„Omlouvám se.“
Vzhlédla jsem a spatřila nejspíš polo emo kluka s modrýma vlasama.
Hádám, že se omluvil, takže jsem jenom pokývala hlavou na znamení, že se nic nestalo a chtěla dokončit svou cestu domu, ale jeho ruka mi v tom zabránila.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
Pokývala jsem hlavou a koukala na jeho ruku čekajíc, že ji dá pryč.
Pochopil a ruku dal pryč.
Než jsem stihla otočit hlavu viděla jsem jak ještě řekl:„Jak se jmenuješ?“
Odpovědi se ti asi nedostane. Je mi to líto.
Jen jsem se otočila a teď už vážně vyšla domu.

Doma byl typický výslech. Že to ty rodiče baví.
Jak asi mohlo být ve škole?! Plus když k tomu jste hluchý?! No přece perfektně!
Ne, mami. Bylo to na nic.
Odemkla jsem telefon a hned na mě vyskočila zpráva od Alyi.

Alya Césaire: Ahoj!

Odpovědět nebo ne? Když neodpovím bude mě kvůli tomu zítra zase otravovat....No....Napsat ahoj můžu....

Marinette Dupain-Cheng: Ahoj

Alya Césaire: Poprvé jsi se mnou promluvila! No promluvila asi není správný termín, ale chápeš....

Marinette Dupain-Cheng: Hm

Alya Césaire: 😅 Jak se máš?

Ugh co asi.

Marinette Dupain-Cheng: Nic moc.

Alya Césaire: Ty nejsi nejvýřečnější člověk co?

Marinette Dupain-Cheng: Hm

Alya Césaire: Hele, když se mnou nechceš mluvit ve škole, tak se mnou mluv alespoň tady. Kdyť to v podstatě ani mluvení není.

Marinette Dupain-Cheng: To možná není, ale já nemám ráda seznamování se s lidmi. Nedá se jim věřit. To už je lepší být sama.

Alya Césaire: To přeci nemůžeš říct. Je fajn mít někoho komu můžeš věřit.

Marinette Dupain-Cheng: Rozdíl je v tom kdy někoho takového mít můžeš a kdy někoho takového mít nemůžeš. Můj problém je v tom, že očividně já ho mít nemůžu.

Alya Césaire: To neříkej! Musíš jen někomu dát šanci!

Jo. Tolik šancí jsem už dala. A vždy to skončilo stejně. Nechci aby se to zase opakovalo. Byla jsem hloupá, ale tentokrát nehodlám opakovat tu samou chybu.

Marinette Dupain-Cheng: Nic o mně nevíš. Já už dala několika lidem několik šancí a vždycky to mělo jeden stejnej konec.

Alya Césaire: A ten je?

Marinette Dupain-Cheng: Vždycky jsem na to prostě doplatila. Víc tě nemusí nějak zajímat.

Alya Césaire: Fajn....Ale ignorováním lidí kolem sebe taky nic nezlepšíš.

Marinette Dupain-Cheng: Ani nic nezkazím.

Alya Césaire: Když to bereš takhle pesimisticky.....Ale měla bys to brát pozitivně. Ne všichni lidi jsou stejní. Jsou i ti hodní víš?

Marinette Dupain-Cheng: Vím....ale mám problém jim věřit.

Alya Césaire: Nech mě ti pomoct a stát se tvou kamarádkou! :3

Marinette Dupain-Cheng: Nevím jestli ti můžu věřit. Jak jsem řekla. Nechci udělat stejnou chybu znovu.

Alya Césaire: Nemusíš mi věřit hned a začít se mi svěřovat se vším hned. Samozřejmě na to půjdeme postupně. Ale bylo by fajn kdybychom byli kamarádky! Vypadáš jako fajn holka. Ne jako ta Chloé ugh. Jsem si ji spletla s Barbie a už jsem tam někde kolem hledala Kena, ale nenašla.

Jo....tak .... třeba to nebude tak hrozný. Je celkem fajn. Sdílíme stejný názor, ale takový asi sdílí hodně lidí ze školy.

Marinette Dupain-Cheng: To máš pravdu....s Chloé.... Dobře, ale nečekej, že s tebou budu ve škole mluvit....

Alya Césaire: Proč?

Tato kapitola je věnována Doloresdragon 😁 Ty víš proč....

Zase to chvíli trvalo za což se omlouvám a doufám, že mě neukamenujete 😅😂
A hlavně doufám, že kvůli tomu klukovi na začátku mě někdo nezabije... já sama sebe bych zabila...😅😂