Špička hůlky namířila na hrudník dívce, jež automaticky pozvedla tu svou. Celá se klepala. Viděla do tváře studentům, jež se tiskli ke zdi za zády Carmen. Jasně z nich vyčetla hrůzu. Mysleli si, že umře. A ona si to myslela taky. Cítila, jako kdyby její čas zde skončil. Jako kdyby zde byla naposledy. A ke svému překvapení, s tím byla smířená. Nechápala to. Bála se. Nechtěla zemřít. Přála si žít. Přesto jedna její část byla v klidu. Nepanikařila. Jako kdyby celý život čekala na tuhle chvíli. Chtěla se prát sama sebou ale nešlo to. Jako kdyby jedna část nepatřila k ní. Ani jedna z nich nehodlala ustoupit. A tak tam jen tak stála a mířila hůlkou na ženu, jež před lety zabila dívku, po níž Hope dostala své druhé jméno.

Když se Carmen nadechla, aby dívčin život ukončila, postavila se před dívku žena od níž to Hope nečekala. Bez zaváhání vyslala na Smrtijedku kouzlo. Žena vztekle uhnula. Vrhla na ni vražedný pohled. "Jestli chceš tu malou, Carmen, budeš muset projít přese mě." pokrčila klidně rameny. Žena se na svou mladší sestru chladně usmála. "Jak si přeješ." a s tím vyslala první kouzlo. "Hope." oslovila dívku Caren, když vykryla útok své příbuzné. "Jdi za matkou." "Ale..." "Alespoň jednou někoho poslechni." požádala ji netrpělivě. Brunetka tedy zmizela. Jakmile tak udělala, uhnula Carem kletbě, jež zasáhla nedaleký sloup. Část kamenů se sesypala k zemi.

Hope se polekaně přikrčila. Když doběhla ke své matce, Eleanor ji pohladila po zádech a pokynula jí k Fredovi. Sama se vydala k místu, odkud její dcera přišla. Někteří studenti stáli jen kousek od Caren. Musela je dostat pryč, aby Carmen při svém řádění nikoho nezranila. Na svém kontě měla už tak víc než dost vražd. Nejmladší dívka s krví Brownů se konečně dostala z dosahu kouzel. Zrzavý chlapec jí vyrazil naproti. Okamžitě ji sevřel v náručí. Tak moc se o ní bál. A Hope na tom nebyla jinak. Ani si nevšimla, kdy skupinka, s níž sem zrzek dorazil, opustila Velkou síň. "Já myslela..." dostala ze sebe dívka. Nakonec se však odmlčela. Ozval se totiž výkřik. Polekaně se otočila, připravená vrhnout se Carem na pomoc. Nebyla to však ona, kdo byl zraněn. To Carmen. Bundičku z kůže měla na rameni roztrženou. Po černé kožence stékala čerstvá krev. Bývalá Nebelvírka svou sestru nešetřila. Hope netušila, jestli si je toho někdo jiný vědom, ale právě sledovali zápas Nebelvíru a Zmijozelu. Nebylo to nijak ojedinělé. Caren nebyla jediná, kdo pocházel z čistokrevné rodiny, jež se s radostí přidala před lety na stranu pána zla a sám si zvolil dobro.

Po všech těch letech, po vší té bolesti, jíž si musela Caren kvůli své rodině projít, měla možnost to své sestře vrátit. Přesto jí však neusilovala o život. Snažila se ji zranit, to ano, ale ne vážně. Potřebovala ji oslabit, aby ji mohla odzbrojit. Ať se ale snažila sebevíc, Carmen se stále držela. Byla cvičená. Bolesti čelila s noblesou. Nic, co jí mladší sestra svými kouzly způsobila, jí nemohlo zastavit. A také nezastavilo. Naopak. Zdálo se, že jí to spíš dodalo sílu. Sílu jež čerpala ze zlosti. Narovnala se a jediným mávnutím hůlky Caren odzbrojila. Žena ani nevyjekla. Zato Hope s Eleanor ano. "Avada kedavra." Na tváři Carmen se objevil vítězný úšklebek. Netrval však dlouho. Fred si přitiskl Hope k sobě a otočil se s ní tak, aby dívka neviděla, jak její příbuznou zasahuje zelené světlo do prsou. "Expelliarmus!" Hůlka vyletěla Carmen z ruky. Její neteř ji pohotově zachytila. Ani se nad tím nepozastavila a už se řítila ke Caren, jež se hroutila k zemi. Poklekla vedle jejího těla a pohlédla do jejích mrtvolných očí. Nedokázala to. Zase nedokázala zachránit všechny.