,,Jen doufám, že je máma v pořádku," zamumlal mladý kostlivec v zelené mikině. Jeho přítelkyně ho chytila jemně za ruku a dala mu pusu na tvář. ,,Určitě ano, Lee..," řekla mu, ale moc se nepokoušela k úsměvu. Nebylo období pro to, aby se usmívala. Navíc nedávno bylo čtyřleté výročí smrti její matky, která kdysi zemřela na rakovinu. Stále ji to bolelo, ale nedávala najevo svoji vnitřní bolest.

,,Zlato, promiň, stále si jen stěžuju na svoje problémy," omluvil se hned Lee a objal ji. Snaží se být pro Jessiku co největší podpora, ale když mu zavolá občas Alexa nebo Thomas, má chuť všem rozbít držku. ,,Nic se neděje, miláčku," řekla klidným hlasem a opřela se o jeho rameno. Podívala se z okénka taxíku, ve kterém si to mířili k Frisk.

Lee na její odpověď nic neřekl a byla za to ráda. Dokázala skrývat bolest velmi dobře. Naučila se to už jako malá, když se mámě objevila rakovina. Po chvíli vystoupili a zaklepali na dveře. Chvíli se nic nedělo, ale pak oba dva zaslechly ránu.

Neváhali a vyrazili dveře. ,,Mami?!" vyjekl Lee a okamžitě přiklekl ke své matce, která bezvládně ležela na zemi. Lehce s ní zatřásl ale ona nereagovala. ,,Zavolám záchranku," řekla Jessika pevně a v žilách ji začal proudit adrenalin, ale také strach.

,,No tak, mami, vzbuď se," I Lee měl o mámu strach. Jemně ji poplácal po tvářích ale ona vůbec nereagovala. Měla těžký dech a docela ho vyděsila i ta obrovská modřina na tváři. Chtěl se podívat na její duši, ale jakmile se pokusil o její vyvolání, Frisk se obličej zkřivil do bolestné grimasy a z úst ji vyteklo trochu krve. Vylekal se a radši toho nechal.

Jakmile záchranka dorazila, oba dva ustoupili, aby mohli záchranáři dělat svou práci a pomohli ji. Lee neměl zorničky a jen nečinně přihlížel. Co se jí stalo?! Kdo ji zbil?! Sanitka i s Frisk odjela a Lee se začal rozhlížet po domě. Nenašel nic. Žádný důkaz nějakého násilí provedeného na jeho matce. Byl z toho docela vedle, protože ho napadla jediná osoba, která by to mohla udělat. ,,Sansi.. ty parchante," zavřcel si pro sebe a sevřel pěsti. Cítil strašný vztek vůči osobě, ze které byl stvořený. Hnusil se mu každý, kdo vztáhl ruku na ženu.

,,Paní? Slyšíte mě?" zkoušel paní ambasadorku probrat lékař, který ji dostal na starosti. Frisk trochu pootevřela oči, ale nezdálo se, že by pořádně vnímala, protože její oči se upírali jen na strop a nikam jinam. ,,Paní, co se vám stalo?" zkusil to lékař znovu a otevřel ji oči více aby zkontroloval, zda sítnice správně reaguje na světlo.

Když ani podruhé neodpověděla, lehce si povzdechl. Nepamatuje si, že by ambasadorka byla někdy v tak špatném psychickém stavu. Vzal její ruku a chtěl ji píchnout sedativa, ale v tom začala sebou šít. ,,Ne!! Nechte mě!!" křičela na něj a v očích ji stály slzy. ,,Paní, klid, tohle vám pomůže," řekl ji a svou magií ji přidržel na místě. To v jejích očích viděl snad ještě větší strach, než před minutou. Zrušil působení magie a pustil její ruku.

Frisk si okamžitě objala kolena. ,,Chci své děti..," Byla jediná věta, kterou vyslovila tichým až zoufalým hlasem. ,,Zavolám je, paní," řekl klidně a šel za dveře, aby jim řekl, jak na tom jejich matka je.

,,Tak co? Co jí je?" zeptali se všichni tři skoro jednohlasně. Lékař se na ně podíval a vydechl. ,,Vaše matka je ve velmi špatném stavu. Má mírné oděrky v intimních partiích a nalomenou čelist. Následně.. Její duše je na tom velmi špatně. Strádá svou podstatu a postupně odumírá," řekl potichu ale s lítostí v hlase.

Všichni tři, jak Alex, Thomas tak Lee zbledli jak smrt když slyšeli, jak na tom jejich matka je. Lee s Alex zatnuli pěsti ale jediný Lee se dokázal udržet v klidu.
,,Tohle přehnal..," zavrčela nejstarší sestra a rázným krokem začala odcházet z nemocnice. ,,Alex! Počkej!" chytil ji Thomas, když ji doběhl.
,,Musíme teď zůstat u mámy, jasný? Nesmíš teď přece odejit!" protestoval okamžitě, když se mu vytrhla ze sevření. ,,Sakra Thome, ale já musím za nim dojít a nakopat ho do prdele! Podívej co udělal naší mámě! Zkazil ti svatbu!" vyjela na něj, ale nechala ruce podél těla. Nikdy by Thomovi neublížila. Všimla si, jak při té poslední větě ztuhnul a sklopil následně pohled.
,,Nenávidím ho za to, co udělal mámě.. Ale když ho zmlátíš, nic tím nedokážeš..," řekl jen a vzhlédl k ni. ,,Pojď zpátky sestřičko.. Musíme za mamkou..," zkusil to znovu, ale Alex se najednou chytila za srdce.

,,Alex? Je ti dobře?" zeptal se ji hned a přišel úplně k ni a dal ji ruku na rameno.
,,J-Jo je mi dobře," řekla a pustila si tričko. ,,Běž s Leem za mamkou.. Pak přijdu..," řekla jen a rozeběhla se ven z nemocnice.

Běžela do známé putiky, kde našla sedět svého otce. Seděl u baru a flirtoval tam s nějakou štětkou, která se na něj lepila. Zavrčela a potichu šla k nim. Najednou praštila dlaní do baru před něj. ,,Tak tohle je ten tvůj slib, v nemoci i ve zdraví? V pohodě i v nepokoji?" zavrčela mu a svírala pěst.

,,Jeee ahoj!" zasmal se jen a otočil se k ni. ,,Ty si mi ale vyrostla," chtěl ji zmáčknout tváře, ale Alex jeho ruce odstrčila. ,,Nesahej na mě, ty špíno..," odsekla a nechala si objevit magii v levém oku. ,,Ty ani nevíš co se stalo co?! Jsi ožralý ještě teď a ani se nezajimas o to jak je tvé rodině!" vykřikla a chytila ho pod krkem. Přitlačila ho ke zdi a silně stiskla.

,,Je ti úplně jedno, co svým chováním způsobuješ. Je ti jedno, jak je tvým nejbližším!" Křikla mu do obličeje. Byla vzteky bez sebe. Vrazila mu pěstí tak moc, že mu způsobila prasklinu pod okem. Chtěla mu dát další, ale to ji tak silně bodlo u srdce, až ho pustila a dopadla na kolena. Chytila se za místo, kde má srdce. Začala ji brnět levá ruka a levá noha. Nedokázala se pořádně nadechnout!

,,T-Táhni do p-pekel! J-jestli se ještě k-k mámě přiblížíš, z-zabiju tě," zavrčela ještě, než vyšla z hospody a snažila se jít rovně přímo do nemocnice. Zatmělo se ji před očima a najednou spadla na zem. Viděla jen tmu a vnímala jen tu silnou bolest.

,,Alex?!" zaslechla známý hlas, který tak dlouho neslyšela. Ucítila léčivou magii, která ji od bolesti velmi pomohla. Zamžourala a pomalu se dostala na kolena.
,,Huh?" dala si ruku na spánek, když zahlédla svou kamarádku ze střední. ,,Anyt!" vyjekla a pevně ji objala. ,,Co se stalo?" zeptala se Anyt a objala ji také. ,,V-Všechno se tak moc p-pokazilo, Anyt.. Už nevím, co mám dělat," řekla Alex potichu do jejího ramene. ,,Víš co? Pujdeme ke mě a dáme si kávu. Mezitím mi povíš vše, co budeš potřebovat ze sebe dostat," pomohla ji se postavit a vedla ji k sobě do domečku. Anyt se na střední s rodinou odstěhovala a s Alex si jen dopisovala. Jenže pak na rok a něco přerušila kontakt.

,,Zlato? Máme návštěvu, postav na kávu prosím!" zavolala Anyt do domu, když za Alex zavřela vchodové dveře. Alex si prohlédla dům. Byl hezký jak z venku tak zevnitř. Na zdech viseli fotografie s Anyt a její rodinou nebo s přáteli. Našla pohledem i fotografii s ní. Na ten den si pamatuje moc dobře.

Anyt si odvedla Alex do Kuchyně a posadila ji za stůl. ,,Alex? Chci ti představit svého manžela.. Gena," řekla pak a ukazala na vyššího kostlivce v bílém tričku a růžových teplacich. ,,O, těší mě," usmál se na ni vřelým úsměvem a postavil před ni hrnek s kávou. ,,Také mě těší," pousmala se Alex a napila se kávy.

Nikdy si nemyslela že ta stydlivá Anyt by si našla takového hezouna. Ale hodí se k sobě, to musí uznat. Geno pak odešel aby jim nechá soukromí. Alex se ji svěřila se vším, co se stalo za tu dobu co se neviděli. Nebo spíš s tím, k čemu Alex nikdy neměla odvahu se svěřit přes telefon. Anyt ji mlčky poslouchala, než ji nakonec pevně objala a začala ji Hladit po vlasech.

,,Mrzí mě, že je to u vás tak napjaté, Alex.. Ale musíš věřit, že se jednoho dne všechno zlepší," Alex vyhrál slzy a jen se modlila za to, aby její kamarádka měla pravdu.
Modlila se za to, aby máma přežila. Aby se táta vzpamatoval a byl zase ten veselý táta jako býval.

,,Děkuji, Anyt.. Jsi vážně kámoška," spitla nakonec Alex, když se dostatečně uklidnila.
Anyt se jen usmala a dala ji kamarádskou pusu na čelo.
,,Není za co, Alex.. Kamarádi si mají pomáhat ať je to s čímkoliv. A se mnou můžeš počítat. I s Genem," uchechtla se trochu. ,,Vždy budeme kamarádky a nic to nezmění,"

Doufám že se vám to líbilo a jen tak pro info.
Anyt - AnytCz
snad mě nezabijete za to jak dlouho to trvalo ale zasrana korona mě už srala XD