dlouho. Prospal jsem skoro celý den. Horko těžko se snažím rozlepit víčka, po chvíli se i přestanu snažit a namísto toho se protáhnu, než se posadím, teprve poté otevřu oči. Dojde mi, že každou chvíli budou dávat moji oblíbenou soutěž, natáhnu se tedy pro ovladač a zapnu televizi, načež se hned ozve Jungkookův hlasitý úlek. 

,,Do prdele!" zanadává si a chytne za srdce, jakmile se rozezní místností zvuk reklamy. ,,Taehyung-iie-hyung..." vydechne úlevně, když mě spatří. 

,,Promiň, Jungkook-iie. Usnul jsem tady a vzbudil jsi mě akorát." kývnu k televizi, kde už běží titulky k začátku mé soutěže. 

,,Usnul jsi? Jsi v pořádku, Taehyung-iie-hyung?" přisedne si starostlivě ke mě, přičemž zaregistruji podivnou vůni, kterou Jungkook zcela jistě nevoní. 

,,Ano, jen jsem ráno brzy vstával." odpovím v rychlosti na jeho otázku, když se soustředím jeho vůni nějak rozeznat. ,,Kde-" 

,,Půjdu se vysprchovat, hned jsem tady." přeruší mě, než se stihnu zeptat kde byl a s úsměvem se zvedne, kráčejíc směrem do koupelny. Podivné. Zajímalo by mě, kde byl nebo spíš s kým byl.   

Bože, nad čím zase přemýšlím? Jungkook je tatér, samozřejmě že tak mohl vonět někdo z jeho zákazníků. Co mě však udivuje je i čas, ve kterém přišel domů. Normálně končí kolem čtvrté, ale je možné že měl pozdější zakázku. 

Sakra, ta vůně se mi vpila do mozku. Nenávidím ji a mám pocit, že už jsem ji někde cítil. Tak pronikavě, kořeněnou kolínskou už mi někdo čichové buňky podráždil. Nejspíš bych měl s Jungkookem značný problém, kdyby ji začal užívat. Po chvíli se ten smrad nedá vydržet, když mě rozbolí hlava a donutí mě se zvednout k otevření okna.  

Má oblíbená soutěž běží už téměř půl hodiny a já nemám páru o co v ní jde, protože mé myšlenky zaplňuje Jungkook, kterému sprchování trvá podezřele dlouho. Nevím proč, ale prostě chci vědět kde byl a především komu patří ten šílený odér. 

Zajímavé, že nemyslím na nic jiného, než až se Jungkook vrátí z koupelny, ale když bouchnou dveře oznamující jeho příchod, rozbuší se mi srdce a zpotí dlaně nervozitou. Začnu dělat, že sleduji soutěž i když vůbec nemám páru o co v ní právě jde, zatímco si ke mě Jungkook přisedne, zaujat svým mobilem v ruce, do kterého se chvílemi nesouvisle mračí a zároveň skoro nevěřícně usmívá. Přistihnu se, že mě právě nesmírně rozčiluje, jak si nonšalantně sedne vedle mě, ignorujíc mou existenci. Mohl si zůstat v pokoji, pokud plánuje být celou dobu na mobilu. Pozitivní ovšem je, že voní zase přirozeně jako on. 

Konečně odloží mobil s unaveným povzdechem a zívne si při protahování. Snažím se zaujatě sledovat soutěž, kdyby to ovšem ve mě tolik nevřelo. Z nějakého důvodu jsem podrážděný. Dost možná za to mohou i myšlenky, jež se ve mě prali předtím, než jsem usnul. 

,,Co rehabilitace, Taehyung-iie-hyung?" zeptá se milým tónem, když se rozhodne mi opět věnovat pozornost. 

,,V pohodě." odpovím k mému překvapení výrazně odměřeným tónem, až si musím odkašlat. ,,Kde ses tak zdržel?" otočím hlavu jeho směrem, načež se po mé otázce mrzutě zatváří. 

,,Zdržel jsem se v posilovně." odsekne a odvrátí pohled, čímž mi naznačuje, že o tom nechce mluvit. Promne si mezi palcem a ukazováčkem ret, načež se posléze se zamračením divně na své prsty podívá. Poněkud ho nechápu, ale budiž. Pokud nechce mluvit, nebudeme mluvit. Otočím se zpět ke své soutěži, nicméně tohle strašné napětí spojené s tichem mě ničí. 

Nakonec mě hrozná atmosféra vytáhne na nohy s rozhodnutím něco sníst. Mám chuť sežrat zákusek, co jsem Jungkookovi koupil. Překvapeně pohlédne, nadechujíc se ke slovu, ale vyjde pouze povzdech. 

,,Děje se něco, Jungkook-iie?" zamračím se nechápavě. Dnešního zmateného dne už mám po krk. Připadám si doslova jako nějaký asociální pitomec.

Jungkook pár vteřin vypadá nepřítomně, než zvedne bradu do úhlu mého obličeje a mimoděk se zaměří na mé rty, které nervozitou přirozeně olíznu. Zalapá mírně po dechu, nepatrně se oklepe a zazubí na mě. 

,,Promiň Taehyung-iie-hyung, asi jsem dneska už unavený." povzdechne si, prohrabujíc se ve svých čerstvě umytých vlasy. 

,,Tak běž spát." odseknu mu s chladnou tváří, jež Jungkooka viditelně zneklidní. Nevím co to se mnou je, vážně netuším. Snažím se mluvit milým tónem, ale hlas mě neposlouchá. 

,,Ty... jsi na mě naštvaný, Taehyung-iie-hyung?" zvedne se a přistoupí ke mě. Dívá se zmateně do mých očí, jako by zkoumal, co mě mohlo tak popudit. Trošičku vnitřně zpanikařím, se snahou udržet si klidnou tvář. 

,,Měl bych, Jungkook-iie? Vždyť jsi mi nic neprovedl." odpovím mu pevně, ani netuším, kde se to ve mě bere. Něco mě nutí, stále se mu dívat do očí. Snad můj vnitřní pud nechovat se jako zbabělec, taktéž tomu bylo i u Mi-Rae. 

,,Něco ti ale vadí, nemám pravdu?" natáhne ke mě ruku a jemně mě pohladí po vlasech. 

,,Já jen... jsem teď trochu zmatený sám ze sebe, takže..." nadechnu se, kdy se od Jungkooka i obratně odtáhnu, ,,omluvám se, jestli jsem na tebe protivný." 

Jungkook pohlédne velice zklamaně, co se od něho odtáhnu a mě jako by tenhle výraz probral. Píchne mě u srdce. Nechci ho vidět smutného, jenže stejně tak nechci, cítit se zmateně z jeho přívětivých projevů. 

,,Taehyung-iie-hyung..." nadechne se, téměř jako by polykal vztek, ,,Jimin ti o mě něco řekl?" potemní maličko jeho oči. 

,,Jungkook-iie..." přímo otráveně si povzdechnu, nevím zda na tuhle konverzaci ještě mám sílu, ,,ano řekl, ale nemusíš mít starost. Mluvil o tobě hezky. Řekl, že je rád jak spolu vycházíme." pohladím ho nevědomky na rameni, přičemž jakmile si to uvědomím, stáhnu ruku jako bych ji tam nikdy neměl. 

,,Musel ti říct něco, kvůli čemu jsi na mě naštvaný, Taehyung-iie-hyung." přistoupí naléhavě blíž, kdy nenápadně ukročím maličko dozadu. Je zvláštní, že najednou působí téměř jako by se bál. 

,,Jungkook-iie..." svěsím ramena společně s hlavou, ,,nejsem naštvaný na tebe, jasný? A věř mi..." podívám se mu do očí, ,,i kdyby mi o tobě Jimin nebo kdokoliv jiný řekli něco špatného, můj názor i pohled na tebe se nezmění." 

,,To je bohužel něco, co nedokážeš ovlivnit, Taehyung-iie-hyung." poví mí skálopevně přesvědčen. 

,,Jungkook-iie, poslouchej mě!" přistoupím k němu tentokrát já rázným způsobem. ,,Pořád mě káráš za to jak se podceňuji a mluvím o sobě. Nenapadlo tě, že to samé bude vadit mě na tobě?" 

Jungkook ke mě mlčky zvedne pohled, zahledíc se do mých očí. 

,,Zapamatuj si dobře! Ty-jsi-dobrý-člověk!" vyhláskuji mu důrazně dokonce i milým tónem. ,,Znám tě. Znám tvou tvář, kterou mi ukazuješ. To jak se ke mě chováš. Nemusíš mít neustále strach, že si mě něčím znepřátelíš. Víš, že tě vždycky pochopím, že ano?" nahlédnu mu do očí, jejíchž výraz velmi rychle měkne. Nepřestává se mi do nich dívat, přitiskne mi dlaň na krk, kdy palcem pohladí mou líci. 

,,Vůbec netušíš, Taehyung-iie-hyung, jak moc jsem sám ze sebe zmatený, když jsem s tebou." vyřkne s rozechvělým dechem. Mám svrbivé nutkání mu odpovědět, že naprosto přesně vím, jak se cítí, ale pro dnešek mám takové atmosféry dost. Moc dobře vím, proč jsem se těmhle tématům a složitým myšlenkám vyhýbal. Jimin měl pravdu. Nevědomost je blažená věc. 

,,Takže se nemusíš držet zpátky mi za něco vynadat. Za to jak jsem se opil a terorizoval tě, bych zasloužil výprask." pronesu zamračeně s vyšpuleným rtem, abych konečně odlehčil situaci, což se povede, když Jungkook na okamžik zrudne, jeho tělo se napne a začne roztomile cukat očima, než se maličko odtáhne. 

,,Copak?" podivím se jeho rozpačité reakci, ale Jungkook se jen ušklíbne a krátce zasměje. Zmateně si ho prohlížím, co je na tom k smíchu, přičemž se odpovědi ani nedočkám, protože změní téma. 

,,Chceš udělat něco k jídlu, hyung?" vydá se do kuchyně dřív, než mu odpovím. 

,,Ty jsi nejedl, Jungkook-iie?" následuji ho. 

,,Ne. Napsal mi Wonho, tak jsem šel hned po práci do posilovny." odpoví mi něco, po čem se zastavím v krocích. 

,,Takže jsi byl s Wonhem?" zeptám se zvědavě, snažíc se tlumit naštvaný tón v hlase. Věděl jsem, že je mi ta hrozná vůně povědomá. Nechápu jak jí mohl být Jungkook tolik cítit, ledaže by se držel ve Wonhově těsné blízkosti. 

,,Jo, ale neboj. Nikdy s ním pravděpodobně už nikam nepůjdu." pronese prchlivě, přičemž mu obočí téměř zakryje víčka, jak se mračí. 

,,Stalo se něco, Jungkook-iie?" opatrně k němu přistupuji, protože bych nerad aby na mě vyjel, že mi do toho nic není. 

,,Stalo, ale..." zamyslí se, ,,nic čím by ses měl trápit. Prostě jsme si nesedli a už se neuvidíme." usměje se a dá do připravování jídla. 

Co to jako znamená, že si nesedli? Vždyť si už od začátku náramně rozuměli. Co tak najednou? 

Nebudu zapírat, ač jsem zvědavý, cítím značnější úlevu, že Jungkook už ho nechce vidět. 

**

Ahoj lidi 💜

Tak co myslíte, že se mezi Jungkookem a Wonhem mohlo stát? 

Jinak nám to docela ubíhá co? Vánoce pomalu za dveřmi, už jen dva týdny... jak se těšíte? 🎄😊