Ráno bylo sice chladné, ale i tak se Verona koupala v blízkém jezeru. Jezero  bylo křišťálově průzračné. Na chvíli se ponořila pod hladinu a užívala si tu chvilku.

Když se vynořila začala jí být zima. Chtěla vylézt a obléct se, ale když podívala na kámen kde byli měli být šaty, tak tam nebylo nic. A pak přišel Loki se zákeřným úsměvem. Veroně došlo odkud vítr fouká. ,,Kde jsou šaty? "

Loki se křenil stále víc. ,,Mhm.. Myslíš takové ty krásné, co ti slušeli?" Zeptal a dělal jakoby nic. ,,Ano. Kam jsi je dal?" Pověděla s ledovým klidem, ale uvnitř v ní to vřelo. ,,Dám ti až vyjdeš ven. Nebo mám jít za tebou?" Pravil a posadil se na onen kámen.

,,Nejdu ven, zbláznil si se?" Přitáhla si ruce k tělu a on se na ní zamyšleně zadíval. Vstal a sundal si kabát a pak i opasek. ,,Co to děláš? Nebuď blázen a vrať mi ty šaty! Dobrá možná jsem přestřelila, ale na jednu stranu jsem měla pravdu."

,,Co se tady děje?" Tyr zrovna přišel. ,,Týre prosím ať mi vrátí šaty." Řekla a Tyr se na Lokiho zle podíval. ,,Na tohle neni čas Loki. Musíme vyrazit." Pravil a Loki mávl rukou a kamení se šaty objevili. Pak i s Tyrem odešel připravit koně.

Verona se zatím oblékla a šla za nimi. Vlasy měla stále mokré a tak si vzala kapuci. Když vyjeli jeli mlčky.

,,Když to vezmu kolem a kolem neřekla jsi co se stalo s tvým otcem? Vím že s tvou matkou není. Tuším to." Začal konverzaci Loki zlehka. Verona jo však ignorovala, ale ne záměrně. Spíše to bylo tím že se kochala krásami hor.

,,Do toho vám nic není." Řekla Když postřehla konec dotazu. ,,Třeba bych tě pochopil." Pověděl a snažil se komunikovat. ,,Pochybuji, máme teď důležitější věci na práci. Třeba vyjednat příměří s Troly. Co řekneme?" Ptala se a Týr zamyšleně zamručel.

,,Něco málo co se stalo a pak se ten spor pokusíme urovnat." Odpověděl Loki a podíval se na ní. Vlasy už měla skoro suché a něžnou tvář. Pas utlý jako včelka a drobnou postavu s těmi nejhezčími ňadry, jaké kdy viděl, a ze jich viděl opravdu hodně. Viděl sice jen kousek když se koupala, ale i ten mu stačil. Ústa do tvaru srdce a nádherné rudé a ty oči. Loki pohled odvrátil a zaklepal hlavou. Na co to myslí vždyť je v její společnosti dva dny. Stejně by si jen užil. Možná taky ne. Soustředil se teď na cestu i když to bylo velmi těžké.

Byla uz polovina dne a oni byli v polovině cestu ke trolům. Verona se zamyslela a až teď jí došlo to co jí šeptal Marek. Říkal jí, že trolove útočí pouze v případě, že vidí něco špatného.  A v tu chvíli jí došlo, že Markétu nenapadl trol.

Zastavila koně a zírala před sebe. Co když Ane vadilo že se s ní Kryštof rozešel? Co když si myslí že za to může Markéta? Co když se Markétu snažila víc než zranit?

,,Vše v pořádku?" Probral jí z myšlení Týr. Ona zamrkala a pobidla koně do cvalu. ,,Musíme si pospíšit." Volala na ně. ,,Markétu nenapadl trol, ale Ana. Byla jsem hloupá že mi to nedošlo dřív. Musíme být zpět co nejdřív." Oni se rozjeli za ní,  až ji dohnali. ,,Za jak dlouho tam bude rychlejším tempem?" Zeptala se v rychlosti.

,,Zítra ráno když pojedeme i přes noc." Odpověděl Týr. ,,Ale proč jí napadla?" ptal se Loki. ,,Začalo to před dvěma roky. Kryštof se s ní rozešel a rok na to si začal s Markétou. Asi si myslela že to bylo kvůli ní. Ale tak to nebylo. Kdyby byla věrná, tak by s ní zůstal." Odpověděla mu a on pochopil co dokáže způsobit žárlivost.

....

,,Co je s tebou Marku?" Ptala se Magdaléna a masírovala mu krk když seděl. ,,Víš miláčku přemýšlel jsem o té příhodě co se vám stala." Odmlčel se a slastně přivřel oči. ,,Ten trol co vás napadl, přesněji ten co napadl Anu. Víš Trolové jsou mirumilovní a když na někoho zaútočí tak ne jen tak. Myslím že Markétu nenapadl Trol, ale Ana a až potom se objevil trol." Dokončil svou myšlenku a Magdaléna přestala masírovat.

,,Takže je Markéta v nebezpečí pořád. Co uděláme?" Ptala se Magda připravena k boji o Markétin život. ,,Budeme držet hlídky. Přes noc já a přes den ty. Do doby než se probere a než se vrátí Verona. A ta pak naplánuje co dál. Myslím že už to taky tuší." Řekl vstal políbil jí a objal.

,,Jdu na hlídku, ty běž spát v noci máš hlídku." Pověděla políbila ho a odešla za  Markétou.

......

Začínalo se stmívat a oni pořád drželi tempo. ,,Verono musíme jít dát alespoň napít a chvilku si odpočinout. Poté můžeme pokračovat." Řekl jí Týr. Verona přikývla v tom měl pravdu i ty koně potřebují odpočinek když na sobě mají takovou váhu.  Zastavili u řeky, koně se napili a oni odpočívali.

,,Myslím že jí tví přátelé ohledají. Žárlivost je nemilá věc." Pravil Loki když byla zády a koukala do vody.
,,Ten kdo mi připomněl že se trolové chovají po většinou přátelsky byl Marek, takže možná ano. Ovšem pořád nechápu proč se začala mstít až teď." Řekla a zamyšleně dal hleděla do vody.

,,Třeba čekala na příležitost a nebo ji někdo vnuknul tuto myšlenku." Pověděl a ona se na něj otočila. Měl pravdu za předpokladu čekala na příležitost a za druhé jí musel někdo postrčit. Ale kdo a proč?

,,To je pravda." Řekla jen a šla ke koním už na ně volal Týr, že vyrazí. Nasedli na koně a rozjeli se směrem k území trolů.

Tma byla velká, ale na cestu jim svitili hvězdy a měsíc. Zářili jasným svitem a tři jezdci uháněli krajinou jako by jeli na posled. Verona byla v čele i když neznala cestu jela dál a Tyr by jí upozornil kdyby bylo třeba jet jinam.

Za dalších pár hodin svítilo jim zbývala už jen půl kilometru, aby tam dorazili.  Dali koňům pít a nechali je chvilku se pást. Loki, který měl u sebe zásoby vzal chléb a ulomil z něj tři kusy. První podal Veroně, která si ho však vzala velmi váhavě. Pak podal Týrovi a začal jist ten svůj. ,,Neboj není otrávený. Jez, s prázdným žaludkem se hůře myslí." Pravil a zakousl se do svého chleba.

Verona se rozdělila ještě s koněm, který jí vezl. ,,Tady máš za odměnu, že mě stále vezeš." Řekla a pak dejedla ten zbytek. ,,To je ten báječný chleba co péče Sygin? Řekni jí ať dá mojí ženě recept." Ptal se Tyr Lokiho, který právě sledoval Verono v polovičním šeru byla ještě hezčí. ,,Ach ne Sygin jela za otcem. Minulý týden psala že se tam nějakou dobu zdrží. Ten jsem koupil na trhu." Pravil Loki, ale oči měl stále na Veroně a čekal až se na něj podívá nebi mu věnuje jen jeden malý úsměv.

Verona, ale stále byla u koně a trochou listí mu utírala pot pod sedlem. Pak si všimla Lokiho pohledu a podívala se mu do očí, tak hluboce, až lehce pootevřel rty. Sklopil pohled a nechal Tyra, který usnul. Vstal a šel k ní. ,,Chcete něco?" Ptala a pokračovala v práci.

,,Jen jsem se přišel podívat a popovídat si." Pověděl jemným hlasem. ,,Aha a my snad máme o čem?" Otočila se na něj a tazave zvedla jedno obočí. ,,Tak myslím že jsme si kvit, ale mluvit spolu můžeme ne?" ,,To ano, můžeme, ale o čem?" Ptala se. ,,Třeba o tobě." Odpověděl a posadil se do trávy.

,,A co chcete vědět?" Ptala se znovu. ,,Třeba nějakou vtipnou historku. Nemyslím si že jsi andílek." Pravil a mrkl na ní jedním okem. ,,To je pravda. To nejsem." Odmlcela se, chvíli přemýšlela a posadila se k Lokimu na trávu. ,,Většinou to byli malé žerty. Jako třeba že jsem lidem co jsem neměla ráda, dala lepidlo do bot a nebo špendlíky na něco na co sahali rukama. A ty co byli nejhorší těm jsem topila hlavu v záchodě." Pověděla a on se na ní s překvapením podíval. ,,To jsem upřímně nečekal, špendlíky? Co jsou špendlíky?" Ptal se a na rtech mu hrál křivý úsměv.

,,Ukážu." Vyndala z brašny krabičku ve které byli špendlíky a jeden vytáhla. ,,Tohle jsou špendlíky. Dají se použít když vám jsou velké šaty a nebo na když vás někdo štve." Odpověděla a v jejich očích se lesklo malé rošťáctví. ,,Ale jakto používáš?" Nechápal jak ta malá jehla s jedním koncem dokázal někomu ublížit. ,,To vám ukážu až budeme zpět." Pověděla mu a on se usmál.

Slunce začalo vycházet a Verona a Loki si dal povídali. Loki se ukázal jako zábavný společník, ale i tak s ním udržovala pouze normální rozhovor. ,,Jsem rád že se v mé společnosti usmíváš." Pověděl po chvíli a díval se ji do očí, jako žádné jiné ženě nikdy. Ani své manželce, kterou měl sice rád, ale tohle bylo něco jiného. V životě miloval pouze jednou a to byla Angrboda. A jen jí se takhle díval do očí, ale teď se takhle díval i na Veronu. Díval se na ní bezelstně, jakoby jí znal.

,,Musíme vyrazit, myslím že Tyr už se prospal." Pověděla a vstala. Loki se také hned zvedl. ,,Počkej ještě chvilku." Řekl a vyndal jí z vlasů jednu malou větívku. Kývla mu a šla vzbudit Tyra.

,,Ne ty ho nebuď. Ať se ti něco nestane. Udělám to." Řekl vzal klacek a šťouchl do spícího Týra. Tyr prudce vstal a málem dal Lokimu pěstí. ,,Ano už vstávám už jsem vzhůru." Pověděl a šel nasedli koně.

Jeli dlouhou dobu, ale nakonec dorazili na území trolů. Dojeli do blízké jeskyně, kde měl být jejich vůdce. Šli dál do jeskyně za ohněm, který plapolal hluboko uvnitř.

Ehm.. No myslím, že to nějak začít musí... Maya🦋