Ráno jsem se probudil s tak neskutečným bolehlavem, že se mi chtělo brečet, což se dalo předpokládat vzhledem k tomu, kolik jsem toho vypil. Co se však nedalo předpokládat, místo kde se probudím. 

Probudil jsem se totiž v Jungkookově posteli a jeho objetí. Nahém objetí. Tedy ne přímo nahém oba jsme byli oblečení, ale on na sobě neměl žádný vršek. Hned jsem si vzpomněl na mé včerejší chování a nemohl se už víc cítit trapně. Bohužel si pamatuji všechno, uvažuji zda předstírat, že mám vokno, ovšem potom co si se mnou Jungkook včera vytrpěl, si zaslouží omluvu a poděkování, že mi jednu dávno nenatáhl. 

Zírám už pěknou chvíli na pihu co má na krku, ale nechci ho budit, musí být pěkně unavený. Povzdechnu si a těkám pohledem sem tam, když nevím co mám dělat.

,,Jak ti je, hyung?" zamručí Jungkook se zavřenýma očima, až sebou škubnu leknutím, že je vzhůru. 

,,Jungkook-iie... co tady dělám?" zeptám se ho jako by nic, místo abych ze sebe hned vyrchlil omluvu.  

,,Přišel jsi za mnou v noci." zamručí stejně se stále zavřenýma očima, jenž se mu nechtějí otevírat mám takový pocit. 

,,Promiň mi to. Strašně se ti za mé chování omlouvám. Vůbec nevím co-" než stihnu svou srdceryvnou omluvu vůbec doříct, Jungkook si mě víc přitáhne do objetí. 

,,Psst, Taehyung-iie-hyung." přitulí se tváří k mým vlasům. ,,Opil ses. Vím že jsi nic z toho nemyslel vážně, takže se nemusíš cítit provinile." poví mi k vršku hlavy velice laskavým tónem. 

,,Měl jsi se mnou peklo. Ty by ses necítil provinile na mém místě?" zeptám se ho poklidně. 

,,Já vím, že se budeš cítit provinile i když ti povím, že nemusíš. Chci jen, aby jsi věděl, že se nezlobím ani ti nic nezazlívám. Už jsem ti řekl, že mi nevadí se o tebe starat a dělám to rád." 

,,Proč, Jungkook-iie?" 

Po mé otázce se na dlouho odmlčí, až mě tím donutí se na něho podívat. Oči má již otevřené s hluboce zamyšleným výrazem. Cítím se trapně. Proč vždycky něco plácnu nebo se nerozvážně zeptám. Jungkook je jednoduše laskavý člověk, je nelogické ptát se proč se o mě rád stará. 

,,No nic." rozpačitě se uchechtnu a vymaňuji z jeho objetí, když se chystám vstávat.  ,,Každopádně se ti moc omlouvám a slibuji, že příště se o sebe zvládnu postarat." povzbudivě se na něho usmívám během vstávání. 

,,Taehyung-iie-hyung." osloví mě ještě než dojdu ke dveřím, jít se převléct. 

,,Hm?" pozvednu k němu obočí. 

,,Jen abys věděl..." zahledí se mi hluboce do očí, ,,sice jsi to řekl v opilosti, ale rozhodně se tě neštítím." pronese hlubokým hlasem, až mi naskočí husí kůže. Vzpomenu si ihned na svá slova včera v noci a nejradši bych se zahrabal pod zem. 

,,J-Jungkook-iie..."

,,Už jsem ti přeci jednou řekl, že kdybys byl gay, neváhal bych ani vteřinu se na tebe vrhnout." mírně se usměje jako by mu znovu dělalo radost mě takhle škádlit. Chvíli mlčky stojím na místě než se vzchopím pohnout a promluvit. 

,,M-máš pravdu." vydoluji ze sebe, kdy na vteřinu jeho tvář zamrzne. ,,Řekl jsem to v opilosti. Nic takového si totiž nemyslím, Jungkook-iie." 

,,Lidé v opilosti ale většinou říkají, co si ve skutečnosti myslí." podotkne, přičemž se posadí a prohrábne své černé vlasy. 

,,Mám tak trochu pocit, že v mém případě je to maličko jinak." uchechtnu se rozpačitě. ,,Zřejmě jsi to v té chvíli pro mě ani nebyl ty, s kým jsem mluvil. Pouze jsem si na tobě vybil svou zlost, proto mě to mrzí, Jungkook-iie." sklopím mrzutě pohled. Jungkook není člověk, co by si zasloužil tohle schytat. 

,,Já vím, Taehyung-iie-hyung. Proto jsem se s tebou ani nehádal a nejsem naštvaný." povzbudivě se na mě usměje. 

,,Víš..." vstane, kdy okamžitě zrudnu při přímém střetu mého pohledu s jeho hrudí, dojde ke mě a vztáhne ruku ke klice těsně vedle mého boku, ,,během konverzace jsi mě ani jednou neoslovil jménem." pohlédne mi přívětivě do očí. ,,A ty mé jméno vyslovuješ téměř v každé větě, proto vím, že ta slova nepatřila mě." usměje se a vezme za kliku, kterou pootevře dveře. Hned se uhnu stranou, aby mohl Jungkook projít, přičemž ještě chvíli stojím na místě, než si vše přeberu. 

**

Uběhl týden od mé rozlučkové párty a za další týden nastupuji do práce. Pomalu se mě zmocňuje nervozita, ale také se těším. 

Dnes jsem byl poprvé na rehabilitacích, budu muset chodit ještě dva týdny, není to ovšem taková otrava. Jungkook říkal, že se mohu s Yoongim vždy domluvit a většinou mě objednávají na brzké ranní hodiny jako dneska. 

Využil jsem volného rána a zavolal Jiminovi, zda nechce zajít na snídani. Dříve jsme tak spolu chodili častěji, už to budou měsíce, co ho poněkud zanedbávám. Naštěstí také dřív vstával, protože má od půl deváté první zákaznici. 

Jimin pracuje v kadeřnickém salónu, který vlastní společně se svou kamarádkou. Jejich salón má stejný úspěch jako Euphoria, kde pracuje Jungkook. 

Naposledy jsem Jimina viděl na párty, kde se skvěle bavil s mým milovaným kolegou, dnes už bývalým kolegou, Taeminem. Jsem velice zvědav, jak jejich večer probíhal, když mě Jungkook odtáhl domů. 

Mimochodem den po párty byl pro mě peklem na zemi. Nepočítám ani tak trapnost jež mnou a Jungkookem panovala celý den, ale šílený bolehlav z kterého jsem se pozvracel i za střízliva. Přísahám, nikdy už nebudu tolik panákovat. Hezky si zůstanu u svého vínka nebo jednoho drinku a přestanu, jakmile se mi začne motat svět ne-li dřív. Pozitivem na mém zvracení bylo, že odvedlo veškeré rozpaky stranou, když mě Jungkook ochotně přidržoval u záchodové mísy, tolik mi třeštila hlava, že jsem si ani nedovolil přemýšlet o něčem složitém. Jednoduše jsem mu byl vděčný, že mě drží, protože já bych se u záchodu válel celý den.  

Zbytek týdne měl Jungkook hodně práce, Říkal, že se mu nahrnulo spousty zakázek, když jeho kolega rozdal vizitky na jakém-si rockovém festivalu, čímž pádem jsme spolu moc nemluvili. Jen u večeře jsme prohodili pár slov. Neměl jsem tím pádem potřebu o něm tolik přemýšlet a jsem za to upřímně rád. V podstatě není dne, abych na něho alespoň jednou za hodinu nepomyslel. Jungkook zkrátka patří úzce do mého života i času, tak to neshledávám zvláštním. Tentokrát jsem se však vyvaroval vzpomínkám a myšlenkám na mé chování během párty i po ní doma, taktéž ráno co jsem se vzbudil v Jungkookově posteli. 

Přemýšlel jsem pouze nad jedním; přál bych si, aby se on jednou takhle moc opil a ukázal mi své pravé já. Nemyslím si, že se Jungkook přetvařuje, ani že ke mě není stoprocentně upřímný, ale každý člověk si v pudu sebezáchovy nechává něco pro sebe, co neřekne tomu druhému. Stejné to je s chováním, také se chováme dle našeho uvážení s danou osobou. Přesně takové Jungkookovo uvolněné, svobodné já bych chtěl poznat. V určité míře jsem se mu již plně představil. Vlastně nikomu jsem se tolik neotevřel a neukázal svou přirozenost jako Jungkookovi. Nikdy jsem ani nemusel, nemám složitou osobnost, tedy co se mého mínění týče. Mám za to, že jsem vždy upřímný, nepřemýšlím nad svým jednáním, prostě jednám. Jak zvláštní, v určité oblasti svou osobnost i obdivuji. 

,,Taehyung-iie!" mává na mě z povzdálí blond chlapec s uříceným obličejem. Je to už pěkná chvíle co sedím v kavárně obchodního domu, kde většinou snídáme. Není to jedna z těch útulných kavárniček, kde se lidé většinou scházejí, jedná se o kavárnu kam zajdou, když nestíhají. Vlastně něco jako Starbucks. Dobré je, že zde mají jak snídaňové i obědové menu, které vám zabalí i s sebou. 

Mávnu Jiminovi nazpět, ale to už celý udýchaný kráčí ke mě a v očích se mu odráží značné množství zlosti. 

,,T-Taehyung-iie... promiň, že jdu pozdě. Nečekáš dlouho?" zeptá se v předklonu, div nevyplivne plíce.  

,,Jenom..." podívám se na své skromné hodinky z webu na zápěstí, ,,osmnáct minut, Jimin-iie." zazubím se ironicky na něho. Upřímně, nijak zvlášť jsem momentálně čas nevnímal, tak se ani nezlobím. 

,,Co tě tak zdrželo?" ušklíbnu se pobaveně jeho výrazu. 

,,Parkování." vydechne a svalí se druhé židli naproti mě, přičemž mě jeho odpověď pobaví ještě víc. 

,,Je zhruba půl osmé ráno, Jimin-iie. Nikdo tady skoro není." podotknu zmateně.  

,,Ale málem do mě narazil nějaký kretén s Peugeotem, co neumí řídit!" vylítne jako čertík na pérku, kdy se sice dál nonšalantně usmívám, ale raději už nic nenamítám. Jimin dokáže být také děsivý, když se naštve. 

,,Proč si tak pospíchal? Já bych ti neutekl." zeptám se ho zamyšleně, stejně měl zpoždění, tak co jsou dvě-tři minuty navíc, kterými si mohl zkrátit utrpení obyčejnou chůzí nikoliv během. 

,,Vážně?" pozvedne na mě významně obočí s kříženýma rukama. ,,Vždy, když jsme spolu měli někam jít a já přišel jen o pět minut pozdě, odešel jsi beze mě se zprávou, že se sejdeme na místě." 

,,To ale neznamená, že bych odešel i odsud." pokrčím rameny a musím se smát, protože vůbec nevím o tom, že bych něco takového dělal. 

,,No, očekával jsem každou minutu zprávu, že jdeš domů." řekne nenuceně, když se pohodlněji opře do židle a prohrábne svými malými prsty blond kadeře z čela. Normálně mívá vlasy sčesané dozadu, dnes jak se zdá nestíhal od rána, jelikož jsou jemné a padají mu do tváře. 

,,Objednal sis už něco, Taehyung-iie?" Po podrážděném Jiminovi ani památky, co naladí svůj pečující tón. 

,,Zatím jen limču. Čekal jsem na tebe." uculím se na něho. 

,,Tak já nám dojdu objednat. Zvu tě Taehyung-iie, když jsi teď chvíli bez práci." zavtipkuje, co se mezitím zvedá. ,,Co si dáš?" 

,,Hmm~" podívám se na tabulku nad obsluhou, ,,vezmi mi dva croissanty, jeden s malinovým džemem a jeden s čokoládou a jedno Frappuccino bez kofeinu." 

,,Tak to jsem se ani nemusel ptát, jen ten jeden croissant navíc mě překvapil." podotkne vševědoucně rádoby otráveně s očima v sloup 

,,Hádám, že tě překvapil ten čokoládový." zazubím se poťouchle na něho, přičemž jen odevzdaně zavrtí hlavou s pobaveným úsměvem, než odejde. Uvažuji, zda tady nekoupím i jeden zákusek Jungkookovi domů, na kavárnu v obchodním domě tady mají vážně dobré dorty.

Jimin se do minuty vrací, ukládajíc svou kreditku do peněženky v mini brašně. Zaostřím svůj zrak na značku brašny, s kterou Jimin přišel a uvědomím si, že znám jen jednoho člověka, co má v oblibě stejnou značku jako Jimin. 

Ďábelsky se na něho uculím, přičemž se zmaten střetne s mým pohledem. 

,,Tak Jimin-iie..." opřu si bradu do hřbetu svých spojených prstů a položím lokty na stůl, ,,povídej jak dopadl zbytek tvého večera na mé párty po tom, co jsme se všichni ztratili." 

,,Myslíš po tvé premiérové opilecké scéně?" pozvedne na mě i on škodolibě obočí, kdy se mírně začervenám, když si na to zpětně vzpomenu, ale nenechám se odlákat od tématu. 

,,Ano. Co ty a můj milovaný hyung?" 

,,Aah~" povzdechne si Jimin, jež si opět vjede rukou do vlasů, ,,Taemin je vážně moc milý Taehyung-iie, ale pokud očekáváš, že se stalo něco víc, tak zbytečně." ušklíbne se na mě ďábelsky, jako by mi tím říkal, že i kdyby něco bylo, záměrně mi o tom neřekne.

Zklamaně vyšpulím ret a uvolním se v ramenou, když své ruce nechám volně spadnout na stůl. 

,,Víš, nikdy by mě nenapadlo, že se ti mohou líbit i kluci." cuknu přemýšlivě hlavou. ,,Vždyť jsi chodil s tolika holkami." 

,,Není se čemu divit." zasměje se Jimin. ,,Ty jsi snad někdy o mě víc přemýšlel, Taehyung-iie?" protáhne pobaveně obličej s nevěřícným výrazem. 

,,Hm~" zamyslím se, ,,nijak zvlášť." objeví se mi ve tváři uvědomění. 

,,Zdáš se překvapený." směje se mi. ,,Tae, vždy jsi byl nevnímavý ke svému okolí, nikoliv ve špatném slova smyslu." ujišťuje mě v obraném gestu. ,,Jen sis prostě žil ve vlastním světě i když jsi byl dost společenský a měl hromadu přátel, nikdy jsi nechtěl..." zarazí se, ,,ani ne tak nechtěl... nenapadlo tě řešit složité nebo vážné věci. Kdykoliv nastal problém, hodil jsi ho za hlavu a nechal ho, aby se vyřešil sám. To..." ohromeně se zasměje mrkajíc očima, ,,to jsem na tobě neskutečně obdivoval a zároveň nesnášel, tu lehkomyslnost že to prostě nějak dopadne. Nikdy tě nic netrápilo, protože jsi nad tím nepřemýšlel." 

Dobře, nenapadlo by mě, že se mi někdy momentální Jiminova slova dostanu tolik pod kůži, tím jak moc jsou pravdivá. Přiznám se, že jsem maličko zklamaný. Osobnost, jenž jsem na sobě ještě před pár vteřinami obdivoval, jako by neexistovala. Tím, že jsem nad svým jednáním nikdy nepřemýšlel a jednal, jsem se choval velmi nezodpovědně, bezohledně ke svému okolí. Pravdou je; co já vlastně vím o svém okolí? Co vím o Jiminovi? Proč jsem ztratil většinu svých přátel? Protože jsem se o ně nikdy nezajímal. 

,,Jimin-iie... proč jsi se se mnou tedy přátelil?" zeptám se posmutněle. 

,,Oh Taehyung-iie..." rozšíří se mu zorničky, co zaregistruje můj skleslý výraz, ,,proboha, já ti vůbec nic nezazlívám." chytne mě za ruku, jenž pevně stiskne jako bych mu měl s brekem utéct. ,,Nechápej mě zle. Všichni a to ti mohu odpřísáhnout, včetně mě tě nesmírně milovali. Proto jaký jsi býval, s tebou bylo neskutečně uvolňující trávit čas. Při pohledu na tvé bezstarostné já, co se ničím netrápilo, mi připadali mé problémy zbytečné, protože jsem je nemohl ovlivnit. Pokaždé, když jsem se na tebe podíval, záviděl jsem ti tu nevinnost a přál si být jako ty. Inspiroval si mě, přenesl svou auru na mě a zbavil starostí, takže si v žádném případě nevyčítej, jaký jsi byl a buď za to vděčný. Nevědomost je blažená věc." ušklíbne se při poslední větě a pohladí mě po tváři. 

Po jeho slovech si oddechnu. Jsem rád, že mě tak vidí i když jsem snadno řečeno zbabělec nebo... býval jsem zbabělec. Mohu nyní s klidem říct, že se dokáži alespoň trochu postavit životu čelem. Je zvláštní, že při těchto myšlenkách si ještě vzpomenu na moji bývalku. Ujišťuje mě to, že jsem tehdy udělal správnou věc. 

Slečna za pultem zavolá naši objednávku, kdy se Jimin bleskově zvedá jako bych ho snad měl předběhnout a jde nám pro snídani. Nese dva tácy, přičemž se modlím, aby naše nápoje nepřevrhl do jídla, ale drží je kupodivu se značnou grácii, jako zkušený číšník. Já bych je už dávno vyklopil. 

Postaví na stůl nejprve svůj tác s celozrnným bagelem se slaninou a vejcem pokud dobře vidím a ledovým čajem, než přijde na řadu můj tác s dvěma croissanty a Frappuccinem. 

,,Waa~ děkuji, Jungkook-iie!" rozplývám se nad svou snídaní jako měsíček na hnoji, kdy se nemohu dočkat, až se konečně zakousnu do jednoho z měkoučkých croissantů. 

,,Jungkook-iie?" pozvedne na mě Jimin překvapeně obočí s menším úšklebkem v koutku úst. Rozhlédnu se v domnění, že vidí Jungkooka, ale kolem nás prochází pouze starší pán v neupraveném saku. 

,,Oslovil jsi mě "Jungkook-iie", Tae." ušklíbne se, přičemž si se zaujatým pohledem sedá na místo. 

,,Vážně?" protáhnu udiveně obličej. ,,Promiň." podrbnu se s rozpačitou omluvou na zátylku, než popadnu své Frappuccino a nasaji brčkem plným douškem jeho obsah. 

Cítím se poněkud trapně i když vlastně nemám za co. Trávím s Jungkookem většinu svého volného času, čímž pádem často vyslovuji jeho jméno. Jistě nejsem první, kdo se spletl v oslovení. Ross z Přátel je toho zářným příkladem. 

Jimin na mě nepřestal zírat, což mě i donutilo se oklepat. 

,,Co je? Promiň, jasný? Jsem s Jungkookem často, tak jsem se spletl." zamračím se na něho i když vůbec nechápu, proč se mám obhajovat. Jimin ani nevypadá naštvaně. 

,,Jasný." pozvedne důmyslně pravé obočí, ale úšklebek v koutku úst jeho úst nezmizí. 

,,Tak proč na mě tak zíráš?" přimhouřím podezíravě víčka. 

,,Jen..." zašklebí se, ,,reaguješ teď přesně jako Jungkook." pronese nonšalantně a pustí se do svého jídla. Zůstanu na něho nečitelně hledět. Pravda, normálně bych to hodil za hlavu, jenže Jungkooka jsem podobně nikdy neviděl reagovat, tudíž to ani nemohu mít od něho. 

Po chvíli pokrčím rameny, zachovám se jako já a přestanu to řešit. Zakousnu se též do své snídaně, přičemž se mohu blahem rozplynout. 

,,Mimochodem, ptáš se na mě a Taemina, ale co ty a Jungkook?" pozvedne bradu výš s nonšalantním pohledem. 

,,Co by?" pokrčím rameny. ,,Vše je super, sice před týdnem panovala po té párty trochu trapná atmosféra, ale bydlení s Jungkookem je bezva. Jsem mu moc vděčný jak se o mě stará. Myslím, že lepšího spolubydlícího bych si nemohl přát." odpovím Jiminovi s nefalšovanou upřímností.

Jimin na mě chviličku kouká, přičemž se mu na rtech rýsuje podivný úsměv, než raději skloní tvář ke svému jídlu.

,,Tak to jsem rád." usměje se již normálně uvolňujíc svaly v obličeji. ,,Přiznám se, že jsem měl zprvu obavy, když jsem ti Jungkooka dohodil. Znám ho už nějakou dobu a vím jaký dovede být. Tak nějak jsem ale předpokládal, že spolu dobře vyjdete." podotkne se s podstatnou úlevou v hlase a kousne si do bagelu. 

,,Předpokládal?" cuknu udiveně hlavou s tupým výrazem. ,,Proč?" 

,,Výrazně se lišíš od ostatních lidí, s kterými se Jungkook setkal, Tae. Oba máte rádi svůj prostor, nevměšujete se do cizích záležitostí, nikomu se nesvěřujete a děláte věci po svém." objasní mi zřetelně Jimin seriózním způsobem i když s plnou pusou. Co dožvýká poslední sousto a napije se čaje, zatváří se hloubavě. 

,,Povím ti ale, že mě samotného překvapilo Jungkookovo chování vůči tobě na párty." 

,,Proč?" sklopím k němu zvědavě víčka a než nechápavě nakloním hlavu ke straně. ,,Vždyť se ke mě choval hezky." 

,,Ano, choval a to je právě ono." pronese velkolepě jako by vyluštil hádanku. ,,Choval se až moc hezky. Nikdy jsem neviděl, že by se k někomu choval tak hezky." 

,,K tobě se přece taky chová mile." cuknu nonšalantně obličej s dále nechápavým výrazem. Připadám si, jako by mi něco unikalo. 

,,Ano, ale stále je odměřený." upřesní mi již se seriózním tónem. ,,Co se týče tebe, Jungkook svého bývalého kluka miloval i přesto, jaký to byl spratek, udělal by pro něho první poslední, ale kdyby se choval jako ty na té párty, dávno by ho seřezal přede všemi." řekne zcela vážně, kdy hlasitě polknu. 

,,Rozhodně, ani zdaleka by s ním neměl takovou trpělivost jako s tebou." pozvedne navrch důrazně obočí jako by pronesl cosi chytrého, ale má další otázka ho zarazí. 

,,A co to pro mě znamená, Jimin-iie?" 

Zastaví se v jídle, opráší si ruce od drobků s pohledem na svůj ledový čaj, jako by v něm měl nalézt odpověď. 

,,Nechci ti nic namlouvat, Tae." podívá se upřímnýma očima na mě. ,,Zřejmě to budeš muset zjistit sám." klesne hlasem, abych poznal že domluvil, načež spořádá poslední kousek bagelu. 

Snadno se mu řekne, že si to budu muset zjistit sám, když mi teď nasadil brouka do hlavy, ale na Jungkookově chování ke mě mi prostě nepřipadá nic zvláštního. Zkrátka jsme si sedli jako lidi a Jungkook ví, že ho chápu, má ve mě oporu, takže proč by se ke mě nechoval s úctou? 

,,Jimin-iie," oslovím ho již trochu odlehčeným tónem, kdy ke mě bystře zvedne pohled, ,,jaký byl vlastně Jungkookův kluk?" protáhnu si napjatá ramena se zaujatým pohledem na Jimina. Chtěl jsem se ho zeptat, už když se o něm prvně zmínil. 

,,Hmm~" zamyslí se Jimin i když moc dobře zná odpověď, jen přemýšlí jak ji formulovat, ,,viděl jsem ho snad jenom dvakrát, Tae. Na první pohled byl roztomilý, sladký klučina co na Jungkookovi mohl oči nechat... ale opravdu jen na první pohled." potemněl Jiminovi v poslední větě hlas a klesl jím stejně jako před chvílí, abych se už nevyptával. Očekával jsem, že mi poví víc, ale zřejmě se o něm nechtěl bavit, ač jsem stále zvědavý, nepokračuji ve vyptávání se a raději změním téma. 

**

Zdravím lidi 💜

Nezapomněla jsem na tenhle příběh, jen byla tahle kapitola poněkud klíčová a já si ji musela důkladně znovu přečíst. 

Přiznám se, že v poslední době mi psaní moc nejde. Skoro měsíc píšu jeden pitomý Oneshot, pořád mě někdo otravuje nebo po mě něco chce a to jsem opět nezaměstnaná, takže bych měla mít spousty času 😅 který i tak nemám...

Každopádně mám v zásobě dva nedodělané oneshoty, jeden se chýlí ke konci, takže ho sem brzy dám 😉 druhý je velmi, velmi dlouhý a nejde mi 😆 takže se uvidí. 

Jinak... kluci nám už za chvíli odejdou na vojnu. Trošku mě mrzí, že Taehyung nenastupuje s Jungkookem, jak měl původně v plánu, ale jsem hrdá na to, že se přihlásil do speciální jednotky. Myslím si, že zrovna jemu to hodně sedne a bude dobrý, ačkoliv se trochu obávám jeho strachu z výšek 😅 

Ale co říct... budou mi šíleně chybět. Hrozně jsem si zvykla na jejich přítomnost. Nemůžu se dočkat, až už budou zpátky. Beru trochu jako pozitivum, že sice nám zbytek kluků odejde, ale brzy se vrátí Jin a Hobi 🥰

No nic... to jsem se tady zase po dlouhé době rozkecala 😅

Užijte si novou kapitolu a brzy bude další 😉 Teple se oblékejte a nepodceňujte počasí. Mám ohromnou radost, že už sněží, ale ta zima je zrádná, tak na sebe dávejte pozor 💜

I purple you!!! 💜💜