S kufrem v ruce postávala na nástupišti jasnovidka oblečená v krátkém, pruhovaném topu a tmavě modré džínové sukni s výšivkou růží. Netrpělivě se rozhlížela. "Stihnou to." promluvila po delší době Eleanor, jež stála vedle své dcery. "Hádám, že už jsou v kupé." odpověděla dívka nezaujatě. "V kupé? Mluvíme o těch samých lidech?" zasmála se Nel. "Já mluvím o Katie a Alice. O kom mluvíš ty?" Žena překvapeně zamrkala. "Já myslela, že se bojíš, že to nestihnou Weasleyovi." "Chci se rozloučit s Molly a Arthurem, to je pravda." uznala dívka. "Jen s nimi?" nadhodila Eleanor. Hope pouze protočila očima a pohlédla k místu, ve kterém se akorát objevil zrzavý chlapec, kterého následovala jeho sestra. Nechyběli samozřejmě ani jejich rodiče a jeden z bratrů. "Hope..." "Nebudu dělat scény, slibuju." ujistila svou matku dívka a vyšla rodině vstříc.

Nejprve objala baculatou ženu, následně se rozloučila s jejím mužem. Poté zamířila rovnou k zrzkovi, jež se díval všude možně kolem sebe. Postavila se před něj tak, aby mu dobře viděla do očí. Necítila nic než pouhé přátelství. "Georgi?" zkusila to. "Jo?" hleděl na ní s překvapením v očích. Bylo to už dlouho, co na něj promluvila naposledy. "Kde máš bratra?" Chlapec překvapeně pootevřel ústa. "Já nevím, jestli..." "Georgi." zavrčela dívka varovně. Zrzek tedy pouze mávl rukou za sebe. Pomalu ustoupil stranou. A opravdu. Stál tam. Hleděl na ní s úzkostí v očích, a když se rozešla jeho směrem, sklopil pohled k zemi. "Ani se na mě nepodíváš?" zeptala se tiše. Netušila, proč to dělá. Vidět jej takhle... Zlomeného... Veškerá zlost byla pryč.

Natáhla ruku k jeho tváři, aby jej donutila kouknout se jí do očí. "Kam až jsme to nechali zajít." zavrtěla nad nimi nechápavě hlavou. "Ty mi nejsi schopný celý rok říct, kdo jsi a já tropím scény na oslavě." povzdychla si. "Možná jsme spolu měli víc mluvit." zauvažovala nahlas. "Mluvili jsme dost." ujistil ji zrzek. "Jen... Ze začátku mi přišlo zbytečný tě opravovat. Nikdy mě nenapadlo, že bys jednoho z nás mohla mít ráda. A když se to najednou stalo a ty sis furt myslela, že jsem George... Bál jsem se, že máš ráda jeho. A ne mě, Freda. Neměl jsem odvahu ti to říct." Tomu dívka rozuměla. On neměl odvahu jí tehdy říct, kým doopravdy je a ona ji zase postrádala teď. Chtěla mu říct, že všechny ty city chovala k němu. Přesně tak to totiž bylo. Ať se stalo cokoli, milovala jeho. Teď, když stála tak blízko u něj, v tom měla jasno. Vždycky to byl on.

Strach je ovšem tvrdý pán. Nedovolí nám riskovat. Udělat to, co bychom si tak moc přáli. A Hope se bála. Doopravdy se bála. Ve chvíli, kdy by přiznala, co k němu cítí, stalo by se to skutečností. Už by před tím nemohla utéct. Neměla by se kde schovat. A proto se o svých citech rozhodla pomlčet. Vlak zahoukal na znamení blížícího se odjezdu. "Dávej tam na sebe pozor, dobře?" požádal ji chlapec. "A ty si zase dávej pozor tady... Frede." pousmála se. Popoběhla k hnědovlasé ženě, jíž objala a převzala si od ní klec se svým kocourem. Pak už zamířila ke schodům vedoucím do vlaku. "Chceš pomoc?" zaculil se na ní brýlatý chlapec, načež jí vynesl nahoru její kufr. Dívka nastoupila hned po něm a zavřela za sebou dveře. Vlak znovu zahoukal a dal se do pohybu. Jak projížděl kolem Freda, zachytila Hope chlapcův pohled. Celá ta situace byla zvláštní. Po dlouhé době se Hope ovšem zase cítila lehčí. Jako kdyby zní všechny starosti, bolest a zlost vyprchaly. Po dlouhé době se zase cítila svobodná.

_______________________________________

Tak zatím to vypadá, že speciál bude o Heather 😉💞

💋🤗💖