Marinette's POV
Šli jsme chodbou a zastavili se u nějaké třídy. U mé budoucí hádám.
Otočil se na mě tak, abych mu viděla do obličeje a mohla vidět, co říká.„To je tvá třída," řekl.
Kývla jsem hlavou, jakože rozumím.
„Tak můžeme?" zeptal se.
Kývla jsem hlavou na souhlas.
Ředitel tedy otevřel dveře a vstoupil. Pokynul mi hlavou ať vstoupím.
Pomalými malými kroky jsem vstoupila do třídy.
„To je ona, paní Bustierová."
Učitelka se na nás otočila a s úsměvem k nám přešla.
„Dobře, děkuji."
Ředitel kývnul hlavou a odešel.
„Takže třído toto je vaše nová spolužačka Marinette," učitelka se teď na mě otočila, tak abych jí viděla na rty„Marinette sedni si, kde je volno, třeba támhle k Alye," teď se zase otočila na třídu, takže nemám páru, co řekla.„Alyo, zvedni ruku prosímtě!"
Otočila jsem se ke třídě taky a viděla nějakou holku se zvednutou rukou.
Hádám, že to je ta Alya. No nejseš ty Sherlock, Marinette?
Podívala jsem se na učitelku a ta mi naznačila ať si tam jdu sednout.
Jo je to fakt ona. Vždyť to říkám. Sherlock. Šla jsem si k ní teda sednout a pak celou hodinu se jen pokoušela zachytit výklad učitelky. Zdá se mi to nebo tou pusou mele nějak rychle? Zpomal, nestíhám!....
„Doufám, že máte vše zapsané. Je to důležitá látka."
Výborně...To je super.
Najednou se všichni začali zvedat.
To už zvoní? To bylo rychlý...
Začala jsem si pomalu balit, když v tom ke mně přišla nějaká holka. Zmalovaná jako šašek a s dlouhýma blonďatýma vlasama v culíku. Vedle ní stála holka s brýlema a připomínala mi takový ty kumpány ve filmech vzhledem k tomu jak držela tý blonďatý Barbie věci.
„Čau."
Neodpověděla jsem a jenom kývla na pozdrav.
„Ty nemluvíš nebo co?"
Opět jsem jen kývla.
„Co si to dovoluješ?! Sabrino, co si to dovoluje?!!"
„No-"
„Co si o sobě myslíš?!! Sabrino, co si o sobě myslí?!!"
„Ona-"
„Víš co nic neříkej. Stejně bys neřekla nic chytrýho."
Ale vsadím se, že z tebe chodí moudra pořád co?...
„Koukni ujasníme si pár základních pravidel! Předně, je tady docela zvykem, že vše je tak jak to chci já a tak to taky zůstane jasný?! Pokud ne, udělám ti ze života peklo!"
Pokrčila jsem nad tím rameny.
Byly i horší výhrůžky....
„Chloé koukni se na to. Ani se neobtěžovala s poznámkama! Nemá ani půlku!"
„Ty si o sobě nějak myslíš ne? Když si jako myslíš, že si nemusíš zapisovat nic z hodiny!"
Já jsem hluchá a musela jsem odezírat ze rtů. Jaká je tvá výmluva, že ti to psala ta Sabrina? Ahhh tak ráda bych jí to řekla do toho jejího zmalovanýho obličeje. Jenže nemůžu....
„Ty prosté nebudeš mluvit co? No, jak chceš..." procedila mezi zuby a odešla si sednout i se Sabrinou v patách.
Periferním viděním jsem si všimla, že na mě mává Alya.
„Holka, třikrát jsem tě volala...No nic. Jenom jsem ti chtěla říct ať si z Chloé nic neděláš. Ona je taková čarodějnice pořád.“
Jenom jsem kývla.
„Ty opravdu nikdy nemluvíš?“
Opět jsem kývla.
„Co je tvůj problém?“

Ahhh vůbec jsem nestíhala a máme tady další cringe! ~~