Sluneční paprsky nedostaly možnost proniknout do bytu, jež se nacházel nad obchodem, který patřil zrzavým dvojčatům. Okna zakrývaly tmavé závěsy. Mělo to prostý důvod. Jeden z mladíků chtěl drobné brunetce dopřát dlouhý spánek, který si podle něj zasloužila. I přesto se dívka zavrtěla na posteli a rukou zašátrala po druhé půlce. Čekala, že nahmatá hřejivé tělo mladého čaroděje. To se však nestalo. Nechápavě se zamračila, načež konečně otevřela oči dokořán. Se zamručením se posadila se. Nemusela se ani zamýšlet nad tím, kam zrzavý chlapec zmizel. Když se rozhlédla po pokoji, zjistila, že na ní na nočním stolku čeká tác se snídaní. Natáhla se po vzkazu, jež ležel u talíře s palačinkami. Jakmile jej vzala do rukou, konvice se vznesla do vzduchu a sama od sebe dívce nalila kakao.

Dobré ráno! Po snídani za námi přijď dolů. Fred.

Usmála se. To už se o pozornost hlásil hrneček se sladkou tekutinou. Tác s jídlem si položila do klína. S chutí se postila do palačinek s karamelem a ovocem. Po celou dobu se usmívala. Nemohla jinak. Fredovo gesto jí potěšilo. Nemusel jí dělat snídani. Když za ním předchozího večera přišla, nečekala, že mu večer usne v náručí. A už vůbec ne, že se o ní bude starat jako o princeznu. Co ale věděla jistě bylo to, že lépe si vybrat nemohla.

Kouzlem si urovnala černé šaty s notičkami a z kabelky vytáhla voňavku. Před odchodem z bytu ještě navštívila malou koupelničku a nezapomněla se ani zastavit u zrcadla, aby si upravila vlasy. Poté už vyšla na chodbu. Zavřela za sebou dveře. Okamžitě jí zahltil šum, hlahol a smích. Dvojčata už jistě stačila otevřít. Nespletla se. Obchod byl plný zákazníků. Mezi regály se procházeli nejen bradavičtí studenti, ale i dospělí. Nad hlavami se jim vznášeli jakýsi ptáčci, které většina přítomných přehlédla. Pokud to Hope dobře chápala, jednalo se o jakýsi prostředek komunikace. Nechápala, kam na ty nápady zrzci chodí. Obdivovala je. Jejich fantasii, odhodlání a schopnost donutit i ty nejsilnější výmysly fungovat. Dokázali, že mají na to postavit se na vlastní nohy. Že nemusí perfektně ovládat léčebná či útočná nebo obranná kouzla, aby se uživili. Dokázali si poradit. Svůj život si zařídili podle sebe. Šli si vlastní cestou. Dělali to, co milovali a co je bavilo. Jejich výtvory však nepřinášely radost jen jim. Šířily ji mezi všemi mladými kouzelníky, jež jejich obchůdek navštívili.

Brunetka nepochybovala, že nebude trvat dlouho a budou mít dost peněz na rozšíření obchodu. To znamenalo, že se budou mladíci stěhovat. Věděla, že už se poohlíží po novém bydlení. Zaráželo ji, jak rychle čas utíkal. Sama se ucházelo o místo v nemocnici u svatého Munga. Školu dokončila na výbornou. Zbývalo jen doufat, že budou stát o začínající Lékouzelnici. Před nástupem jí ještě čekal roční kurz. To však dívce vrásky nedělalo. Těšila se na nové výzvy. Na vše, co jí život mohl přinést. Pohledem zabloudil k mladému kouzelníkovi, jemuž patřilo její srdce. Spolu se svým bratrem akorát ukazoval skupince mladších Nebelvírů nejnovější sušenky, přičemž jim nadšeně vysvětloval jejich účinky a následky. Hope naklonila hlavu na stranu. Ten výjev ji hřál u srdce. Obchodem se nesl smích, veselí a radost. Právě na takové místo zrzavá dvojčata patřila. Z druhého konce obchodu se ozval výbuch. Zatímco George protočil očima, Fred se zasmál. Ani jeden z nich si z toho nic nedělal. Omluvili se svým přátelům a vydali se zjistit škody. Nezapomněli se přitom pošťuchovat a připomínat si, že jeden bez druhého by tomuto místu vdechnout život nedokázali. Drobná brunetka na ně nemohla být pyšnější.

_______________________________________

Pět kapitol a je tu konec! 😶💞

Mimo to vám přeji krásné Vánoce! Užijte si dnešní den, prožijte jej s rodinou a přáteli! Doufám, že pod stromeček dostanete vše, co jste si přáli! 😊🎄

💋🤗💖