Potemnělý pokoj zrzavých dvojčat se utápěl v tichu. Chlapec seděl na zemi, zády se opíral o stěnu. Nohy měl rozkročené, aby u sebe mohl mít svou drobnou společnici co nejblíže. Ta měla ruce omotané kolem zrzkova kolena, zatímco záda měla zapřená o jeho hrudník. V tichu tam jen tak seděli, oknem hleděli na noční krajinu a mlčky si vychutnávali přítomnost toho druhého. "Kéž by to takhle zůstalo na vždy." zašeptala dívka tiše. "A co Finnigen?" pronesl Fred překvapivě klidným hlasem. Políbil ji do vlasů. Najednou už nežárlil. Neměl důvod. Hope byla jen jeho. Vždycky tomu tak bylo. Věděli to oba. Dívka nevěděla, kdy k tomu došlo, ale její srdce patřilo jen jemu. Přesto pochybovala. "Frede..." povzdychla si. "Přála bych si, aby to takhle zůstalo, ale..." v hloubi duše chtěla zjistit, kam by vztah se zmíněným Nebelvírem vedl. Stále se bála, že by jí Fred znovu ublížil. Seamus znamenal větší jistotu. Jistotu, že nezůstane sama.

Prsty přejela chlapci po stehně. Cítila, jak se mu rychleji rozbušelo srdce. "Není to tak snadné." "Mně to přijde snadné." odporoval jí zrzek. Odhrnul jí vlasy z krku, aby jí na něj mohl vtisknout letmý polibek. "Se Seamusem chodím Frede a tohle..." povzdychla si. Chlapec jí vzal za pas a ještě více si ji přitáhl k sobě. Do pokoje bez zaklepání vstoupil chlapec, na jehož svetru bylo velké F. "Proč máš můj svetr?" zamračil se Fred, když si toho všiml. Druhý chlapec za sebou zavřel dveře a zamířil k jedné ze dvou skříní. Vytáhl z ní kus oblečení, jež opět nesl začínající písmeno jména jeho dvojčete. "Protože jsme při uklízení nacházeli všechno tam, kam se to vešlo." poškrábal se na hlavě. "Divila jsem se, že tu není tak velký bordel." uznala dívka. "To bude tou druhou věcí." brouknul George. Jeho bratr ztuhnul. "Co si mi neřekl?" chtěla vědět dívka. "Stěhuju se." Brunetka se v jeho náručí prudce otočila. "My oba." dodal pohotově. "Stěhujete se?" ujišťovala se dívka. Nebyla si jistá, jestli slyšela správně. "A to ještě není všechno." nechal se slyšet George. Zatímco on byl nadšenej, Fred mlčel. Bál se, jak na to všechno bude drobná Nebelvírka reagovat. "Jestli je tohle ten váš velký plán..." začala. "Hope, zítra ti ukážeme zbytek, dobře?" usmál se na ní Fred. Naléhavě jí vzal za ruku. "Co s vámi mám dělat?" zeptala se dívka a pomalu vstala z podlahy. Oprášila si punčochy a květovanou sukni. Upravila si tričko s potiskem, jež dostala kdysi od Siriuse a přešla k Georgeovi. Loktem se opřela o jeho rameno. Fred se pobaveně uchechtl. Byla si vědoma toho, že musí vypadat komicky. Chlapec byl mnohem vyšší než ona, takže měla ruku ve zvláštním úhlu.

Zrzek jí automaticky položil ruku na pas a čekal, zda dívka něco řekne. "Měli byste si v tom udělat pořádek." natáhla ruku a opatrně zalovila ve skříni. Vytáhla z ní jakýsi osten. "Tohle máte vážně mezi oblečením?" povytáhla obočí. "Hlavně se o to nepíchni!" vyskočil na nohy Fred, když si všiml, co to drží v ruce. "Snad neusnu jako Šípková Růženka v pohádce pro mudlovské děti." zašklebila se. Když si všimla chlapcova vážného pohledu, vytřeštila oči. "Měl ses jich zbavit!" obvinil svého bratra Fred, když dívce trn vzal. "Říkal jsem si, že je možná někdy využijeme." pokrčil zrzek rameny. "Co to jako má být?" zamračila se Hope při pohledu na prapodivné předměty, jež byly poházené mezi oblečením. "Pokusy." odpověděla jednohlasně dvojčata. Dívka se dál neptala. Kdyby chtěli, řekli by jí to. Tím si byla jistá.