Marinette's POV
„A nebo bychom třeba vstávat v šest hodin ráno a upéct něco!“
Už jsem se natahovala pro mobil, abych jí mohla napsat, že chci spát a že odmítám vstávat v šest ráno v neděli.
„Tak jo domluveno! Konečně se naučím péct!“
Ona to neumí? Super fakt.
Rychle jsem popadla mobil a začala psát.

Marinette Dupain-Cheng: Ne, nebudu vstávat v neděli v šest ráno. A už půjdu spát. Dobrou.

Otočila jsem se na bok a zavřela oči. Přemýšlela jsem jestli to byl dobrý nápad nechat ji vstoupit do mého života. Přeci jenom už mě zradili tolikrát a očividně jsem se nepoučila. Alya sice vypadá přátelsky, ale nemůžu jí hned věřit a budu si na ní muset dávat pozor. Už tak jsem jí dovolila moc a souhlasila s tou dohodou, že ji naučím znakový jazyk a já se pokusím mluvit. Až moc.
A to ani nemluvím o tom, že ví, že jsem hluchá. Moje největší tajemství venku. Ty se vážně nikdy nepoučíš, Marinette.
Ucítila jsem pohyb deky vedle mě. Alya už jde taky spát nejspíš.

Alya's POV
Dokážu vycítit, že mi ještě úplně nevěří. Chápu to, ale zároveň mě to i mrzí. Co všechno se jí stalo v minulosti? To je poslední dobou otázka, kterou si často kladu. Vím, že ji šikanovali, ale myslím si, že je v tom něco víc. Ale já to zjistím. Budu se snažit, aby mi věřila a zjistím to.
Marinette Dupain-Chengová, mě se nezbavíš a jednou se z nás stanou nejlepší kamarádky a já když si něco usmyslím, tak to udělám.

Adrien's POV
„Naval ten sejra, romantiku, já tady umírám!“ stěžoval si Plagg.
„Žádnej sýr nedostaneš, Plaggu! Snažím se tady na něco přijít, nebudu teď vstávat a chodit do kuchyně, protože ty chceš nějaký kus sýra,“ procedil skrz zuby Adrien a snažil se přemýšlet.
„Nech to bejt. Stejně tu holku už nikdy neuvidíš, tak o co ti jde? Buď prostě byla nějaká asociální a nebo jednoduše ses jí hnusil, šampóne. Ani bych se jí nedivil upřímně.“
„Ty víš jak člověku zvednout náladu fakt. Nemáš mi náhodou říkat hezké věci a podporovat mě?“ zeptal se dotčeně Adrien a zabořil obličej do polštáře.
„Ne. Já nejsem nějaká cimprlína, co ti má říkat, že jseš šikovnej chlapeček a všechno bude v pohodě a tleskat ti, když sníš celej oběd. Ne, Adriene, já jsem tvůj kwami a mám ti pomáhat se proměnit na kočku. To je jediná práce, kterou mám vykonávat a ty mě máš krmit! Takže zvedni šunky a dojdi mi pro ten sýr do tý zatracený lednice!“ křikl Plagg rozčileně a pohodil svýma malýma rukama.
„K čemu mi bude proměnit se na kočku?“
„K čemu ti bude snažit se přijít na něco o nějaké holce, kterou ani neznáš?“ zeptal se na oplátku Plagg.
„Nevím, asi abych na chvíli myšlenkami zamířil jinam, než má fakt, že jsem vězněn doma svým vlastním otcem. Prostě na chvíli utéct od reality... Já nevím...“
„Proč si myslíš, že máš ten prsten? Má ti pomoct. Hele proměna v kočku sice nezní nějak speciálně, ale vem to tak, že to máš jako útěk do reality. A kdo ví, třeba jako kocour najdeš tu holku. Vím jenom, že v podobě černého malého čtyřnožce máš větší šanci na útěk a aby tě někdo nenašel.“
Adrien vykulil oči, ušklíbl se a křikl„Plaggu, ty jsi génius!“

Tak po dlouhé, dlouhé době tady máme další kapitolu! 😅 Hehe omlouvám se za delší odmlka, ale konečně ji zde máme.🙌

Byla jsem teď méně aktivní tady, protože jsem začala psát nové ff na mém novém profilu, kde píšu Jikook ff a BTS OT7 ff v aj.
Takže pokud byste to chtěli checknout, tak BreathingJikook je to tady. Teď budu aktivní i tam.😁♥️