,,Už toho mám dost. Ještě tři dny a jedeme domů." Stěžovala si tmavovlasá  studentka archeologie, která byla na praxi. ,,A ta strašná zima viď." Odpověděla jí zrzka a šibalsky se pousmála. 

,,Hele Verono nech si toho. Jen v Egyptě bylo lépe." Námítla Magdalena a přetáhla si přes sebe teplý svetr. Verona objevila starý vikingský roh na pití. Odhrabala z něj hlínu a odnesla ho ke stolu s jinými předměty.

Když byl čas večeře seděli u společného stolu a jejich profesorka měl právě proslov, Verona cítila ve vzduchu podivné napětí. ,,A taky chci oznámit, že  na poslední tři dny, budeme prozkoumávat staré lesy a jejich jeskyně. Samozřejmostí však zůstává, ze budeme ve stejnych skupinach jako doosud. Už jezte, dobrou chuť." Dokončila monolog a posadila se zpět na své místo u stolu.

,,Dělá si legraci déle to s tou priblblou Anou nevydržím." Magdaléna rozčíleně kopla do nohy Markétu. ,,Au! Ty tele jedno." Vykřikla bolestí a chytla si holeň. ,,Je sice blbá jako její sestra, ale z Verony má respekt." Pověděl Tony bratranec Verony.

,,Dejte pokoj, bolí mě z vás hlava. Asi půjdu spát. Tak dobrou noc." Pověděla rozhodně Verona  a zvedla se unaveně že židle. Šla po schodech nahoru a do prava a rovnou do svého pokoje. Šla do malé kouzelnické která k němu byla připojená, svlékla si oblečení a vlezla si do vany. Po asi deseti minutách vylezla a oblékla si pyžamo a šla do postele se trochu prospat. 

Ráno bylo poněkud sychravé a tka se museli ještě více tepleji obléct. Teplé svetry a kabáty to jistily. Verona vyšla později, protože si sebou brala ještě dvě knihy na čtení, které milovala stejně jako ranní kávu. Káva ovšem nebyla k dostání protože měli dvacet minut zpoždění, takže měla pohled jako před vraždou.

Šli dlouhou dobu snad půl hodiny, než se dostali ven z vesnice. Lesem však šli tak dvě hodiny. Verona měla divný pocit už od včera. Po další půl hodině jí Magdalena poprosila, aby šla s ní kousek jinam.

,,Marek mě včera požádal o ruku. Zatím jsem mu řekla že aa nevím." Vychrila na ní v rychlosti. ,,Jste spolu dva roky a ty váháš? Hele řeknu ti to takhle, musíš vědět sama co chceš. Dej si dohromady pro a proti. A podle-" náhle Veronu přerušil křik. Byla to Ana. Něco se dělo.

,,Ty tu raději počkej. Schovejte se tamhle pod kořeny toho stromu. Hned jsem zpět." Běžela hrozně rychle zpět na cestu kde byla jak Markéta tak Ana. Když byla u cesty rychle se zastavila. Stal tam nad nimi trol. Netroufala si říct jaký na tu dálku. Markéta ležela pod stromem a z hlavy jí vytékal pramínek krve. Ana se zase válela na zemi  s vyvrklým kotníkem. Ale profesorku neviděla. Zavřela oči a pak je zase otevřela. Už to, ale nebyli ty krásné tmavě modré oči,  byli však žluté. 

Začala zaříkavat. ,,Asta merle burlelo." V ten okamžik začal trol hořet modrým plamenem. Byl to kousek pekelného ohně, který pomalu spaloval trola až do masa. Trol se pohyboval jako splašený a tohle byla příležitost, jak se k nim dostat. Rozběhla se a za minutu byla u Any. ,,Můžeš chodit? " ,,Možná já nevím." ,,Tak se opři o tohle."

Vzala do ruky malou vetívku a ta jí v ruce zvětšila. Podala to Aně a Ana se stěží zvedla. Verona se nahla nad Markétě. Byla v bezvědomí. Ana k nim přispěchala a pomohla naložit Anu na záda. Jenže v tu ránu se tma objevil další trol že zadu a už už se natahoval s palicí aby je udeřil. Verona musela jednat. I s Markétou na zádech čapla za ruku Anu a přemístila se i nimi k Magdě.

Magda vyběhla z úkrytu když uslyšela známý hlas. ,,Magdo podej mi brašnu, ale fofrem! Markéta přestává dýchat." Magdaléna tam ovšem stála jak přibytá hleděla na krev vytekající z rány, kterou měla Markéta na hlavě. ,,Kurva tak pohni!" Řvala na ní. A v tu ránu se tam obvljevil ten trol. Běžel až se stromy třásly. Verona vstala a zvedla ruku nebi.

,, A ty už mě taky neser! " zvolna obhola se zatáhla, jakoby slunce už nikdy nemělo vyjít. Verona prosila matku všech. Její slova zněla jasněs ozvěnou. A při kazdem dalším slovu se zvedal vítr.

,,Volám tě královno noci, volám ženu jež se vzpřela Adamově moci! Přijď ochránit sve dítě. Žádám tě matko démonů, matko temnoty, Královno pekel stáhni toho trola do pekel! Prosím Lilith!"

Když to dořekla objevila mlha a v ní tvář krásné ženy a pak celá postava. Na hlavě měla honosnou korunu a Verona před ní poklekla. Lilith mávla rukou a oba s Trolem zmizeli v pekelném ohni. 

Magda byla hned u Markéty. ,,C-co budeme dělat?" Zeptala a otevřela brašnu. Vyndala z ní papírové kapesníčky a náplast. Ano Verona u sebe nosila i provizorní lékárničku. ,,Tak  zatím by jsme mohli jí mohli ošetřit a podej mi celou lékárničku ta rána je hluboká. A vypadá to i na šítí." Řekla rozhodně a ignorovala Aniny dotazy na to co je zač. Jediný kdo to věděl byli její nejbližší, proto to Magdu nepřekvapilo. 

Verona si vzala lékárničku a vytáhla z ní ubrousky a obvaz. ,,Nemám tu jehlu sakra." ,,To nevadí Veru jen jí to vyčisti a stáhni. Ano už se na nic neptej.  Na blbý dotazi není čas. Zachranilati život to je snad důležitější než to co je zač!" Zvýšila na ní hlas Magda a asistovala Veroně.

Očištili jí ránu a obvázali jí hlavu obvazem. ,,Ještě  dychá, teď ji musíme dostat nekam kede je teplo a hlídat jí. Já ji vezmu na záda a ty podepři Anu." Ozmanila Zrzka a uklízela věci do brašny. Sundala si svůj kabát a s Magdinou pomocí navlékla Markétu do kabátu. 

....

,,My nevíme jak jsme se sem dostali pane." Odmlčela se profesorka a její zelené oči se zůžili. ,,Však já ani nevím kde jsou ostatní. Ani kdo chybí." Dokončila a v tu ránu se otevřeli dubové dveře a do nich vstoupil Marek. ,,Paní profesorko chybí Magdaléna, Markéta, Verona a Ana." Pověděl a v očích se mu leskly slzy. ,,Nuže dobrá tedy. Najdeme je žádný strach. Tóre, Loki pojedete s tím hochem na tu cestu a najdete je." Pověděl rozhodně jednooký muž sedící na velkém trůně.

,,Děkuji vám pane. " Poděkovala profesorka a sklopila hlavu v mírnou uklonu. 

Tór, Loki a Marek se vydali na cestu. I když Marek moc jezdit neuměl zvládal to jako by jezdil mnoho let.

,,Tak která?" Zeptal Loki směrem k Markovi. ,,Prosím?" Marek netušil o čem mluví. ,,Kterou z jich miluješ?" ,,Magdalenu a jak jste na to přišel?" ,,Protože tvůj strach v očích je viditelný.  Už tam skoro budeme." Řekl Loki a pobidl koně, aby šel rychleji.

Jeli lesní cestou, kde byla z jedné strany louka na, které ještě sem tam vidět sníh. Cesta se však stávala více prudkou vedla totiž ze srázu. 

....

Verona byla celá rudá v obličeji jak šla po cestě do velkého srázu. Markéta na jejich zádech vypadala jako když spí a její obvaz byl čím dál tím více rudý od její krve. Magdaléna podepírala Anu a šla dobrý metr za Veronou.

,,Až vyjdeme kopec dáme si pauzu, ok?" Oznámila Zrzka, která už viděla rovinu. ,,Jo to souhlasím. A dáme i žváro." Nabídla Markéta a udýchaně táhla Anu.

Verona byla uz nahoře. Šla ke kraji cesty a odložila Markétu do trávy, hlavu jí položila na drn, aby aspon trochu zabránila krvácení. Verona šla ještě pomoct Magdě vytáhnout Anu nahoru. ,,Podej mi druhý konec hole Ano." Řekla jí a Ana tak učinila. Verona chytla hůl a pomalu ustupovala dozadu.  Podjela jí ovšem jedna noha a málem by upadla, kdyby ji někdo zezadu nezachytil za pas. Byli to velké mohutné ruce a vytáhli je všechny.

,,Markéta nevypadá nejlíp. " mínil Marek a rozešel se pomoct Aně. Před tím, ale objal Magdu. ,,Verona se otočila a uviděla za sebou hromotluka s dobromyslnou tváří. ,,Děkuji." Řekla jen a šla k Markétě, nad kterou se skláněl druhý muž s jizvami kolem rtů.

Verona vytáhla z tašky lékárničku a z lékárničky nový obvaz. Sundala jí ten starý. Loki pridržel Markétě hlavu a Verona jí okolo ní obmotala obvaz. ,,Co se stalo?" Zeptal se jí a díval se na ní. ,,Já nevím. Magda si mě odtáhla stranou, chtěla mi něco říct a tak jsme sešli z cesty." Odmlčela a vstala. Šla k Magdě a zapálila si cigaretu. ,,Já jsem poprosila Markétu a Anu aby na nás počkali. Povídali jsme si a pak jsme slyšeli křik. Ten kdo křičel byla Ana. Řekla jsem Magdě ať se schová pod kořeny dubu. A já se Běžela podívat co se děje. Když jsem dorazila k nim Markéta ležela u stromu a z hlavy jí tekla krev. Ana ležela před tím Trolem na zemi. Jak je známo trolove se snadno znudí a tak odešel. Já jsem pak šla pomoct holkám. Proč je napadl trol, nevím. U toho jsem nebyla." Dokončila a dívala se mu zpříma do očí.

Chvilku spolu hráli oční války, ale byl to loki kdo první sklopil zrak. ,,Ano Trolove jsou někdy agresivní a taky se snadno znudí. Ale ublíží jen v případě že vidí jak někdo někoho napadl." Mínil potichu Marek k Veroně. V tu chvíli to Veroně došlo. Stočila pohled k Aně a pak na Markétu.

,,Kde jsou ostatní?" Ptala se Magda a přivinula se k Markovi. ,,V Odinově domě. Pojďte musíte si odpočinout a řekl bych že vaši společníci potřebují ošetřit." Řekl Tór a vzal Markétu k sobě na koně. Marek vzal Anu. ,,Jedeš ty Magďi, Jsi víc unavená než já." Verona Magdu chytla za rukáv a potichu dodala. ,,Tomu kdo tě poveze nevěř je to Loki." Pustila jí a šla po svých. ,,Pojď vejdeme se tři." Řekl Loki a podával jí ruku. ,,Ano vejdeme se. Ale je mi líto toho koně. Už tak má velkou zátěž. A já mám své nohy. Ale díky za nabídku." Odpověděla a šla po dopředu k Tórovi.

Tak toto je nějak moje fantazie, vždy jsem chtěla napsat něco bez předlohy či jak to nazvat fanfikci. Tak tohle bude asi ono. Jen asi zklamu fanoušky Marvelu, protože to není podle komiksů, ale podle mytologie.

Maya 🦋