Adrien's POV
Seskočil jsem z balkónu a šel jsem domů. Pořád, ale jsem se musel ptát, proč nepromluvila?
Vím, že to není žádná velká tragédie nad kterou by jsem měl přemýšlet, ale co když je v tom něco víc?
Možná to až moc dramatizuju, ale prostě si nemůžu pomoct a myslet si, že v tom je něco víc. Její chování se mi zdálo divné už dřív, když jsem ji poprvé spatřil.
Ani jednou nepromluvila a její oči byly plné strachu.
Měl bych se pořádně vyspat, už vážně přemýšlím i nad malými, zbytečnými věcmi.
Rozeběhl jsem se po ulicích Paříže směrem domů a vyškrábal se do okna mého pokoje.
Přeměnil jsem se zpět na člověka a hned padl do postele.
Oficiálně můžu prohlásit, že tohle byl nejdivnější den mýho života.

Marinette's POV
Probudila jsem se na následky nějaké bezcitné bestie, která se mnou třásla.
Otočila jsem se na druhý bok, abych tý fúrii viděla do obličeje a zjistila jsem, že to byla Alya. No samozřejmě, kdo taky jinej.
„No konečně, holka! Budila jsem tě už ani nevím jak dlouho!"
Hmm tak teď mě nech zase spát.
Chtěla jsem se otočit zpět na druhý bok zády k Alye, ale zase se mnou začala třást. Věnovala jsem jí vražedný pohled a odemkla telefon, abych se koukla kolik je hodin.
Bylo zatracených šest hodin ráno a ona mě budí? V neděli? Ona má v sobě snad samotnýho Satana.
Odemkla jsem ho a šla do zpráv, abych jí velmi mile mohla říct, že takovýhle ranní vstávání si může strčit někam.
Ovšem Alya měla jinej nápad.
Mobil mi sebrala a začala mě zvedat z postele.
Co jsem komu udělala?
Potom co mě skoro schodila ze schodů od mé vysoké postele, mě vtáhla do kuchyně. Zvedla jsem hlavu, abych jí viděla do obličeje až zase rozjede monolog.
„Když jsem říkala, že budeme péct, tak jsem to myslela vážně. Takže já péct vůbec neumím, ale o to větší to bude zábava. Napřed mě budeš muset naučit základy a občas bys už mohla zkusit použít i slova a ne jen zprávy na mobilu či znakový jazyk, kterej ještě neumím, takže by to nedopadlo nejlíp.“ dopověděla Alya a zhluboka se nadechla.
Ta tou pusou jede slušně, to se musí uznat.
Přemýšlím jestli ji někdy i zavře.
Nicméně jakmile mi došlo, co vlastně řekla a co po mně chtěla okamžitě jsem začala záporně kroutit hlavou.
„Domluvili jsme se! A tys souhlasila, Marinette!“
Snažila jsem se najít svůj mobil, ale Alya ho svírala ve své ruce a mávala mi jím před obličejem.
„Žádná zpráva. Pro teď mi bude stačit, když řekneš prosté "ano".“
Kývla jsem hlavou a doufala, že mě nechá a vrátí mi mobil, ale s ní to nic neudělalo.
„Slovo, Mari, slovo. Jenom jedno krátké slovo. To je vše, co po tobě momentálně chci. Teda kromě učení mě jak péct samozřejmě, ale na to ti už telefon dám. Notak, Mari, ty to zvládneš!“
Poraženecky jsem si povzdechla a svěsila ramena.
Zhluboka jsem se několikrát nadechla jak kdybych byla na olympiádě, otevřela pusu a dostala ze sebe,„A-an-no....“

A Mari nám promluvila! ✌️✌️✌️ Jde se slavit.😂🙏
Kde je mé sváteční mléko? 🥛