Kapitola 19: Angelinina prosba
Jde nenávidět celý svět? Pokud ano, tak jej drobná brunetka nenáviděla. A pokud to nelze, tak toužila po smrti své kamarádky, jež si umanula, že předtím, než si dívka definitivně vybere svou budoucnost, by si měla přesně uvědomit své možnosti. Hope se proklínala, že na to kývla. Když ji v létě Angelina prosila, zda by pro ní něco neudělala, nezáleželo jí na tom, že je to vlastně něco, co jí ovlivní poslední školní rok. Chtěla své kamarádce vyhovět. Když teď ale stála na hřišti a opírala se o své koště, přemýšlela, zda to byl dobrý nápad. Ne. Nebyl. A ona to moc dobře věděla.
Tvrdě se kousala do rtu a to až do chvíle, kdy na jazyku ucítila hořkou pachuť krve. Tehdy poznala, že je na čase přestat. Své oči upřela na nového kapitána týmu a jakmile na ní mrknul, lehce se uvolnila. Ukázalo se, že sjednat si pořádek není tak snadné, jak se na první pohled může zdát. Nakonec musela zakročit Ginny, aby zájemce o místo ve Famfrpálovém týmu utišila. Nutno podotknout, že to skutečně bylo potřeba...
Několik rychlých zapískání a bylo po všem. Dívka se unaveně svezla na chladný trávník, kde zůstala sedět až do chvíle, kdy k ní zamířil mračící se kapitán. "Klidně bych se vsadil, že jsi lepší." natáhnul k ní ruku, aby jí pomohl vstát. "Pak bys prohrál." ušklíbla se dívka a s jeho pomocí se vyhoupla na nohy. "Možná jsme na to šli špatně." odhadoval. "Spíš já, ne?" uchechtla se. "Myslím tím, že nemusíš mít štěstí, jako tvoji rodiče." "Můžeš mi vysvětlit, kam tím míříš?" chtěla vědět. "To, že tvoje mamka našla dokonalého partnera neznamená, že ty ho najdeš taky. Je pravda, že s Fredem jste byli dobrá dvojka, ale..." "Proč mám dojem, že jste to všichni věděli dřív než já?" zeptala se s povytaženým obočím. "Něco jsem tušil, ale na tom nesejde." mávnul nad tím rukou. Brunetku ani nepřekvapilo, že se o tom nechtěl bavit. Vždyť i ona sama si přála zapomenout. "Chtěl jsem jen říct, že být Odrážečem jen tak s někým není snadné. Dvojčata válela protože jsou v podstatě jedno. Sirius a Eleanor... Ať si kdo chce říká co chce, kdyby tehdy do toho kupé vstoupil jako první Sirius, možná bys teď neměla hnědé, ale černé vlasy." Hope protočila očima. "Siriuse mamka potkala už předtím. Před vlakem. Ale to je fuk." dodala rychle, aby předešla dalším chlapcovým otázkám. "I když nikdy nebyli víc, než jen přátelé, vždycky mezi sebou měli jakési pouto." Tentokrát se chlapec trefil přímo do černého.
Pouto, jež k sobě vázalo Eleanor Lupinovou a Siriuse Blacka, bylo odjakživa unikátní. Ani jeden z nich toho druhého nemiloval. Nikdy k sobě necítili nic, než přátelství. Mnozí by možná tvrdili opak, ale pravda byla taková, že Nel nikdy nemilovala Siriuse, stejně jako on nemiloval ji. Možná, že kdyby se potkali dříve, možná později, bylo by všechno úplně jinak. Možná by ona drobná brunetka nenašla zalíbení v inteligentním vlkodlakovi a místo to skončila s nevyzpytatelným čarodějem, jež by byl ochotný dát jí celý svět. Byly chvíle, kdy si ani jeden z nich nebyl jistý svými city. Stejně tak se Sirius nestyděl přiznal, že kdyby si jednou našel dívku, jako byla ona, možná že by se i usadil. Znamenala pro něj mnohé. A on pro ni možná ještě víc. Přes to všechno si však Hope nemyslela, že by oni dva měli skončit spolu. Přišlo jí to správné přesně tak, jak to bylo. Ani desítka let nemohla změnit, co mezi sebou měli její rodiče. Eleanor si vybrala už dávno, a pokud něčeho ve svém životě nelitovala, bylo to právě tohle rozhodnutí. Sirius byl podle ní dokonalý muž. Jen nebyl dokonalý pro ni. Nepotřebovala nespoutanou bouři. Toužila po klidu a míru, jež jejímu srdci přinášel právě hnědovlásek, s nímž před lety spojila svůj život.
_______________________________________
Doufám, že jste pondělí úspěšně přečkali 😉
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top