Marinette's POV

Marinette Dupain-Cheng: Prostě proto. Mluvit prostě nebudu.

Alya Césaire: Ale proč?

Marinette Dupain-Cheng: To není tvoje věc. A už se na to neptej.

Alya Césaire: Fajn jak chceš. A co kdybychom si ve škole psali? Třeba na papír nebo přes mess?

Marinette Dupain-Cheng: Uvidím. Ale dopředu tě upozorňuji, že se mi do toho vůbec nechce. A pochybuju, že se můj názor změní.

Alya Césaire: No tak fakjn... nutit ani přemlouvat tě teda nebudu. Nechám to na tobě.

Marinette Dupain-Cheng:  Díky, ale jak už jsem řekla. Pravděpodobně to nehrozí.

Alya Césaire: Ok...beru na vědomí.

Marinette Dupain-Cheng: Bezva. Tak čau.

Alya Césaire: Ahoj....

Ugh konečně...Na jednu stranu se mi zdá přátelská a chci jí věřit, ale na druhou stranu mám strach, že se zase obrátí proti mně. Jako každý před ní. O to nestojím....Ani trochu.
Rozhodně vím, že ji nesmím věřit hned.

Vstala jsem a šla jsem se navečeřet. V televizi dávali nějakou reportáž. Tak jsem se i přes mou lenost donutila přečíst titulky.
„.... náušnice byly ukradeny spolu s prstenem. Proč se zatím neví. Ani jeden šperk nebyl nějak zvlášť cenný. Více informací se dozvíte od-“ V tu chvíli otec televizi vypnul. No stejně to nebylo zajímavý.
„Marinette, zítra po škole jedeme s maminkou. Chceš jet taky?“
„Ne.“
„Chceš něco koupit?“
„Ne.“
„Dobře...A...co ve škole? Našla sis nějaké kamarády?“
„Ne.“
Jenom si povzdechl a šel za mamčou. Já do sebe rychle naházela jídlo a šla nahoru do pokoje.

No one's POV
„Já vím, Tome. Taky se o ní bojím. Ale víš, že moc nevěří lidem... Nemůžu uvěřit, že někdo byl schopný něčeho takového, ale bohužel už se tak stalo. Můžeme být rádi, že je v pořádku.“
„Já vím a chápu jak to pro ní musí být těžké. Zvláště teď, když je v normální škole, ale nemůže přeci být osamělý vlk napořád. Musí mít někoho komu se může svěřit, když mi zrovna tady nebudem...“
„Já vím... Já vím...“
Sabine už začínali téct slzy z očí. Tom ji hned objal.
„Pro mě je to taky těžký... vědět, že tady není nic co pro ní můžeme udělat... Nemůžeme dělat nic pro to, abychom jí pomohli. Nic. A světe je tak krutý místo...a nebezpečný obzvlášťe pro hluché nebo slepé... Nevím co si počít...“
„Já taky ne, Sabine. Ale už nesmíme myslet na minulost. Musíme na to zkusit zapomenout. Teď je v pořádku a zpátky doma.“

Marinette's POV
Seděla jsem ve svém pokoji a koukala se na anime. Já vím, že to mohlo vypadat jakože Alyu soudím jako fangirl...ale já jsem taky celkem šílená a navíc otaku, takže fakt ne.
Zrovna koukám na wolf's rain a brečím u poslední epizody. Proč je ta poslední epizoda jako hromadná zabíječka?!! Proč?!!
Tss...
No nic... Radši se podívám na fanarty na zlepšení nálady...*vibrování náramku* nebo taky ne a měla bych jít spát...
Je fajn mít buzerující náramek.
Ale hádat se s ním nebudu, takže jsem si udělala večerní hygienu a šla spát.
Teď se jenom musím rozhodnout jestli dát Alye šanci.

Lidi já to fakt stihla! 😂
Tak co myslíte? Měla by dát Mari Alye šanci? 🤔 Nebo ne? 😏
A btw...kdo zná wolf's rain? Chci si stěžovat na konec! 😤